17 C 15/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Netkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalované sídlem Adresa žalované za kterého jedná Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 148 918 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 148 918 Kč od 31. 12. 2024 do zaplacení, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části, co do částky 17 634,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 634,90 Kč od 5. 12. 2024 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 148 918 Kč od 5. 12. 2024 do 30. 12. 2024, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 34 249 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 166 552,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a to částky 17 634,90 Kč jako zákonného úroku z prodlení za opožděně vyplacenou část platu a částky 148 918 Kč jako nevyplacených mimořádných odměn. Uvedl, že v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím policejního orgánu o zahájení trestního stíhání vznikla žalobci škoda za opožděně vyplacené části platu za dobu trestního stíhání žalobce ve výši zákonného úroku z prodlení, eventuálně ve výši obvyklého úroku představovaného dvoutýdenní REPO sazbou vyhlašovanou ČNB jako ceny peněz na mezibankovním trhu, a ve výši nevyplacených mimořádných odměn k platu žalobce za dobu, za kterou byl postaven mimo službu.

2. Žalovaný nárok žalobce neuznal. Uvedl, že nároky žalobce nejsou uplatněny po právu. Mimořádné odměny jsou fakultativní, jedná se o nenárokovou část platu, která je přiznávána za splnění mimořádných a významných služebních úkolů, přičemž nelze učinit závěr o tom, že by žalobce za dobu, za kterou byl zproštěn služby, dosahoval natolik mimořádných výsledků a pracovní výkonnosti, aby vznikl nárok na vyplacení mimořádných odměn, přinejmenším v tvrzené výši, a to, že se tomu tak pravidelně dělo v minulosti, není u fakultativních složek platu zárukou do budoucna. Zákonný úrok z prodlení pak není škodou, která by se dle občanského zákoníku odškodňovala v rámci nároku na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb. Porovnání hodnot majetkového stavu pro účely náhrady škody je možné pouze převodem na peníze, které plní roli všeobecného ekvivalentu a svoji funkci peníze neztrácejí ani vlivem inflace.

3. V řízení bylo mezi účastníky nesporné, že a) usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Anonymizováno kraje, územního odboru adresa, oddělení hospodářské kriminality služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 19. 9. 2022, č. j. adresa bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání přečinu Anonymizováno trestního zákoníku, b) rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 11. 10. 2023, č. j. spisová značka, byl žalobce zproštěn obžaloby, c) usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. 1. 2024, č. j. spisová značka bylo jako nedůvodné zamítnuto odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí, d) rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 11. 10. 2023, č. j. spisová značka, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, nabyl právní moci dne 9. 1. 2024, e) žalobce uplatnil nárok na náhradu škody u žalovaného dne 29. 6. 2024.

4. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav.

5. Žalobce byl jmenován na služební místo představeného, odborného rady, vedoucího oddělení Kontaktního pracoviště adresa Krajské pobočky Úřadu práce ČR v adresa, s výkonem služby v právnická osoba, s nástupem do služby na služebním místě dne 1. 1. 2019, a to na dobu neurčitou (rozhodnutí Generální ředitelky Anonymizováno ze dne 21. 12. 2018, č. j. Anonymizováno). Následně byl žalobce zproštěn výkonu služby dle ust. § 48 odst. 1 věty první zákona o státní službě, neboť bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro úmyslný trestný čin s tím, že mu náleží 80 % měsíčního platu sestávajícího z měsíčních částek platového tarifu, příplatku za vedení, příplatku za službu ve ztížením pracovním prostředí, osobního příplatku a zvláštního příplatku (rozhodnutí Generálního ředitele Anonymizováno ze dne 10. 11. 2022, č. j. Anonymizováno). S účinností od 10. 1. 2024 byl žalobce zařazen zpět na služební místo vedoucího oddělení Kontaktního pracoviště adresa Odboru Kontaktního pracoviště adresa Krajské pobočky Úřadu práce ČR v adresa z důvodu skončení trestního stíhání (rozhodnutí Generálního ředitele Anonymizováno ze dne 9. 1. 2024, č. j. Anonymizováno). Generální ředitel Anonymizováno rozhodl také o doplatku platu žalobce po skončení trestního stíhání, a to tak, že bude žalobci doplaceno 20% zkrácení jeho měsíčního platu za dobu zproštění výkonu služby od 16. 11. 2022 do 9. 1. 2024, a také bude žalobci doplacen rozdíl platového tarifu mezi 11. a 12. platovým stupněm v 11. platové třídě a také rozdíl platového tarifu, který by mu v důsledku změny platové třídy na služebním místě náležel od 1. 8. 2023 do 9. 1. 2024. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 3. 2024 (rozhodnutí Generálního ředitele Anonymizováno ze dne 27. 3. 2024, č. j. Anonymizováno).

