14 C 241/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Kučerovou, Ph.D. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalované , obec zastoupený: Mgr. jméno příjmení , ulice a číslo , PSČ , obec a číslo vyklizení nemovitosti

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen vyklidit hospodářskou budovu situovanou na stavební parcele [číslo] o výměře 88 m2 a k ní přistavěný přístavek na části„ a“ pozemkové parcely [číslo] o výměře 44 m2, obě označeny na geometrickém plánu ze dne [datum], číslo plánu [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí] a vyklizenou ji žalobci předal, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 35 398,55 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se domáhal vyklizení nemovitosti - hospodářské budovy situované na stavební parcele [číslo] o výměře 88 m2 a k ní přistavěného přístavku na části„ a“ pozemkové parcely [číslo] o výměře 44 m2, obě označeny na geometrickém plánu ze dne [datum], číslo plánu [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí], neboť tato nemovitost je zbytkem hospodářské budovy, která původně stála na pozemku [číslo] později byla bez souhlasu stavebního úřadu a povolení vlastníka, [jméno] [jméno] [příjmení] ubourána a stavebně upravena. Vlastníkem budovy byl [jméno] [jméno] [příjmení], který dne [datum] zemřel a žalobce byl usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 17.7.2017, č.j. 50D 286/2015 – 104 ustanoven správcem pozůstalosti. Žalovaný tuto budovu okupuje a nehradí za její užívání nájem. Žalovaný argumentuje tím, že budova byla postavena v souladu se stavebním povolením, a že má na její užívání kolaudační souhlas. Žalobce prověřil listiny na Městském úřadu [obec] a zjistil, že kolaudační souhlas byl vydán dne 18.7.2001, rozhodnutí o přípustnosti stavby pak bylo ze strany MNV [obec] adresováno neexistujícímu subjektu – [anonymizováno] jednotě [obec], ačkoliv základní jednotkou Československého mysliveckého svazu v té době byla myslivecká sdružení. Myslivecké jednoty byly zrušeny již v roce 1962 a nebyly nikdy subjektem práv. Stavební povolení bylo nadto žádáno pro montovanou boudu pro odchov, což vyplývá z evidence stavebních povolení. Rozhodnutí o přípustnosti stavby tak trpí těžkou vadou neexistujícího subjektu a je také nesrozumitelné a nepřezkoumatelné a nemohlo být podkladem pro kolaudační rozhodnutí. Správní spis stavebního úřadu neobsahuje projektovou dokumentaci a kolaudační rozhodnutí je tak nejasné a žádost o kolaudaci byla stavebnímu úřadu doručena až 43 let poté, kdy měla být stavba dokončena, což bylo způsobeno tím, že v roce 2001 začalo být zřejmé, že se [jméno] [jméno] [příjmení] bude zajímat o svůj majetek. I kdyby nebyla nynější budova pozůstatkem původní stavby, stavební řízení je zatíženo mnoha vadami. Nebylo prokázáno, že myslivecká jednota [obec] převzala stanovy ONV dle ust. § 39 odst.3 zákona č. 23/1962 Sb., neboť by se měla v takovém případě přejmenovat na myslivecké sdružení a měla se prezentovat jako organizační složka Československého mysliveckého svazu. Městský úřad v Chocni neměl zmatečné stavební povolení akceptovat v řízení o kolaudaci, k čemuž se měla vyjádřit [jméno] [příjmení], která kolaudační rozhodnutí vyřizovala. Budovu postavila skupina nadšenců, nikoliv žalovaný, neprokázal tedy své vlastnické právo.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a uvedl, že vlastníkem budovy je žalovaný (ačkoliv toto vlastnické právo není zapsáno v katastru nemovitostí), nikoliv [jméno] [jméno] [příjmení], a žalobce proto není k podání žaloby legitimován. Není pravda, že předmětná nemovitost je zbytkem původní hospodářské budovy a že by tedy měl být vlastníkem [anonymizována dvě slova]. [příjmení], budova byla postavena žalovaným, tehdy pod názvem [ulice] společnost sdružených revírů [obec] [obec] [obec], a to na základě stavebního povolení MNV [obec] č.j. 10/67 ze dne 10.6.1967, a to v letech 1967 – 1970. Budova byla stavěna vlastními silami žalovaného, žádné původní pozůstatky jakékoli jiné stavby nebyly využity. Zkolaudována byla budova v roce 2001 na základě kolaudačního rozhodnutí Městského úřadu Choceň č.j. 0822/055-2001 ze dne 18.7.2001, právní moci ke dni 14.8.2001. Původní budova byla zbourána ještě před výstavbou předmětné budovy a žalovaný neví, kdo budovu zboural. Stavební povolení ani kolaudační rozhodnutí původní budovu nijak nezmiňují. Nebylo prokázáno, že v době stavby nové budovy existovala původní stavba, byl zde nanejvýše provizorní dřevěný seník, který byl odstraněn ještě před stavbou budovy. V době vzniku nové budovy neexistovala v právním řádu zásada superficies solo cedit, nestala se tedy podle přechodných ustanovení občanského zákoníku součástí pozemku č. st. 46, který je nyní pozůstalostí po [anonymizována dvě slova]. Kinském. Žalovaný je také vlastníkem budovy [adresa] na pozemku č. st. [anonymizováno] ([anonymizována dvě slova]) a tato chata i sporná budova byly v době výstavby stavěny na pozemku, který byl vlastnictvím [územní celek], a to se souhlasem vlastníka, s nímž žalovaný uzavřel i nájemní smlouvy. Nájemní smlouva byla vypovězena ke dni [datum], když se vlastníkem pozemků stal [jméno] [jméno] [příjmení] (z důvodu procesní neaktivity státu), a to na základě rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí čj. 8C 11/2001 – 139 ze dne 17.6.2003. Vlastníkem [anonymizována dvě slova] ani budovy však [anonymizována dvě slova]. [příjmení] nikdy nebyl, se žalovaným dokonce uzavřel nájemní smlouvu na pozemky. Tato smlouva pak byla ze strany žalobce vypovězena, žalovaný je však připraven hradit nájemné za pozemky, na nichž jeho stavby stojí. Ze strany žalobce však není možná dohoda, mezi účastníky probíhala obsáhlá komunikace i osobní setkání, avšak bezvýsledně. K námitkám proti stavebnímu povolení žalovaný uvedl, že je právním nástupcem [anonymizována dvě slova] [obec] a stavební povolení je pravomocným správním rozhodnutím a je závazné, stejně tak jako kolaudační rozhodnutí. Žalovaný měl více názvů, nejprve [ulice] společnost sdružených revírů [obec] [obec] [obec] se sídlem ve [obec], pak [anonymizována dvě slova] [obec] se sídlem ve [obec] a v korespondenci někdy užíval Československý [anonymizována dvě slova] – MS [obec] a MNV ve [obec] užíval název [ulice] jednota - [obec]. Další název byl [anonymizována dvě slova] [ulice] obora [obec], [název žalované] se sídlem ve [obec] a [název žalované].

