14 C 382/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Kučerovou, Ph.D. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo část obce zastoupený: anonymizováno jméno příjmení jméno , adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného , obec O zaplacení 23 010 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 11 910 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci 11 100 Kč s příslušenstvím a úrok ve výši 23,72% ročně z částky 11 910 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 23 010 Kč s příslušenstvím v podobě úroků a úroků z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazenou zápůjčku. Uvedl, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobce, spol. [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO] /dále předchůdce/, uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 15 000 Kč a žalovaný se je zavázal žalobci vrátit formou 58 týdenních splátek po 450 Kč do [datum] spolu s poplatkem v celkové výši 11 100 Kč odpovídající součtu úroků ve výši 2 100 Kč za dobu řádného splácení zápůjčky s úrokovou sazbou 23,72% ročně, odměny za administrativní zpracování zápůjčky 3 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso 6 000 Kč (dále inkaso). Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, kdy uhradil pouze 3 090 Kč - zbývá tak uhradit dlužnou jistinu 15 000 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost 2 734,15 Kč a poplatek za inkaso 5 275,85 Kč. Ke dni [datum] poté předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobce.

2. Žalovaný podal proti vydanému platebnímu rozkazu odpor, v němž však neuvedl, zda nárok žalobce uznává a žalobce navrhl vydání rozsudku pro uznání.

3. Soud nevydal rozsudek pro uznání, neboť pro takový postup nejsou splněny zákonné předpoklady. Podle ust. § 153a odst. 2 o.s.ř. nelze vydat rozsudek pro uznání v případech, kdy nelze uzavřít smír. Smír nelze uzavřít dle ust. § 99 odst.2 o.s.ř. tehdy, pokud by byl v rozporu s právními předpisy. Dále v odůvodnění bude vyloženo, proč by bylo v rozporu s právními předpisy, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit celou žalovanou částku.

4. Žalobce se k jednání nedostavil, svou neúčast omluvil, o odročení nepožádal, soud tedy jednal v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř.

5. Žalovaný při jednání uvedl, že uznává, že si půjčil 15 000 Kč, s celým případem však byly problémy. Pro splátky si měla jezdit zástupkyně věřitele, ale nejezdila, vozil jí splátky do [obec] nebo je vkládal na její účet. Nikdo nezjišťoval, jestli je schopen úvěr splácet, namítl tedy neplatnost celé smlouvy.

6. Soud při svém rozhodování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Dne [datum] uzavřeli žalovaný a předchůdce žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru, kde je uvedeno, že při sepsání smlouvy bylo žalovanému vyplaceno v hotovosti 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 26 100 Kč v 58 hotovostních splátkách po 450 Kč včetně úroku ve výši 2 100 Kč, poplatku ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Úroková sazba je 23,72 %, RPSN je 195%. V doplňujících ustanoveních je uvedeno, že zákazník (žalovaný) uvedl pravdivé a přesné údaje, nezbytné pro posouzení schopnosti splácet úvěr, věřitel tyto údaje posoudil. Tyto údaje jsou obsaženy v kartě zákazníka – žádosti o úvěr. (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru). Dále soud zjistil, že v kartě zákazníka je uvedeno, že je žalovaný zaměstnán s příjmem 16 000 Kč měsíčně, jeho výdaje činí 8 000 Kč měsíčně, jiné doklady o příjmu uvedeny nebyly (zjištěno z karty zákazníka). Věřitel svou pohledávku postoupil na žalobce a žalovanému to bylo oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení). Žalovanému byla zaslána i předžalobní upomínka (zjištěno z upomínky a podacího lístku).

7. Soud ve věci aplikoval zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném k datu uzavření smlouvy.

8. Podle ust. § 86 odst.1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ust. § 87 odst.1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady [číslo] ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/ je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

11. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

12. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

13. V posuzované věci bylo zjištěno, že byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, v rámci které věřitel řádně nezjišťoval úvěruschopnost dlužníka. Pouhé uvedení příjmu a odhadnutých výdajů, bez jakéhokoli dokladu (výplatní pásky, pracovní smlouva, výpisy z účtů), neuvedení charakteru bydlení, zda je zaměstnání na dobu neurčitou, zda dlužník nemá jiné závazky, nezkoumání jeho případného zařazení do registru dlužníků a rejstříku exekucí, to vše není řádným zjišťováním úvěruschopnosti. Navíc za situace, kdy je požadován poplatek za úvěr ve výši jedné pětiny jistiny – tento poplatek je akceptovatelný v případech, kdy je skutečně prováděna lustrace dlužníka a je patrná alespoň nějaká snaha o zjištění úvěruschopnosti a administraci úvěru. V tomto případě je však poplatek sjednán zcela neurčitě, není patrné, k jakému účelu slouží, a je tedy spíše skrytým úrokem. Žalovaný namítl neplatnost smlouvy (žalobce nenamítl promlčení této námitky, takovou případnou námitku by pak soud zkoumal také s ohledem na dobré mravy, neboť byla učiněna v rámci řízení, zahájeného věřitelem, který tak může datem podání žaloby způsobit promlčení námitky spotřebitele), soud tedy považuje smlouvu o úvěru za neplatnou. Žalovaný má povinnost vrátit jistinu úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Zaplaceno bylo 3 090 Kč, půjčeno bylo 15 000 Kč, žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci 11 910 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku, což je doba přiměřená možnostem žalovaného. Žalobci náleží úrok z prodlení ve výši ve výši o 8 procentních bodů vyšší, než je repo sazba vyhlašována Českou národní bankou dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

14. Nárok žalobce by soud posuzoval dle ustanovení na ochranu spotřebitele i v případě, kdy by nebyla vznesena námitka neplatnosti smlouvy. Sjednání poplatku za úvěr (jedna pětina jistiny a vyšší částka nežli deklarovaný úrok) a poplatku za hotovostní inkaso splátek považuje soud za nepřiměřené ujednání v neprospěch spotřebitele. Spotřebiteli není žádným způsobem sděleno, k čemu slouží poplatek za sjednání úvěru a jaké případné služby jsou mu za poplatek poskytnuty (vedení účtu, pravidelné výpisy a pod. – nic takového sjednáno nebylo). jak už bylo uvedeno výše, jedná se o skrytý úrok za půjčení peněz a také ujednání je vůči spotřebiteli klamavé a tedy zakázané. Poplatek za hotovostní inkaso splátek pak by měl sloužit k jednoduššímu splácení, pokud však není takové inkaso prováděno (třeba i kvůli tomu, že úvěr není ze strany dlužníka řádně hrazen), není možné poplatek požadovat, neboť za něj nebylo poskytnuto žádné protiplnění. Jedná se opět o ujednání zakázané, způsobující nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Z těchto důvodů nemohl soud vydat rozsudek pro uznání, neboť takový rozsudek by byl v rozporu s právními předpisy na ochranu spotřebitele.

15. O nákladech řízení soud rozhodl dle ust. §142 odst.2 o.s.ř., když oba účastníci měli zhruba stejný úspěch ve věci a náhrada nákladů tak nepřísluší žádnému z nich.