6. Zaměstnavatel žalobce, právnická osoba, vydal služební předpis, který upravuje postup při poskytování platu zaměstnancům, přičemž dle článku VIII lze zaměstnanci v souladu s ust. § 134 zákoníku práce a ust. § 150 o státní službě poskytnout odměnu za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného služebního úkolu či za úspěšné splnění naléhavých služebních úkolů za nepřítomného státního zaměstnance. Odůvodnění výše a důvodu poskytnutí odměny musí být konkrétní a přezkoumatelné a celkový úhrn odměn činí nejvýše 25 % z ročního úhrnu nejvyššího platového tarifu, nejvýše přípustného osobního příplatku v příslušné platové třídě, a eventuálně také příplatku za vedení. Může být poskytnuta také cílová odměna (služební předpis č. 5/2019). Systém poskytování odměn byl následně aktualizován, jak bylo zjištěno ze služebního předpisu č. 5/2023, kterým byla upravena pravidla pro přiznávání variabilní a nenárokové složky platu, a dle kterého lze v rámci odměny ocenit úspěšné splnění naléhavých úkolů za dlouhodobě nepřítomného zaměstnance, úspěšné splnění zvlášť významného úkolu (například činnost mentora, činnost interního lektora, činnost v rámci pracovní skupiny) a také je možné stanovit cílové odměny a mimořádné čtvrtletní odměny. Mimořádné čtvrtletní odměny se skládají ze 2 složek, složky mimořádné (10 % z celkového objemu určeného na mimořádné čtvrtletní odměny; za splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu) a složky výkonnostní [90 % z celkového objemu určeného na mimořádné čtvrtletní odměny; za splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu podloženého splněním klíčových ukazatelů výkonnosti (Anonymizováno) přičemž tato část se tvoří kombinací splnění vyjmenovaných Anonymizováno osobních, které jsou pro vedoucí zaměstnance a představené také násobeny příslušnými koeficienty]. Služební předpis č. 5/2023 byl následně novelizován dodatkem č. 1 tak, že byly nově stanoveny koeficienty pro výpočet odměn vedoucích zaměstnanců a představených.

7. Žalobci byly mimo pravidelného platu vypláceny také odměny, a to v březnu 2020 ve výši 8 000 Kč, v červnu 2020 ve výši 13 000 Kč, v listopadu 2020 ve výši 20 000 Kč, v březnu 2021 ve výši 12 000 Kč, v červnu 2021 ve výši 15 000 Kč, v srpnu 2021 ve výši 3 000 Kč, v říjnu 2021 ve výši 10 000 Kč, v prosinci 2021 ve výši 6 000 Kč, v březnu 2022 ve výši 25 000 Kč a 10 000 Kč, v červnu 2022 ve výši 18 000 Kč, v říjnu 2022 ve výši 20 000 Kč, v listopadu 2022 ve výši 12 000 Kč a v březnu 2024 ve výši 32 082 Kč. Za dobu zproštění výkonu služby žalobci náležel hrubý plat ve výši 38 784 Kč (respektive podíl z této částky v období prvního a posledního měsíce), jak bylo zjištěno z výplatních lístků za období od ledna 2020 do dubna 2024. Příchozí dávky platu byly zjištěny z historie pohybů na běžném účtu za období od 1. 11. 2022 do 30. 4. 2024, přičemž dne 10. 4. 2024 byla žalobci poukázána částka 181 914 Kč. Za rok 2020 byly žalobci vyplaceny odměny ve výši 41 000 Kč (potvrzení ze dne 31. 3. 2021), za rok 2021 byly žalobci vyplaceny odměny ve výši 46 000 Kč (potvrzení ze dne 31. 3. 2022) a za rok 2022 byly žalobci vyplaceny odměny ve výši 85 000 Kč (potvrzení ze dne 27. 3. 2023). Jak bylo zjištěno ze sdělení Anonymizováno ze dne 12. 6. 2024, za dobu zproštění výkonu služby byl žalobci vyplacen doplatek platu ve výši 166 076 Kč, který nezahrnuje nenárokové mimořádné čtvrtletní odměny, které jsou vypláceny zaměstnancům za splnění mimořádných a významných služebních úkolů dle disponibilních prostředků na výplatu mimořádných odměn. Z tohoto sdělení bylo také zjištěno, že za prosinec 2022 byly vedoucím kontaktních pracovišť vyplaceny mimořádné odměny ve výši 8 000 Kč, za první čtvrtletí 2023 byly vedoucím kontaktních pracovišť vyplaceny mimořádné odměny ve výši 20 000 Kč, za druhé čtvrtletí 2023 ve výši 39 848 Kč, za třetí čtvrtletí 2023 ve výši 18 325 Kč, za čtvrté čtvrtletí 2023 ve výši 35 854 Kč a doplatek v prosinci 2023 ve výši 26 891 Kč, v roce 2023 tak byly na pozici představených, vedoucích oddělení kontaktních pracovišť, zpravidla vyplaceny celkové mimořádné odměny ve výši 140 918 Kč.

