14 C 301/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Kučerovou, Ph.D. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený: JUDr. Ing. jméno příjmení jméno , ulice a číslo , PSČ obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného O zaplacení 20 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 13 300 Kč s úrokem ve výši 24,12% ročně z částky 12 000 Kč od 25.3.2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12 000 Kč od 25.3.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci 7 200 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 669 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 20 500 Kč s tím, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba] uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které poskytl žalovanému 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu, úrok ve výši 2 400 Kč, odměnu za administrativní činnost 2 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku 4 800 Kč, vše v 60ti týdenních splátkách po 365 Kč od 4.2.2022, poslední splátka připadala na den 24.3.2023. Žalovaný uhradil pouze 1 400 Kč a žalobce se nyní domáhá 12 000 Kč jistiny, 8 500 Kč za dlužné služby, kapitalizovaných úroků ve výši 554,76 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 345 Kč a dále požaduje úroky ve výši 24,12 % ročně a úroky z prodlení. Pohledávka přešla na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud jednal a rozhodoval bez přítomnosti účastníků, žalobce svou nepřítomnost omluvil, o odročení nepožádal, žalovaný svou nepřítomnost neomluvil (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.).

4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalovaný uzavřel dne 28.1.2022 se [právnická osoba] credit [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které mu bylo poskytnuto 12 000 Kč a on se zavázal vrátit jistinu, úrok ve výši 2 400 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 400 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 4 800 Kč, pojištění 300 Kč, celkem 21 900 Kč v 60ti týdenních splátkách po 365 Kč RPSN činila 215,38 %. Ve smlouvě je dále uvedeno, že zápůjční úroková sazba je fixní a činí u smlouvy na 60 týdnů 32,15% a je platná po celou dobu trvání smlouvy. (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Žalovaný byl v době podepsání smlouvy zaměstnaný s příjmem 16 000 Kč, celkové výdaje měl 9 860 Kč, předložil výplatní pásky, pracovní smlouvu, faktury za elektřinu a plyn (zjištěno z karty zákazníka). Žalovaný byl zařazen do pojistného programu ve skupinové pojistné smlouvě [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (zjištěno formuláře zařazení do pojistného programu). Věřitel postoupil svou pohledávku na žalobce a žalovanému to bylo oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení). Žalovanému byla zaslána i předžalobní upomínka (zjištěno z upomínky).

5. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalované jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z.

6. Podle § 2395 obč. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

9. V ustanovení § [číslo] a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

10. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

11. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

12. Podle ust. § 86 odst.1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ust. § 95 odst.1 ZSÚ před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, musí být spotřebiteli poskytnuty informace o a) druhu spotřebitelského úvěru, b) kontaktních údajích poskytovatele, popřípadě zprostředkovatele, zejména poštovní adrese pro doručování, telefonním čísle, popřípadě adrese pro doručování elektronické pošty, c) celkové výši spotřebitelského úvěru a podmínkách jeho čerpání, d) době trvání spotřebitelského úvěru, e) zboží nebo službě a o jejich ceně, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru, v případě spotřebitelského úvěru ve formě odložené platby za zboží nebo službu a smlouvy o vázaném spotřebitelském úvěru, f) zápůjční úrokové sazbě, podmínkách upravujících použití této sazby a popřípadě o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu zápůjční úrokové sazby; uplatňují-li se za různých okolností různé úrokové sazby, uvádějí se výše uvedené informace o všech zápůjčních úrokových sazbách, g) celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, a roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr, která musí být dále vysvětlena prostřednictvím reprezentativního příkladu s uvedením veškerých předpokladů použitých pro její výpočet, u které je poskytovatel povinen zohlednit požadavky na spotřebitelský úvěr, které mu spotřebitel sdělil; stanoví-li smlouva o spotřebitelském úvěru různé způsoby čerpání s různými poplatky nebo zápůjčními úrokovými sazbami a použije-li poskytovatel předpoklad uvedený v části 2 bodě 2 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, uvede, že jiné mechanismy čerpání uplatňované na tento typ spotřebitelského úvěru mohou vést k vyšším ročním procentním sazbám nákladů na spotřebitelský úvěr, h) výši, počtu a četnosti plateb, jež má spotřebitel provést, popřípadě o způsobu přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými zápůjčními úrokovými sazbami pro účely splácení, i) platbách za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební transakce a čerpání, ledaže je otevření účtu nepovinné, dále o platbách za používání platebních prostředků pro platební transakce i čerpání a o veškerých ostatních platbách vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a o podmínkách, za nichž lze tyto platby změnit, j) případné povinnosti spotřebitele hradit notáři náklady spojené s uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, k ) případné povinnosti uzavřít smlouvu o doplňkové službě související se smlouvou o spotřebitelském úvěru, je-li uzavření smlouvy o doplňkové službě povinné pro získání spotřebitelského úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek, l) stanovené úrokové sazbě použitelné v případě opožděných plateb nebo smluvní pokutě v případě prodlení spotřebitele a o veškerých dalších důsledcích vyplývajících z prodlení spotřebitele, m) případném požadovaném zajištění, n) právu na odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru, o) právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, o případném právu poskytovatele na náhradu vzniklých nákladů a o způsobu jejich stanovení, p) právu spotřebitele na okamžité a bezplatné vyrozumění o výsledku vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, je-li žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta na základě vyhledávání v databázi a o údajích o použité databázi, q) právu spotřebitele na bezplatné obdržení návrhu textu smlouvy o spotřebitelském úvěru, r) době, po kterou je poskytovatel vázán informacemi poskytnutými před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo návrhem na uzavření této smlouvy, a s ) skutečnosti, zda případné použití kapitálu, vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru, povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru.

14. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce půjčku ve výši 12 000 Kč s úrokem ve výši 2 400Kč a byl povinen platit poplatky a pojištění. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatil žalovaný ve prospěch úvěru částku 1 400 Kč.

15. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o úvěru, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovením občanského zákoníku.

16. S ohledem na ustanovení § 1814 písm. f) obč. z. se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

17. Jak již bylo shora uvedeno, smlouva o úvěru byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, kolik činí celková dlužná částka. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku. Názvy poplatků jsou zavádějící a neurčité, jedná se o skryté úroky, tedy cenu půjčených peněz. Deklarované úroky jsou 32,15% ročně, tomu však neodpovídá sjednaná pevná částka úroku – ta činí pouze 20 % jistiny celkem, při splácení 60 týdnů by pak byla úroková míra 17,6% ročně. Věřitelem sdělované informace jsou tedy nesrozumitelné, matoucí. Věřitel požaduje poplatek ve stejné výši jako úroky za administrativní činnost, přitom není vůbec zřejmé, jakou činnost měl vykonávat, není ani tvrzeno, jak byl úvěr zpracován, zda byl veden účet apod. poplatek za hotovostní inkaso splátek je dvojnásobek úroku, přitom je zřejmé, že inkaso celé neproběhlo. S ohledem na to soud neuznal poplatky (kromě pevně sjednaného úroku a pojištění) za platně sjednané a žalovanému tedy neuložil povinnost tyto poplatky hradit.

18. Po odečtení zaplacených částek, které soud započetl na jistinu a úrok z půjčených peněz je tedy žalovaný povinen zaplatit celkem 14 700 Kč s úrokem z prodlení z jednotlivých nedoplacených částek od data prodlení, tedy od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu poslední splátky a úroky, které žalobce požaduje v nižší míře, než by vyplývalo ze smlouvy. Úrok z prodlení byl stanoven dle ust. § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši o 8% vyšší než repo sazba České národní banky. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst.2 o.s.ř., neboť žalobce byl úspěšný pouze částečně – ze 66%, má tedy právo na úhradu na 32% nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 820 Kč a dále náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby celkem tedy 750 Kč za 2 právní úkony po 300 Kč (převzetí věci a žaloba) dle ust. § 11 odst.1 advokátního tarifu a jeden úkon (předžalobní upomínka, která nesplňuje předpoklady právního rozboru věci a jedná se pouze o jednoduchou, byť dlouhou výzvu k plnění) v poloviční výši 150 Kč dle ust. § 11 odst.2 a 14b odst.1 bod 2 advokátního tarifu a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§ 13 odst.3 a 14b odst.5 advokátního tarifu). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 220,50 Kč. Žalobci vznikly náklady ve výši 2 090,50 Kč, z toho 32% činí 669 Kč.