12 C 111/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Benešovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo část obce zastoupený: anonymizováno jméno příjmení jméno , adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec o zaplacení 23 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 14 060 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 14 060 Kč od 14.4.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 479,20Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28.6.2021 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 23 600 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce spol. [právnická osoba] uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] podle které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 27 900 Kč představující jistinu ve výši 15 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 32,15% ročně a poplatek ve výši 12 900 Kč sestávající se z částky 3 000 Kč jako poplatku za administrativní činnost, úrok ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaný byl povinen zaplatit 360 Kč za pojištění a 540 Kč za asistenční službu. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 465 Kč. Žalovaný podmínky smlouvy neplnil a splátky řádně nehradil, proto vzniklo věřiteli právo na uhrazení celé částky najednou. Žalovaný měl právnímu předchůdci žalobce uhradit celkovou dlužnou částku do 13.4.2020. Věřitel má právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, a to z celé dlužné částky do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného uhrazena v plné výši, úročí se neuhrazené jistina dále úrokem ve výši 19,03 % ročně sjednaném v čl. 1 4 smlouvy. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalobce se touto žalobou domáhá zaplacení částky 23 600 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a kapitalizovaných úroků ve výši 2 196,38 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 154,17 Kč, úroků ve výši 19,03 % ročně z částky 15 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení. Žalovaný žalobci tyto částky neuhradil ani na základě upomínky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud jednal ve věci v nepřítomnosti účastníků. Žalovaný se k jednání nedostavil, svou neúčast neomluvil ani nežádal o odročení jednání. Zást. žalobce svou neúčast omluvil, o odročení jednání nepožádal (§ 101 odst. 3 z.č. 99/1963 Sb., občanský soud řád – dále o.s.ř.).

4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel dne 18.2.2019 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému vyplaceny peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 27 900 Kč. Tato představuje 15 000 Kč jako vyplacený úvěr, částku 3 000 Kč jako administrativní poplatek, částku 3 000 Kč jako úrok, částku 360 Kč jako pojištění, částku 540 Kč za asistenční služby a částku 6 000 Kč za hotovostní režim splátek. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v 60 týdenních splátkách po 465 Kč. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou žalobu, kde jsou údaje o žalovaném, výše zapůjčených peněz i údaje o splátkách vypsány ručně. V článku 1.4 smlouvy je sjednána roční úroková sazba ve výši 32,15%. V článku 1.10 smlouvy je uvedena RPSN ve výši 228,66%. V čl. 1 smlouvy je ujednáno, že pokud zákazník zvolí jako doplňkovou službu asistenční službu, podepíše příslušný formulář. V čl. 2 je obsaženo, že smlouva je uzavřena na dobu určitou. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalobcem [právnická osoba] ze dne 15.1.2021 vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19.2.2021, kdy byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovanému byla zaslána i předžalobní upomínka.

5. S ohledem na shora zjištěné skutečnosti vzal soud za prokázané, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce úvěr ve výši 15 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatil žalovaný ve prospěch tohoto úvěru částku 4 300 Kč.

6. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z.

7. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

11. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

12. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

13. Žalovaný obdržel od věřitele částku 15 000 Kč, měl zaplatit úrok ve výši 3 000 Kč a pojištění 360 Kč. Tato částka by byla věřiteli soudem přiznána. Soud shledal neplatným ujednání o úplatě za administrativní činnost, za asistenční služby i hotovostní inkaso splátek. Pokud je placena jakákoliv odměna za poskytnutí úvěru, jedná se o úroky, úrok je cena peněz. Pokud je spotřebiteli deklarována úroková sazba a celková částka úroku 3 000 Kč, pak jakékoliv další ujednání o úplatě, která nemá být úrokem, i když jím je, shledává soud jako pro spotřebitele nejasné, neúměrně nevýhodné a zavádějící. Skutečná úroková sazba je totiž se započítáním těchto poplatků 80%, což již představuje neakceptovatelnou míru úroku ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. 21 Cdo 1484/2004). Soud také zamítl právo na inkasní poplatek – spotřebitel nemá vůbec možnost volby, jakým způsobem bude úvěr hradit, platit vysoký inkasní poplatek je pro něj opět extrémně nevýhodné. Právo na inkasní poplatek, i kdyby ho soud přisoudit chtěl, navíc vzniká až vybráním splátky – nelze jej tedy požadovat za splátky, u nichž inkaso neproběhlo. Soud nepřiznal žalobci ani částku 540 Kč za asistenční služby, neboť žalobce nijak nedoložil, že by žalovaný podepsal příslušný formulář dle smlouvy. Vzhledem tomu, že žalovaný na úvěr zaplatil částku 4 300 Kč, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 14 060 Kč. Jelikož je žalovaný se splněním svého závazku v prodlení, vzniklo žalobci právo na úrok z prodlení dle § 1970 o.z. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

14. O nákladech řízení soudu rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobci vznikly náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 944 Kč a náklady za zastoupení advokátem dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Dle § 14b odst. 1 cit. vyhlášky za každý úkon právní služby náleží zástupci žalobce 300 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a výzvu se základním skutkovým a právním rozborem – celkem za tři úkony právní služby 900 Kč. Dále bylo zást. žalobce přiznáno 300 Kč (3x náhrada paušálních nákladů po 100 Kč) dle § 14b) odst. 5 písm.a) cit.vyhlášky. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, náhrada uvedené daně činí 252 Kč. Žalobce byl ve věci úspěšný v 60%, neúspěšný pak v 40%. Soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 20%, tzn. 479,20 Kč. Žalovaný je povinen nahradit náklady řízení dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 o.s.ř. je povinen je zaplatit k rukám zástupce žalobce.