14 C 196/2022

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Kučerovou, Ph.D. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec zastoupený: anonymizováno jméno příjmení , adresa , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec O zaplacení 277 989,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 5 013 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně od 3.6.2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci 272 976,89 Kč s příslušenstvím a úrok z prodlení 11,75% ročně z částky 5 013 Kč od 4.5.2022 do 2.6.2022, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 277 989,89 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr. Uvedl, že spolu dne 16.7.2021 elektronicky uzavřeli smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru, na základě které poskytl žalobce jako věřitel žalovanému jako dlužníkovi spotřebitelský úvěr ve výši 83 000 Kč a žalovaný se jej zavázal žalobci vrátit formou 72 pravidelných měsíčních splátek po 2 287 Kč spolu s úroky ve výši 81 664 Kč (částka odpovídá úrokové roční sazbě 26% ročně).

2. Nadto si strany ve smlouvě dohodly i další doplňkové služby, a to doplňkovou službu PODPORA (možnost odkladu tří splátek ročně vždy o jeden měsíc a možnost přerušení splácení až na 9 měsíců v případě nezaviněného úrazu/závažného onemocnění hospitalizace nezaviněné ztráty zaměstnání), kdy splátka dosahovala 1 303 Kč měsíčně, přičemž se strany dohodly, že je žalobce oprávněn nároky z těchto doplňkových služeb uplatňovat i poté, co se úvěr stane splatným. Celkově tak měsíční splátka dosahovala 3 590 Kč.

3. Žalovaný uhradil pouze šest splátek, splátku splatnou ke dni 15.2.2022 však již řádně a včas neuhradil, žalobce mu proto dne 20.2.2022 zaslal první upomínku, v níž jej vyzval nejen k úhradě dlužné splátky, ale i sankce za zaslání upomínky ve výši 300 Kč. Jelikož žalovaný ani poté splátku neuhradil, zaslal mu žalobce 5.3.2022 druhou upomínku, v níž jej vyzval k úhradě dlužné splátky spolu se sankcí za zaslání první upomínky a se sankcí za zaslání druhé upomínky ve výši 500 Kč, přičemž jej rovněž upozornil na možnost zesplatnění úvěru, pakliže nebude dlužná splátka uhrazena. Žalovaný však ani poté danou splátku neuhradil, žalobce proto úvěr zesplatnil a žalovaného vyzval k jeho úhradě (278 638,43 Kč – na jistině 79 904,62 Kč, na úrocích 71 037,47 Kč, na doplňkové službě PODPORA 85 998 Kč, na nákladech upomínání 1 300 Kč, na smluvní pokutě 39 952,31 Kč a na smluvních úrocích za prodlení úvěru 446,03 Kč). Žalovaný zaplatil celkem pouze 21 540 Kč.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Soud ve věci rozhodoval bez přítomnosti účastníků, žalobce se nedostavil, svou neúčast omluvil, o odročení nepožádal, žalovaný se nedostavil, svou neúčast neomluvil, o odročení nepožádal (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.).

6. Účastníci také zaslali soudu návrh na schválení soudního smíru, v němž se žalovaný zavazoval zaplatit 234 990,89 Kč s příslušenstvím ve splátkách po 2 300 Kč měsíčně. Soud smír neschválil, protože tento smír je v rozporu s právními předpisy (ust. § 99 odst.2 o.s.ř.), jak bude uvedeno dále i v tomto rozsudku, a to hlavně v rozporu s ustanoveními občanského zákoníku na ochranu spotřebitele a se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud prvního stupně neschválil smír v rozsudku, kterým zároveň ve věci rozhodl, tento rozsudek byl napaden odvoláním a výrok o neschválení smíru nabyl právní moci dne 31.3.2023. Ve zbytku byl původní rozsudek zrušen, neboť nebyla naplněna procesní podmínka, že lze ve věci rozhodnout až po nabytí právní moci usnesení o neschválení smíru.

7. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

8. Dle výpisu ČNB působí žalobce v ČR jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů, jež se dle článku Člověka v tísni v rámci srovnání těchto poskytovatelů co do nákladů s úvěrem spojených umístil v průměru poskytovatelů.