8. Úrok z opožděně vyplacených dávek platu vypočtený z dvoutýdenní repo sazby činí celkem 8 316,40 Kč (tabulka výpočtu).

9. Žalobce uplatnil u žalovaného nárok na náhradu újmy a přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím sdělením ze dne 29. 6. 2024, přičemž nárokoval škodu za náklady vynaložené za obhajobu advokátem v trestním řízení, škodu vzniklou za opožděně vyplacené části platu, škodu vzniklou nevyplacením mimořádných odměn za dobu, za kterou byl postaven mimo službu, a přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (uplatnění nároků ze dne 29. 6. 2024). Žalovaný poskytl žalobci odškodnění, a to náhradu nákladů obhajoby a zadostiučinění ve výši 40 000 Kč, škodu vzniklou opožděně vyplacenými částmi platu a nevyplacením mimořádných odměn žalovaný žalobci nepřiznal (stanovisko žalovaného ze dne 5. 12. 2024).

10. Soud zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování svědeckou výpovědí, neboť by se jednalo o důkaz nadbytečný, když žalobce veškerá svá tvrzení k nároku na náhradu nevyplacených odměn prokázal již provedenými důkazy.

11. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu“) a v souladu s ust. § 26 zákona o odpovědnosti za škodu také dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

12. Dle ust. § 1 zákona o odpovědnosti za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou při výkonu státní moci, hradí se také vzniklá nemajetková újma. Za vzniklou újmu je stát odpovědný objektivně (ust. § 2 zákona o odpovědnosti za škodu).

13. Újmou se rozumí zásah do práv a právem chráněných zájmů poškozeného, přičemž újma zahrnuje újmu majetkovou (škodu), i újmu nemajetkovou {srov. PAŠEK, Martin. § 2894 [Škoda a nemajetková újma]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č.

4. Dostupné na beck-online.cz.}. Protože tedy pojem újma zahrnuje nejenom újmu nemajetkovou, ale i vzniklou majetkovou škodu, právě které se žalobce domáhá, budou v odůvodnění nadále užívány oba tyto pojmy.

14. Aby byl dán nárok žalobce na náhradu újmy, je třeba, aby byly kumulativně naplněny tři předpoklady, a to (1) existence nezákonného rozhodnutí, (2) vznik škody a (3) příčinná souvislost mezi vydáním nezákonného rozhodnutí a vznikem škody (srov. například VOJTEK, Petr. § 2 [Nemožnost liberace]. In: VOJTEK, Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 31, marg. č. 2.).

15. Jak bylo mezi účastníky nesporné, usnesením Policie České republiky ze dne 19. 9. 2022, č. j. adresa, bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, následně byl žalobce rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 11. 10. 2023, č. j. spisová značka, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 9. 1. 2024, č. j. spisová značka, zproštěn obžaloby.

16. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu se nárok na náhradu újmy vzniklé trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby, posuzuje jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím ve smyslu ust. § 5 písm. a), ust. § 7 a ust. § 8 zákona o odpovědnosti za škodu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3170/2021 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4771/2015).

17. Protože trestní stíhání žalobce skončilo nikoliv odsouzením, nýbrž zproštěním obžaloby, první předpoklad, tedy existence nezákonného rozhodnutí, byl naplněn.

18. Zákon o odpovědnosti za škodu pojem škody blíže nedefinuje, proto je třeba vycházet z ust. § 2952 o.z., dle kterého se škodou míní skutečná škoda (zmenšení majetkového stavu) a ušlý zisk (oč se v důsledku škodní události nerozmnoží majetkové hodnoty poškozeného). Již z definice je zřejmé, že pojem škody je široký, výčet možných škod není vyčerpávající a nároky, které pod škodu mohou být zahrnuty, jsou velmi variabilní.

