12 C 147/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Benešovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně , obec zastoupená: anonymizováno jméno příjmení , ulice a číslo , PSČ , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec - část obce zastoupený: anonymizováno jméno příjmení , ulice a číslo , PSČ , obec vypořádání společného jmění manželů a vydání bezdůvodného obohacení

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení 19 021,20 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11.9.2020 domáhala vypořádání společného jmění manželů, v rámci čehož se domáhala i vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že manželství účastníků bylo rozvedeno. Rodina bydlela v rodinném domě, který je ve výlučném vlastnictví žalovaného. Na rekonstrukci rodinného domu se společnými silami podíleli žalobkyně, žalovaný a jejich rodinní příslušníci. Náklady rekonstrukce v řádech statisíců korun až nižších jednotek milionů korun byly hrazeny jednak z finančních prostředků náležejících do společného jmění manželů, jednak z finančních prostředků náležejících výlučně žalobkyni a jejím rodinným příslušníkům. Žalobkyně nyní bydlí v bytě, který vlastní její syn [jméno] a na který si musel vzít hypoteční úvěr. Jelikož žalovaný nebyl ochoten řádně a spravedlivě vypořádat společné jmění manželů, žalobkyně neměla možnost financovat své současné bydlení z vlastních prostředků a musela tak požádat o pomoc svého syna. Žalobkyně se po celou dobu trvání manželství starala o rodinnou domácnost, vychovala a pečovala o dvě děti, a to vše zvlášť v době, kdy žalovaný trávil celé pracovní týdny v [obec] a vracel se pouze na víkendy. Minimálně od roku 2006 byly veškeré výlučné prostředky žalobkyně i ty společné posílány na účet, který byl veden na jméno žalovaného. Žalovaný poskytoval žalobkyni peníze pouze na jím odsouhlasené výdaje na chod domácnosti, protože nedisponovala sama žádnými penězi. Pro tento účel si musela šetřit z toho, co jí zbylo z nákupů na chod domácnosti. Mzda žalobkyně byla od roku 2006 do dubna 2017 zasílána na účet žalovaného. Při rozvodu manželství byly finanční prostředky z účtu žalovaného rozděleny na první pohled spravedlivě, a to tak, že každému z manželů připadlo 50% ze zůstatku na tomto účtu. Zůstatek činil ale pouhých 18 000 Kč. Žalobkyně si tak z 32 let trvajícího manželství odnesla jen 9 000 Kč. Evidentně tedy nebylo společné jmění manželů bez zbytku vypořádáno, neboť částka 18 000 Kč nemůže představovat konečný výsledek hospodaření řádně fungující rodiny. Oba manželé po celou dobu manželství kumulovali finanční prostředky, a to zejména prací, spořením i mimořádnými příjmy. V roce 2009 prodali společný podíl v bytovém družstvu za 650 000 Kč a žalobkyně převedla na účet žalovaného také zůstatek z jejího stavebního spoření ve výši 166 948,48 Kč. Manželé navíc neměli žádné mimořádné výdaje, bydleli ve vlastním domě, nejezdili na drahé dovolené, ani jeden z nich nekouřil, nepil alkohol, ani nepožíval jiné omamné látky. Měli pouze běžné výdaje na stravu, ošacení, chod domácnosti a na výchovu jejich dvou dětí. Na účet žalovaného převedla žalobkyně i její dědictví ve výši 95 938,94 Kč Tyto finanční prostředky jí žalovaný nikdy nevydal, čímž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovanému k částce ve výši 95 938,94 Kč nesvědčí žádný právní důvod. Tato částka nebyla nikdy součástí společného jmění manželů a nevztahuje se tak na ni dohoda o úpravě majetkových poměrů. Žalobkyně má podezření, že žalovaný s penězi ve společném jmění manželů nakládal nad rámec běžné správy. Jelikož žalovaný neumožnil žalobkyni nahlédnout do historie výpisu z účtu, nemá žalobkyně jak toto tvrzení prokázat. Žalobkyně s výše uvedenými částkami