9. Z emailové komunikace mezi žalobcem a žalovaným, smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo], příloh této smlouvy, detailu platby a žádostí o doplňkovou službu PODPORA má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo dne 16.7.2021 k uzavření smlouvy, jíž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku 83 000 Kč a žalovaný se mu ji zavázal vrátit spolu s poplatky a úroky. Žalovaný byl přitom výslovně a zřetelně seznámen s kompletním přehledem úvěru (výše, poplatky, RPSN, úrok, splátky a jejich výše a rozložení). Úvěr měl být poskytnut tímto způsobem: 26 553 Kč vyplacením na účet spotřebitele, 43 997 Kč bude vyplacena na uspokojení předchozího úvěru ze dne 7.5.2021, 12 450 Kč bude započteno na náklady věřitele. Poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru dosahoval 12 450 Kč – jednalo se o náklady na lustrum v registrech, (400 Kč), náklady na expresní vyplacení úvěru 100 Kč, ostatní administrativní náklady poskytovatele 6 970 Kč, odměna zprostředkovateli za jeho činnost 3 320 Kč a náklady na ověření úvěrového případu 1 660 Kč, přičemž tyto náklady jsou odečteny od poskytované jistiny. Úrok byl dohodnut v celkové výši 81 664 Kč což představuje 26% ročně, RPSN 39,24% ročně, doba splatnosti byla 72 měsíců a výše splátky 2 287 Kč na jistinu a úrok, 522 Kč na možnost přerušení z důvodu nemoci, 259Kč za možnost odklad splátek a 522 Kč za možnost přerušení z důvodu ztráty zaměstnání. Ve smlouvě bylo také dohodnuto sjednání nepovinné doplňkové služby na výslovnou žádost žalovaného, a to služba PODPORA (bod 7 smlouvy). Pro případ řádného splacení úvěru si strany sjednaly vrácení poloviny uhrazených úroků (bod 5.14 smlouvy). Rovněž byl žalovaný poučen o možnosti od dané smlouvy odstoupit (bod 8 smlouvy). Pro případ prodlení si strany sjednaly, že žalobci vznikne finanční nárok na úhradu vynaložených nákladů, na úroky z prodlení na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, s níž se ocitne v prodlení a nákladů na upomínání – 300 Kč za první upomínku, 500 Kč za druhou upomínku. Pro případ, kdy žalovaný neuhradí dluh ani po zaslání dvou upomínek, byla dohodnuta možnost zesplatnění úvěru a veškerých plateb s tím souvisejících včetně doplňkových služeb a smluvní pokuta ve výši 50% zůstatku jistiny (bod 5 smlouvy). Smlouva přitom byla uzavřena elektronicky, kdy byla totožnost žalovaného ověřena kopií jeho občanského průkazu a kontrolní platbou 10 Kč z účtu vedeného na jeho jméno (kopie op, příslušný detailu příslušné platby, smlouva o bankovních službách).

10. V rámci posouzení bonity žalovaného je v tabulce žalobce uvedeno, že příjem žalovaného činí 44 210 Kč, náklady na bydlení jsou 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky 17 639 Kč, sázky 433 Kč, a žalovaný má jednorázové závazky (mikroúvěry). Finanční zůstatek spotřebitele je tedy 17 548 Kč. Žalovaný měl úvěry z karty u [příjmení] [jméno] ve výši 5 700 Kč a 11 939 Kč, což jsou jeho pravidelné finanční závazky. Jednorázové finanční závazky jsou u [anonymizována dvě slova] 15 000 Kč, u [anonymizována dvě slova] 10 000 Kč, u [anonymizována dvě slova] 5 000 Kč a u [anonymizováno] 5 000 Kč. V SOLUS, AML, Insolvenčním rejstříku, databázi odcizených dokladů, byl žalovaný bez záznamu, v interních záznamech byl veden jako úvěrovanýˇ (zjištěno z tabulky žalobce a výpisů z rejstříků). V hodnocení žalobce jako věřitele pak byla zjištěna průměrná bonita. Žalovaný poskytl žalobci také kopii řidičského průkazu a občanského průkazu. Z jeho výplatních pásek bylo zjištěno, že za květen 2021 mu bylo vyplaceno 33 127 Kč, z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že za květen 2021 měl na účtu pohyb 169 890,77 Kč příjmy a 158 603,12 Kč výdaje. Příjem od žalobce byl 34 400 Kč úvěr dne 7.5.2021. Za duben 2021 měl žalovaný na účtu příjmy 113 190 Kč, výdaje 110 969,17 Kč. Za červen 2021 příjmy 114 047 Kč, výdaje 127 610,60 Kč.