19. Avšak ani při takto široké definici nelze za škodu považovat jakékoliv zmenšení majetkového stavu či jakoukoliv absenci rozmnožení majetkových hodnot.

20. Dle ust. § 48 odst. 4 zákona o státní službě pokud státní zaměstnanec nebyl pro trestný čin uvedený v odstavci 1 nebo v trestním řízení, v němž byl vzat do vazby, pravomocně odsouzen, jeho trestní stíhání nebylo podmíněně zastaveno ani nebylo rozhodnuto o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání, zkrácení jeho platu se mu po skončení trestního stíhání doplatí.

21. Jak bylo v řízení prokázáno, zaměstnavatel žalobce rozhodl o doplacení 20% zkrácení platu žalobce (a doplatku rozdílů platových stupňů a platového tarifu, který žalobci náležel), a doplatek platu žalobci v návaznosti na toto rozhodnutí skutečně vyplatil (srov. rozhodnutí o doplatku platu po skončení trestního stíhání ze dne 27. 3. 2024 a historii pohybů, dle které byla žalobci částka doplatku platu vyplacena dne 10. 4. 2024). Protože zákon o státní službě výslovně splatnost doplatku platu váže na dobu po skončení trestního stíhání, nemohl být zaměstnavatel žalobce v prodlení s úhradou doplatku po dobu do skončení trestního stíhání. Stejně tak nelze žádné prodlení připisovat k tíži žalovaného. Jestliže zákon stanoví, že doplatek bude uhrazen až po skončení trestního stíhání, je tím vyloučen nárok na náhradu jakéhokoliv úroku za dobu od splatnosti jednotlivých dávek platu do jejich vyplacení (samozřejmě nejedná-li se o případy uplatnění nároku dle ust. § 14 zákona o odpovědnosti za škodu a prodlení nastalého dle ust. § 15 zákona o odpovědnosti za škodu, což v tomto případě nenastalo, byl-li doplatek platu doplacen ještě před uplatněním nároku na náhradu škody). A v takovém případě zákonný úrok z prodlení z opožděně vyplacených dávek platu, či alespoň úrok odpovídající 2T repo sazbě vyhlašované Českou národní bankou nemohou být škodou. Proto soud žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení úroku za opožděně doplacenou část platu (byl-li uplatněn bez jakýchkoliv dalších doplňujících skutečností) zamítl, neboť má za to, že se o škodu nejedná, a takový nárok je apriori zákonem o státní službě a zákonem o odpovědnosti za škodu vyloučen. Z toho důvodu pak ani nebylo třeba realizovat poučovací povinnost dle ust. § 118a o.s.ř.

22. Žalobce se také domáhal zaplacení částky odpovídající nevyplaceným mimořádným odměnám. Z rozhodnutí o jmenování na služební místo představeného bylo zjištěno, že žalobce byl státním zaměstnancem jmenovaným na místo vedoucího oddělení. Proto se na poměry žalobce jako (státního) zaměstnance uplatní primárně zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě. Odměňování státních zaměstnanců je upraveno ust. § 144 a násl. zákona o státní službě s tím, že není-li stanoveno jinak, řídí se zákoníkem práce. Ust. § 150 zákona o státní službě stanoví pouze, že odměnou lze ocenit též úspěšné splnění naléhavých služebních úkolů za nepřítomného zaměstnance, a zejména stanoví limit celkového úhrnu odměn (25 % nejvyššího platového tarifu a nejvýše přípustného osobního příplatku v příslušné platové třídě a v případě představeného též příplatku za vedení). Proto i v části týkající se odměn je třeba vycházet ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, dle kterého může za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu zaměstnavatel poskytnout zaměstnanci odměnu (ust. § 134) a za splnění předem stanoveného mimořádně náročného úkolu, jehož příprava, postupné zajišťování a konečná realizace bude z hlediska působnosti zaměstnavatele zvlášť významná, může zaměstnavatel zaměstnanci, který se na jeho splnění bezprostředně nebo významně podílí, poskytnout cílovou odměnu (ust. § 134a).

