12 C 38/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Benešovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo část obce zastoupený: JUDr. Ing. jméno příjmení jméno , adresa , obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované , obec o zaplacení 27 211,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 11 555 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 11 555 Kč od 31.8.2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku 15 656,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 629,15 Kč od 31.8.2018 do zaplacení a s úrokem ve výši 15% ročně z částky 11 183,33 Kč od 31.8.2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 9.12.2019 domáhala stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 27 211,99 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1240,45 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2026,34 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 12 184,15 Kč od 22.5.2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 15% ročně z částky 11 183,33 Kč od 22.5.2019 do zaplacení. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce spol. [právnická osoba] uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované v hotovosti vyplaceny finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok ve výši 1 155 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 4 800 Kč, úhradu za administrativní činnost ve výši 857 Kč a úhradu za umožnění splácet úvěr v hotovosti v místě svého bydliště ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit vše v měsíčních splátkách ve výši 1 558 Kč Poslední splátku byla povinna uhradit do 30.8.2018 Poslední splátku žalovaná zaplatila dne 1.7.2017. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl ze strany žalované uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru úrokem s úrokovou sazbou ve výši 15% ročně. Žalobci vzniklo též právo na zaplacení smluvní pokuty. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení jistiny ve výši 11 183,33 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 000,82 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 445,55 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 803,81 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 2 778,48 Kč a smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě po celou dobu řízení nevyjádřila.

3. Žalovaná se k jednání nedostavila, neomluvila se a o odročení nepožádala. Žalobce svou neúčast na jednání omluvil, o odročení nepožádal. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

4. Soud vzal za prokázaný tento skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru ze dne 30.6.2017 vzal soud za zjištěné, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci celkem částku 21 812 Kč skládající se z jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč, úroku ve výši 1 155 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 800 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 857 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celou částku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 558 Kč Smlouva obsahuje údaje o výši úroku 15% ročně i RPSN. Celková výše úroku pak byla vyčíslena částkou 1 155 Kč. Pro případ, že žalovaná nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas, má věřitel právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% z příslušné dlužné částky. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaná uhradila na předmětný úvěr dne 1.7.2017 částku 1 600 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16.5.2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Žalobce upomenut žalovanou o zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 26.11.2019.

5. Soud věc posoudil dle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) a z.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), když lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr za situace, kdy na jedné straně vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytování zápůjček a na straně druhé dlužník jako fyzická osoba. Pro posouzení platnosti smluvních ujednání je pak nutné použít § 1810 a násl. o.z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem.

6. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

7. Dle § 1813 o.z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

8. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

9. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

10. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla tedy smlouvou spotřebitelskou (ust. § 1810 a násl. o.z.). Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouva o úvěru byla uzavřena jako smlouva adhezní, ujednání smlouvy byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce zneužil na úkor spotřebitele silnější postavení, v rozporu s dobrými mravy za poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč požadoval úplatu v celkové výši 9 812 Kč, po odečtení úroku (tedy smluvní úplaty za poskytnutí úvěru) činila další úplata 8 657 Kč. To vše, aniž by to bylo odůvodněno zvláštními okolnostmi případu (na to lze usuzovat například i z toho, že byla uzavřena smlouva adhezní, formulářová, jako obecná šablona pro každý jednotlivý případ bez zohlednění případné jedinečnosti každého případu) Celková úplata požadovaná za poskytnutí úvěru činila více jak 80 % jistiny, úplata bez započtení smluvního úroku činila více jak 70 % jistiny, jedná se tak o výši, která je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy. Stejně tak smluvní pokuta v sjednané výši 0,1 % z dlužné jistiny denně, respektive 500 Kč / 750 Kč za upomínku zcela zjevně neodpovídá významu zajištěné povinnosti a lze v ní spatřovat zneužití silnějšího postavení, nad to odporuje kogentním ustanovením zákona, neboť uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, přičemž souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru (viz ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru) – celková výše úvěru činila 12 000 Kč, žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 7 000 Kč, tedy ve výši převyšující polovinu výše úvěru. Spotřebiteli není žádným způsobem sděleno, k čemu slouží poplatek za sjednání úvěru a jaké případné služby jsou mu za poplatek poskytnuty (vedení účtu, pravidelné výpisy apod. – nic takového sjednáno nebylo). Jedná se tak o skrytý úrok za půjčení peněz a takové ujednání je vůči spotřebiteli klamavé a tedy zakázané. Poplatek za hotovostní inkaso splátek by pak měl sloužit k jednoduššímu splácení, pokud však není takové inkaso prováděno (třeba i kvůli tomu, že úvěr není ze strany dlužníka řádně hrazen), není možné poplatek požadovat, neboť za něj nebylo poskytnuto žádné protiplnění. Jedná se opět o ujednání zakázané, způsobující nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Takovému jednání věřitele pak nelze přiznat právní ochranu, je třeba naopak poskytnout ochranu žalované jako spotřebiteli, a pro absolutní neplatnost ujednání je třeba žalobu co do úhrady za poskytnutí úvěru, úhrady za vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku a smluvní pokuty zcela zamítnout. Žalobce dále požadoval smluvní úrok ve výši 15 % ročně. Takové ujednání úroku však ze smlouvy nevyplývá. Smluvní strany sjednaly toliko kapitalizovaný úrok, smluvní úrok pro případ trvání smlouvy nad sjednanou dobu splácení nebyl ujednán. Konstatování, že v závislosti na délce splatnosti 14 měsíců je úrok 15 % p.a., je pouhým plněním informační povinnosti vůči spotřebiteli a nelze na základě něj požadovat smluvní úrok i nad rámec úroku kapitalizovaného sjednanými splátkami. Soud proto žalobu co do smluvního úroku, vyjma části konkrétně sjednané, kapitalizované dobou trvání smlouvy, zamítl.

11. Soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 11 555 Kč představující dosud neuhrazenou jistinu a sjednaný úrok z prodlení (po odečtení částky 1 600 Kč, kterou žalovaná uhradila). V této části shledal žalobu jako důvodnou, a to včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci jistinu a kapitalizovaný smluvní úrok ze smlouvy o úvěru s úrokem z prodlení v zákonem stanovené výši (výrok I. rozsudku), a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 o.s.ř.

12. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobce byl se svou žalobou převážně neúspěšný a žalovaná žádné náklady řízení nepožadovala.