17 C 248/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Polákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 42 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 050 Kč od 13. 11. 2020 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje měsícem prosincem 2023, pod ztrátou výhody splátek.

II. Ve zbývající části, tedy co do částky 13 850 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 950 Kč od 13. 11. 2020 do 23. 3. 2023, kapitalizovaného úroku ve výši 9 094,31 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 950 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 25,35 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, částky 13 650 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 272,43 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 280,03 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 616,75 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 26,43 % ročně z částky 10 616,75 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, částky 6 600 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 464,46 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 615,76 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 133,46 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 24,69 % ročně z částky 5 133,46 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 558 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení celkem 42 150 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze tří smluv o spotřebitelském úvěru, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], a to částky 21 900 Kč s příslušenstvím ze smlouvy ze dne [datum], když na tento dluh žalovaný uhradil 6 500 Kč, částky 13 650 Kč s příslušenstvím ze smlouvy ze dne [datum], když na tento dluh žalovaný uhradil 10 550 Kč a částky 6 600 Kč s příslušenstvím ze smlouvy ze dne [datum], když na tento dluh žalovaný uhradil 12 600 Kč. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost a schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr posoudil s odbornou péčí. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti pouze v tříleté promlčecí lhůtě, která už uplynula. Žalobce souhlasí se splátkami v minimální výši 2 600 Kč měsíčně, splátky v nižší výši by žalovaného na úkor žalobce neodůvodněně zvýhodňovaly. Žalovaný uvedl, že na smlouvu ze dne [datum] bylo zaplaceno 12 700 Kč, na smlouvu ze dne [datum] bylo zaplaceno 10 650 Kč a na smlouvu ze dne [datum] bylo zaplaceno 6 600 Kč, na každou ze smluv uhradil ještě dne [datum] částku 100 Kč. Byly mu poskytnuty tři půjčky od jedné firmy, přes špatnou platební morálku v těžké době. V té době měl exekuci, byla mu strhávána z platu, před uzavřením smlouvy měl dvě exekuce. Uzavíral i další úvěrové smlouvy. Právní předchůdce žalobce se jej před uzavíráním smluv ptal, jestli má i další úvěry, ale to se tam nepsalo, bylo to děláno tak, aby to nějak vyšlo. Dále požádal o umožnění plnění dluhu ve splátkách s tím, že má dvě vyživovací povinnosti, na syna a dceru, kterou má ve své výhradní péči, a na kterou nebylo určeno výživné. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byl úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Dle karty zákazníka (ze které byly předloženy toliko strana 1 a 4) právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného, přičemž poměry žalovaného byly zjištěny tak, že žalovaný žije v nájemním bydlení spolu s jedním nezaopatřeným dítětem, žalovaný dále prohlásil, že proti němu jsou vedeny dvě exekuce. Z tabulky úhrad soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy ze dne [datum] uhradil celkem 12 600 Kč, poslední splátka ve výši 200 Kč je evidována ze dne 7. 3. 2023. Z potvrzení o odchozí úhradě soud zjistil, že z účtu žalovaného odešla dne 7. 4. 2023 na účet právního předchůdce žalobce (uvedený v záhlaví úvěrové smlouvy) pod variabilním symbolem, který souhlasí s číslem smlouvy, částka 100 Kč. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byl úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 2 600 Kč, administrativním poplatkem ve výši 2 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 390 Kč. Dle karty zákazníka právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného, přičemž poměry žalovaného byly zjištěny tak, že žalovaný žije v domácnosti spolu s partnerkou a jedním nezaopatřeným dítětem, žalovaný je zaměstnán, dosahuje příjmu ve výši 28 290 Kč, má jednu zápůjčku u právního předchůdce žalobce ve výši 14 050 Kč s měsíční splátkou ve výši 1 350 Kč, žalovaný dále hradí výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč, osobní výdaje ve výši 4 000 Kč, vyživovací povinnost ve výši 2 500 Kč, splátky úvěrů ve výši 1 350 Kč, závěrem žalovaný prohlásil, že proti němu nejsou vedeny exekuce. Z tabulky úhrad soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy ze dne [datum] uhradil celkem 10 550 Kč, poslední splátka ve výši 200 Kč je evidována ze dne 7. 