23. Lze souhlasit s žalovaným, že odměna je fakultativní, nenárokovou složkou platu, která se stává nárokovou až v důsledku rozhodnutí zaměstnavatele o jejím přiznání (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4481/2014). Avšak nelze směšovat nenárokové složky platu a škodu spočívající v ušlém zisku. Jak již bylo definováno, ušlý zisk je nenastalým rozmnožením majetku. Spočívá v absenci zvětšení majetku poškozeného, které bylo možno s ohledem na pravidelný běh věcí očekávat, kdyby nebylo škodné události (VOJTEK, Petr. § 5 [Formy odpovědnosti státu]. In: VOJTEK, Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 66, marg. č. 8.). Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce dosahoval odměn před zahájením trestního stíhání, odměny mu byly přiznávány i po zproštění obžaloby (potvrzení o odměnách, výplatní lístky). Ze služebních předpisů vydaných ke konkretizaci finančního odměňování (státních) zaměstnanců Anonymizováno pak bylo zjištěno, že v rámci Anonymizováno jsou přiznávány různé druhy odměn za různé úkoly a činnosti, speciálně byly upraveny také mimořádné čtvrtletní odměny, které, ač jsou označeny jako mimořádné, doplňují finanční ohodnocení ve své podstatě čtvrtletním „doplatkem“ platu, a to obdobně pro každou zaměstnaneckou pozici v rámci celého Anonymizováno jako zaměstnavatele. Proto lze uzavřít, že za pravidelného běhu věcí, tedy nebýt dočasného zproštění výkonu služby, by žalobce skutečně těchto čtvrtletních odměn dosahoval. Nelze pominout, že systém odměn je zákonem, jakož i ve služebních předpisech, stanoven poměrně obecně a skutečně výjimečně (za mimořádné a zvlášť významné pracovní úkoly), avšak v poměrech zaměstnanců státních úřadů zvyšují tyto odměny konkurenceschopnost státních úřadů na trhu práce, a jsou pravidelným dodatkem platu bez ohledu na konkrétní významné úkoly. Přestože soud nemíní snižovat důležitost jednotlivých státních úřadů a jejich zaměstnanců, lze si jen stěží představit, že každý zaměstnanec každého státního úřadu vedle své běžné agendy pravidelně (čtvrtletně, půlročně) koná tak mimořádné, tak zvlášť významné úkoly, které by zasluhovaly mimořádné odměňování. Pravidelným během věcí u zaměstnanců odměňovaných platem tak nejsou odměny za plnění mimořádných úkolů, ale spíše to, že odměny nejsou přiznávány za různá pochybení při vykonávání běžné agendy. Proto škodou může být i to, že poškozenému ušla jinak nenároková část platu.

24. Žalovaný se ve svém stanovisku k uplatněnému nároku v části nároku na náhradu nemajetkové újmy dovolával srovnávací judikatury. Srovnávací judikatura je dostupná i co se týká škody spočívající v nevyplacení odměn. Obdobně byly odměny posouzeny a přiznány také v několika dalších rozhodnutích obecných soudů (viz částečně zrušující rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2022, č. j. 35 Co 287/2022-103, přičemž v totožné věci byl následně vydán rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 5. 2023, č. j. 43 C 149/2021-166, který byl dle informací dostupných na https://infosoud.gov.cz/ nadřízeným soudem potvrzen; rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 1. 2024, č. j. 20 C 77/2020-362, nebo rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 10. 2024, č. j. 37 C 39/2023-230).

25. Přiznání odměn je pak spravedlivé i s analogií k průměrnému výdělku. Kdyby žalobci v důsledku nezákonného rozhodnutí ušel výdělek, aniž by mu byl nahrazován jeho zaměstnavatelem, bylo by třeba jej odškodnit dle příslušných ustanovení zákoníku práce o průměrném či pravděpodobném výdělku (ust. § 28 zákona o odpovědnosti za škodu ve spojení s nařízením vlády č. 116/1998 Sb.), ve kterém se zohledňují nejenom pravidelné složky platu, ale právě také odměny (srov. například VALENTOVÁ, Klára. § 353 [Výpočet průměrného výdělku]. In: VALENTOVÁ, Klára, PROCHÁZKA, Jan, JANŠOVÁ, Marie, ODROBINOVÁ, Veronika, BRŮHA, Dominik a kol. Zákoník práce. 2. vydání (1. aktualizace). adresa: právnická osoba. Beck, 2024, marg. č. hodnota. Dostupné na beck-online.cz.). Zohlednění odměn jako součásti výdělku ve výpočtu pravděpodobného výdělku pro účely odškodnění škody způsobené nezákonným rozhodnutím pak výslovně potvrdil i Nejvyšší soud (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2021, sp. zn. spisová značka).