3. Soud při svém rozhodování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalobce je ustanoven správcem celé pozůstalosti po [jméno] [jméno] [příjmení], zemřelém dne 2.4.2009, zejména nemovitého majetku v [katastrální uzemí], [obec], [obec] a [obec], aby nedošlo k jeho znehodnocení (zjištěno z usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 17.7.2017, č.j. 50D 286/2015 – 104). Vlastníkem pozemku č. st. 46 v [katastrální uzemí] je zapsán [jméno] [jméno] [příjmení], na pozemku je umístěna budova, která v katastru nemovitostí zapsána není (zjištěno z informace o pozemku a o stavbě). Pozemek č. st. 46 vznikl oddělením z pozemku [číslo] v roce 1970 (zjištěno z geometrického plánu [číslo]). Dne 20.7.1966 žádal Československý [anonymizována dvě slova] – MS [obec] o povolení zbourat starou pazdernu v [obec] a využít materiál pro vybudování skladovací kůlny a místnosti pro líhně. Dne 10.6.1967 bylo Místním národním výborem ve [obec] vydáno rozhodnutí o přípustnosti stavby pro [anonymizována dvě slova] [obec] – byly povoleny stavební práce dle dokumentace žádosti (zjištěno z rozhodnutí MNV [obec] ze dne 10.6.1967, č.j. 10/67). V evidenci stavebních povolení je záznam o povolení k výstavbě montované boudy pro odchov pro [anonymizována dvě slova] [obec] (zjištěno z evidence). Dne [datum] byla žalovaným podána žádost o kolaudaci hospodářské budovy (zjištěno ze žádosti), a dne 18.7.2001 bylo vydáno kolaudační rozhodnutí, v němž se žalovanému povoluje užívání hospodářské budovy na pozemku č. st. [anonymizováno], právní moci nabylo rozhodnutí dne 14.8.2001 (zjištěno z rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 18.7.2001, č.j. 0822/055-2001). Nájemní smlouva na výstavbu myslivecké líhně a mysliveckého zařízení byla uzavřena dne [datum] s Místním národním výborem ve [obec] pro [anonymizováno] [právnická osoba], [územní celek] pronajala žalovanému pozemky [číslo] smlouvou z roku 1996 (zjištěno z nájemních smluv). Dne 18.2.2004 obec smlouvu vypověděla (zjištěno z výpovědi) a [jméno] [jméno] [příjmení] pronajal tytéž pozemky žalovanému dne [datum] (zjištěno z nájemní smlouvy). Tato smlouva skončila výpovědí ze dne 10.12.2018 (zjištěno z výpovědi). Následně mezi účastníky probíhala komunikace o nájmu pozemků, účastníci se neshodli na výši pronájmu a následně byl žalovaný vyzván k vyklizení předmětné budovy (zjištěno z komunikace účastníků).

