12 C 6/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Benešovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa, obec a číslo část obce zastoupený: anonymizováno jméno příjmení jméno, adresa, obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa, obec o zaplacení 2 100 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 31.10.2020 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 2 100 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce spol. právnická osoba uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce číslo podle které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 17 960 Kč představující jistinu ve výši 10 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně a poplatek ve výši 7 400 Kč sestávající se z částky 2 000 Kč jako poplatku za administrativní činnost, úrok ve výši 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný byl povinen dále zaplatit 290 Kč za životní pojištění. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 305 Kč. Žalovaný podmínky smlouvy neplnil a splátky řádně nehradil, proto vzniklo věřiteli právo na uhrazení celé částky najednou. Žalovaný měl právnímu předchůdci žalobce uhradit celkovou dlužnou částku do 8.11.2016. Věřitel má právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, a to z celé dlužné částky do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného uhrazena v plné výši, úročí se neuhrazené jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaném v čl. 1 Smluvních podmínek. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalobce se touto žalobou domáhá zaplacení částky 2 100 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 1 590,95 Kč a dlužné části poplatku ve výši 509,05 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 177,20 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 397,02 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 1 590,95 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 590,95 Kč od 7.12.2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud jednal ve věci v nepřítomnosti účastníků. Žalobce svou neúčast na jednání omluvil, o odročení jednání z důležitého důvodu nepožádal. Žalovaný se k jednání nedostavil, svou neúčast neomluvil ani nežádal o odročení jednání (§ 101 odst. 3 z.č. 99/1963 Sb., občanský soud řád – dále o.s.ř.).

4. Soud vzal za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce (právnická osoba) uzavřel dne 29.9.2015 s žalovaným smlouvu o půjčce číslo na základě které byly žalovanému vyplaceny peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 17 960 Kč. Tato představuje 10 000 Kč jako vyplacenou půjčku, částku 2 000 Kč jako administrativní poplatek, částku 1 400 Kč jako úrok, částku 290 Kč za pojištění a částku 4 000 Kč za hotovostní režim splátek. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v 58 týdenních splátkách po 305 Kč. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou žalobu, kde jsou údaje o žalovaném, výši zapůjčených peněz i údaje o splátkách vypsány ručně. V článku 5.2 smlouvy je odkazováno na Smluvní podmínky. Zadní strana smlouvy obsahuje podpis žalovaného. Smluvní podmínky jsou připojeny ke smlouvě, neobsahují však podpis žalovaného ani právního předchůdce žalobce. V čl. 3 je uveden údaj o výši roční procentní sazby nákladů (RPSN), a to v několik variantách. V článku 1 je uvedena výše výpůjční úrokové sazby. Smluvní podmínky dále obsahují v článku 8 právo věřitele požadovat zaplacení zbývající neuhrazené částky v případě nedodržení splátek. V čl. 9 je obsaženo, že smlouva je uzavřena na dobu určitou. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalobcem právnická osoba ze dne 6.12.2019 vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6.12.2019, kdy byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovanému byla zaslána i předžalobní upomínka.

5. S ohledem na shora zjištěné skutečnosti vzal soud za prokázané, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 10 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatil žalovaný ve prospěch této půjčky částku 15 590 Kč.

6. Soud věc posoudil dle z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) a z. č. 145/2010, o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), když s ohledem lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr za situace, kdy na jedné straně vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytování zápůjček a na straně druhé dlužník jako fyzická osoba. Pro posouzení platnosti smluvních ujednání je nutné použít § 1810 a násl. o.z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem.

7. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

8. Dle § 1813 o.z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

9. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

10. Z § 6 z.č. 145/2010 Sb., ZSÚ a přílohy 3 k tomuto zákonu plyne, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Z § 6 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb. vyplývá, že pokud smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z přílohy č. 3 jasným, výstižným a zřetelným způsobem, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku.

11. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 zákona o spotřebitelském úvěru. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 6 zákona o spotřebitelském úvěru je to, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

12. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vzal za prokázané, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatil žalovaný 15 590 Kč. Pro rozhodnutí o nároku žalobce na zaplacení částek uplatněných žalobou je nutné posoudit otázku platnosti smlouvy o zápůjčce. S ohledem na ustanovení § 1814 písm. f) o.z. se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

13. Smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, kolik činí celková dlužná částka. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem právní předchůdce žalobce stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména úroku z půjčených peněz. Tato smlouva je tedy v rozporu s ustanovením § 6 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., neboť neobsahuje informace stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu, tedy povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Jednou z těchto povinných informací je stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr (viz příloha č. 3 odst. 1 písmeno e), f) k zákonu č. 145/2010 Sb.). Smlouva rovněž neobsahuje informace o právu na odstoupení od smlouvy a podmínek, za kterých tak lze učinit. Tuto skutečnost nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy.

14. S ohledem na učiněný závěr a s přihlédnutím k ustanovení § 6 a 8 zákona č. 145/2010 Sb., soud dospěl k názoru, že smlouva o zápůjčce je v části ujednání o výši poplatku neplatná, a to podle § 1813 o.z., a žalobci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla.

15. V předmětné věci tak žalovaný na smlouvu o zápůjčce zaplatil 15 590 Kč. Za situace, kdy mu byly právním předchůdcem žalobce poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, již žalovaný není povinen žalobci cokoli platit. Soud proto žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce neměl úspěch ve věci a žalovanému náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).