nikdy sama nedisponovala. K jakýmkoli výdajům, ať už pro rodinu nebo pro sebe, musela žalobkyně poprosit žalovaného, aby jí na to poskytl peníze. O úpravě majetkových poměrů, bydlení a výživného pro dobu po rozvodu uzavřeli účastníci dne 15.2.2018 dohodu, dle níž se stal žalovaný výlučným vlastníkem osobního automobilu Dacia a vybavení domácnosti a dalších movitých věcí, které se ke dni podpisu dohody nacházely v domě žalovaného. Ostatní movité věci se staly vlastnictvím toho z manželů, který je držel ke dni právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství. Žalobkyně tak získala věci své osobní potřeby, notebook a vysavač. Finanční prostředky manželé vypořádali tak, že každý z nich se stal vlastníkem prostředků na těch účtech, které jsou vedeny na jeho jméno. Dále se manželé dohodli, že zůstatek na č. účtu [číslo] bude rozdělen půl na půl. Veškerá práva a závazky z úvěrových smluv [číslo] [číslo] uzavřených s ČMSS přebral žalovaný. Žalobkyně dohodu uzavřela spěšně a bez hlubšího rozmyslu či konzultace s advokátem. Učinila tak, protože se žalovaného obávala a nechtěla s ním vstupovat do konfliktů. V dohodě nebyly zohledněny ani vnosy a investice žalobkyně do rodinného domu, v němž celá rodina bydlela a který byl ve výlučném vlastnictví žalovaného. Stejně tak nebyla vypořádána práva ke sútru zn. Kymco Yager 125, který žalobkyně a žalovaný dostali darem k 50. narozeninám od svých dětí. Po uzavření dohody žalovaný odcestoval na týdenní dovolenou do [anonymizováno] a k rodinnému domu pořídil nový plot s elektricky otvíranou bránou a nové elektrické otevírání garážových vrat. Žalobkyně se tak domáhá vypořádání peněz, se kterými žalovaný nakládal nad rámec běžné správy. Rovněž se domáhá vypořádání skútru zn. Kymco Yager 125 a vyplacení vypořádacího podílu. Žalobkyně požaduje vyplacení bezdůvodného obohacení v podobě zděděných peněz náležejících do jejího výlučného vlastnictví. Občanský zákoník umožňuje kombinovat různé druhy vypořádání. V případě, že manželé určitý majetek opomenou v dohodě, ať už úmyslně či záměrně, nemůže to vést k závěru, že takový majetek je dohodou vypořádán. Dohodou o úpravě majetkových poměrů ze dne 15.2.2018 nebyly vypořádány veškeré majetkové vztahy mezi účastníky, a to i přesto, že v ní bylo uvedeno, že majetek patřící do společného jmění manželů se vypořádává beze zbytku. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení a k uzavření dodatku k dohodě o úpravě majetkových poměrů. Žalovaný tuto předžalobní výzvu neakceptoval.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 15.2.2018 dohoda o úpravě majetkových poměrů manželů. Tuto dohodu uzavřela žalobkyně zcela svobodně. Obsah dohody byl s žalobkyní projednáván. Měla text delší dobu k dispozici. Není pravdivé tvrzení, že dohodu uzavřela spěšně a bez hlubšího rozmyslu. Podpisy účastníků jsou ověřeny a dohoda byla předložena soudu v rámci rozvodu účastníků. Dle názoru žalovaného si žalobkyně pouze rozmyslela způsob, jakým bylo společné jmění manželů vypořádáno a z tohoto důvodu argumentuje tak, že dohodu uzavřena spěšně a bez hlubšího rozmyslu, tedy způsobem, který nemá bez dalšího žádné právní následky. Účastníci v dohodě prohlásili, že majetek manželů bude beze zbytku vypořádán. Toto ustanovení je zcela určité a srozumitelné. Součástí dohody je pak smlouva o užívání bytu. Žalobkyně v rámci vypořádání majetkových práv mezi účastníky původně požadovala, aby se jí žalovaný zavázal hradit polovinu nájmu bytu, který si ona zajistí, jako náhradu investic, které byly uskutečněny ze společného jmění manželů do domu žalovaného. Následně dospěli účastníci k závěru, že tento závazek by byl neurčitý a nejistý. Následně žalovaná vznesla požadavek, aby jí byla vyplacena polovina