14 C 315/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní titul Pavlou Kučerovou, titul za jménem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo část obce zastoupený: titul titul . jméno příjmení titul za jménem , adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec O zaplacení 29 275 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 29 275 Kč zastavuje.

II. Žaloba se co do zbytku zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 29 275 Kč s příslušenstvím s tím, že dne [datum] uzavřel předchůdce žalobce, [právnická osoba] smlouvu o úvěru se žalovaným a žalovanému bylo podle této smlouvy poskytnuto 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 14 000 Kč a úrokem ve výši 7 000 Kč, vše v 16 měsíčních splátkách po 2 875 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil a věřitel úvěr ke dni [datum] zesplatnil. po zesplatnění uhradil žalovaný ještě 1 500 Kč. Věřitel svou pohledávku postoupil na [právnická osoba] a ten na žalobce, žalovanému to bylo oznámeno. Žalobce se nyní domáhá zaplacení jistiny ve výši 15 775 Kč, smluvní pokuty, která byla sjednána, ve výši 13 500 Kč, úroku ve výši 13,28 % ročně, který odpovídá běžně sjednávaným úrokům a úroku z prodlení. 2. podáním ze dne [datum] vzal žalobce žalobu zpět co do částky 29 275 Kč, neboť žalovaný tuto uhradil dne [datum] částku 17 000 Kč a dne [datum] částku 12 275 Kč. Žalobce tyto částky započetl na úrok z prodlení, úrok, smluvní pokutu a částečně na jistinu a dále se domáhá částky 6 240 Kč, úroku z prodlení a úroku z úvěru.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Žalobce vzal za řízení svou žalobu částečně zpět, a to co do částky 29 275 Kč. Dle ust. § 79 odst.1 o.s.ř. se řízení zahajuje na návrh. Dle ust. § 96 odst.1 o.s.ř. může vzít žalobce svůj návrh zcela nebo zčásti zpět a soud pak dle odst. 2 téhož ustanovení řízení v tomto rozsahu zastaví. Soud postupoval dle zákona a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

5. Soud rozhodoval bez přítomnosti účastníků, neboť žalobce svou neúčast omluvil, o odročení nepožádal, žalovaný se na doručené předvolání k jednání nedostavil, svou neúčast neomluvil, o odročení nepožádal (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.).

6. Soud při svém rozhodování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: [datum] uzavřeli [právnická osoba] a žalovaný smlouvu o úvěru, podle které bylo žalovanému poskytnuto 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu a celkové náklady ve výši 21 000 Kč, vše v 16ti měsíčních splátkách po 2 875 Kč RPSN činila 163,38%, smluvní pokuta byla sjednána na 0,2% dlužné částky. Úrok byl sjednán ve výši 21% ročně za období, na které byl úvěr poskytnut, t. 28 % za 16 měsíců (zjištěno ze smlouvy o úvěru). Žalovaný zaplatil do podání žaloby celkem 30 225 Kč (zjištěno z transakční historie). Věřitel postoupil svou pohledávku na [právnická osoba] a ten na žalobce, žalovanému to bylo oznámeno (zjištěno ze smluv o postoupení pohledávky a oznámení). Žalovanému byla zaslána i předžalobní upomínka (zjištěno z upomínky).

7. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z.

8. Podle § 2395 obč. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky 9. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

11. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

12. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

13. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

14. Z ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb. a přílohy č. 3 k tomuto zákonu, vyplývá, že smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formou a musí obsahovat minimálně všechny informace, které stanoví příloha č. 3 k zákonu o spotřebitelském úvěru. Jedná se o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z citovaného nálezu ústavního soudu. Informace ve smlouvě je třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem a jedná se o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Tento požadavek má rovněž zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité je zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

15. Z § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. vyplývá, že pokud smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informace vyplývající z přílohy č. 3 k tomuto zákonu jasným, výstižným a zřetelným způsobem, neznamená to neplatnost smlouvy jako celku.

16. V případě, kdy smlouva neobsahuje potřebné informace o poskytnutém úvěru, nastávají důsledky zakotvené v § 8 zákona o spotřebitelském úvěru. Sankcí za náležité nesplnění informační povinnosti stanovených v § 6 zákona o spotřebitelském úvěru je to, že se spotřebitelský úvěr od počátku považuje za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné Českou národní bankou a ujednání o jiných platbách za spotřebitelský úvěr jsou neplatná.