11. Samostatně byla podepsána smlouva o zřízení doplňkové služby [anonymizováno], jejímž cílem je zajištění plnění závazků ze strany žalovaného v případech nenadálých životních a finančních situací. Sjednaná cena přitom byla sjednána za možnost odkladu tří splátek úvěru ročně o jeden kalendářní měsíc (splátka 259 Kč měsíčně) a možnost přerušení splácení až na devět měsíců v případě nemoci či úrazu (splátka 522 Kč měsíčně nebo nezaviněné ztráty zaměstnání (splátka 522 Kč měsíčně). Žalovaný se poté zavázal uhradit její cenu i v případě zesplatnění úvěru jako škodu způsobenou porušením smlouvy spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně (bod 2 smlouvy).

12. Z potvrzení o vyplacení úvěru a potvrzení o úhradě dluhu bylo zjištěno, že úhrada předchozího úvěru proběhla dne 19.7.2021. Žalovaný svými verifikačními platbami se smlouvou souhlasil, smlouva byla uzavřena nikoliv písemně, ale potvrzením verifikační platbou (zjištěno z potvrzení o platbě).

13. Z povolení inkasa plyne, že dne 16.7.2021 žalobce zřídil na bankovní účet žalovaného inkaso s limitem 10 770 Kč.

14. Dle upomínky č. 1 a příslušného podacího archu byla tato výzva žalovanému zaslána dne 20.2.2022, jelikož žalovaný řádně a včas neuhradil splátku splatnou ke dni 15.2.2022, kdy jej žalobce vyzval k úhradě této částky spolu s náklady za zaslání dané upomínky ve výši 300 Kč do čtvrtého kalendářního dne následujícího měsíce.

15. Podle upomínky č. 2 a příslušného podacího archu byl tento přípis žalovanému zaslán dne 7.2.2022, kdy jej žalobce vyzval k úhradě dlužné částky spolu s náklady za zaslání dané upomínky ve výši 500 Kč do 20.2.2022. Další druhá upomínka byla zaslána dne 5.3.2022.

16. Jelikož žalovaný ani poté splátku neuhradil, žalobce úvěr dle přípisu ze dne 21.3.2022 a příslušného podacího archu zesplatnil a žalovaného vyzval k jeho úhradě. Žalovanému byla zaslána také předžalobní upomínka (zjištěno z upomínky a podacího lístku).

17. V závěrech znaleckého posudku [číslo] vypracovaného Ing. [příjmení], znalcem o oboru ekonomika – peněžnictví a pojišťovnictví soud, je poté uvedeno, že sjednaná úroková sazba i RPSN odpovídají situaci na trhu dalších nebankovních společností a v některých případech i bankovních domů. Sankční ujednání jsou na tuzemském trhu obvyklé a zároveň i přiměřené. Dobrovolné doplňkové služby jsou poté pro klienty spíše pozitivní a co do ceny i podmínek použití na trhu obvyklé.

18. Předchozí smlouva, uzavřená dne 7.5.2021 zněla na 43 000 Kč, z toho mělo být vyplaceno 34 400 Kč na účet a 8 600 Kč na poplatek, z něhož opět tvoří 400 Kč náklady na lustraci v registrech, 100 Kč na expresní vyplacení úvěru, 5 520 Kč na ostatní administrativní náklady, 1 720 Kč odměna zprostředkovateli, 860 Kč náklady na ověření případu. Úvěruschopnost byla prověřována obdobně (žalovaný byl zaměstnán s příjmem 38 024 Kč, náklady na bydlení 5 000 Kč, pravidelné finanční závazky 9 278 Kč, sázky 183 Kč, měl jednorázové závazky u [anonymizována dvě slova] 20 000 Kč a [anonymizována dvě slova] 5 000 Kč. Jako podklad pro posouzení úvěruschopnosti byly požadovány tři výpisy z účtu, již splacené závazky byly evidovány v počtu 12, jednalo se o mikropůjčky, rovněž byla sjednána doplňková služba podpora na celkem 754 Kč měsíčně (zjištěno ze smlouvy [číslo] smlouvy o doplňkové službě, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele). Na tuto smlouvu bylo něco hrazeno, a to na podporu a úvěr, ke dni 19.7.2021 bylo na jistinu zaplaceno jednorázově 42 136,9 Kč (zjištěno z tabulky umoření). Na účet žalovaného bylo zasláno 34 400 Kč (zjištěno z potvrzení o převodu).

19. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že spolu žalobce v pozici věřitele a žalovaný v pozici dlužníka uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému 26 553 Kč. Dalších 43 997 Kč bylo samotným žalobcem započítáno na předchozí závazek (byť je uvedeno, že bude tato částka vyplacena – žalobce nemohl sám se sebou uzavřít jakoukoli smlouvu a vyplácet si peníze, obsahově se jednalo o zápočet), 12 450 Kč bylo rovněž započítáno na poplatek, který si žalobce určil.