26. Konečně je třeba odkázat i na nález Ústavního soudu zmiňovaný žalovaným (nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. I. ÚS 2859/23), ve kterém sice je uvedeno, že stěžovateli nenáleží náhrada za zisk pouze hypotetický (přičemž je zde odkázáno na mimořádné odměny nebo na cestovní náhrady), nicméně je uzavřeno, že odměny mohou plnit funkci pravidelného měsíčního výdělku a jako takové mohou být odškodnitelné.

27. Ze všech těchto důvodů proto soud dospěl k závěru, že odměny byly pravidelnou složkou platu žalobce navázanou nikoliv na splnění konkrétního pracovního cíle a vykonání konkrétních úkolů, a proto ušel-li žalobci tento zisk za dobu, po kterou byl zproštěn služby, jedná se o konkrétní majetkovou škodu, kterou je třeba žalobci nahradit.

28. Tento ušlý zisk pak je v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím, neboť právě a jenom v důsledku zahájení trestního stíhání byl žalobce zproštěn výkonu služby a službu v období, po které se nevyplacených odměn domáhá, nevykonával toliko v důsledku tohoto nezákonného rozhodnutí (srov. rozhodnutí o zproštění výkonu služby).

29. Proto zbývalo určit, v jaké výši žalobci náleží náhrada ušlého zisku spočívajícího v odměnách jako pravidelné platové složce. Při určení konkrétní výše odměn soud vycházel bez dalšího ze sdělení Anonymizováno ze dne 12. 6. 2024, které konkrétně vyčísluje odměny, které náležely zaměstnancům zařazeným na obdobné pracovní pozici, kterou vykonával žalobce. Dostalo-li se ostatním vedoucím kontaktních pracovišť odměn ve výši 8 000 Kč za část roku 2022 (po kterou byl žalobce zproštěn výkonu služby) a ve výši 140 918 Kč za rok 2023 (když po celou tuto dobu byl žalobce služby zproštěn), pak tato částka skutečně odpovídá platovým nárokům, které žalobci v důsledku nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání ušly. Soud proto žalobě v této části vyhověl.

30. Soud přiznal žalobci také zákonný úrok z prodlení z částky, která byla žalovanému uložena k úhradě, a to dle ust. § 15 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu ve spojení s ust. § 1970 o.z. Prodlení žalovaného s výplatou uplatněného nároku však nastalo až dnem 31. 12. 2024, tedy uplynutím šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku žalobcem dne 29. 6. 2024 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2023, sp. zn. 30 Cdo 895/2023), a proto byla žaloba v části požadovaného zákonného úroku z prodlení za období od 5. 12. 2024 do 30. 12. 2024 zamítnuta.

31. O lhůtě k plnění pak soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný požádal o prodloužení lhůty k plnění z organizačních důvodů, přičemž soud této odůvodněné žádosti žalovaného vyhověl, když má zároveň za to, že žalobci prodloužení lhůty k plnění o necelé dva týdny nebude nijak na újmu.

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce byl sice zčásti neúspěšný, avšak proto, že předmětem řízení byl nárok na náhradu újmy a výše plnění závisela také na úvaze soudu, když zároveň byl žalobce neúspěšný pouze z nepatrné části, a proto soud rozhodl tak, že žalobci náleží náhrada nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč, z částky 23 340 Kč za 3 úkony právní služby po 7 780 Kč (soud nepřiznal žalobci odměnu za úkon spočívající v uplatnění nároku u žalovaného, neboť jde o náklad zastoupení vzniklý v souvislosti s projednáním uplatněného nároku u příslušného úřadu, který se dle ust. § 31 odst. 4 zákona o odpovědnosti za škodu nenahrazuje; srov. také komentářovou literaturu k tomuto ustanovení) dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1 200 Kč jako jedné paušální náhrady nákladů po 300 Kč a dvou paušálních náhrad nákladů po 450 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. ve znění ke dni provedení úkonu, částky 900 Kč jako náhrady za promeškaný čas šesti půlhodin (cesta adresa a zpět) dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z částky 1 467 Kč jako náhrady cestovného (cesta adresa a zpět, celkem 164 km, při průměrné spotřebě vozidla 7,233 litrů BA na 100 km, prokázané ceně paliva 42,10 Kč a základní náhradě za používání vozidla pro rok 2026 ve výši 5,90 Kč) dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 5 342,40 Kč (když žalobce nepožadoval náhradu za 21 % DPH z cestovného). Celková náhrada nákladů po zaokrouhlení činí 34 249 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích. Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.