12 C 45/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Benešovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo - část obce zastoupený: anonymizováno jméno příjmení , ulice a číslo , PSČ , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec o zaplacení 3 949,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 949,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 2 999,70 Kč od 16.8.2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 489 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18.12.2020 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 3 949,70 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel dne 14.6.2018 smlouvu o službě – [anonymizována dvě slova] – smlouvu o nákupním účtu. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, podepsána byla prostřednictvím SMS kódu. Žalobce poskytuje svým klientům možnost nákupu zboží ve vybraných e-shopech a zaplacení až po vyzkoušení zboží. Žalobce se zavazuje e-shopům uhradit cenu zboží za zákazníka a ten, pokud od smlouvy do 14ti dnů neodstoupí, hradí cenu žalobci. Žalovanému byla zřízena služba [anonymizována dvě slova] s limitem odložených plateb až 30 000 Kč. Žalovaný využil nákup za 2 999,70 Kč, celkem dluží 3 949,70 Kč včetně poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že si zboží po 14 dnech ponechá. Dlužné poplatky jsou stanoveny podle počtu dnů po splatnosti vyúčtování od 150 Kč do 650 Kč Celkem činí dlužné poplatky částku 950 Kč. Žalovaný žalobci dlužnou částku neuhradil ani na základě upomínky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud jednal bez přítomnosti žalovaného, který se na doručené předvolání nedostavil, o odročení nepožádal, svou neúčast neomluvil (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.). Zást. žalobce svou účast na jednání omluvil, o odročení nepožádal.

4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 14.6.2018 smlouvu, podle které byl žalovanému zřízen [anonymizována dvě slova] a žalovaný měl možnost realizovat platby prostřednictvím tohoto účtu a byl povinen řádně hradit vyúčtování plateb a nákupů, a to alespoň 10% všech dosud neuhrazených čerpání. (zjištěno ze smlouvy ze dne 14.6.2018). Twisto účet je veden tak, že klientovi je vystaveno měsíční vyúčtování a je na něm, kolik (nejméně však 10%) z tohoto vyúčtování uhradí, zbylá částka je odložena a zatížena poplatkem za odložení ve výši dle odložené částky a ceníku. Pokud není uhrazeno alespoň 10% částky, pak je klientovi účtována náhrada účelně vynaložených nákladů od 150 Kč (5 dnů po splatnosti) až do 650 Kč + 10% z celkového vyúčtování (30 a více dnů po splatnosti) (zjištěno z obchodních podmínek). Žalovaný na účet čerpal od 13.7.2018 do 21.7.2018 částku 2 999,70 Kč (zjištěno z vyúčtování za červenec 2018). Žalovanému bylo vystaveno vyúčtování, v němž je účtována cena zboží 2 999,70 Kč, čtyřikrát poplatek za prodlení 100 Kč, jednou 150 Kč a jednou 400 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka (zjištěno z upomínky a podacího archu).

5. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se ve své podstatě jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí úvěru – nazvaného odložená platba, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z.

