14 C 14/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Kučerovou, Ph.D.ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo část obce zastoupený: titul titul jméno příjmení titul za jménem , adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec o zaplacení 36 109,22 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 6 658 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 5.9.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci 29 451 Kč s příslušenstvím a úrok ve výši 15% ročně z částky 6 658 Kč od 5.9.2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 36 109,22 Kč s tím, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba] uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, podle které žalovanému poskytl 23 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu, pevný úrok ve výši 2 214 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 11 270 Kč, úhradu za administrativní činnost 2 132 Kč a úhradu za hotovostní inkaso ve výši 4 140 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 42 756 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14ti měsíčních splátkách po 3 054 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, poslední splátku ve výši 3 000 Kč zaplatil dne 5.12.2018. Následujícím dnem po uplynutí lhůty pro zaplacení další splátky vzniklo věřiteli právo na zaplacení celé dlužné částky najednou. Jedná se o jistinu 13 504,70 Kč, úrok 764,76 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru 2 342,95 Kč, úhradu za administrativní činnost 1 209,01 Kč a úhradu za hotovostní inkaso splátek 6 378,01 Kč. Neuhrazená jistina úvěru se dále úročí sazbou 15% ročně, což je sjednáno ve článku Splatnost, úrok a RPSN. Věřiteli vzniklo také právo na uhrazení smluvní pokuty ve výši 11 909,21 Kč. Věřitel následně postoupil svou pohledávku na žalobce a žalovanému to oznámil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud jednal a rozhodoval bez přítomnosti účastníků, neboť žalovaný se na doručené předvolání k jednání nedostavil, svou neúčast neomluvil, o odročení nepožádal (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.). Žalobce svou neúčast omluvil, o odročení nepožádal.

4. Soud ve věci vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalovaný a předchůdce žalobce uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, podle které věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 23 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu a úrok ve výši 2 214 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 11 270 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 132 Kč a inkasní poplatek ve výši 4 140 Kč. Nárok na inkasní poplatek vznikal věřiteli v den každého výběru splátky v bydlišti dlužníka. Celkovou částku 42 756 Kč se žalovaný zavázal zaplatit ve 14 měsíčních splátkách po 3 054 Kč. Veškeré platby měly probíhat v hotovosti. Pokud žalobce nezaplatí řádně včas jakoukoli splátku ani ve 30denní náhradní lhůtě, stává se splatnou celá zbývající část dluhu. Zápůjční úroková sazba byla vyčíslena jako 15%, RPSN 272,44% Smluvní pokuta byla sjednána pouze jako součást nákladů na upomínání, a to 500 Kč v každé upomínce. (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Žalovaný zaplatil v hotovosti 18 556 Kč (zjištěno z transakční historie). Věřitel postoupil svou pohledávku na žalobce a žalovanému to bylo oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení). Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka (zjištěno z upomínky a podacího lístku).

5. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z.

6. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

9. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

10. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

11. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

12. Žalovaný obdržel od věřitele 23 000 Kč, měl zaplatit úrok ve výši 2 214 Kč. V tomto rozsahu soud shledal žalobu důvodnou, pokud tedy žalovaný dosud zaplatil 18 556 Kč, zbývá doplatit 6 658 Kč, které soud uložil žalovanému zaplatit výrokem I.

13. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Soud shledal neplatným ujednání o úplatě za vyhodnocení úvěru i za poskytnutí úvěru. Pokud je placena jakákoliv odměna za poskytnutí úvěru, jedná se o úroky, úrok je cena peněz. Pokud je spotřebiteli deklarována úroková sazba 15% a celková částka úroku 2 214 Kč, pak jakékoliv další ujednání o úplatě, která nemá být úrokem, i když jím je, shledává soud jako pro spotřebitele nejasné, neúměrně nevýhodné a zavádějící. Skutečná úroková sazba je totiž se započítáním těchto poplatků 73%, což již představuje neakceptovatelnou míru úroku ve smyslu konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. 21 Cdo 1484/2004). Smluvní pokuta ve smlouvě vůbec sjednána nebyla, objevuje se v ní pouze jako součást poplatku za upomínku. Žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 11 909,21 Kč, aniž by v žalobě uvedl, jakým výpočtem k této částce došel, z čeho je smluvní pokuta účtována a v jaké sazbě. Také tuto část žaloby proto soud zamítl, neboť žalobce se k jednání nedostavil a nemohl být proto pro nedostatek tvrzení soudem poučen. Zamítnut byl i požadavek na zaplacení úroku ve výši 15% ročně do budoucna. Úrok tímto způsobem sjednán nebyl, ve smlouvě je výslovně uvedeno, že úrok je sjednán pevnou částkou, která tvoří určitý procentní podíl z celku půjčených peněz. Nelze tedy aplikovat přístup, kdy by v případě neplatného ujednání měl žalobce právo na běžný úrok, protože nejde o posouzení neplatnosti ujednání, ale o zcela srozumitelnou formulaci, která do budoucna úrok nepřipouští. Soud také zamítl právo na inkasní poplatek – spotřebitel nemá vůbec možnost volby, jakým způsobem bude úvěr hradit, platit vysoký inkasní poplatek je pro něj opět extrémně nevýhodné. Právo na inkasní poplatek, i kdyby ho soud přisoudit chtěl, navíc vzniká až vybráním splátky – nelze jej tedy požadovat za splátky, u nichž inkaso neproběhlo. Žalobce také požaduje inkasní poplatek ve vyšší částce, než v jaké byl sjednán, aniž by to v žalobě vysvětlil.

14. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst.2 o.s.ř., kdy převážně úspěšný žalovaný žádné náklady neuplatil a soud nezjistil, že by mu nějaké náklady vznikly.