12 C 78/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Benešovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo - část obce zastoupený: anonymizováno jméno příjmení , anonymizována dvě slova číslo , PSČ , obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované bytem část obce a číslo , PSČ , obec o zaplacení 20 640 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15 390 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 10 000 Kč od 9.12.2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení částky 5 250 Kč s úrokem z prodlení z částky 3 250 Kč ve výši 8,25% ročně od 9.12.2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5.5.2022 domáhal stanovení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 20 640 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že s žalovanou uzavřel dne 8.11.2020 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Jistina zápůjčky spolu s poplatkem byly splatné ke dni 8.12.2020. Žalovaná na zápůjčku neuhradila ničeho. Žalobce poskytl žalované zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaná nastavila splatnost a výši zápůjčky, zadala své osobní údaje vč. telefonního čísla a emailové adresy a odsouhlasila znění obchodních podmínek žalobce. Smlouvu o zápůjčce pak žalovaná podepsala PINem, který jí byl zaslán žalobcem na uvedené telefonní číslo. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalované dne 8.11.2020 zaslány na účet. V důsledku prodlení vznikla žalované též povinnost uhradit úroky z prodlení v zákonné výši, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, a to do výše nepřesahující součin čísla 0,5 a celkové výši spotřebitelského úvěru, tedy 4 890 Kč a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného za odeslání pěti písemných výzev ve výši 2 500 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalobce z nařízeného jednání soudu omluvil, o odročení nepožádal. Žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila, o odročení nepožádala. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Ze smlouvy o zápůjčce měl soud za zjištěné, že žalobce jako věřitel a žalovaná uzavřeli dne 8.11.2020 distančně za použití elektronických prostředků smlouvu o zápůjčce, když žalovaná podepsala smlouvu připojením svého elektronického podpisu v elektronickém systému společnosti prostřednictvím PIN kódu zaslaného žalobcem ve formě SMS zprávy. Na základě takto uzavřené smlouvy žalobce poskytl žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, a to převodem na účet žalované (výpis z účtu žalobce). Žalované byla částka 10 000 Kč připsána na účet dne 8.11.2020 (výpis z účtu). Žalovaná se zavázala vrátit žalobci zápůjčku společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč do 8.12.2020 (30 dnů). Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 0 %, roční procentní sazba nákladů při řádném splacení zápůjčky činila 2 969 %. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla v článku 2. odst. 2.3 smlouvy ujednána povinnost žalované zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. Současně byla žalovaná povinna v případě prodlení nahradit žalobci účelně vynaložené náklady, které mu vznikly v souvislosti s prodlením žalované, a to ve výši 500 Kč za jednu písemnou výzvu k úhradě (max. 5 výzev).

5. Žalobce doložil zaslání pěti upomínek, a to ze dne 15.12.2020, 22.12.2020, 29.12.2020, 7.1.2021, 22.1.2021. Předžalobní upomínkou spolu s dokladem o odeslání žalobce rovněž prokázal, že žalovaného vyzval prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby.

6. S ohledem na datum uzavření smlouvy o zápůjčce byla věc posouzena podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZSÚ).

7. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

9. Po shora provedeném skutkovém zjištění dospěl soud k závěru, že mezi účastníky sporu byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce, a to v souladu s ustanovením § 2390 o. z. i s požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla v daném případě uzavřena distančním způsobem za použití prostředků elektronické komunikace. Žalobce poskytl žalované částku 10 000 Kč. V tomto případě se jednalo o poskytnutí zápůjčky spotřebiteli. Smlouva o zápůjčce obsahovala informace předpokládané zákonem (§ 106 ZSÚ). V projednávané věci strany sjednaly poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, RPSN činila 2 969 %.

10. Vzhledem k tomu, že smlouvu uzavřel na straně věřitele žalobce vystupující jako společnost, jejíž činnost spočívá v poskytování zápůjček, a na straně věřitele žalovaný jako spotřebitel, je na posouzení platnosti ujednání takové smlouvy nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o.z.

11. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 téhož zákona se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Ustanoveními § 1813 a následujících o. z. je provedena směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Oproti běžné absolutní neplatnosti jde v tomto ustanovení o neplatnost jednostrannou, tj. nepřiměřené ujednání je ex offo neúčinné vůči spotřebiteli, spotřebitel sám se jej ale dovolat může. Soud zkoumá, zda se k ujednání nepřihlíží, z úřední moci.