20. Po právní stránce soud věc posoudil dle občanského zákoníku (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ)

21. Dle § 562 odst. 1 a 2 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

22. Ust. § 419 o.z. uvádí, že je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Naopak kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele (§ 420 ods.t 1a 2 o.z.).

23. Podle § 1813 a § 1815 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. K nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

24. Dle § 1841o.z. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.

25. Ust. § 2395 o.z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.)

26. Ust. § 2048 o.z. stanoví, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

27. Podle § 122 odst. 1 - 3 ZSÚ může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta přitom nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

28. Podle § 133 odst. 2 ZSÚ do celkových nákladů spotřebitelského úvěru se dále započítávají náklady na ocenění nemovité věci, je-li pro získání spotřebitelského úvěru nezbytné, a náklady na doplňkové služby, je-li uzavření smlouvy o doplňkové službě povinné pro získání spotřebitelského úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek. Podle odst. 3 náklady na doplňkové služby, jako je zejména pojistné, se zahrnují do celkových nákladů spotřebitelského úvěru, s výjimkou případů, kdy a) je uzavření smlouvy o doplňkové službě nepovinné.

29. Ust. § 580 o.z. stanoví, že je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

30. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

31. Podle § 6 odst. 1a 2 o.z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

32. Dle § 1970 může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

33. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu má soud za to, že je žaloba důvodná pouze částečně. Smlouva o spotřebitelském úvěru, tak jak byla uzavřena, je neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy, k čemuž soud přihlédl z úřední povinnosti. Rozpor s dobrými mravy soud shledal za prvé v nejasnosti a záludnosti smluvních ujednání. Ačkoliv je deklarovaná výše úvěru 83 000 Kč, ve skutečnosti je žalovanému vyplaceno 26 553 Kč. [příjmení] za poplatek ve výši 12 450 Kč je zcela imaginární, věřitel ji dlužníkovi vůbec k dispozici nedává. Název poplatku je obecný - odměna za administrativní činnost, ačkoliv je již požadována odměna za lustraci v rejstřících, odměna za zprostředkování, ačkoliv ve smlouvě žádný zprostředkovatel není uveden. Jedná se tedy o skryté úroky, které jsou spotřebiteli podsunuty ve zcela jiné části smlouvy, když oficiálně deklarované úroky činí pouhých 26% s možností jejich polovičního vrácení při řádném plnění smlouvy (zde se jedná o skrytou smluvní pokutu).

34. Dalším důvodem rozporu smlouvy s dobrými mravy je zcela nedostatečné zjištění úvěruschopnosti žalovaného, nebo spíše nezohlednění jeho zjevné neschopnosti úvěr splácet (viz nález Ústavního soudu ze dne 3.11.2020, sp.zn. IV. ÚS 702/2020 - Uplatnění korektivu dobrých mravů jako krajního prostředku korekce zásady autonomie vůle připadá v úvahu i v situacích, kdy se výkon práva projevuje nepřípustně v postavení některého ze subjektů závazkového vztahu navenek. Proto jsou obecné soudy povinny zohlednit, zda věřitelka dostatečně prověřila a posoudila schopnost stěžovatelů splnit v budoucnu jejich závazek, byť takovou povinnost ze zákona v době uzavření smlouvy neměla, zvláště když věřitelka prověření úvěruschopnosti stěžovatelů provedla nedostatečně a v důsledku toho uzavřela úvěrovou smlouvu i se stěžovateli, kteří pro svoje majetkové poměry zjevně nebyli schopni závazek splnit.). Z výpisů z účtu je zcela zjevné, že žalovanému nemůže stačit a taky nestačí jeho příjem ze zaměstnání, přes účet protékají prostředky cca 130 000 Kč měsíčně, ačkoliv jeho příjem je cca 35 000 Kč měsíčně. Žalovaný sám uvedl, že má jiné půjčky, ať už dlouhodobé, nebo tzv. mikropůjčky. Již v době uzavření první smlouvy byl vysoce rizikovým klientem a jeho rizikovost pak vzrostla prvním úvěrem, na nějž téměř bezprostředně navázal úvěr další, i když bylo zjevné, že žalovaný ani první úvěr není schopen splácet. Již v porvním tzv. posouzení úvěruschopnosti bylo zřejmé, že žalovaný využívá často mikropůjčky, s příjmem, který má k dispozici tedy není schopen ani sám vystačit, natož splácet další úvěr. Sám žalobce tedy postavení žalovaného zhoršoval a uváděl ho do rychlejší dluhové spirály. Takový postup však je zcela zjevně v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem, a smlouva je proto jako celek absolutně neplatná.