hodnoty domu, s čímž nesouhlasil žalovaný. Účastníci následně uzavřeli předmětné dohody jako vypořádání investic do domu. Je třeba zdůraznit, že žalobkyně si v době uzavření dohody byla veškerých investic do domu vědoma. Jednalo se o investice v řádech desítek či stovek tisíc korun. Žalovaný poskytl svůj dům dceři účastníků jako zástavu v souvislosti s tím, že dcera uzavřela v roce 2016 smlouvu o hypotečním úvěru. V souvislosti s projednáváním úvěru banka dům v roce 2016 ocenila částkou 2 400 000 Kč. Účastníci neřešili, jakou by měl dům žalovaného hodnotu ke dni uzavření dohody, neboť s ohledem na skutečnost, že na domu vázne zástavní právo ve prospěch banky, byla by hodnota doma významných způsobem ovlivněna touto právní vadou. Účastníci dospěli k závěru, že za částku, která by pro žalobkyni přicházela v úvahu k výplatě v případě vypořádání investic, by nebyla žalobkyně schopna si vlastní byt v roce 2018 pořídit a musela by hradit nájemné. Tak účastníci společně se synem vymysleli, že jejich syn koupí byt a přenechá ho žalobkyni k doživotnímu bezplatnému užívání. Byt byl synem účastníků zakoupen a žalovaný jej spolu se synem zmodernizovali. Účastníci takto zohlednili existenční a majetkové zájmy obou svých zletilých dětí. Nejpodstatnější podmínkou tohoto řešení je neformální závazek žalovaného, že nebude požadovat po svém synovi nájemné za užívání bytu ve svém domě. Takto synem ušetřené finanční prostředky může syn hradit jako splátku hypotéky. Žalovaný takto prostřednictvím syna zajistil žalobkyni bezúplatné bydlení do smrti žalobkyně. Žalobkyně hradí pouze služby a náklady za správu domu. Pokud by se toto právo žalobkyně ocenilo desetinásobkem ročního plnění, jedná se o částku přibližně ve výši 840 000 Kč, při výši obvyklého nájmu přibližně 7 000 Kč měsíčně. Syn účastníků řízení díky vlastnictví bytu bude moci v budoucnu po smrti rodičů a prodeji bytu vyplatit svou sestru z dědictví. Je skutečností, že takto podrobný popis vypořádání investic dohoda neobsahuje, ačkoliv takovéto ujednání o vypořádání investic mezi účastníky řízení sjednáno bylo. Bylo však uzavřeno ústně a není obsaženo v dohodě. Je pravdou, že podstatnou dobu za trvání manželství měli rozvedení manželé jeden účet, a to č. [bankovní účet]. Účastníci řízení často žili od výplaty k výplatě a museli šetřit každou korunu. Často se dostávali do mínusu a bylo zapotřebí na účet posílat obě výplaty. Hospodaření za trvání manželství probíhalo tak, že účastníci podstatnou část nákupů prováděli společně, případně měla žalobkyně k dispozici peníze, které byly vybrány z uvedeného účtu. Na nákupech dražších věcí byli účastníci dohodnuti. Žalobkyně nikdy v minulosti nevznesla žádné námitky ke způsobu hospodaření. Žalobkyni bylo známo, že veškeré finanční prostředky byly soustřeďovány na shora uvedeném účtu. Jiný účet neexistoval a cokoli bylo za trvání manželství placeno, bylo placeno z finančních prostředků, které byly původně na uvedeném účtu, popřípadě v hotovosti. Peníze z dědictví byly převedeny na uvedený účet žalobkyní a byla za ně pořízena dovolená v [příjmení] a zbývající část byla postupně utracena běžnými výdaji. Před dělením finančních prostředků žalovaný s historií uvedeného účtu žalobkyni seznámil. Žalobkyně nic neobvyklého neshledala. Pokud jde o skútr, je pravdou, že jej oba účastníci obdrželi darem. V registru motorových vozidel je stále psán na dceru účastníků. Žalovaný navrhl, aby si skútr převzala žalobkyně. Ta sdělila, že o něj nemá zájem. Takto zůstal skútr v držbě žalovaného. Při jednání soudu žalovaný prohlásil, že nesporuje skutečnost, že skútr je součástí společného jmění manželů tak, jak tvrdí žalobkyně. Žalobkyně pak vystupuje v přímém rozporu se zásadou, že smlouvy mají být plněny.

