12 C 215/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Benešovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo zastoupený: údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec žalované: osobní údaje žalované bytem adresa , obec o zaplacení 21 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 12 720 Kč s úrokem z prodlení z částky 9 720 Kč ve výši 8,05% ročně od 1.6.2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady řízení ve výši 352 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

III. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23.9.2020 domáhal stanovení povinnosti žalovaným zaplatit žalobci částku 21 600 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne 5.5.2014 byla mezi společností [právnická osoba] a žalovanými uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovaným poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 12 000 Kč, a to za úplatu, úrok a dále za administrativní poplatek ve výši 360 Kč, který byl splatný jednorázově při výplatě úvěru. Celkové náklady spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 8 640 Kč, přičemž se skládají z úroku ve výši 20% z jistiny, tedy z úroku 2 400 Kč, úplaty ve výši 5 880 Kč a administrativního poplatku ve výši 360 Kč Smlouvou se žalovaní zavázali uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 20 280 Kč, po odečtení administrativního poplatku ve výši 360 Kč, který byl splatný jednorázově při výplatě úvěru, ve 13-ti pravidelných rovnoměrných splátkách ve výši 1 560 Kč. Žalovaní uhradili administrativní poplatek ve výši 360 Kč a dále částku 4 680 Kč. Žalovaní se dne 3.9.2014 dostali do prodlení se splácením svého závazku, neboť řádně a včas neuhradili 4. splátku splatnou dne 2.9.2014. Dnem splatnosti poslední splátky, tj. dnem 30.5.2015 nastala splatnost celého úvěru. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanými na žalobce. Za prodlení byla žalovaným v souladu se smlouvou uložena smluvní pokuta ve výši 0,2% z dlužné částky za každý započatý den prodlení, za období od 5.7.2014 do 17.9.2020, celkem ve výši 6 000 Kč. Žalovaní dlužnou částku neuhradili ani na základě upomínky.

2. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili a zůstali po celou dobu řízení nečinní.

3. Soud jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. Účastníci se k jednání nedostavili, o odročení z důležitého důvodu nepožádali. Zást. žalobce svou neúčast na jednání omluvil.

4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 5.5.2014 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi spol. [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanými jako spoludlužníky. Věřitel se na základě smlouvy zavázal poskytnout žalovaným částku 12 000 Kč na jistině úvěru. Žalovaní se zavázali zaplatit celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 8 640 Kč. Celková dlužná částka činila 20 640 Kč. Úvěr byl poskytnut za úplatu, administrativní poplatek činil 360 Kč a úrok z úvěru 20% z jistiny. Žalovaní se zavázali úvěr splácet v 13 měsíčních splátkách ve výši 1 560 Kč. Z předpisu splátek bylo zjištěno, že žalovaní zaplatili administrativní poplatek ve výši 360 Kč a dále první tři splátky po 1 560 Kč. Žalovaní se dostali do prodlení se zaplacením splátky splatné ke dni 2.9.2014. Ve čl. IV. odst. 2 smlouvy se účastníci dohodli, že pokud dlužníci nebudou plnit řádně a včas úvěr, je věřitel oprávněn požadovat navíc smluvní pokutu ve výši 0,2% z dlužné částky, s jejíž úhradou jsou dlužníci v prodlení, za každý započatý den prodlení. Žalovaným byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 13.2.2020, což bylo prokázáno podací knihou.

5. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

7. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

8. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

9. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

10. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

11. Žalovaní obdrželi od věřitele 12 000 Kč, měli zaplatit úrok ve výši 2 400 Kč a administrativní poplatek 360 Kč. V tomto rozsahu soud shledal žalobu důvodnou, pokud tedy žalovaní dosud zaplatili 5 040 Kč, zbývá doplatit 9 720 Kč.

12. Ohledně zbývající části představující celkové náklady spotřebitelského úvěru byla žaloba zamítnuta. Soud shledal toto ujednání neplatným (vyjma úroku ve výši 20% z jistiny a administrativního poplatku 360 Kč). Pokud je placena jakákoliv odměna za poskytnutí úvěru, jedná se o úroky, úrok je cena peněz. Pokud je spotřebiteli deklarována celková částka úroku 2 400 Kč, pak jakékoliv další ujednání o úplatě, která nemá být úrokem, i když jím je, shledává soud jako pro spotřebitele nejasné, neúměrně nevýhodné a zavádějící. Skutečná úroková sazba je totiž se započítáním těchto poplatků 72%, což již představuje neakceptovatelnou míru úroku ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. 21 Cdo 1484/2004). Věřitel ani ve smlouvě nijak nevysvětli, z čeho konkrétně se uvedený poplatek skládá a jaké služby jsou v něm zahrnuty, což soud hodnotí jako pro dlužníky klamavé ujednání, tedy zakázané. Soud tedy žalobci právo na zaplacení zbývající části nákladů za spotřebitelský úvěr nepřiznal.

13. Dále se soud zabýval sjednanou smluvní pokutou. Dle § 168 odst. z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dostal-li se spotřebitel do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použijí se namísto příslušných ustanovení smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru, pokud jsou s tímto zákonem v rozporu, ustanovení § 122 až 124 a § 132, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí jeho účinnosti. Dle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle § 2048 o.z. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Soud tedy s ohledem na citovaná zákonná ustanovení přiznal žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně za každý započatý den prodlení, tj. celkem ve výši 3 000 Kč.

14. Soud žalobě vyhověl co do zaplacení částky 12 720 Kč představující nesplacenou část jistiny, administrativního poplatku, úroku a smluvní pokuty (ve výši 0,1% denně). Ve zbývající části představující zbývající náklady na úvěr a smluvní pokutu přesahující 0,1% denně z dlužné částky žalobu jako nedůvodnou zamítl. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku stanová vláda nařízením. Vzhledem k tomu, že žalovaní jsou se splněním svého závazku v prodlení, jsou povinni zaplatit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši. Lhůtu k zaplacení uvedených částek soud stanovil dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

15. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobci vznikly náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 864 Kč a náklady za zastoupení advokátem dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Dle § 14b odst. 1 cit. vyhlášky za každý úkon právní služby náleží zástupci žalobce 300 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a výzvu se základním skutkovým a právním rozborem – celkem za tři úkony právní služby 900 Kč. Dále bylo zást. žalobce přiznáno 300 Kč (3x náhrada paušálních nákladů po 100 Kč) dle § 14b) odst. 5 písm.a) cit.vyhlášky. Celkové náklady řízení by činily 2 064 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve věci úspěšný v 59% a neúspěšný v 41%, soud stanovil žalovaným povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 18%, tj. 372 Kč. Žalovaní jsou povinni nahradit náklady řízení dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 o.s.ř. jsou povinni je zaplatit k rukám zástupce žalobce.