17 C 105/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Netkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 31 161 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 961 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části, co do částky 16 039 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 28 000 Kč od 31. 7. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % a částky 3 161 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí doplatek soudního poplatku ve výši 312 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení celkem 31 161 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, dne 28. 3. 2024. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, žalovaný na dluh uhradil 8 039 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč, smluvního úroku ve výši 8 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 161 Kč a zákonného úroku z prodlení. Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Smluvní podmínky soud zjistil z Všeobecných obchodních podmínek pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem Anonymizováno (pod záštitou společnosti právnická osoba)]. Informace o úvěru byly zjištěny z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce ověřoval totožnost žalovaného (fotografie občanského průkazu žalovaného). Ze mzdových lístků za prosinec 2023 až únor 2024 soud zjistil, že žalovaný dosahoval měsíční mzdy ve výši 31 000 Kč až téměř 35 000 Kč. Právní předchůdce žalobce poskytl na účet č. č. účtu dne 28. 3. 2024 částku 13 000 Kč (potvrzení o provedené platbě ze dne 28. 3. 2024) a dne 29. 3. 2024 částku 7 000 Kč (potvrzení o provedené platbě ze dne 29. 3. 2024). Účet č. č. účtu je účtem žalovaného (zpráva společnosti právnická osoba.). Pro opakované porušování smluvních podmínek žalobce úvěr ke dni 30. 7. 2024 zesplatnil (oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 30. 7. 2024). Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným společnosti právnická osoba, která pohledávku následně postoupila žalobci (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 a smlouva o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026). Postoupení pohledávky žalobci bylo žalovanému oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2026). Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 6. 2. 2026, potvrdenie o podaji doporučenej zásielky). Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 28. 3. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru. K prokázání svých tvrzení však předložil toliko všeobecné obchodní podmínky a informace o úvěru, konkrétní tvrzenou smlouvu nedoložil. Ze všeobecných obchodních podmínek, ani z informací o úvěru nebylo možné dospět ke spolehlivému skutkovému závěru, jaké byly konkrétní smluvní podmínky smlouvy uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Dle ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud je dle ust. § 118a o.s.ř. povinen vyzvat účastníka k doplnění tvrzení a důkazů, avšak takové poučení účastníku poskytne pouze při jednání. Žalobce se z ústního jednání omluvil, znemožnil proto soudu, aby mu poskytl potřebná poučení za účelem unesení břemene tvrzení a důkazního. (k tomu viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Svou neúčastí na jednání se žalobce připravil o možnost, aby mu byla poskytnuta příslušná poučení za účelem unesení břemene důkazního, a proto je třeba uzavřít, že žalobce neprokázal své tvrzení, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným tvrzenou úvěrovou smlouvu, respektive neprokázal konkrétní smluvní ujednání, na kterých se smluvní strany měly dohodnout, a proto jeho nárok nelze právně posoudit jako nárok ze smlouvy o úvěru. Přestože žalobce neprokázal, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru o tvrzeném obsahu, z potvrzení o provedených platbách bylo prokázáno, že z účtu právního předchůdce žalobce byla na účet žalovaného poukázána částka 13 000 Kč a částka 7 000 Kč. Nárok žalobce proto soud posoudil dle ustanovení o bezdůvodném obohacení ust. § 2991 a násl. o.z. Žalovaný se na úkor právního předchůdce žalobce o tyto částky bezdůvodně obohatil, právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci, žalovaný je proto povinen vydat žalobci, oč se obohatil. Právní předchůdce žalobce poukázal žalovanému celkem 20 000 Kč, žalovaný na tento svůj dluh (dle tvrzení žalobce) uhradil 8 039 Kč, soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 11 961 Kč. Co do smluvní pokuty a smluvního úroku s poměrnou částí zákonného úroku z prodlení soud žalobu zamítl, neboť žalobce uzavření smlouvy neprokázal. Soud dále zvažoval zda je žalovaný v prodlení, zda žalobci náleží právo na zákonný úrok z prodlení z částky, kterou je žalovaný povinen zaplatit. Nezbytnou náležitostí každé úvěrové smlouvy uzavřené se spotřebitelem, je náležité prověření úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud tyto skutečnosti zjišťuje z moci úřední a neplatnost smlouvy pro nepřezkoumání úvěruschopnosti je kvalifikovanou skutkovou podstatou (srov. SVOBODA, Karel. Gloska ke sporům ze spotřebitelských úvěrů. Obchodněprávní revue, 2026, č. 1, s. 7.). Byla-li by smlouva neplatná dle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, pak toto ustanovení stanoví také zvláštní úpravu vypořádání poskytnutých plnění, ze které mimo jiné vyplývá závěr, že pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, dosud nenastala splatnost dluhu a spotřebitel se nemůže dostat do prodlení (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Vedle skutečností prokazujících uzavření úvěrové smlouvy proto žalobce byl povinen tvrdit a prokázat skutečnosti prokazující, že jeho právní předchůdce náležitě prověřil úvěruschopnost žalovaného. Ani toto však žalobce neprokázal, a ani ohledně těchto skutečností mu pro jeho neúčast na jednání nebylo možné poskytnout příslušná poučení. A proto, i s přihlédnutím k tomu, že žalovaný vystupoval v souvislosti s uzavíráním smlouvy jako spotřebitel, slabší strana, má soud za to, že nelze pro žalobce, který nesplnil své procesní povinnosti a řádně neprokázal svá tvrzení, vyvozovat příznivější důsledky. Přestože soud posoudil nárok na zaplacení poskytnutých částek jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného dle ust. § 2991 o. z., má soud za to, že žalobci nenáleží právo na zákonný úrok z prodlení dle shora citovaného rozhodnutí a ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neprokázal-li, že úvěruschopnost žalovaného byla náležitě prověřena (předložení pouze mzdových listů nepostačí k dovození závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně prověřena). Žaloba proto byla i v části požadovaného zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny zamítnuta. I co do určení splatnosti zbývající části dluhu soud aplikoval ust. § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, obdobně dle odůvodnění shora. Protože byl žalovaný v řízení nekontaktní a nebylo možné zjistit, jaká je doba splatnosti přiměřená jeho možnostem stanovil soud splatnost dluhu ve standardní třídenní lhůtě k plnění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 38 %, žalovaný z 62 %, žalovanému proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 24 %. Protože žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Výrok IV je pak odůvodněn bodem 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto žalobci doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích. Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.