4. Vlastníkem pozemků mj. st. 45 a 46 byl určen [jméno] [jméno] [příjmení] rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 17.6.2003, č.j. 8 C 11/2001 – 139, když žalovaný – [územní celek], souhlasil se žalobou a rozhodnutí ponechal na úvaze soudu. Ve výroku rozhodnutí ani v odůvodnění nejsou uvedeny žádné stavby (zjištěno z rozsudku).

5. Okresní národní výbor ve [obec] dne [datum] schválil stanovy myslivecké společnosti, společnost byla třináctičlenná. 3.5.1989 přijal žalovaný stanovy, podle nichž měl název [anonymizována dvě slova] [obec], měl 27 členů, hospodařil se svým majetkem. Na stanovách je opět podpis i za ONV. Dne 3.8.1992 byla přijata změna stanov žalovaného, sdružení se jmenuje [ulice] obora a má sídlo ve [obec], mělo v té době 29 členů, hospodařilo se svým majetkem, který není ve stanovách vypočten (zjištěno ze stanov žalovaného).

6. Dne 3.12.1967 byla založena kronika MS [obec] při příležitosti pořádání honu a otevření provozní chaty, do kroniky nebyly pak již prováděny zápisy. (zjištěno z kroniky).

7. Při místním šetření bylo zjištěno, že sporná stavba je zděná, skládá se z garáže a budovy, budova je omítnutá, jsou v ní tři sloupy. Uvnitř je patrná izolace, nachází se zde i místnost, která sloužila jako chladírna. Zvenku nejsou patrné zbytky jiné budovy, na stěnách není patrné, že by byly k něčemu přistavěny. Z fotografií pak bylo zjištěno, že budova byla stavěna z cihel a pomocí sloupů, na staveništi není vidět zbytek základů nebo jiné stavby.