3. 2023. Z potvrzení o odchozí úhradě soud zjistil, že z účtu žalovaného odešla dne 7. 4. 2023 na účet právního předchůdce žalobce (uvedený v záhlaví úvěrové smlouvy) pod variabilním symbolem, který souhlasí s číslem smlouvy, částka 100 Kč. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem byl úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Dle karty zákazníka právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného, přičemž poměry žalovaného byly zjištěny tak, že žalovaný žije v domácnosti spolu s jedním nezaopatřeným dítětem, žalovaný je zaměstnán, dosahuje příjmu ve výši 28 400 Kč, má zápůjčku u právního předchůdce žalobce ve výši 30 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 3 105 Kč a leasing na auto ve výši 350 000 Kč s měsíční splátkou ve výši 4 300 Kč, žalovaný dále hradí výdaje na bydlení ve výši 4 500 Kč, osobní výdaje ve výši 4 000 Kč, vyživovací povinnost ve výši 2 500 Kč, splátky úvěrů ve výši 7 405 Kč, závěrem žalovaný prohlásil, že proti němu nejsou vedeny exekuce. Z tabulky úhrad soud zjistil, že žalovaný na dluh ze smlouvy ze dne [datum] uhradil celkem 6 500 Kč, poslední splátka ve výši 350 Kč je evidována ze dne 7. 3. 2023. Z potvrzení o odchozí úhradě soud zjistil, že z účtu žalovaného odešla dne 7. 4. 2023 na účet právního předchůdce žalobce (uvedený v záhlaví úvěrové smlouvy) pod variabilním symbolem, který souhlasí s číslem smlouvy, částka 100 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], potvrzení o úhradě, potvrzení o příchozí platbě a seznamů postupovaných pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným vzniklé ze shora uvedených smluv žalobci. Oznámení právního předchůdce žalobce o postoupení pohledávek ze shora uvedených smluv žalobci je datováno dnem [datum]. Předžalobní výzvou ze dne 10. 7. 2023 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli, a to ve znění ke dni uzavření smluv. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Ačkoliv by mohlo z ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění ke dni uzavření smluv, tj. ve znění do [datum]) vyplývat, že se jedná o neplatnost relativní, která se uplatí pouze v důsledku námitky spotřebitele, není tomu tak. Jedná se o neplatnost absolutní a soud je z úřední povinnosti povinen zkoumat, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně posoudil a zhodnotil úvěruschopnost spotřebitele. Uvedené vyplývá z ust. § 588 věty první o. z., judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) či judikatury Ústavního soudu (např. Nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn.

III. ÚS 4129/18), jakož i ze směrnic Evropského parlamentu a Rady a konstantní judikatury Soudního dvora Evropské unie (ke konkrétním směrnicím a rozhodnutím viz odůvodnění shora uvedených rozhodnutí). Proto soud shledal lichou námitku žalobce o tom, že spotřebitel je oprávněn uplatnit námitku neplatnosti pouze v tříleté promlčecí lhůtě. Soud má za to, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smluv s žalovaným neprověřil úvěruschopnost žalovaného řádně, respektive z provedeného prověření vyvodil nesprávné závěry. Dle předložených zákaznických karet se sice právní předchůdce žalobce poměrně důkladně zabýval poměry žalovaného, avšak při rozhodování o tom, zda úvěry žalovanému poskytne, nepostupoval s péčí odborníka ve své oblasti, nýbrž jen matematicky hodnotil příjmy a výdaje žalovaného. Dle hodnocení úvěruschopnosti by se mohlo zdát, že žalovaný dluhy bez problémů splní, dosahuje pravidelných výdělků a má své výdaje pod kontrolou. Nicméně, již při uzavření první úvěrové smlouvy v dubnu bylo zjištěno, že žalovaný má celkem dvě exekuce, přičemž z toho vyplývá jeho nedbalá platební morálka. V dalších zákaznických kartách již není žádné zmínky o tom, že žalovaný má či měl exekuce. Přitom toto zjištění zakládá závažné pochybnosti o schopnosti žalovaného plnit své dluhy. Tím spíše lze uvěřit