17. Jediným plněním, které může věřitel požadovat kromě splátky jistiny, je úrok ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žádné další poplatky ani jakékoliv jiné platby není spotřebitel povinen platit. V případě, že je spotřebitel již zaplatil, má nárok na jejich vrácení, popř. započtení proti nesplacené části jistiny.

18. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce úvěr ve výši 25 000 Kč. Dle tvrzení žalobce obsaženého v žalobě zaplatil žalovaný ve prospěch tohoto úvěru částku 30 225 Kč, po podání žaloby pak částku 29 275 Kč, celkem 59 500 Kč.

19. Pro vyhodnocení nároku žalobce na zaplacení částky uplatněné žalobou je však nutné zabývat se platností uzavřené smlouvy o úvěru, a to s přihlédnutím ke shora citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovením občanského zákoníku.

20. S ohledem na ustanovení § 1814 písm. f) obč. z. se soud zabýval přípustností sjednaného poplatku ze smlouvy, když zvláště se zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

21. Jak již bylo shora uvedeno, předmětná smlouva o úvěru byla žalovaným řádně podepsána. Žalovaný tedy v době podpisu věděl, kolik činí celková dlužná částka. Ze smlouvy samotné však nelze dovodit, jakým způsobem věřitel, tj. právní předchůdce žalobce, stanovil výši jednotlivých položek poplatku. Úrok je sjednán jako 28% z půjčené částky, což by činilo 7 000 Kč, poplatek je však stanoven ve výši 21 000 Kč, aniž by bylo patrné, za co je zbytek částky požadován. Tato smlouva je tedy v rozporu s ustanovením § 6 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., neboť neobsahuje informace stanovené přílohou č. 3 k tomuto zákonu, tedy povinné informace ke spotřebitelské smlouvě. Jednou z těchto povinných informací je stanovení výpůjční úrokové sazby, podmínek upravujících použití této sazby a případně údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu úrokové sazby. Stanovení úroku jako 28% z půjčené částky je evidentně matoucí a nepravdivé, neboť spotřebitel ve skutečnosti zaplatí 21 000 Kč za 16 měsíců. Úrok je cena peněz, jiný důvod administrativního poplatku ve smlouvě uveden není, skutečný úrok je tedy mnohem vyšší a spotřebiteli de facto neznámý.

22. Žalobce také požaduje smluvní pokutu v celkové výši 13 500 Kč, ale vůbec neuvádí, za jaké období smluvní pokutu požaduje a z jaké částky by měla plynout, k jednání se nedostavil a nemohl tedy být poučen o tom, že jeho tvrzení stran smluvní pokuty je zcela nedostatečné.

23. S ohledem na učiněný závěr a s přihlédnutím k ustanovení § 6 zákona č. 145/2010 Sb., a § 8 zákona č. 145/2010 Sb. soud uzavřel, že smlouva o úvěru je v části ujednání o výši poplatku neplatná, a to podle § 1813 obč. z., a žalobci tak pohledávka na zaplacení uvedeného poplatku nevznikla. Jediným plněním, kterého by se mohlo žalobci jako věřiteli dostat, je plnění splátky jistiny s úrokem ve výši diskontní sazby České národní banky platné v době uzavření smlouvy. Žalovaný zaplatil celkem 59 500 Kč, půjčeno bylo 25 000 Kč, je tedy zřejmé, že bylo zaplaceno mnohem víc, než na co vzniklo žalobci právo, i pokud by soud uvažoval o přiznání úroku ve výši diskontní sazby. V té části, v níž nebylo řízení zastaveno tedy byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

24. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst.2 o.s.ř. a nepřiznal jejich náhradu žádnému z účastníků. Žalovanému náklady nevznikly a žalobce byl neúspěšný v části svého požadavku (6 240 Kč) a co se týče zastavení řízení pro částku, která byla zaplacena, je třeba vycházet z toho, že kdyby žalovaný tuto částku nezaplatil, soud by z větší části žalobu rovněž zamítl, jak již bylo uvedeno shora. Žalobci tedy právo na náhradu nákladů řízení nevzniklo.