8. Soud zkoumal také letecké snímky a požádal Český úřad zeměměřický a katastrální o vyhodnocení leteckých snímků. Tento úřad zaslal snímky a k nim uvedl, že v roce 1937 se na místě blízko nynější budovy nachází pravděpodobně volně ložené seno s výškou 2 – 3 m, kvalita snímku je nízká. V roce 1950 byl na místě zjištěn nízký objekt s výškou do 1 m, v jedné části se objekt snižuje až k terénu. V roce 1954 je vidět objekt, jehož hrany jsou nevýrazné, pravděpodobně nemá výšku. V roce 1960 je viditelná střecha objektu, výšku nelze určit. V roce 1962 je vidět objekt s výškou asi 4 až 5 m. Soud sám z fotografií zjistil, že objekt se vždy nacházel až za cestou z pohledu od sporné budovy. V těchto místech nyní existuje parkoviště zachycené na další fotografii ve stádiu výstavby, na fotografii není vidět, že by zde byly položeny nějaké základy.

9. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že stavbu stodoly prováděli členové sdružení včetně něho. Bylo to v 60. letech a stavělo se z materiálu, který různě sháněli. Kdysi tam byl seník, byl dřevěný, ale když stavěli, už tam nebyl, asi ho odstranilo JZD, cesta kolem stodoly je asi stále stejná, jak byla. Svědek kopal základy apod. Potřebovali stodolu kvůli líhni, byla potřeba k ukládání pro zvěř a taky pro traktor.

10. Svědek [příjmení] [příjmení] uvedl, že byl členem [anonymizována dvě slova], stavba se stavěla pro uložení krmení a taky jako líheň. Stavělo se ze dřeva, které kupovali v lese a z bouraček. Když začali stavět, nebylo tam nic, předtím tam byl seník, ale neví, kdo ho zboural. Seník neměl pevné základy. Svědek na stavbě dělal pomocné práce, byli tam i členové, kteří byli zedníci.

11. Podle ust. § 1040 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

12. Podle ust. § 3055 odst.1 o.z. stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí. Totéž platí o stavbě, která je ve spoluvlastnictví, je-li některý ze spoluvlastníků i vlastníkem pozemku nebo jsou-li jen někteří spoluvlastníci stavby spoluvlastníky pozemku.

13. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.8.2004, sp. zn. 20 Cdo 723/2003 pokud se nejedná o správní akty nicotné (nulitní, paakty), platí pro správní akty presumpce správnosti, a i z nich soud v občanském soudním řízení vychází (ve smyslu ust. § 135 odst. 2 o. s. ř.).

14. Podle usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2005, sp.zn. 20 Cdo 2666/2004 obecné soudy jsou mimo rámec správního soudnictví oprávněny přezkoumávat správní akty pouze v případě, že tyto akty jsou tzv. nulitní, tedy že jejich vady jsou natolik závažné, že se neuplatňuje presumpce jejich správnosti. Nulitní ovšem není takové rozhodnutí, které bylo přijato, ačkoli s určitým subjektem nebylo nakládáno jako s řádným účastníkem řízení.

15. Podle ust. § 3 odst.1 zákona č. 23/ 1962 o myslivosti je československý myslivecký svaz dobrovolnou společenskou organizací; sdružují se v něm jako v jediné celostátní myslivecké organizaci všichni českoslovenští občané, kteří vykonávají právo myslivosti. Členy [anonymizována tři slova] mohou být i ti, kteří nevykonávají právo myslivosti, povolí-li to ústřední výbor [anonymizována tři slova].

16. Podle ust. § 4 odst.1 zákona o myslivosti pracující z měst a venkova, kteří mají platné lovecké lístky, mohou vytvářet myslivecká sdružení k tomu, aby společně vykonávali v honitbách právo myslivosti. Myslivecké sdružení je socialistickou organizací.