tvrzení žalovaného, že byly karty vyplňovány tak, aby„ to nějak vyšlo“. I přesto, že právní předchůdce žalobce věděl (při uzavírání první smlouvy) a následně (při uzavírání následujících smluv) musel mít povědomí o tom, že na majetek žalovaného byly vedeny exekuce, uzavřel s ním celkem tři úvěrové smlouvy. A je nerozhodné, jakým způsobem byly tyto exekuce vedeny, neboť každá exekuce se negativně dotkne majetku povinného a zcela prokazatelně signalizuje neschopnost povinného plnit své závazky řádně a včas. Úvěrové smlouvy pak byly uzavřeny v poměrně krátkém časovém období dubna, července a září jednoho roku. Navíc nelze přehlédnout to, že poskytnutá jistina byla neustále navyšována, přestože již žalovaný u žalobce jeden (dva) úvěry měl. Navíc, jak bylo zjištěno z tabulek úhrad, platby hrazené na první dvě smlouvy nebyly plněny v souladu s ujednáním stran ve splátkách po 300 Kč, respektive 390 Kč, nýbrž byly hrazeny po měsíci v různých částkách, které ne vždy odpovídaly sumě sjednaných splátek. Je proto potom nerozhodné, zda matematická bilance tvrzených příjmů a výdajů byla kladná, a jaká zbytná částka příjmu vzešla z tohoto matematického výpočtu. Soud má s ohledem na uvedené za to, že právní předchůdce žalobce nejednal poctivě, nejednal v souladu se základními zákonnými požadavky na poskytování úvěrů a i přes důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného plnit své dluhy, uzavřel s žalovaným tyto tři úvěrové smlouvy. Smlouvy o úvěru jsou proto dle ust. § 588 o.z. ve spojení s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, absolutně neplatné a žalovaný je povinen v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit toliko poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru. Soud proto žalobu v části převyšující dlužné jistiny, ve které se žalobce domáhal zaplacení dlužných poplatků a smluvních úroků a příslušné části zákonného úroku z prodlení, zamítl. Žalovaný dále namítal, že na každý z dluhů uhradil o 100 Kč více. Toto své tvrzení pak žalovaný řádně prokázal výpisy z účtu, když bylo zjištěno, že na účet právního předchůdce žalovaný pod variabilním symbolem dle čísla smluv poukázal dne 7. 4. 2023 třikrát 100 Kč. Plnění sice bylo provedeno po uzavření smlouvy o postoupení pohledávek ([datum]), avšak ještě předtím, než bylo postoupení notifikováno žalovanému (oznámení je datováno dnem [datum], proto dříve se do sféry žalovaného jistě nedostalo), a proto i takové plnění poskytnuté postupiteli po postoupení avšak před vyrozuměním je v souladu s ust. § 1882 odst. 1 o. z. řádným splněním části dluhu. Proto bylo v řízení prokázáno, že žalovaný na dluh ze smlouvy ze dne [datum] uhradil celkem 12 700 Kč, na dluh ze smlouvy ze dne [datum] uhradil celkem 10 650 Kč a na dluh ze smlouvy ze dne [datum] uhradil celkem 6 600 Kč. Jestliže na smlouvu ze dne [datum] byl žalovaný povinen hradit toliko dlužnou jistinu ve výši 10 000 Kč a uhradil 12 700 Kč, lze uzavřít, že dluh z této smlouvy byl zcela splněn. Na dlužnou jistinu ze smlouvy ze dne [datum] ve výši 13 000 Kč žalovaný uhradil 10 650 Kč a soud dále na tento dluh započetl i úhradu převyšující dlužnou jistinu ze smlouvy ze dne [datum], tedy částku 2 700 Kč, proto i dluh z této smlouvy byl zcela splněn. A konečně na dlužnou jistinu ze smlouvy ze dne [datum] ve výši 15 000 Kč žalovaný uhradil celkem 6 600 Kč, přičemž soud dále na tento dluh započetl i úhrady převyšující jistiny z předchozích smluv ve výši 350 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 8 050 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou této částky v prodlení. Dlužná částka pak byla žalovanému umožněna plnit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč, když má soud za to, že poměry žalovaného odůvodňují určení lhůty k plnění ve splátkách, žalovaný dluh v takových splátkách splní a s ohledem na dlužnou částku takové relativně nízké splátky žalobce nijak neznevýhodní, když lze očekávat splnění dluhu v blízkém časovém horizontu do půl roku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 19 %, žalovaný z 81 %, žalovanému proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 62 % nákladů žalovaného. Náklady žalovaného činí celkem 900 Kč, a to za tři úkony (odůvodnění odporu, příprava účasti na jednání a účast na jednání) dle ust. § 1 a ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Část nákladů žalovaného ve výši 62 % proto činí 558 Kč.