14 C 136/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Kučerovou, Ph.D. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec - část obce zastoupený: anonymizováno jméno příjmení , ulice a číslo , PSČ , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec o zaplacení částky 46 513 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 15 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 12.2.2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci 30 913 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 46 513 Kč s tím, že mezi účastníky byla dne 5.2.2013 uzavřena smlouva o úvěru, podle které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu a dále administrativní poplatek 450 Kč a náklady na úvěr ve výši 10 800 Kč, které se skládají z úroku ve výši 3 000 Kč a úplaty ve výši 7 350 Kč. Vše měl žalovaný vrátit v třinácti měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Žalovaný zaplatil poplatek za úvěr 450 Kč, dále pak 1 950 Kč, které byly započítány na úplatu a na úrok. Dále se žalobce domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 797 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení žalovaného, celkem 23 113 Kč za posledních 29 měsíců před podáním žaloby.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud jednal a rozhodoval bez přítomnosti účastníků, neboť žalobce svou nepřítomnost omluvil, o odročení nepožádal, žalovaný se na předvolání nedostavil, svou nepřítomnost neomluvil, o odročení nepožádal (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.).

4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Dne 5.2.2013 uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru [číslo] – [číslo], podle které bylo žalovanému půjčeno 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 25 800 Kč, když 10 800 Kč byly celkové náklady spotřebitelského úvěru a dále byl povinen zaplatit 450 Kč jako poplatek. Vše mělo být vráceno ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč, úrok činil 20% za období, na které byl úvěr poskytnut. V obchodních podmínkách je dále uvedena sazba RPSN a právo věřitele na smluvní pokutu ve výši měsíčních nákladů na úvěr – což je v tomto případě 797 Kč. Obchodní podmínky jsou žalovaným podepsány. (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Žalovaný zaplatil 2 400 Kč (zjištěno z přehledu splátek). Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka (zjištěno z upomínky a podacího archu).

1. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z.

2. Podle § 2395 obč. z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

3. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

4. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

5. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

6. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

7. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

8. Z ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb. a přílohy č. 3 k tomuto zákonu, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z citovaného nálezu ústavního soudu. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

9. Z § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. vyplývá, že pokud smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z přílohy [číslo] k tomuto zákonu jasným, výstižným a zřetelným způsobem, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku.

10. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 zákona o spotřebitelském úvěru. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 6 zákona o spotřebitelském úvěru je to, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná.

11. Jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

12. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce úvěr ve výši 15 000 Kč s úrokem 3 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatil žalovaný ve prospěch této půjčky částku 2 400 Kč.

13. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o úvěru, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovením občanského zákoníku.

14. S ohledem na ustanovení § 1814 písm. f) obč. z. se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

15. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o úvěru byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, kolik činí celková dlužná částka. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku, zejména tzv. úplaty z půjčených peněz. Tato smlouva je tedy v rozporu s ustanovením § 6 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., neboť neobsahuje informace stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu, tedy povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Jednou z těchto povinných informací je stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Dále také neobsahuje údaj o roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr (viz příloha č. 3 odst. 1 písmeno e), f) k zákonu č. 145/2010 Sb.). Smlouva rovněž neobsahuje informace o právu na odstoupení od smlouvy a podmínek, za kterých tak lze učinit. Tuto skutečnost nemůže zhojit tvrzení žalobce o tom, že takové údaje jsou obsahem smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V této souvislosti lze připomenout nález Ústavního soudu České republiky I. ÚS 3512/11 ze dne 11. listopadu 2013, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu.

16. S ohledem na učiněný závěr a s přihlédnutím k ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb., s přihlédnutím k závěrům vyslovených v nálezu Ústavního soudu citovanému shora a § 8 zákona č. 145/2010 Sb. soud uzavřel, že smlouva o úvěru je v části ujednání o výši úplaty, včetně poplatku za úvěr a smluvní pokuty neplatná, a to podle § 1813 obč. z., a žalobci tak pohledávka na zaplacení uvedených plateb nevznikla. Ujednání o smluvní pokutě je obsaženo pouze ve drobně tištěných obchodních podmínkách a jedná se o zcela nepřiměřené plnění – jde o zdvojení plateb za poskytnutí peněz, když již samotné náklady na spotřebitelský úvěr jsou v nepřiměřené výši. Samo stanovení„ úplaty za úvěr“ je naprosto matoucí – úplatou za úvěr jsou úroky, tedy cena peněz. Jakékoli další platby jsou skrytými úroky, což je nepřípustné.

17. V souzené věci nelze přehlédnout, že na smlouvu o půjčce žalovaný zaplatil 2 400 Kč. Pokud bylo půjčeno 15 000 Kč, úrok 3 000 Kč, zbývá na jistině doplatit 15 600 Kč. V tomto rozsahu soud shledal žalobu důvodnou, a to včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. shora. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou jistinu ze smlouvy o zápůjčce s úrokem z prodlení v zákonem stanovené výši (výrok I. rozsudku), a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 o.s.ř.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce měl úspěch ve věci pouze částečný a žalovanému náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.