17. Podle odst.2 stanovy mysliveckého sdružení musí být předem schváleny okresním národním výborem, který také dozírá na jejich dodržování a na činnost mysliveckého sdružení. Členství ve dvou nebo více mysliveckých sdruženích není dovoleno. Dozor na hospodaření mysliveckého sdružení, zejména na plnění plánu mysliveckého hospodaření a lovu vykonává též Československý myslivecký svaz.

18. Podle ust. § 40 odst.2 mysliveckého zákona dosavadní myslivecké společnosti, které odpovídají zásadám tohoto zákona, převzaly stanovy vydané ministerstvem zemědělství, lesního a vodního hospodářství a vykonávají právo myslivosti v honitbě, která bude uznána (§ 39 odst. 3), se přeměňují dnem schválení těchto stanov okresním národním výborem na [anonymizována dvě slova]. Ostatní myslivecké společnosti zanikají dnem 31. prosince 1962.

19. Podle ust. § 18 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, účinného ke dni výstavby budovy jsou socialistickými organizacemi státní, družstevní a společenské organizace, jakož i jiné organizace, jejichž činnost přispívá k rozvoji socialistických vztahů.

20. Podle ust. § 5 občanského zákoníku socialistické organizace vystupují v občanskoprávních vztazích svým jménem a mají majetkovou odpovědnost z těchto vztahů vyplývající, pokud není stanoveno jinak.

21. Žalobce se domáhal vyklizení budovy, k čemuž uváděl dva argumenty. Za prvé namítal, že budova je pozůstatkem původní hospodářské budovy, která stála na pozemku současného čísla st. 46 a nebyla vystavěna nově. V takovém případě by se budova stala součástí pozemku, neboť pokud na něm vždy byla, mohla teoreticky sdílet osud pozemku a stát se vlastnictvím [anonymizována dvě slova]. [příjmení], resp. nikdy jeho vlastnictvím být nepřestala. V řízení však bylo prokázáno, že tomu tak nebylo. V blízkosti současné budovy stál seník, zřetelný je ale až v šedesátých letech 20. století, předtím to byla pravděpodobně jen volně ložená skládka sena. Svědci vypověděli, že v době stavby budovy už tam seník nebyl, kromě toho byl na poněkud jiném místě – z pohledu od nynější budovy až za cestou do obory. Při místním šetření nebyly nalezeny žádné zbytky této stavby, na budově žádné zbytky starší stavby patrné nejsou. Svědci uvedli, že budova se stavěla od základů nová, je to zřejmé i z fotografií. Na výstavbu používali materiál z jiných zbouraných staveb, žádali i místní národní výbor o možnost zbourat jinou nepoužívanou stavbu. Sporná budova tak není pozůstatkem žádné jiné dříve stojící budovy, byla vystavěna nově a nemohla se tedy stát vlastnictvím [anonymizována dvě slova]. [příjmení], neboť o ní v rámci rozsudku nebylo rozhodováno. V době vydání rozsudku nebyla ještě součástí pozemku a nestala její součástí ani později, protože měla jiného vlastníka než [anonymizována dvě slova]. [příjmení] nebyl nikdy vlastníkem budovy a nelze mu proto přiznat ochranu vlastnického práva a vyklizení budovy.