3. Soud vzal za prokázaný tento skutkový stav: Z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14.3.2018, č.j. 7 C 29/2018-14 bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo rozvedeno postupem dle § 757 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.). Rozsudek nabyl právní moci dne 14.3.2018. Z dohody manželů ve smyslu § 757, odstavec 1), písmeno c) občanského zákoníku o úpravě majetkových poměrů, bydlení a výživného pro dobu po rozvodu bylo zjištěno, že ji účastníci uzavřeli dne 15.2.2018. Dohoda obsahuje úředně ověřené podpisy účastníků. Z obsahu dohody bylo zjištěno, že manželé se dohodli, že po právní moci rozsudku o rozvodu manželství bude v domě [adresa], [ulice] ulice, [obec] bydlet žalovaný. Žalobkyně bude bydlet v bytě [číslo] který se nachází v obci [obec]. Uvedený byt je ve vlastnictví syna účastníků [celé jméno žalovaného]. Syn účastníků přenechal žalobkyni předmětný byt k doživotnímu užívání na základě smlouvy, která je nedílnou součástí této dohody. Manželé dále uvedli, že ve společném jmění manželů nejsou žádné nemovité věci. Výlučným vlastníkem osobního automobilu Dacia, rok výroby 2006, [registrační značka] [anonymizováno] bude po právní moci rozsudku žalovaný. Vybavení domácnosti a další movité věci nacházející se v okamžiku podpisu této dohody v domě [adresa] budou rovněž vlastnictvím žalovaného. Ostatní movité věci budou po právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství vlastnictvím toho z manželů, který je bude mít ve svém držení. V bodu 2. dohody bylo sjednáno, že finanční prostředky budou vypořádány tak, že každý z manželů bude vlastníkem finančních prostředků na účtech vedených na jeho jméno. Součástí dohody je pak i ujednání o právech a závazcích vyplývajících z úvěrových smluv a náklady na výživu a veterinární ošetřování psa. V bodě 4.

2. účastníci prohlásili, že jejich majetek patřící do společného jmění manželů bude touto smlouvou beze zbytku vypořádán.

4. Ze smlouvy o užívání bytu ze dne 15.2.2018 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní a synem účastníků [celé jméno žalovaného] [celé jméno žalovaného] touto smlouvou přenechal žalobkyni byt [číslo] nacházející se v domě [adresa] v obci [obec] k doživotnímu užívání. Žalobkyně je povinna hradit plnění spojená s užíváním bytu (služby) a náklady na správu domu. Tato smlouva je pak přílohou dohody o vypořádání společného jmění manželů.

