17 C 126/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Netkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 22 362 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 21 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 000 Kč od 10. 2. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a částky 1 362 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí doplatek soudního poplatku ve výši 224 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení částky 22 362 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, dne 10. 10. 2023. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 15 000 Kč, smluvního úroku ve výši 6 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 362 Kč a zákonného úroku z prodlení. To vše po započtení částečné úhrady žalovaného ve výši 6 588 Kč. Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel dne 10. 10. 2023 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 30 000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně, RPSN bylo vyčísleno na 5 535,7 % (smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, fotografie občanského průkazu žalovaného). Standardní informace o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného (žádost o spotřebitelský úvěr č. hodnota). Žalobce úvěr ke dni 9. 2. 2024 zesplatnil pro opakované porušování smluvních podmínek (zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne 9. 2. 2024). Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 uzavřená mezi právnická osoba a právnická osoba. a smlouva o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025 uzavřená mezi právnická osoba. a žalobcem). Postoupení bylo žalovanému oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025). Žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 7. 2025, potvrzení o odeslání zásilky). Ze zprávy právnická osoba. vyžádané k návrhu žalobce bylo zjištěno, že účet č. č. účtu je účtem žalovaného. Příchozí platbu (podle výzvy učiněné ve znění žalobcem navrhovaném) banka nebyla schopna identifikovat. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne 10. 10. 2023 úvěrovou smlouvu, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do částky 30 000 Kč. Protože se jednalo o úvěr poskytovaný podnikatelem spotřebiteli, byl právní předchůdce žalobce povinen v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru prověřit úvěruschopnost žalovaného a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplyne, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Žalobce v řízení tvrdil, že úvěruschopnost žalovaného prokázána byla, tuto skutečnost však neprokázal (tabulka zjištěných informací bez dalšího k unesení důkazního břemene nepostačí, k učinění spolehlivého závěru o náležitém prověření úvěruschopnosti je potřeba doložit i na dlužníku nezávislá zjištění a potvrzení, viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Z účasti u jednání se žalobce omluvil, znemožnil proto soudu, aby mu poskytl potřebná poučení za účelem unesení důkazního břemene. (k tomu viz například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Soudu proto nezbylo, než smlouvu o úvěru ze dne 10. 10. 2023 uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným hodnotit v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou pro absenci náležitého prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobci pouze poskytnutou jistinu. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému jistinu ve výši 15 000 Kč. Tuto skutečnost však také neprokázal. Soud v souladu s důkazním návrhem žalobce vyžádal zprávu banky o příchozích platbách na účtu žalovaného, banka však tuto informaci na základě dotazu formulovaného žalobcem nebyla schopna poskytnout. I v této části žalobce neúčastí na jednání znemožnil soudu naplnění poučovací povinnosti ve vztahu k žalobci. Protože žalobce neprokázal, jaká částka byla žalovanému ze smlouvy o úvěru skutečně poskytnuta, soudu nezbylo, než žalobu zcela zamítnout. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení plně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. O povinnosti doplatit soudní poplatek rozhodl soud dle bodu 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto bylo žalobci uloženo doplatit soudní poplatek do výše dle položky 1 Sazebníku poplatků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích. Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.