12 C 299/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Benešovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO sídlem Adresa žalobce zastoupený: Jméno právního zástupce , Adresa právního zástupce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 14 840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 570 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 570 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení s tím, že je oprávněn toto zaplatit to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 285 Kč měsíčně, splatných vždy do 15. dne v měsíci, počínaje od měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku, to vše pod ztrátou výhody splátek.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 7. 2025 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 14 840 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že uzavřel s žalovaným dne 7. 5. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 300 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 181 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 6. 6. 2024. Žalovaný uhradil ke dni podání návrhu 2 730 Kč. Touto částkou byla ponížena smluvní pokuta. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy a nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry. Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Na základě tohoto prověření žalobce dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Celková výše dluhu činí ke dni podání žaloby 15 981 Kč skládající se z jistiny a poplatku ve výši 13 481 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Dále žalobce požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,10 % denně z dlužné částky 10 300 Kč od dne 7. 6. 2024 do 9.7. 2025, kdy tato částka byla ponížena o zaplacenou úhradu ve výši 2 730 Kč, tj. na 1 359 Kč.

2. Soud žalobě vyhověl vydáním elektrického platebního rozkazu ze dne 29. 9. 2025, č.j. 12 C 299/2025-10, proti němuž podal žalovaný včasný odpor. V něm uvedl, že v den splatnosti kontaktoval žalobce s prosbou o rozdělení dlužné částky do splátek, jelikož se dostal do finančních potíží. Požadavek byl razantně zamítnut a bylo mu nabídnuto prodloužení půjčky o měsíc za poplatek 3 181 Kč. To bylo pro žalovaného nepřijatelné. Asi po dvou měsících jej kontaktoval pan , jméno FO, (zastupující žalobce) s žádostí o úhradu. Po domluvě s ním dne 14. 8. 2024 uhradil na účet č. , č. účtu, částku 3 000 Kč. K další platbě již nedošlo.

3. Žalobce byl vyzván, nechť soudu doloží, jakým způsobem byla prověřována úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. K tomuto žalobce sdělil, že k tomuto nebude doplňovat ničeho.

4. Soud jednal v nepřítomnosti žalobce, který svou neúčast na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nepožádal (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

5. Žalovaný při jednání uvedl, že se dostal do finančních problémů v důsledku probíhajícího rozvodu a zdravotního stavu. Požádal o umožnění splátkového kalendáře.

6. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 7. 5. 2024. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 10 300 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 3 181 Kč, a to do 6. 6. 2024. RPSN činila 2 969 %. V případě prodlení žalovaného s úhradou zápůjčky byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce). Z výpisu z účtu bylo zjištěno, žalobce vyplatil žalovanému částku 10 300 Kč. Žalobce zaslal žalovanému upomínky (zjištěno z upomínek ze dne 13. 6. 2024, 20. 6. 2024, 27. 6. 2024, 6. 7. 2024 a 21. 7. 2024). Žalobce odeslal žalovanému předžalobní výzvu (zjištěno z výzvy ze 19. 3. 2025 a podacího archu). Ze zprávy spol. , právnická osoba, . bylo zjištěno, majitelem účtu č. , hodnota, je žalobce. Z potvrzení Raiffeisen Bank bylo zjištěno, že dne 14. 8. 2024 žalovaný na účet , č. účtu, byla dne 14. 8. 2024 odeslána částka 3 000 Kč pod variabilním symbolem , var. symbol, , což je rodné číslo žalovaného.

7. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 také peněžitá zápůjčka poskytovaná spotřebiteli. Dle ust. § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (jímž, jak je výše uvedeno, je míněna i peněžitá zápůjčka, proto jsou dále smlouvy označovány též jako smlouvy úvěrové) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatí pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí).

9. Soud má za to, že žalobce při uzavírání smlouvy s žalovaným neprověřil úvěruschopnost žalovaného řádně, resp. soudu nedoložil, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného prověřil. Za takového stavu pak má soud za to, že žalobce nejednal poctivě, nejednal v souladu se základními zákonnými požadavky na poskytování úvěrů a s žalovaným uzavřel smlouvu o zápůjčce. Smlouva o zápůjčce je proto dle ust. § 588 o.z. absolutně neplatná a žalovaný je povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobu v části převyšující dlužné jistiny, ve které se žalobce domáhal zaplacení dlužných poplatků a smluvních úroků, zamítl.

10. Soud uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu po odečtení úhrad žalovaného, tedy uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 4 570 Kč (10 300 Kč – 2 730 Kč/tvrzení žalobce v žalobě/ a 3 000 Kč /žalovaným doložená úhrada/). Dlužnou částka pak soud žalovanému uložil zaplatit se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení.

11. Soud rozhodl o umožnění plnění žalovanému ve splátkách, kdy toto rozhodnutí nezaloží nerovnováhu mezi právy a povinnostmi účastníků.

12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, kdy účastníci měli úspěch ve věci pouze částečný.