35. Ke stejnému závěru soud dospěl ohledně služby PODPORA, neboť její sjednání soud rovněž považuje za rozporné s dobrými mravy. Soud má totiž za to, že se fakticky jedná o neoddělitelnou součást smlouvy o úvěru, jíž žalobce obchází úpravu ZSÚ týkající se přiměřenosti sjednaných plnění za poskytnutí úvěru, a neúměrně tak násobí platby související s prodlením žalovaného, přičemž tento svůj záměr fakticky„ maskuje“ za pomoc žalovanému pro případ různých nenadálých životních a finančních situací. Žalobce tím tak v konečném důsledku zvyšuje toliko svůj čistý zisk. Lze proto uzavřít, že žalobce při uzavírání smlouvy o doplňkové službě jednal nepoctivě, zneužil svého silnějšího postavení a jednal v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavky na ochranu spotřebitele. Dané ujednání proto soud považuje za absolutně neplatné. V této souvislosti nabyl okresní soud dojmu, že ruku v ruce tím jak se neustále zpřesňuje a doplňuje úprava práv ochrany spotřebitele a judikatorní činnost vyšších soudů, zejména nebankovní poskytovatelé úvěrů se neustále snaží vymýšlet nové a nové cesty k naplnění formální litery zákona, avšak při maximalizaci zisků, přičemž tento jejich postup soud shledává jako obcházení zákona.

36. Pokud se týká doplňkové služby PODPORA, ta svým charakterem prakticky odpovídá produktu pojištění pro případ nesplácení pro určitou tíživou životní situaci, přičemž z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalobce byl oprávněn tyto služby poskytovat. Rovněž v tomto soud shledává obcházení zákona.

37. Soud tedy zohlednil pouze přímo poskytnuté prostředky ve výši 26 553 Kč, kterými se žalovaný obohatil. Pokud zaplatil 21 540 Kč, má povinnost doplatit 5 013 Kč, ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Soud nezohlednil ani předchozí smlouvu, neboť i ta byla uzavřena stejným způsobem a je také neplatná. Započítávání čehokoli proti neplatnému právnímu jednání je nemožné (ust. § 1987 odst.2 o.z. - Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.). Ačkoliv žalobce tvrdí, že„ uhradil“ předchozí dluh žalovaného, pak soud opět s takovým postupem nesouzní, neboť to není úhrada, ale započtení předchozího závazku na závazek nový, což při neplatnosti právního jednání není možné. Pokud se i z předchozího neplatného právního jednání žalovaný bezdůvodně obohatil, je na žalobci, aby si toto obohacení vymohl, v aktuálním řízení jej však soud nezohlednil, neboť se netýká přímo žalované věci. K případnému bezdůvodnému obohacení z první smlouvy pak žalobce pouze předložil posouzení úvěruschopnosti žalovaného pro první smlouvu a doklad o vyplacení 34 400 Kč na účet žalovaného. Není však zřejmé, co a kdy žalovaný na tento závazek skutečně zaplatil a jak to bylo zaúčtováno.

38. Žalobce se k jednání soudu nedostavil. Ohledně prvního sjednaného úvěru a možného bezdůvodného obohacení mohl být žalobce poučen dle ust. § 118a o.s.ř., neboť v žalobě nejsou obsažena všechna tvrzení k tomuto úvěru, z předložených důkazů nelze bezpochyby zjistit, o kolik se žalovaný bezdůvodně obohatil. Ani žalobce ve svém vyjádření po zrušení části rozsudku neuvedl, kolik bylo na předchozí úvěr skutečně zaplaceno. Je však nesporné, že předchozí smlouva o úvěru byla neplatná a na neplatné právní jednání nelze nic započítat, jak již bylo uvedeno dříve. Pokud se žalovaný bezdůvodně obohatil z jiného neplatného právního jednání než je předmětem tohoto řízení a nedoplnil řádně své tvrzení, není možné k němu přihlížet.

39. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci 5 013 Kč. Žalobce požadoval po žalovaném úrok z prodlení, a to od 4.5.2022, soud jej přiznal od 3.6.2022, tedy od doručení žaloby dle ust. § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od prvního dne prodlení ve výši o 8 procentních bodů vyšší, než je repo sazba vyhlašována Českou národní bankou.

40. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst.2 o.s.ř., když úspěch žalobce byl nepatrný a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.