14 C 100/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Kučerovou, Ph.D. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo část obce zastoupený: anonymizováno jméno příjmení jméno , adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec O zaplacení 75 576 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 45 065 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 16.3.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci 30 811 Kč s příslušenstvím a úrok ve výši 19,12% ročně od 15.2.2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení celkem 75 576 Kč s tím, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, podle které věřitel poskytl žalovanému 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu a úrok ve výši 37 480 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč. Vše v 24 měsíčních splátkách po 4 145 Kč. Žalovaný uhradil pouze 12 435 Kč. Pohledávka pak přešla na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek. Žalobce se nyní domáhá zaplacení jistiny ve výši 46 484 Kč, dlužného úroku za dobu trvání smlouvy ve výši 23 092 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost 6 000 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud jednal a rozhodoval bez přítomnosti žalovaného, který se na doručené předvolání nedostavil, svou neúčast neomluvil, o odročení nepožádal (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.).

4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Mezi žalovaným a předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] byla dne 8.10.2018 uzavřena smlouva o úvěru, podle které bylo žalovanému poskytnuto 50 000 Kč s úrokem ve výši 37 480 Kč a poplatkem ve výši 12 000 Kč RPSN měla činit 111,32 Kč a žalovaný měl vše vrátit v 24 měsíčních splátkách po 4 145 Kč. Zápůjční úroková sazba po dobu trvání smlouvy byla sjednána na 60,73%, administrativní poplatek nebyl nijak blíž specifikován (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Zapůjčená částka byla žalovanému zaslána na účet (zjištěno z dokladu o čerpání). Žalovaný uvedl, že je zaměstnán, jeho příjem činil 29 000 Kč (zjištěno z karty zákazníka). Pohledávka byla postoupena na žalobce a žalovanému to bylo oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení). Žalovanému byla zaslána i upomínka o zaplacení a předžalobní upomínka (zjištěno z upomínek a podacích lístků). Běžné úroky z úvěrů v říjnu 2018 činily 15% ročně. (zjištěno z výpisu ARAD).

5. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí úvěru, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z.

6. Podle § 2395 obč. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky 7. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

9. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

10. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

11. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

12. Podle ust. § 86 odst.1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ust. § 95 odst.1 ZSÚ před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, musí být spotřebiteli poskytnuty informace o a) druhu spotřebitelského úvěru, b) kontaktních údajích poskytovatele, popřípadě zprostředkovatele, zejména poštovní adrese pro doručování, telefonním čísle, popřípadě adrese pro doručování elektronické pošty, c) celkové výši spotřebitelského úvěru a podmínkách jeho čerpání, d) době trvání spotřebitelského úvěru, e) zboží nebo službě a o jejich ceně, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru, v případě spotřebitelského úvěru ve formě odložené platby za zboží nebo službu a smlouvy o vázaném spotřebitelském úvěru, f) zápůjční úrokové sazbě, podmínkách upravujících použití této sazby a popřípadě o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu zápůjční úrokové sazby; uplatňují-li se za různých okolností různé úrokové sazby, uvádějí se výše uvedené informace o všech zápůjčních úrokových sazbách, g) celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, a roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr, která musí být dále vysvětlena prostřednictvím reprezentativního příkladu s uvedením veškerých předpokladů použitých pro její výpočet, u které je poskytovatel povinen zohlednit požadavky na spotřebitelský úvěr, které mu spotřebitel sdělil; stanoví-li smlouva o spotřebitelském úvěru různé způsoby čerpání s různými poplatky nebo zápůjčními úrokovými sazbami a použije-li poskytovatel předpoklad uvedený v části 2 bodě 2 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, uvede, že jiné mechanismy čerpání uplatňované na tento typ spotřebitelského úvěru mohou vést k vyšším ročním procentním sazbám nákladů na spotřebitelský úvěr, h) výši, počtu a četnosti plateb, jež má spotřebitel provést, popřípadě o způsobu přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými zápůjčními úrokovými sazbami pro účely splácení, i) platbách za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební transakce a čerpání, ledaže je otevření účtu nepovinné, dále o platbách za používání platebních prostředků pro platební transakce i čerpání a o veškerých ostatních platbách vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a o podmínkách, za nichž lze tyto platby změnit, j) případné povinnosti spotřebitele hradit notáři náklady spojené s uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, k ) případné povinnosti uzavřít smlouvu o doplňkové službě související se smlouvou o spotřebitelském úvěru, je-li uzavření smlouvy o doplňkové službě povinné pro získání spotřebitelského úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek, l) stanovené úrokové sazbě použitelné v případě opožděných plateb nebo smluvní pokutě v případě prodlení spotřebitele a o veškerých dalších důsledcích vyplývajících z prodlení spotřebitele, m) případném požadovaném zajištění, n) právu na odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru, o) právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, o případném právu poskytovatele na náhradu vzniklých nákladů a o způsobu jejich stanovení, p) právu spotřebitele na okamžité a bezplatné vyrozumění o výsledku vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, je-li žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta na základě vyhledávání v databázi a o údajích o použité databázi, q) právu spotřebitele na bezplatné obdržení návrhu textu smlouvy o spotřebitelském úvěru, r) době, po kterou je poskytovatel vázán informacemi poskytnutými před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo návrhem na uzavření této smlouvy, a s ) skutečnosti, zda případné použití kapitálu, vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru, povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru.

14. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce úvěr ve výši 50 000 Kč s úrokem ve výši 27 480 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatil žalovaný ve prospěch úvěru částku 12 435 Kč.

15. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o úvěru, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovením občanského zákoníku.

16. S ohledem na ustanovení § 1814 písm. f) obč. z. se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

17. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o úvěru byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, kolik činí celková dlužná částka. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši administrativního poplatku, jedná se o skryté úroky, tedy cenu půjčených peněz. Deklarované úroky jsou 60,73% ročně, tomu však neodpovídá sjednaná pevná částka úroku – ta činí pouze 74,96% jistiny celkem, při splácení 24 měsíců by pak byla úroková míra 37,48% ročně. Poplatek celkem včetně úroku je tvořen 98,96% jistiny za 24 měsíců, což představuje 49,48% jistiny ročně. Věřitelem sdělované informace jsou tedy zcela nesrozumitelné. S ohledem na to soud neuznal poplatky za platně sjednané a žalovanému tedy neuložil povinnost tyto poplatky hradit ve sjednané výši. Žalobce má však právo na běžný úrok z půjčených peněz, což je 15% ročně. Pokud bylo půjčeno 50 000 Kč, měl věřitel právo na 7 500 Kč úroku, celkem 57 500 Kč, zaplaceno bylo 12 435 Kč.

18. Po odečtení zaplacených částek, které soud započetl na jistinu a úrok z půjčených peněz je tedy žalovaný povinen zaplatit celkem 45 065 Kč s úrokem z prodlení dle uat. § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Soud nestanovil povinnost k placení úroku do budoucna, protože to ve smlouvě nebylo sjednáno, tam byl úrok výslovně ujednán jen pevnou částkou. I když má věřitel právo na běžné úroky, tak tyto úroky byly sjednány jen po dobu trvání smlouvy, pokud by soud uložil platit úroky do budoucna, přiznal by žalobci více, než kolik bylo ve smlouvě dohodnuto.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst.2 o.s.ř., neboť žalobce byl převážně úspěšný a náleží mu částečná náhrada nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 024 Kč a dále náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 4 140 Kč za jeden úkon právní služby celkem tedy 12 420 Kč za tři úkony (převzetí věci a žaloba, účast u jednání) dle ust. § 6 a 7 a 11 odst.1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 2 070 Kč za jeden úkon právní pomoci dle ust. § 11 odst.2 vyhlášky (výzva k plnění) a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 4 úkony ve věci po 300 Kč, celkem 1 200 Kč (§ 13 odst.3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 3 295 Kč. Žalobci vznikly náklady v celkové výši 22 009 Kč. Žalobce byl neúspěšný v 40% žalované částky a také v příslušenství, spočívajícím v úrocích. Soud tedy uzavřel, že má žalobce právo na náhradu 10% nákladů. Žalovaný je tedy povinen nahradit žalobci jednu desetinu nákladů řízení ve výši 2 200 Kč.