5. Ze zprávy spol. [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že vlastníkem účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem domu [adresa] nacházejícím se v [obec], [katastrální uzemí]. Z potvrzení spol. [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že mzda žalobkyně byla od počátku trvání pracovního poměru až do dubna 2017 pravidelně zasílána na účet č. [bankovní účet]. Z usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 20.4.2009, č.j. 20 D 211/2009-25 bylo zjištěno, že žalobkyně nabyla jako dědička majetek ze závěti, který tvoří práva a povinnosti spojené se sporožirovým účtem č. [bankovní účet] v ceně zůstatku ve výši 100 601,70 Kč, osobní automobil, peněžní hotovost ve výši 2 600 Kč a pračku a dále odpovídá za dluhy dědictví ve výši 24 724 Kč. Ze zprávy [obec] spořitelny, a.s. ze dne [datum] bylo zjištěno, že zůstatek na účtu č. [bankovní účet] ve výši 95 938,94 Kč byl převeden na účet č. [bankovní účet]. Ze smlouvy o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi účastníky jako převodci a [jméno] [příjmení] jako nabyvatelem. Předmětem smlouvy je převod bytu [číslo] v [anonymizováno] nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice] v [obec] za cenu 650 000 Kč. Dále bylo sjednáno, že částka ve výši 350 000 Kč bude nabyvatelem uhrazena na č.ú. [bankovní účet]. Ze zprávy [anonymizováno] stavební spořitelny ze dne 26.1.2010 bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela na své jméno smlouvu [číslo] [bankovní účet]. Dne [datum] byla dána žalobkyní výpověď z uvedené smlouvy a požádala o převedení zůstatku na č.ú [bankovní účet]. Z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení a k uzavření dodatku k dohodě o úpravě majetkových poměrů ze dne 12.2.2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání částky 95 938,94 Kč a zaplacení částky 2 125 974,24 Kč jakožto vypořádání investic z výlučného majetku žalobkyně a ze společného majetku do rodinného domu [adresa], ceny za převod členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu [anonymizováno] bytové družstvo, zůstatku na účtu stavebního spoření ze smlouvy [číslo] mzdy žalobkyně od srpna 2006 do dubna 2017 (celkem 129 měsíců). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu datovanou dnem 13.3.2020.

6. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 736 a násl. z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle kterého je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, proveden se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dle § 738 odst 1 o.z. dohoda o vypořádání má vždy účinky ke dni, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, bez ohledu na to, zda dohoda byla uzavřena před anebo po zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Odst. 2 citovaného ustanovení pak říká, že platnosti dohody o vypořádání nebrání, týká-li se jen části společných majetkových povinností a práv. Dle § 740 o.z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění. Dle § 742 odst. 1 o.z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se domněnka dle § 741 o.z. použijí se tato pravidla: podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné; každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek; každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek; přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí; přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a rodinnou domácnost; přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění. Dle odst. 2 hodnota toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnota toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek, se při vypořádání společného jmění započítává zvýšená nebo snížená podle toho, jak se ode dne vynaložení majetku do dne, kdy společné jmění bylo zúženo, zrušeno nebo zaniklo, zvýšila nebo snížila hodnota té součásti majetku, na niž byl náklad vynaložen.

7. Soud věc posoudil dle shora uvedených citovaných ustanovení. Je nesporné, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o úpravě poměrů manželů pro dobu po rozvodu manželství, která byla podkladem pro řízení o rozvod manželství účastníků. Žalobkyně žalobou namítá, že takto uzavřená dohoda neobsahuje veškerý majetek, který tvořil součást společného jmění manželů a domáhá se jeho vypořádání. Žalobkyně učinila předmětem vypořádání skútr a investice, které měly probíhat z účtu žalovaného č. [bankovní účet] a domáhá se zaplacení částky 95 938,94 Kč jakožto dědictví po svém otci, která se měla rovněž nacházet na uvedeném účtu žalovaného.

8. Společné jmění manželů lze obecně vypořádat třemi způsoby, a to dohodou účastníků, rozhodnutím soudu nebo využitím zákonné tříleté domněnky. Dohoda o vypořádání společného jmění manželů je pak preferovaným způsobem vypořádání. Občanský zákoník připouští kombinaci uvedených způsobů vypořádání. V souzené věci účastníci před rozvodem manželství uzavřeli dohodu o vypořádání majetkových vztahů. Soud se ztotožňuje s názorem žalobkyně, že pokud manželé určitý majetek opomenou v dohodě uvést, ať už úmyslně či záměrně, nemůže to vést k závěru, že takový majetek je dohodou vypořádán. Takto bylo rozhodnuto např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.6.2010, sp.zn. 22 Cdo 4000/2008 řešící vypořádání nemovité věci za situace, kdy manželé v dohodě výslovně prohlásili, že součástí společného jmění manželů není žádná nemovitá věc. Toto prohlášení pak nemá právní relevanci, pokud se ukáže, že nemovitá věc součástí společného jmění manželů je, k čemuž došlo. Vypořádání nemovité věci nebylo pak možno dovodit z žádného typového ujednání dohody, proto bylo možné ji dodatečně vypořádat.

9. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda předmětnou dohodou ze dne 15.2.2018 došlo k vypořádání tvrzených investic, skútru a vnosu v podobě zděděné finanční částky. Výslovné ustanovení o vypořádání těchto položek dohoda neobsahuje. Stěžejním ustanovením je pak čl. 2, který uvádí, že finanční prostředky budou vypořádány tak, že každý z manželů bude vlastníkem finančních prostředků na účtech vedených na jeho jméno. V řízení je nesporné, že veškeré finanční prostředky účastníků byly minimálně od roku 2006 do dubna 2017 soustřeďovány na účtu č. [bankovní účet], který byl a je veden na jméno žalovaného. Žalobkyně toto věděla i v okamžiku podpisu dohody o vypořádání společného jmění manželů. Podpisem dohody pak stvrdila, že finanční prostředky nacházející se na tomto účtu budou po rozvodu manželství vlastnictvím žalovaného. Ačkoli dohoda neobsahuje výslovně ujednání o vypořádání investic, lze dovodit právě z tohoto ujednání, že k vypořádání finančních prostředků (tedy i investic) na tomto účtu došlo. Jde o typové ujednání, ze kterého toto vyplývá (Na rozdíl od situace řešené rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.8.2012, sp.zn. 22 Cdo 1475/2010, kde dohoda o vypořádání společného jmění manželů žádné typové ujednání o vypořádání investic neobsahovala.). Stejně tak je třeba nahlížet na vypořádání částky 95 938,94 Kč. V řízení bylo prokázáno, že tato částka byla vyplacena na účet žalovaného v roce 2009. Pokud by nedošlo k vypořádání společného jmění manželů dohodou a došlo by k soudnímu řízení, měla by žalobkyně právo na vypořádání svého vnosu do společného jmění manželů. V daném případě však došlo k vypořádání účastníků dohodou, kdy pokud byly vypořádány finanční prostředky na účtu žalovaného, byla vypořádána i tato částka jakožto vnos. Ohledně skútru pak účastníci učinili nesporným, že spadá do společného jmění manželů. Ani skútr není výslovně dohodou zmíněn. Nicméně čl. 2 dohody na tuto situaci pamatuje tím, že ostatní movité věci budou po právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství vlastnictvím toho z manželů, který je bude mít ve svém držení. Jedná se ujednání určité a srozumitelné. Toto ujednání pak vypořádání skútru soudním rozhodnutím brání. Soud doplňuje, že základní zásadou soukromého práva je zásada, že smlouvy mají být plněny. V daném případě byla uzavřena dohoda o vypořádání společného jmění manželů, její neplatnost nebyla žádnou ze stran namítnuta. Zavazuje tedy obě strany. Soud uzavírá, že tvrzené investice, bezdůvodné obohacení představující vnos a skútr byly mezi účastníky vypořádány dohodu ze dne 15.2.2018, která sice neobsahuje výslovná ujednání o vypořádání těchto položek, ale obsahuje typová ujednání, která uvedené položky vypořádávají. Z těchto důvodů a jako nadbytečné pak soud neprovedl důkazy výpisem z účtu, účastnickými výslechy či výslechy svědků. S ohledem na uvedené pak soud dospěl k závěru, že nelze vypořádat soudním rozhodnutím to, co je již vypořádáno dohodou mezi účastníky, proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

10. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, přiznal právo na jejich náhradu v plném rozsahu. Žalovanému vznikly náklady za zastoupení advokátem, a to dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. – odměna za 3 úkony právní služby po 4 940 Kč. Zást. žalovaného učinil ve věci tyto úkony právní služby – dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. příprava a převzetí zastoupení, 3x dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. účast na jednání soudu dne 2.2.2021 a dle § 11 odst. 1 písm. d) písemné vyjádření. Zást. žalovaného dále náleží paušální náhrada hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 300 Kč, celkem 900 Kč (§ 13 odst. 3 a 14b odst.5 advokátního tarifu). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 3 301,20 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 19 021,20 Kč je žalobkyně povinna nahradit žalovanému dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku a dle § 149 o.s.ř. je povinna je zaplatit k rukám zástupce žalovaného.