12 C 151/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Benešovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo část obce zastoupený: anonymizováno jméno příjmení jméno , adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec o zaplacení 28 299,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19 715 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 19 715 Kč od 19.5.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 034 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30.7.2021 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 28 299,50 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [anonymizováno] [právnická osoba] uzavřel s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] podle které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 12 412 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 115 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 7 017 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 280 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v dvanácti měsíčních splátkách ve výši 2 618 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4.2.2020. Žalovaný podmínky smlouvy neplnil a splátky řádně nehradil, proto vzniklo věřiteli právo na uhrazení celé částky najednou. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného uhrazena v plné výši, úročí se neuhrazené jistina dále úrokem ve výši 29 % ročně sjednaným na straně 1 smlouvy. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalobce se touto žalobou domáhá zaplacení částky 28 299,50 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 17 797,43 Kč a dlužné části poplatku ve výši 10 502,07 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 559,11 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 800,50, úroků ve výši 29% ročně z částky 17 797,43 Kč od 19.12.2020 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 17 797,43 Kč od 19.12.2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud jednal ve věci v nepřítomnosti účastníků, neboť zástupce žalobce svou neúčast na jednání omluvil, o odročení nepožádal. Žalovaný se k jednání nedostavil, svou neúčast neomluvil ani nežádal o odročení jednání (§ 101 odst. 3 z.č. 99/1963 Sb., občanský soud řád – dále o.s.ř.).

4. Soud vzal za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel dne 4.2.2019 s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému vyplaceny poskytnuty peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 31 412 Kč. Tato představuje 19 000 Kč jako vyplacenou zápůjčku, částku 3 115 Kč jako úrok, částku 7 017 Kč za administrativní činnost a částku 2 280 Kč za komfortní splácení. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet ve dvanácti měsíčních splátkách po 2 618 Kč Poslední splátka činila 2 614 Kč. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou žalobu, kde jsou údaje o žalovaném, výše zapůjčených peněz i údaje o splátkách vypsány ručně. V záhlaví smlouvy je odkazováno na Smluvní podmínky, které by měly být nedílnou součástí smlouvy. Zadní strana smlouvy obsahuje podpis žalovaného a částečně smluvní podmínky. Smluvní podmínky jsou pak připojeny ke smlouvě, neobsahují však podpis žalované ani právního předchůdce žalobce. Jedná se o samostatnou listinu. Ve smlouvě byla účastníky sjednána zápůjční úroková sazba ve výši 29% ročně, a to jako pevná sazba po celou dobu trvání smlouvy. Z předložené tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na zápůjčku uhradil 2 400 Kč. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalobcem [právnická osoba] ze dne 18.12.2020 vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6.1.2021, kdy byla zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky. Žalovanému byla zaslána i předžalobní upomínka ze dne 28.6.2021.

5. S ohledem na shora zjištěné skutečnosti vzal soud za prokázané, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce zápůjčku ve výši 19 000 Kč. Z předložené tabulky umoření pak vyplývá, že žalovaný uhradil částku 2 400 Kč.

6. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalované jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z.

7. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

8. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

11. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

12. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

13. Podle § 86 odst.1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce zápůjčku ve výši 19 000 Kč s pevně stanoveným úrokem ve výši 3 115 Kč. V řízení bylo prokázáno, že uhradil toliko částku 2 400 Kč. V této části soud shledal žalobu jako důvodnou.

15. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o zápůjčce, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovením občanského zákoníku.

16. S ohledem na ustanovení § 1814 písm. f) obč. z. se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

17. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o zápůjčce byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, kolik činí celková dlužná částka. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku. Ujednání o poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení shledal soud neplatným. Pokud je placena jakákoliv odměna za poskytnutí úvěru, jedná se o úroky, úrok je cena peněz. Pokud je spotřebiteli deklarována úroková sazba 29% a celková částka úroku 3 115 Kč, pak jakékoliv další ujednání o úplatě, která nemá být úrokem, i když jím je, shledává soud jako pro spotřebitele nejasné, neúměrně nevýhodné a zavádějící. Skutečná úroková sazba je totiž se započítáním těchto poplatků 65%, což již představuje neakceptovatelnou míru úroku ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. 21 Cdo 1484/2004). Věřitelem sdělované informace jsou tedy zcela nesrozumitelné. S ohledem na to soud neuznal poplatky (kromě pevně sjednaného úroku) za platně sjednané a žalovanému tedy neuložil povinnost tyto poplatky hradit. Žalovaný byl tedy povinen na předmětnou smlouvu o zápůjčce zaplatit celkem 22 115 Kč (jistina a pevně sjednaný úrok), zaplatil 2 400 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 19 715 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný ve stanoveném termínu svůj dluh neuhradil, žalobci vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dle § 160 odst. 1 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) je žalovaný povinen uhradit svůj dluh žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části zahrnující poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení a úrok ve výši 29% ročně do budoucna (ve smlouvě nabylo sjednáno) oud žalobu s ohledem na shora uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.

18. O nákladech řízení soudu rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobci vznikly náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 1 132 Kč a náklady za zastoupení advokátem dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Dle § 14b odst. 1 cit. vyhlášky za každý úkon právní služby náleží zástupci žalobce 300 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a výzvu se základním skutkovým a právním rozborem – celkem za tři úkony právní služby 900 Kč. Dále bylo zást. žalobce přiznáno 300 Kč (3x náhrada paušálních nákladů po 100 Kč) dle § 14b) odst. 5 písm.a) cit.vyhlášky. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu přiznána náhrada uvedené daně ve výši 252 Kč. Celkové náklady řízení by činily 2 584 Kč. Žalobce byl ve věci úspěšný v 70%, neúspěšný v 30%. Soud proto přiznal žalobci právo na náhrady nákladů řízení ve výši 40%, tedy 1 034 Kč. Žalovaný je povinena náklady řízení nahradit dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 o.s.ř. je povinen je zaplatit k rukám zástupce žalobce.