14 C 406/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Kučerovou, Ph.D. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec zastoupený: Mgr. jméno příjmení , ulice a číslo , PSČ , obec část obce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec O zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 38 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 30 000 Kč od 28.7.2018 do zaplacení, a to ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně počínaje měsícem, který bude následovat po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek, ke každému 20. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci úrok ve výši 25,85% ročně z částky 30 000 Kč od 28.7.2018 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 470,50 Kč ve splátkách po 300 Kč měsíčně ke každému 20. dni v měsíci počínaje měsícem, který bude následovat po měsíci, v němž nabude právní moci tento rozsudek, pod ztrátou výhody splátek k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 30 000 Kč s úrokem ve výši 25,85 % ročně od 28.6.2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení s tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, podle které byl žalovaný povinen zaplatit jistinu a celkové náklady úvěru, celkem 50 700 Kč ve 13. ti splátkách. Žalovaný neuhradil na úvěr žádnou splátku a pohledávka byla postoupena na žalobce. Žalobce se domáhá jistiny a sjednaného úroku.

2. Žalovaný podal odpor do elektronického platebního rozkazu, v němž uvedl, že si není vědom toho, že by vůči žalobci měl nějakou pohledávku. On sám je nyní v tíživé finanční situaci, sám vychovává tříletého syna, pobírá dávky hmotné nouze.

3. Žalobce v reakci na odpor žalovaného uvedl, že původním věřitelem byla společnost [právnická osoba], následně pohledávka přešla na [právnická osoba] a další smlouvou o postoupení pohledávek na žalobce.

4. Soud jednal bez přítomnosti účastníků, když oba účastníci svou neúčast u jednání omluvili, o odročení nepožádali (ust. § 101 odst.3 o.s.ř.).

5. Soud vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: žalovaný uzavřel s předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] dne 26.7.2017 smlouvu o úvěru [číslo] podle které mu bylo poskytnuto 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jistinu a úrok 28% z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činí sazbu 25,85 % p.a. Dále se zavázal zaplatit poplatek za správu úvěru ve výši 6 600 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 5 700 Kč, vše ve 13ti splátkách po 3 900 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru) .Ve standardních informacích o spotřebitelském úvěru je uvedeno, že úrok činí 28% z poskytnuté částky za dobu, na kterou byl úvěr poskytnut (zjištěno ze standardních informací). Žalovaný učinil čestné prohlášení o tom, jaké má měsíční výdaje (zjištěno z čestného prohlášení), předložil nájemní smlouvu a potvrzení o svých příjmech (zjištěno z nájemní smlouvy, pracovní smlouvy a výplatní pásky). Věřitel provedl finanční analýzu a credit scoring (zjištěno z finanční analýzy a crdit scoringu). Pohledávka přešla na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek a smlouvou o prodeji části podniku, žalovanému to bylo oznámeno (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, o prodeji podniku, oznámení). Žalovanému byla zaslána i předžalobní výzva (zjištěno z výzvy).

6. Pro právní hodnocení věci je nutné s ohledem na datum uzavření smlouvy použít zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. z.) a s přihlédnutím k tomu, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, také zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném k datu uzavření smlouvy, když s ohledem na povahu žalovaného jako klienta právního předchůdce žalobce lze dospět k závěru, že se jednalo o spotřebitelský úvěr, kde na straně věřitele vystupuje společnost, jejíž činnost spočívá v poskytnutí zápůjčky, a na straně druhé dlužník fyzická osoba. Pro posouzení platnosti ujednání takové smlouvy je nutné použít ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem podle § 1810 a násl. obč. z.

7. Podle § 2395 obč. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1813 obč. z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

9. Podle § 1815 obč. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

10. V ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice rady č. 93/13 EHS ze dne 15. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.

11. Z § 1813 vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

12. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry) je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13 EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

