14 C 194/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Kučerovou, Ph.D. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený: JUDr. Ing. jméno příjmení jméno , ulice a číslo , PSČ obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného O zaplacení 98 043,73 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 41 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 2.8.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci 56 543,73 Kč s příslušenstvím a úrok ve výši 23,79% ročně z částky 41 500 Kč od 4.6.2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 98 043,73 Kč s tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které mu poskytl 49 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu a poplatek ve výši 58 943 Kč, který se skládá z kapitalizovaných úroků ve výši 23,79 % ročně, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 10 202 Kč. Žalovaný měl vše vrátit v 21 měsíčních splátkách po 5 141 Kč. Žalovaný podmínky smlouvy neplnil a splátky řádně nehradil, uhradil pouze 7 500 Kč. Věřitel pak postoupil pohledávku na žalobce, žalovaného o tom uvědomil. Žalobce se nyní domáhá dlužné jistiny ve výši 43 500 Kč, dlužného poplatku ve výši 54 543,73 Kč, kapitalizovaných úroků, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení a dále požaduje úroky z prodlení a běžné úroky z jistiny.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud rozhodoval bez přítomnosti žalovaného, který se na doručené předvolání nedostavil, o odročení nepožádal, svou nepřítomnost neomluvil (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.).

4. Soud ve věci vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne 3.9.2020 smlouvu o zápůjčce [číslo] podle které bylo žalovanému vyplaceno 49 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit celkem 107 943 Kč, když 58 943 Kč byl poplatek – úrok ve výši 47 241, částka za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a částka za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 10 202 Kč, přičemž komfortní poskytnutí a splácení činí 4 199 Kč a flexibilní splácení činí 6 003 Kč. Uvedenou sumu se žalovaný zavázal splácet v 21 měsíčních splátkách po 5 141 Kč Poslední z nich měla být představována částkou 5 123 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 86%, RPSN 134,55%. Z předložené smlouvy soud dále zjistil, že se jedná o formulářovou smlouvu, kde jsou údaje o žalovaném a výši půjčených peněz i dohodnutých splátek vypsány rukou. Smlouva v záhlavní odkazuje na Smluvní podmínky, které jsou její nedílnou součástí s uvedením, že se jedná o smluvní podmínky uvedené v tomto formuláři. Zadní strana formuláře však obsahuje pouze další ustanovení týkající se ochrany osobních údajů, dále údaj o číslu smlouvy a připravenou část formuláře pro možnost odstoupení od smlouvy. Na zadní straně je připojen podpis žalovaného a datum, kdy byl uskutečněn. Smluvní podmínky jsou připojeny k uvedené smlouvě. Nejsou však opatřeny podpisem žalovaného ani právního předchůdce žalobce. Výše RPSN a úrokové sazby je uvedena přímo ve smlouvě, není však uvedeno, že tato sazba se sjednává do budoucna, naopak je úrok uveden pevnou částkou. Ve smlouvě je také uvedeno, že rozšířenou doplňkovou službou komfortního splácení se rozumí poskytnutí a splácení poskytnutého úvěru v hotovostní formě s využitím služeb obchodního zástupce. Flexibilním splácením se rozumí Garance celkové ceny, Splátkové prázdniny a Garance neuplatnění pohledávky pro případ úmrtí zákazníka. Tyto služby jsou pak podrobněji popsány ve smluvního podmínkách.

5. Z žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný uvedl, že má příjem 21 450 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 10 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje jsou 4 500 Kč, nemá bankovní účet ani jiné půjčky. Pracovní smlouva a potvrzení o příjmu bylo předloženo. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil celkem 7 500 Kč.

6. Pohledávka přešla na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu pohledávek a oznámení).

7. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalované jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z.

8. Podle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 1813 obč. z. se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

12. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

13. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

14. Podle ust. § 86 odst.1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle ust. § 87 odst.1 ZSÚ ve znění účinném k datu uzavření smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ust. § 95 odst.1 ZSÚ před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, musí být spotřebiteli poskytnuty informace o a) druhu spotřebitelského úvěru, b) kontaktních údajích poskytovatele, popřípadě zprostředkovatele, zejména poštovní adrese pro doručování, telefonním čísle, popřípadě adrese pro doručování elektronické pošty, c) celkové výši spotřebitelského úvěru a podmínkách jeho čerpání, d) době trvání spotřebitelského úvěru, e) zboží nebo službě a o jejich ceně, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru, v případě spotřebitelského úvěru ve formě odložené platby za zboží nebo službu a smlouvy o vázaném spotřebitelském úvěru, f) zápůjční úrokové sazbě, podmínkách upravujících použití této sazby a popřípadě o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu zápůjční úrokové sazby; uplatňují-li se za různých okolností různé úrokové sazby, uvádějí se výše uvedené informace o všech zápůjčních úrokových sazbách, g) celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, a roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr, která musí být dále vysvětlena prostřednictvím reprezentativního příkladu s uvedením veškerých předpokladů použitých pro její výpočet, u které je poskytovatel povinen zohlednit požadavky na spotřebitelský úvěr, které mu spotřebitel sdělil; stanoví-li smlouva o spotřebitelském úvěru různé způsoby čerpání s různými poplatky nebo zápůjčními úrokovými sazbami a použije-li poskytovatel předpoklad uvedený v části 2 bodě 2 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, uvede, že jiné mechanismy čerpání uplatňované na tento typ spotřebitelského úvěru mohou vést k vyšším ročním procentním sazbám nákladů na spotřebitelský úvěr, h) výši, počtu a četnosti plateb, jež má spotřebitel provést, popřípadě o způsobu přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými zápůjčními úrokovými sazbami pro účely splácení, i) platbách za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební transakce a čerpání, ledaže je otevření účtu nepovinné, dále o platbách za používání platebních prostředků pro platební transakce i čerpání a o veškerých ostatních platbách vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a o podmínkách, za nichž lze tyto platby změnit, j) případné povinnosti spotřebitele hradit notáři náklady spojené s uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, k ) případné povinnosti uzavřít smlouvu o doplňkové službě související se smlouvou o spotřebitelském úvěru, je-li uzavření smlouvy o doplňkové službě povinné pro získání spotřebitelského úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek, l) stanovené úrokové sazbě použitelné v případě opožděných plateb nebo smluvní pokutě v případě prodlení spotřebitele a o veškerých dalších důsledcích vyplývajících z prodlení spotřebitele, m) případném požadovaném zajištění, n) právu na odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru, o) právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, o případném právu poskytovatele na náhradu vzniklých nákladů a o způsobu jejich stanovení, p) právu spotřebitele na okamžité a bezplatné vyrozumění o výsledku vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, je-li žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta na základě vyhledávání v databázi a o údajích o použité databázi, q) právu spotřebitele na bezplatné obdržení návrhu textu smlouvy o spotřebitelském úvěru, r) době, po kterou je poskytovatel vázán informacemi poskytnutými před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo návrhem na uzavření této smlouvy, a s ) skutečnosti, zda případné použití kapitálu, vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru, povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru.

17. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce úvěr ve výši 49 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatil žalovaný ve prospěch úvěru částku 7 500 Kč.

18. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o úvěru, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovením občanského zákoníku.

19. S ohledem na ustanovení § 1814 písm. f) obč. z. se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

20. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o úvěru byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, kolik činí celková dlužná částka. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku. Názvy poplatků jsou zavádějící a neurčité, jedná se o skryté úroky, tedy cenu půjčených peněz. Flexibilní a komfortní splácení má spočívat v možnosti využít služeb obchodního zástupce, ten však zjevně většinu splátek nevybral, nelze tedy tuto část poplatku žalobci přiznat, stejně jako možnost využít jako doplňkovou službu odklad splátek, neuplatnění pohledávky v případě úmrtí a garance celkové ceny. Všechny tyto služby jsou nabízeny automaticky, z formulace smlouvy je zřejmé, že se jejich sjednání apriori očekává. Žalovaný jako spotřebitel neměl možnost ovlivnit výši takto sjednaného poplatku, proto soudem nebyl přiznán.

21. Také sjednaný úrok ve výši 86% ročně (byť žalobce v žalobě tvrdí výši úroku pouze 23,79% ročně), je nepřiměřeně vysoký a ve spojení s výše zmíněnými skrytými úroky pak dosahuje neakceptovatelné výše, nemohl být tedy žalobci přiznán.

22. Hlavně má soud ale za to, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, když věřitel vycházel pouze z příjmu žalovaného, výdaje byly stanoveny pouze odhadem a zjevně podhodnoceny a je také započítán blíže nespecifikovaný příjem 10 000 Kč. Tako posouzení úvěruschopnosti je zcela nedostatečné a již jen z tohoto důvodu soud posoudil smlouvu jako neplatnou. Úvěr může poskytovatel úvěru poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Pouze jazykový výklad § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, zejména vzhledem k druhé větě § 87 odst. 1 uvedeného zákona ve znění ke dni uzavření smlouvy, by mohl nasvědčovat, že jím byla stanovena nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou jako takovou by měl soud zkoumat pouze k námitce spotřebitele. Tento závěr je však vyvrácen rozsudkem Evropského soudního dvora sp. zn. C - 679/18 ze dne 5. 3. 2020, který jednoznačně uzavřel, že čl. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto čl. 23; čl. 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Neplatnost smlouvy stanovena v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a soud je tudíž povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

23. Po odečtení zaplacených částek, které soud započetl na jistinu je tedy žalovaný povinen zaplatit celkem 41 500 Kč s úrokem z prodlení od data prodlení, a to jako bezdůvodné obohacení (dle ust. § 2991 odst.1 o.z.) na úkor věřitele, přičemž pohledávka přešla na žalobce a jemu je tedy žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat. Úrok z prodlení byl stanoven dle ust. § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši o 8% vyšší než repo sazba České národní banky. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Soud nestanovil povinnost k placení úroku do budoucna, protože smlouva byla sjednána jako neplatná.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst.2 o.s.ř., neboť žalobce byl z větší části se svým nárokem neúspěšný a žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.