6. Podle ust. § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

9. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

10. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

11. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

12. Podle ust. § 86 odst.1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ust. § 95 odst.1 ZSÚ před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, musí být spotřebiteli poskytnuty informace o a) druhu spotřebitelského úvěru, b) kontaktních údajích poskytovatele, popřípadě zprostředkovatele, zejména poštovní adrese pro doručování, telefonním čísle, popřípadě adrese pro doručování elektronické pošty, c) celkové výši spotřebitelského úvěru a podmínkách jeho čerpání, d) době trvání spotřebitelského úvěru, e) zboží nebo službě a o jejich ceně, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru, v případě spotřebitelského úvěru ve formě odložené platby za zboží nebo službu a smlouvy o vázaném spotřebitelském úvěru, f) zápůjční úrokové sazbě, podmínkách upravujících použití této sazby a popřípadě o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu zápůjční úrokové sazby; uplatňují-li se za různých okolností různé úrokové sazby, uvádějí se výše uvedené informace o všech zápůjčních úrokových sazbách, g) celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, a roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr, která musí být dále vysvětlena prostřednictvím reprezentativního příkladu s uvedením veškerých předpokladů použitých pro její výpočet, u které je poskytovatel povinen zohlednit požadavky na spotřebitelský úvěr, které mu spotřebitel sdělil; stanoví-li smlouva o spotřebitelském úvěru různé způsoby čerpání s různými poplatky nebo zápůjčními úrokovými sazbami a použije-li poskytovatel předpoklad uvedený v části 2 bodě 2 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, uvede, že jiné mechanismy čerpání uplatňované na tento typ spotřebitelského úvěru mohou vést k vyšším ročním procentním sazbám nákladů na spotřebitelský úvěr, h) výši, počtu a četnosti plateb, jež má spotřebitel provést, popřípadě o způsobu přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými zápůjčními úrokovými sazbami pro účely splácení, i) platbách za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební transakce a čerpání, ledaže je otevření účtu nepovinné, dále o platbách za používání platebních prostředků pro platební transakce i čerpání a o veškerých ostatních platbách vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a o podmínkách, za nichž lze tyto platby změnit, j) případné povinnosti spotřebitele hradit notáři náklady spojené s uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, k ) případné povinnosti uzavřít smlouvu o doplňkové službě související se smlouvou o spotřebitelském úvěru, je-li uzavření smlouvy o doplňkové službě povinné pro získání spotřebitelského úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek, l) stanovené úrokové sazbě použitelné v případě opožděných plateb nebo smluvní pokutě v případě prodlení spotřebitele a o veškerých dalších důsledcích vyplývajících z prodlení spotřebitele, m) případném požadovaném zajištění, n) právu na odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru, o) právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, o případném právu poskytovatele na náhradu vzniklých nákladů a o způsobu jejich stanovení, p) právu spotřebitele na okamžité a bezplatné vyrozumění o výsledku vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, je-li žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta na základě vyhledávání v databázi a o údajích o použité databázi, q) právu spotřebitele na bezplatné obdržení návrhu textu smlouvy o spotřebitelském úvěru, r) době, po kterou je poskytovatel vázán informacemi poskytnutými před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo návrhem na uzavření této smlouvy, a s ) skutečnosti, zda případné použití kapitálu, vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru, povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru.

14. Podle ust. § 110 odst.1 ZSÚ neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.

15. S přihlédnutím ke všem výše zmíněným ustanovením soud posoudil smlouvu o vedení účtu a poskytnutí úvěru jako platnou s výjimkou ujednání o úroku. Různá navýšení za pozdější platbu jsou totiž úrokem a ujednání o úroku musí být součástí přímo písemné smlouvy v listinné podobě nebo uložené na trvalém nosiči dat, nemohou být obsažena pouze ve všeobecných obchodních podmínkách nebo v sazebníku. Žalobce se však těchto plateb nedomáhá, ty jsou stanoveny v případě, kdy klient hradí sjednané splátky, avšak ve zvolených částkách. V souzeném případě žalovaný neuhradil nic a navýšení kupní ceny tedy soud posoudil jako náklady na upomínání a vymáhání (tak jsou také v obchodních podmínkách označeny). Pokud by měl soud posoudit navýšení jako smluvní pokutu, pak i v tomto případě by nebylo možné ji přiznat, neboť nebyla sjednána přímo ve smlouvě, která byla spotřebitelem podepsána. Navýšení o náklady ve výši 950 Kč je sice hraniční, nicméně za situace, kdy žalovaný neuhradil vůbec nic, se žalobcem a ani se soudem nekomunikuje, se soudu nejeví takové náklady jako nepřiměřené.

16. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci celkem 3 949,70 Kč. Žalobce požadoval po žalovaném zákonný úrok z prodlení, na což má právo dle ust. § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od prvního dne prodlení ve výši o 8 procentních bodů vyšší, než je repo sazba vyhlašována Českou národní bankou.

17. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl soud tak, že žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal právo na jejich náhradu v plném rozsahu. Žalobci vznikly náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady za zastoupení advokátem dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Dle § 14b odst. 1 cit. vyhlášky za každý úkon právní služby náleží zástupci žalobce 200 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a výzvu se základním skutkovým a právním rozborem – celkem za tři úkony právní služby 600 Kč. Dále bylo zást. žalobce přiznáno 300 Kč (3x náhrada paušálních nákladů po 100 Kč) dle § 14b) odst. 5 písm.a) cit.vyhlášky. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu přiznána náhrada uvedené daně ve výši 189 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 1.489 Kč je žalovaný povinen nahradit dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 o.s.ř. je povinen je zaplatit k rukám zástupce žalobce.