13. Podle ust. § 86 odst.1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle ust. § 95 odst.1 ZSÚ před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, musí být spotřebiteli poskytnuty informace o a) druhu spotřebitelského úvěru, b) kontaktních údajích poskytovatele, popřípadě zprostředkovatele, zejména poštovní adrese pro doručování, telefonním čísle, popřípadě adrese pro doručování elektronické pošty, c) celkové výši spotřebitelského úvěru a podmínkách jeho čerpání, d) době trvání spotřebitelského úvěru, e) zboží nebo službě a o jejich ceně, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru, v případě spotřebitelského úvěru ve formě odložené platby za zboží nebo službu a smlouvy o vázaném spotřebitelském úvěru, f) zápůjční úrokové sazbě, podmínkách upravujících použití této sazby a popřípadě o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu zápůjční úrokové sazby; uplatňují-li se za různých okolností různé úrokové sazby, uvádějí se výše uvedené informace o všech zápůjčních úrokových sazbách, g) celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, a roční procentní sazbě nákladů na spotřebitelský úvěr, která musí být dále vysvětlena prostřednictvím reprezentativního příkladu s uvedením veškerých předpokladů použitých pro její výpočet, u které je poskytovatel povinen zohlednit požadavky na spotřebitelský úvěr, které mu spotřebitel sdělil; stanoví-li smlouva o spotřebitelském úvěru různé způsoby čerpání s různými poplatky nebo zápůjčními úrokovými sazbami a použije-li poskytovatel předpoklad uvedený v části 2 bodě 2 přílohy č. 1 k tomuto zákonu, uvede, že jiné mechanismy čerpání uplatňované na tento typ spotřebitelského úvěru mohou vést k vyšším ročním procentním sazbám nákladů na spotřebitelský úvěr, h) výši, počtu a četnosti plateb, jež má spotřebitel provést, popřípadě o způsobu přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými zápůjčními úrokovými sazbami pro účely splácení, i) platbách za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební transakce a čerpání, ledaže je otevření účtu nepovinné, dále o platbách za používání platebních prostředků pro platební transakce i čerpání a o veškerých ostatních platbách vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a o podmínkách, za nichž lze tyto platby změnit, j) případné povinnosti spotřebitele hradit notáři náklady spojené s uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, k ) případné povinnosti uzavřít smlouvu o doplňkové službě související se smlouvou o spotřebitelském úvěru, je-li uzavření smlouvy o doplňkové službě povinné pro získání spotřebitelského úvěru nebo pro jeho získání za nabízených podmínek, l) stanovené úrokové sazbě použitelné v případě opožděných plateb nebo smluvní pokutě v případě prodlení spotřebitele a o veškerých dalších důsledcích vyplývajících z prodlení spotřebitele, m) případném požadovaném zajištění, n) právu na odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru, o) právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, o případném právu poskytovatele na náhradu vzniklých nákladů a o způsobu jejich stanovení, p) právu spotřebitele na okamžité a bezplatné vyrozumění o výsledku vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, je-li žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta na základě vyhledávání v databázi a o údajích o použité databázi, q) právu spotřebitele na bezplatné obdržení návrhu textu smlouvy o spotřebitelském úvěru, r) době, po kterou je poskytovatel vázán informacemi poskytnutými před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo návrhem na uzavření této smlouvy, a s ) skutečnosti, zda případné použití kapitálu, vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru, povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru.

15. S ohledem na shora uvedené vzal soud za zjištěné, že žalovaný převzal od právního předchůdce žalobce ve výši 30 000 Kč a zavázal se ji vrátit s úrokem ve výši 28 % z této částky. Žalovaný smlouvu podepsal a věřitel provedl alespoň základní zkoumání jeho úvěruschopnosti. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci, na nějž přešla pohledávka původního věřitele, jistinu a sjednaný úrok, který činí 8 400 Kč, a to i s úrokem z prodlení dle ust. § 1970 OZ a vyhlášky č. 351/2013 Sb. ve výši o 8 procentních bodů vyšší, než je repo sazba vyhlašována Českou národní bankou.

16. Soud nepřiznal žalobci úrok ve výši 25,85% do budoucna, neboť taková povinnost nebyla ve smlouvě sjednána. Naopak je zde uvedeno, že úrok činí 28% z půjčené částky, přepočet na jeden rok je uveden pouze proto, aby byla jasná i roční sazba úroku, neboť její uvedení v textu smlouvy je dle zákona o spotřebitelském úvěru povinné. Úrok je výslovně sjednán pouze na dobu, na kterou je úvěr poskytnut – tedy na 13 měsíců, nikoliv na dobu do zaplacení celé částky. Za této situace není možné ani výkladem smlouvy dospět k závětu, že žalobce má právo na úrok do zaplacení, byť je to jinak u úvěrových smluv obvyklé. Žaloba byla tedy co do úroku z jistiny do budoucna zamítnuta a byl přiznán úrok za 13 měsíců v kapitalizované výši.

17. Soud umožnil žalovanému zaplacení dlužné částky ve splátkách, neboť žalovaný soudu předložil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 15.7.2020, č.j. 16P 31/2020 – 120, podle nějž byl syn žalovaného svěřen do jeho péče, matce nebylo výživné stanoveno. V odůvodnění rozsudku je uvedeno, že se otec o syna stará od kojeneckého věku, pobírá pouze dávky hmotné nouze. Dále žalovaný soudu předložil zprávu Úřadu práce, podle které pobírá příspěvek na bydlení 5 921 Kč, příspěvek na živobytí 4 729 Kč a je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Z těchto listin je zřejmé, že žalovaný je v tíživé osobní i finanční situaci a není schopen uhradit dlužnou částku najednou. Byly mu tedy stanoveny splátky po 2 000 Kč měsíčně. Pokud však jedinou splátku včas neuhradí, stává se zbytek dluhu splatným najednou.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř., neboť žalobce byl úspěšný v základu svého nároku, neúspěšný byl pouze co do části příslušenství. Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 200 Kč a dále náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby celkem tedy 750 Kč za 2 právní úkony po 300 Kč (převzetí věci a žaloba) dle ust. § 11 odst.1 advokátního tarifu a jeden úkon (předžalobní upomínka, která nesplňuje předpoklady právního rozboru věci a jedná se pouze o jednoduchou, byť dlouhou výzvu k plnění) v poloviční výši 150 Kč dle ust. § 11 odst.2 a 14b odst.1 bod 1 advokátního tarifu a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§ 13 odst.3 a 14b odst.5 advokátního tarifu). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 220,50 Kč. Soud přiznal žalobci náklady v celkové výši 2 470,50 Kč. Tuto částku je žalovaný oprávněn zaplatit ve splátkách po 300 Kč spolu se splátkou dlužné částky.