12. V projednávané věci má soud za to, že bylo prokázáno poskytnutí peněz žalované ve výši 10 000 Kč za současného sjednání poplatku za jejich poskytnutí ve výši 3 250 Kč a splatnosti 30 dnů. Při hodnocení ujednání ohledně sjednaného poplatku za poskytnutí zápůjčky dospěl soud k závěru, že sjednaný poplatek je v daném případě nepřiměřený, zakládající významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. V této souvislosti je nutné připomenout, že předmětná smlouva je podle zákona o ochraně spotřebitele spotřebitelským úvěrem. V souzené věci je ujednání výši poplatku sjednáno ve smlouvě, která byla připravena jako formulář ze strany žalobce. Žalovaná si při sjednání volila splatnost a výši zápůjčky, nikoli výši poplatku. Takové ujednání není dle názoru soudu možné považovat za individuální, když žalovaná (spotřebitel) neměla reálnou možnost ovlivnit obsah tohoto ujednání. Ujednání spotřebitelských smluv musí být posuzována z hlediska přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

13. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání výrazné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o. z.), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, které za něj podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

14. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jednal se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám, nemělo by být zneužíváno.

15. V dané věci lze dovodit, že ujednání o poplatku za poskytnutí zápůjčky nebylo individuálně sjednáno, když žalovaná neměla reálnou možnost ovlivnit jeho výši. To však ještě neznamená, že takové ujednání musí být vždy v rozporu s požadavkem přiměřenosti. V dané věci však výše poplatku znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, když žalovaná měla za 30 dnů trvání zápůjčky vrátit jistinu i poplatek ve výši téměř třetiny poskytnuté jistiny Na základě těchto předpokladů činí roční procentní sazba nákladů 2 969%. Soud proto k takovému ujednání nepřihlédl a požadavek žalobce na zaplacení požadovaného poplatku v pevně stanovené výši částkou 3 250 Kč nepřiznal.

16. Podle § 122 odst. 1 ZSÚ má věřitel pro případ prodlení spotřebitele právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. Žalobce ve věci prokázal, že za každou upomínku byl oprávněn účtovat částku 500 Kč. Prokázal rovněž, že v projednávané věci zaslal žalované 5 upomínek, žalobou uplatnil požadavek na zaplacení poplatků za odeslané výzvy částkou 2 500 Kč. V takovém rozsahu však soud neshledal vynaložené náklady jako náklady účelné pro vymáhání pohledávky. Žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k zaplacení dluhu a činil tak upomínkami zasílanými žalovanému opakovaně od 15.12.2020 v 7 až 14tidenních intervalech až do 22.1.2021. Podle § 122 odst. 1 ZSÚ má věřitel pro případ prodlení spotřebitele právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky sporu byla ve smlouvě o zápůjčce sjednána i smluvní pokuta, a to dle přesvědčení soudu platně v souladu s ustanovením § 122 odst. 2 a 3 zákona č. 257/2016 Sb., má soud za to, že sjednaná výše smluvní pokuty, která byla žalobci v tomto řízení přiznána, pokrývá také náklady vynaložené v souvislosti s vymáháním pohledávky. Jinak by došlo ke dvojímu uplatnění smluvní pokuty k zajištění totožné skutečnosti, a to prodlení dlužníka. Soud považoval za účelně vynaložený náklad za zaslání jedné upomínky ve výši 500 Kč a ve zbývajícím rozsahu tento požadavek zamítl.

17. Žalobci byla přiznána i smluvní pokuta v požadované výši 4 890 Kč. Jedná se o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč s tím, že žalobce vymáhá smluvní pokutu pouze do výše, která nepřesahuje součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, a to v souladu s § 122 odst. 2 a 3 ZSÚ.

18. S ohledem na shora uvedené soud tedy vyhověl požadavku žalobce na zaplacení jistiny ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení, který byl řádně sjednán v souladu s § 122 odst. 1 písm. b) ZSÚ, tedy v zákonem stanovené výši dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalobci dále přiznal právo na zaplacení 500 Kč jako náhrady za účelně vynaložených nákladů souvisejících s prodlením žalované a právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 4 890 Kč, jejíž výše byla rovněž sjednána platně v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit ve prospěch žalobce dlužnou částku, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně požadavku na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 250 Kč s úrokem z prodlení a náhradu vynaložených nákladů ve výši 2 000 Kč, žalobu zamítl (výrok II.).

19. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 2 a § 142a o.s.ř. a přiznal žalobci, který měl ve věci úspěch jen částečný, právo na poměrnou část náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s tímto řízením. Náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 800 Kč a v odměně za zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 14b odst. 1 písmeno c) bod 1, tj. 300 Kč za jeden úkon právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění podle § 11 odst. 1 písmeno a) a d) advokátního tarifu) a dále 3 x náhrada hotových výdajů stanovená paušální částkou 100 Kč za každý úkon právní služby podle § 14b odst. 5 písmeno a) advokátního tarifu, když se jedná o řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč Náklady řízení jsou tak představovány celkovou částkou 2 000 Kč. Vzhledem k částečnému úspěchu žalobce, a to v míře 50 %, přiznal soud žalobci náklady řízení ve výši 1 000 Kč a žalovaná je povinna nahradit je žalobci k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.