12 C 166/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Benešovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec zastoupený: anonymizováno jméno příjmení , ulice a číslo , PSČ , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , obec o zaplacení 16 259,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 16 205,99 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 14 504,48 Kč od 20.12.2021 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 1 755,04 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 179,20 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26.10.2022 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 16 259,52 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 408,71 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 104,76 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,50% ročně z částky 14 504,48 Kč od 7.6.2022 do zaplacení a dále se domáhal zaplacení částky 762 Kč jako nákladů za vymáhání. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] dne 19.10.2020 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se žalovaný zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobce částku 27 888 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Splatnost poslední splátky připadala na den 19.12.2021. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, když uhradil toliko částku 1 000,01 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Žalobce touto žalobou požaduje zaplacení nesplacené jistiny ve výši 14 504,48 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 349,94 Kč, nesplaceného inkasního poplatku ve výši 2 603,19 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 7 086,44 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 343,94 Kč, postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 721,25 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 408,71 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 755,04 Kč. V žalobě požaduje žalobce zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 13 104,76 Kč, který je tvořen součtem nesplaceného úroku, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru, nesplaceného inkasního poplatku a postoupeného smluvního úroku. Žalobce dále žádá přiznání částky 762 Kč jako nákladů za mimosoudní vymáhání pohledávky. Ve smlouvě byla platně sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky denně, kdy žalobce požaduje částku 1 755,04 Kč za období od 20.12.2021 do 19.4.2022.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Dle § 101 odst. 3 z.č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o.s.ř.) soud jednal v nepřítomnosti žalovaného, který byl řádně k jednání předvolán. Z jednání se neomluvil, o odročení jednání nepožádal.

4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 19.10.2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce – [právnická osoba] a žalovaným. Toto smlouvou se věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit věřiteli dále náklady na spotřebitelský úvěr ve výši 12 888 Kč zahrnující kapitalizovaný úrok ve výši 1444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7350 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2700 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou částku uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1992 Kč s tím, že první splátka je splatná do jednoho měsíce od podpisu smlouvy. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba 15% při splácení v 14ti splátkách. RPSN byla uvedena ve výši 270,48%. Žalovanému byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, což žalobce dokládá listinou, která byla žalovaným podepsána dne 19.10.2020. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení. Žalovaný písemně požádal o poskytnutí úvěru a uvedl základní údaje o svých majetkových poměrech. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3.6.2022 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 8.7.2022. Žalobce upomenul žalovaného o zaplacení dlužné částky přípisem ze dne 26.7.2022 s oznámil mu, že věc předává do advokátní kanceláře. Z výpisu mimosoudních úkonů vymáhání pohledávky soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému obyčejný dopis a třikrát vyslal svého zaměstnance na kontaktní adresu dlužníka. Žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku datovanou 3.10.2022.

5. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalované jako klientky právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí úvěru, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z.

6. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

9. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

10. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

11. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

12. Žalovaný obdržel od věřitele 15 000 Kč, měl zaplatit úrok ve výši 1 444 Kč. V tomto rozsahu soud shledal žalobu důvodnou, pokud tedy žalovaný dosud zaplatil 1 000,01 Kč, zbývá doplatit 15 443,99 Kč. Soud shledal žalobu důvodnou i co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 755,04 Kč, neboť dle § 122 odst. 2, odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % dlužné částky denně a zároveň souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200.000 Kč Smluvní pokuta byla řádně ve smlouvě sjednaná a její výše odpovídá citovaným zákonným ustanovením. Soud přiznal žalobci i částku 762 Kč za mimosoudní vymáhání pohledávky, tyto náklady jsou v souvislosti s mimosoudními úkony přiměřené. Celkem tedy soud zavázal žalovaného k zaplacení částky 17 961,03 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalovaný ve stanoveném termínu svůj dluh neuhradil, žalobci vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Pokud jde o žalobcem požadovanou úhradu nezaplaceného poplatku za poskytnutí úvěru, pak v této části byla žaloba zamítnuta. Soud shledal neplatným ujednání o úplatě za vyhodnocení úvěru i za poskytnutí úvěru, včetně inkasního poplatku. Pokud je placena jakákoliv odměna za poskytnutí úvěru, jedná se o úroky, úrok je cena peněz. Pokud je spotřebiteli deklarována úroková sazba 15% a celková částka úroku 1 444 Kč, pak jakékoliv další ujednání o úplatě, která nemá být úrokem, i když jím je, shledává soud jako pro spotřebitele nejasné, neúměrně nevýhodné a zavádějící. Skutečná úroková sazba je totiž se započítáním těchto poplatků 86%, což již představuje neakceptovatelnou míru úroku ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. 21 Cdo 1484/2004). Soud také zamítl právo na inkasní poplatek – spotřebitel nemá vůbec možnost volby, jakým způsobem bude úvěr hradit, platit vysoký inkasní poplatek je pro něj opět extrémně nevýhodné. Právo na inkasní poplatek, i kdyby ho soud přisoudit chtěl, navíc vzniká až vybráním splátky – nelze jej tedy požadovat za splátky, u nichž inkaso neproběhlo.

14. O nákladech řízení soudu rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobci vznikly náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady za zastoupení advokátem dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Dle § 14b odst. 1 cit. vyhlášky za úkon právní služby náleží zástupci žalobce 300 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a výzvu se základním skutkovým a právním rozborem – celkem za tři úkony právní služby 900 Kč. Dále bylo zást. žalobce přiznáno 300 Kč (3x náhrada paušálních nákladů po 100 Kč) dle § 14b) odst. 5 písm.a) cit.vyhlášky. Dále zást. žalobce náleží za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. g) cit vyhlášky 1 780 Kč a 1x náhrada paušálních nákladů ve výši 300 Kč (účast při jednání soudu dne 7.12.2022). Zást. žalobce dále náleží náhrada cestovních výdajů za cestu osobním automobilem z [obec] do [obec] a zpět, celkem 120 km, při průměrné spotřebě 5,8l/100km, ceně benzínu 44,50 Kč/litr a náhradě opotřebení ve výši 4,70 Kč za 1 km, celkem tedy 873 Kč. Dále soud žalobci přiznal náhradu za promeškaný čas za šest půlhodin á 100 Kč, celkem 600 Kč. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu přiznána náhrada uvedené daně ve výši 998,13 Kč. Celkové náklady řízení by činily 6 551,13 Kč. Pro úspěch a neúspěch ve věci je třeba v tomto případě přihlédnout k požadovanému příslušenství, do kterého jsou započteny neuhrazené poplatky z poskytnutí úvěru. Žalobce tak byl ve věci úspěšný v 59%, neúspěšný v 41%. Soud proto přiznal žalobci právo na náhrady nákladů řízení ve výši 18%, tedy 1 179,20 Kč. Žalovaný je povinen náklady řízení nahradit dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 o.s.ř. je povinna je zaplatit k rukám zástupce žalobce.