12 C 207/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr Radkou Benešovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec zastoupený: titul . jméno příjmení , ulice a číslo , PSČ , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec o zaplacení 8 368,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 4 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 000 Kč od 27. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení částky 4 368,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 368,40 Kč od 27. 8. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 6.10.2020 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 8 368,40 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce spol. [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 21.3.2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 20.4.2019. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti peněžní prostředky nevrátil. Žalobce se předmětnou žalobou domáhá zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 4 000 Kč a nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 368,40 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce. Žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil ani na základě upomínky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků. Žalobce svou neúčast na jednání omluvil, o odročení z důležitého důvodu nepožádal. Žalovaný se k jednání nedostavil, svou neúčast neomluvil ani nežádal o odročení jednání (§ 101 odst. 3 z.č. 99/1963 Sb., občanský soud řád – dále o.s.ř.).

4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce spol. [právnická osoba] a žalovaným dne 21.3.2019. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 4 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 21.3.2019, splatnost úvěru byla sjednána ke dni 20.4.2019. Žalovaný se zavázal spolu s poskytnutým úvěrem zaplatit žalobci částku 4 368,40 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru. Výše RPSN byla stanovena ve výši 9 088,10%. Z potvrzení o platbě u [anonymizováno] banky bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce dne 21.3.2019 vyplatil žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky oznámením ze dne 27.6.2020. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 27.6.2020. Z podacího lístku České pošty, s.p. bylo zjištěno, že zást. žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku dne 27.6.2020.

5. Po právní stránce soud věc posoudil dle z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) a z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), když lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr za situace, kdy na jedné straně vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytování zápůjček a na straně druhé dlužník jako fyzická osoba. Pro posouzení platnosti smluvních ujednání je pak nutné použít § 1810 a násl. o.z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem.

6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 1813 o.z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

8. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

9. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje.

10. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vzal za prokázané, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce finanční prostředky ve výši 4 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě žalovaný neuhradil ničeho. Pokud jde o sjednání poplatku za poskytnutí úvěru, který převyšuje poskytnutou jistinu, považuje jej soud za nepřiměřené ujednání v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce zneužil na úkor spotřebitele silnější postavení, v rozporu s dobrými mravy za poskytnutí úvěru ve výši 4 000 Kč požadoval úplatu v celkové výši 8 368,40 Kč. To vše, aniž by to bylo odůvodněno zvláštními okolnostmi případu. Takovému jednání věřitele pak nelze přiznat právní ochranu, je třeba naopak poskytnout ochranu žalovanému jako spotřebiteli, a pro absolutní neplatnost ujednání soud žalobu co do úhrady poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 368,40 Kč zamítl. Žalovaný je pak povinen zaplatit žalobci částku 4 000 Kč jako jistinu úvěru, a to dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaný je se splněním své povinnosti v prodlení, má žalobce právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V této části soud žalobě vyhověl.

11. Dle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud nepřiznal žádného z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť oba účastníci měli úspěch ve věci jen částečný.