22. Druhým důvodem, proč by podle žalobce měla být budova vyklizena, je jím uváděná zmatečnost stavebního řízení. Stavební povolení je podle něj nejasné, nepřezkoumatelné, určené neexistujícímu subjektu. Žalovaný podle žalobce nemohl existovat jako subjekt práv, když nebylo prokázáno, že byly schváleny jeho stanovy na okresním národním výboru. I pokud by se tak stalo, mohl být subjektem práv pouze Československý myslivecký svaz. Kolaudační rozhodnutí pak nemělo být vydáno na podkladě takto zmatečného stavebního povolení. Jak vyplývá z judikatury citované v odst. 13 a 14, soud v civilním řízení nemůže přezkoumávat případné vady správního řízení, pokud se nejedná o nulitu správního aktu. Žalobcem zpochybňované stavební povolení má sice vady, nejedná se však o paakt – vydal jej orgán, který k tomu byl příslušný, rámcově z něj je zřejmé, čeho se týká, správní orgán a adresáti tohoto aktu neměli pochybnosti o tom, komu je určen. Podle stavebního povolení byla stavba provedena a následně, byť se značným zpožděním, zkolaudována. Ani kolaudační rozhodnutí není nulitní, i kdyby bylo vadné, což prokázáno nebylo. Presumpci správnosti správních aktů je možné prolomit pouze výjimečně (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 18.11.2003, sp.zn. 2 Afs 12/2003 - Chybějící zákonné náležitosti správního aktu mohou vyvolávat jeho nicotnost pouze tehdy, jestliže je tento nedostatek natolik intenzivní a zřejmý, že po účastnících dotčeného právního vztahu nelze spravedlivě žádat, aby tento správní akt respektovali.). Nepřesné označení žalovaného je sice vadou, ale bylo nepochybné, komu je stavba povolena a kdo ji bude provádět. [ulice] sdružení byla socialistickými organizacemi s právní subjektivitou a je zjevné, že v době výstavby toto sdružení existovalo, když s ním správní orgán jednal. Není rozhodné, jaký název sdružení mělo a zda ho vždy všechny správní orgány použily ve správném znění. Pokud by sdružení zaniklo, místní národní výbor by s takovým subjektem nejednal a okresní národní výbor by po dvaceti letech neschválil změnu stanov. Žalovaný neměl povinnost prokazovat svou nepřetržitou existenci, dosud bylo i v jednání účastníků nesporné, že žalovaný je tím subjektem, který provozuje myslivecké právo na pozemcích [anonymizována dvě slova]. [příjmení] a že tím pokračuje ve své předchozí činnosti. O tom, že budovu stavělo sdružení, svědčilo stavební povolení a potvrdili to i svědci, vnímali se jako členové sdružení a tak také jednali, nelze uzavřít, že budovu stavěli nadšenci stojící mimo žalovaného. Budova tedy není tzv. černou stavbou z hlediska správního práva, ani neoprávněnou stavbou, kdy by byla postavena na cizím pozemku bez vědomí a povolení vlastníka – [anonymizována dvě slova]. [příjmení] v době výstavby vlastníkem pozemku nebyl a nepovolení tehdejšího vlastníka pozemku nebylo namítáno ani prokazováno. Ani z tohoto důvodu tak nebylo možné žalobě vyhovět. Soud proto žalobu zamítl.

23. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný a soud mu přiznal dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 1 500 Kč za jeden úkon právní služby celkem tedy 18 000 Kč za 12 úkonů (převzetí věci, jednání před podáním žaloby, dvě vyjádření před podáním žaloby účast u 3 jednání a jednoho místního šetření a podání 4 písemných vyjádření ve věci) dle ust. § 9 odst.1 a 11 odst.1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 18 úkonů ve věci po 300 Kč, celkem 3 600 Kč (§ 13 odst.3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Zástupci dále náleží náhrada cestovného za cestu k jednání s klientem a protistranou osobním automobilem Škoda Superb se spotřebou 6,5 l nafty na 100 km za 296 km při základní sazbě 4,40 Kč za jeden kilometr a ceně paliva 27,20 Kč za jeden litr dle vyhl. č. 589/2020 Sb.), celkem 1 826 Kč a za další 4 cesty k jednání soudu a místnímu šetření vlakem dle jízdenek celkem 1 329 Kč a 45 půlhodin ztráty času po 100 Kč, celkem 4 500 Kč (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 6 143,55 Kč. Soud přiznal náklady v celkové výši 35 398,55 Kč.