14 C 303/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní titul Pavlou Kučerovou, titul za jménem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem datum , PSČ , obec výživné rozvedené manželky

I. Žalovaný je povinen přispívat žalobkyni na výživu 2 000 Kč měsíčně ke každému 15. dni v měsíci, a to od září 2020.

II. Dlužné výživné ve výši 12 000 Kč je žalovaný oprávněn zaplatit žalobkyni ve splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy s běžným výživným počínaje měsícem březnem 2021 pod ztrátou výhody splátek.

III. Ve zbytku se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném placení výživného ve výši 3 800 Kč měsíčně s tím, že žalovaný byl jejím manželem, manželství bylo rozvedeno, po rozvodu se žalobkyni narodil syn [jméno] [celé jméno žalovaného]. Žalovaný na syna hradí výživné, jí však ničím nepřispívá. Žalobkyně pobírá pouze rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč měsíčně, není schopna se sama živit, neboť pečuje o nezletilého [jméno].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci jednal a rozhodoval bez přítomnosti účastníků, žalovaný se na doručené předvolání nedostavil, svou neúčast neomluvil, o odročení nepožádal. Žalobkyně se nedostavila, svou neúčast omluvila, o odročení nepožádala (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.).

4. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Manželství trvalo od roku 1998 a narodily se z něho další děti (zjištěno z rozsudku). Dne [datum] se narodil [jméno] [celé jméno žalovaného], jehož rodiči jsou účastníci (zjištěno z rodného listu). [jméno] byl svěřen do péče matky, otci bylo stanoveno výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně, když soud vycházel z příjmu otce ve výši 11 861 Kč a cestovních náhrad ve výši 24 877 Kč měsíčně (zjištěno z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 30.9.2020, č.j. [číslo jednací]). Žalobkyně ve svém výslechu mimo jednání uvedla, že o syna pečuje doma, do zaměstnání dosud chodit nemůže. Žalovaný na syna výživné platí, ona sama pobírá rodičovský příspěvek, bydlí v Charitě. Když zaplatí synovi pleny a umělou výživu, tak jí samotné už na jídlo moc nezbývá. Za bydlení platí 4 500 Kč měsíčně. Žalobkyně nemá zvýšené náklady se svým zdravotním stavem, jiné vyživovací povinnosti žádný z účastníků nemá. Žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] s příjmem 12 187 Kč měsíčně, cestovní náhrady jsou mu vypláceny ve výši průměrně 26 018 Kč měsíčně (zjištěno ze zprávy zaměstnavatele). Žalobkyně pobírá pouze rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč (zjištěno ze zprávy Úřadu práce). Žádný z účastníků nepobírá důchod (zjištěno ze zprávy [obec] správy sociálního zabezpečení).

5. Podle ust. § 760 odst.1 o.z. není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.

6. Podle ust. § 760 odst.2 o.z. při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost, d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo e) je dán jiný obdobně závažný důvod. Podle modst.3 pro vyživovací povinnost rozvedených manželů platí obdobně obecná ustanovení o výživném.

7. Podle ust. § 913 odst.1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

8. Žalobkyně pečuje celodenně o syna, který se narodil po skončení manželství, jeho otcem je však žalovaný, který to ani nijak nesporoval. Žalobkyně s ohledem na věk syna si nemůže opatřit prostředky pro svou obživu v zaměstnání, dosud je jí vyplácen rodičovský příspěvek ve výši 10 000 Kč. Výživné na syna činí 3 000 Kč, nájem 4 500 Kč. Oběma tak na další potřeby zůstává 8 500 Kč, z čehož žalobkyně hradí pleny a náhradní výživu pro syna (což by mělo částečně pokrýt výživné od otce). Na samotnou výživu žalobkyně tedy zbývá cca 5 500 Kč, což je nedostatečné, a je proto na místě rozhodnout o výživném ze strany rozvedeného manžela. Manželství účastníků trvalo 21 let, poslední dítě se narodilo několik měsíců po rozvodu manželství. Právě péče o něj je tím důvodem, proč žalobkyně nemá možnost najít si zaměstnání, jedná se o dítě narozené z dlouhodobého svazku a žalovaný netvrdil, že by existovaly důvody, proč by soud neměl výživné přiznat, k žalobě se nevyjádřil, ačkoliv mu byla doručena dne [datum], k jednání se nedostavil, i když o něm věděl a předvolání mu bylo doručováno na adresu trvalého pobytu i na adresu, kde se podle žalobkyně zdržuje.

9. Žalovaný pobírá příjem ve výši 12 187 Kč měsíčně a stravné ve výši 26 018 Kč měsíčně. Pro potřeby výživného soud započítal 1/3 stravného, tedy 8 673 Kč měsíčně a vycházel tedy ze započitatelného příjmu ve výši 20 860 Kč měsíčně. Z tohoto příjmu je žalovaný schopen na všechny vyživovací povinnosti hradit 5 000 Kč (jednu čtvrtinu), jestliže tedy platní výživné na syna ve výši 3 000 Kč, stanovil soud jako přiměřené výživné pro žalobkyni částku 2 000 Kč měsíčně od data podání žaloby. Takto stanovené výživné nedosahuje výše, která by zcela narovnala majetkové poměry účastníků (ust. § 762 odst.1 o.z.), neboť žalobkyně netvrdila, že by pro takový postup existovaly důvody. Žalobkyně tedy bude mít příjem 12 000 Kč měsíčně (výživné syna není příjmem žalobkyně), žalovanému zůstává 15 860 Kč měsíčně. Za dobu od září 2020 vznikl žalovanému dluh ve výši 12 000 Kč, který soud umožnil žalovanému hradit ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným. Taková splátka není pro žalovaného nepřiměřená s ohledem na výše zjištěné příjmové poměry žalovaného. Pokud však žalovaný nezaplatí jednu ze splátek včas, stává se dluh splatným najednou. Ve zbytku soud podanou žalobu zamítl.

10. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst.2 o.s.ř. a nepřiznal žádnému z účastníků právo na jejich náhradu, když úspěch účastníků byl téměř shodný.