12 C 62/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Benešovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa, obec a číslo část obce zastoupený: anonymizováno jméno příjmení jméno, adresa, obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa, obec - část obce o zaplacení 20 620 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 820 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 12 820 Kč od 17.6.2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 546,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27.1.2021 domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 20 620 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce spol. právnická osoba uzavřel s žalovaným smlouvu o půjčce číslo podle které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 22 620 Kč představující jistinu ve výši 13 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně a poplatek ve výši 9 620 Kč sestávající se z částky 2 600 Kč jako poplatku za administrativní činnost, úrok ve výši 1 820 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 390 Kč. Žalovaný podmínky smlouvy neplnil a splátky řádně nehradil, proto vzniklo věřiteli právo na uhrazení celé částky najednou. Žalovaný měl právnímu předchůdci žalobce uhradit celkovou dlužnou částku do 9.6.2016. Věřitel má právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, a to z celé dlužné částky do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného uhrazena v plné výši, úročí se neuhrazená jistina dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednaném v čl. 1 podmínek. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalobce se touto žalobou domáhá zaplacení částky 20 620 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč a dlužné části poplatku ve výši 7 620 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 10 921,08 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 686,01 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 13 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud jednal ve věci v nepřítomnosti účastníků. Žalovaný se k jednání nedostavil, svou neúčast neomluvil ani nežádal o odročení jednání. Zást. žalobce svou neúčast omluvil, o odročení jednání nepožádal (§ 101 odst. 3 z.č. 99/1963 Sb., občanský soud řád – dále o.s.ř.).

4. Soud vzal za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce (právnická osoba) uzavřel dne 29.4.2015 s žalovaným smlouvu o půjčce číslo na základě které byly žalovanému vyplaceny peněžní prostředky ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 22 620 Kč. Tato představuje 13 000 Kč jako vyplacenou půjčku, částku 2 600 Kč jako administrativní poplatek, částku 1 820 Kč jako úrok a částku 5 200 Kč za hotovostní režim splátek. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v 58 týdenních splátkách po 390 Kč. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou žalobu, kde jsou údaje o žalovaném, výše zapůjčených peněz i údaje o splátkách vypsány ručně. Na samostatné listině jsou pak smluvní podmínky, které neobsahují podpis žalovaného. V článku 1 je uvedena výše úrokové sazby, a to v několika variantách. V článku 3 smluvních podmínek je uvedena RPSN. V čl. 9 je obsaženo, že smlouva je uzavřena na dobu určitou. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba a žalobcem právnická osoba ze dne 6.12.2019 vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 6.12.2019, kdy byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovanému byla zaslána i předžalobní upomínka.

5. S ohledem na shora zjištěné skutečnosti vzal soud za prokázané, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce úvěr ve výši 13 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatil žalovaný ve prospěch této půjčky částku 2 000 Kč.

6. Soud věc posoudil dle z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.) a z. č. 145/2010, o spotřebitelském úvěru (ZSÚ), když s ohledem lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr za situace, kdy na jedné straně vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytování zápůjček a na straně druhé dlužník jako fyzická osoba. Pro posouzení platnosti smluvních ujednání je nutné použít § 1810 a násl. o.z. o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem.

7. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

8. Dle § 1813 o.z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo o ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 o.z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

9. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

10. Z § 6 z.č. 145/2010 Sb., ZSÚ a přílohy 3 k tomuto zákonu plyne, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Z § 6 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb. vyplývá, že pokud smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z přílohy č. 3 jasným, výstižným a zřetelným způsobem, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku.

11. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vzal za prokázané, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce zápůjčku ve výši 13 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsažené v žalobě zaplatil žalovaný 2 000 Kč. Pro rozhodnutí o nároku žalobce na zaplacení částek uplatněných žalobou je nutné posoudit otázku platnosti smlouvy o zápůjčce. S ohledem na ustanovení § 1814 písm. f) o.z. se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

12. Žalovaný v době podpisu věděl, kolik činí celková dlužná částka. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku. Ujednání o poplatku za administrativní činnost a hotovostní inkaso shledal soud neplatným. Pokud je placena jakákoliv odměna za poskytnutí úvěru, jedná se o úroky, úrok je cena peněz. Pokud je spotřebiteli deklarována úroková sazba 23,72% a celková částka úroku 1 820 Kč, pak jakékoliv další ujednání o úplatě, která nemá být úrokem, i když jím je, shledává soud jako pro spotřebitele nejasné, neúměrně nevýhodné a zavádějící. Skutečná úroková sazba je totiž se započítáním těchto poplatků 74%, což již představuje neakceptovatelnou míru úroku ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. 21 Cdo 1484/2004). Věřitelem sdělované informace jsou tedy zcela nesrozumitelné. S ohledem na to soud neuznal poplatky (kromě pevně sjednaného úroku) za platně sjednané a žalovanému tedy neuložil povinnost tyto poplatky hradit. Žalovaný byl tedy povinen na předmětnou smlouvu o zápůjčce zaplatit celkem 14 820 Kč. Z tvrzení žalobce obsaženého v žalobě uhradil žalovaný částku 2 000 Kč. Soud proto žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobci částku 12 820 Kč představující dosud nesplacenou jistinu zápůjčky a úrok, a to dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku. Úrok z prodlení byl stanoven dle ust. § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši o 8% vyšší než repo sazba České národní banky. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Soud nestanovil povinnost k placení úroku do budoucna, protože to ve smlouvě nebylo sjednáno, tam byl úrok výslovně ujednán jen pevnou částkou. Ustanovení o úroku obsahují smluvní podmínky, které neobsahují podpis žalovaného a jsou samostatnou listinou. I když má věřitel právo na běžné úroky, platí to v případě, kdy nejsou platně sjednány – zde však má soud za to, že platně sjednány byly, avšak pevnou částkou, která obvyklou úrokovou míru nepřesahuje.

13. O nákladech řízení soudu rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobci vznikly náklady na zaplacený soudní poplatek ve výši 825 Kč a náklady za zastoupení advokátem dle vyhlášky č.177/1996 Sb. Dle § 14b odst. 1 cit. vyhlášky za každý úkon právní služby náleží zástupci žalobce 300 Kč, a to za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby a výzvu se základním skutkovým a právním rozborem – celkem za tři úkony právní služby 900 Kč. Dále bylo zást. žalobce přiznáno 300 Kč (3x náhrada paušálních nákladů po 100 Kč) dle § 14b) odst. 5 písm.a) cit.vyhlášky. Jelikož je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, náhrada uvedené daně činí 252 Kč. Žalobce byl ve věci úspěšný v 62%, neúspěšný pak v 38%. Soud proto žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 24%, tzn. 546,50 Kč. Žalovaný je povinen nahradit náklady řízení dle § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 o.s.ř. je povinen je zaplatit k rukám zástupce žalobce. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně dvojmo, prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím povinným splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.