12 C 159/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Benešovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo část obce zastoupený: anonymizováno jméno příjmení jméno , adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec o zaplacení 14 020 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 100 Kč s úrokem z prodlení z částky 100 Kč ve výši 10,75 % ročně od 28.12.2008 do 31. 12. 2008, ve výši 9,25 % od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, ve výši 8,50 % ročně od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, ve výši 8,00 % ročně od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, ve výši 7,75% ročně od 1.7.2010 do 30. 6.2012, ve výši 7,50% ročně od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, ve výši 7,05% ročně od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013, ve výši 8,05% ročně Kč od 1. 7. 2013 do 31. 12. 2017, ve výši 8,50% ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 9,00% ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 9,75% ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 10% ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 8,25% ročně od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, ve výši 8,50% ročně od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, ve výši 11,75% ročně od 1.1.2022 nejpozději do 30. 6. 2022 a dále od 1. 7. 2022 výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 20.8.2021 se žalobce domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 14 020 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce spol. [právnická osoba] uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] podle které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 13 920 Kč jako souhrnný poplatek. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 53 týdenních splátkách ve výši 640 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19.12.2018. Žalovaný podmínky smlouvy neplnil a splátky řádně nehradil, proto vzniklo věřiteli právo na uhrazení celé částky najednou. Věřitel má právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celkové dlužné jistiny, a to od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu splátky dlužné částky do zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy o půjčce do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem 19 900 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalobce se touto žalobou domáhá zaplacení částky 14 020 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 8 266,51 Kč a dlužné části poplatku ve výši 5 753,49 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 15 547,35 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 2776,97 Kč a úroků z prodlení z částky 14 020 Kč od 19.12.2020 do zaplacení v zákonné výši.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný.

3. Soud jednal ve věci v nepřítomnosti účastníků, neboť zástupce žalobce svou neúčast na jednání omluvil, o odročení nepožádal. Žalovaný se k jednání nedostavil, svou neúčast neomluvil ani nežádal o odročení jednání (§ 101 odst. 3 z.č. 99/1963 Sb., občanský soud řád – dále o.s.ř.).

4. Soud vzal za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel dne 14.12.2007 s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byly žalovanému vyplaceny peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 33 920 Kč. Tato představuje 20 000 Kč jako vyplacenou půjčku a částku 13 920 jako souhrnný poplatek. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou žalobu, kde jsou údaje o žalovaném, výše zapůjčených peněz i údaje o splátkách vypsány ručně. V záhlaví smlouvy je odkazováno na Smluvní podmínky, které by měly být nedílnou součástí smlouvy a měly by být uvedeny na zadní straně formuláře. Zadní strana smlouvy obsahuje smluvní podmínky, které však nejsou žalovaným podepsány. Podpis žalovaného je pouze na přední straně smlouvy. V čl. 1 smluvních podmínek je uveden údaj o výši roční procentní sazby nákladů (RPSN), a to v několik variantách. Ani smlouva, ani smluvní podmínky neobsahují údaj o výpůjční úrokové sazbě. Smluvní podmínky dále obsahují v článku 8 právo věřitele požadovat zaplacení zbývající neuhrazené částky v případě nedodržení splátek. V čl. 20 je obsaženo, že smlouva je uzavřena na dobu určitou. Z listiny označené jako uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce ze dne 3.10.2012 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dohodu o splátkovém kalendáři s měsíční splátkou ve výši 500 Kč. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalobcem [právnická osoba] ze dne 18.12.2020 vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6.1.2021, kdy byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky.

5. S ohledem na shora zjištěné skutečnosti vzal soud za prokázané, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 20 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatil žalovaný ve prospěch této půjčky částku 19 900 Kč.

6. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2013.

7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále obč.z), přenechává smlouvou o půjčce věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit mu po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 52 odst. 1 obč.z., spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé dodavatel. Podle § 55 odst. 1 obč. z. smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje nebo jinak zhoršit své smluvní postavení. Podle odstavce druhého ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná. Podle § 56 odst. 1 obč.z. spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

8. V této souvislosti je nutné poukázat na nález Ústavního soudu ČR ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na něž spotřebitel připojuje svůj podpis). V pozitivním právu se ochrana spotřebitele promítá například do podoby vyšší informační povinnosti dodavatele, do práva spotřebitele odstoupit od smlouvy, do podoby zákazu u některých ujednání o spotřebitelských smlouvách či do podoby příkazu, v pochybnostech o významu spotřebitelských smluv, vykládat pro spotřebitele co nejpříznivěji (§ 51 a následujících obč. zák. č. 40/1964 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2013). Princip autonomie a vůle a princip rovnosti je doplňován a korigován principem ekvity či spravedlnosti. Zcela jasně je to patrné na ustanovení § 56 odst. 1 obč. zák., kde je uvedeno, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. V tomto ustanovení je uvedeno, že smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy v neprospěch spotřebitele.

9. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání (§ 37 odst. 1 obč.z.). Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité, je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem. S ohledem na ustanovení § 56 odst. 3 písmeno g) obč.z. se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy, a podle ustanovení § 55 odst. 2 obč.z. jsou ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 neplatná.

10. S ohledem na shora uvedené, smlouva o půjčce byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, že celková dlužná částka bude činit 33 920 Kč. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši souhrnného poplatku. Soud shledal ujednání o souhrnném poplatku neplatným. Pokud je placena jakákoliv odměna za poskytnutí půjčky, jedná se o úroky, úrok je cena peněz. Souhrnný poplatek představuje úrok ve výši 70%, což již představuje neakceptovatelnou míru úroku ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. 21 Cdo 1484/2004). Tato ujednání pak způsobuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran a právní předchůdce tak zneužil svého postavení v neprospěch spotřebitele, proto soud takovému ujednání neposkytl právní ochranu.

11. V předmětné věci žalovaný na smlouvu o půjčce zaplatil 19 900 Kč. Pokud si žalovaný půjčil 20 000 Kč, zbývá mu doplatit na jistinu 100 Kč. V tomto rozsahu soud shledal žalobu důvodnou, a to včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora, když je zjevné, že se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Soud přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení v zákonem stanovené výši od [datum] do zaplacení, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným až do zaplacení). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II.). Soud uložil žalovanému zaplatit dlužnou jistinu s úrokem z prodlení ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 o.s.ř.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce byl ve věci převážně neúspěšný a žalovanému náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.