17 C 249/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Netkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 12 559,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 559,10 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 651 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 641,98 Kč, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 10 191,10 Kč od 1. 9. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 191,10 Kč od 1. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 5 985 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení částky 12 559,10 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřel dne 17. 3. 2023, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč za úrok ve výši 19,90 % ročně. Žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 10 191,10 Kč, poplatků ve výši 2 368 Kč, úroku a zákonného úroku z prodlení. Žalobce při jednání setrval na podané žalobě, žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 17. 3. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky výši 15 000 Kč za úrok ve výši 19,90 % ročně, RPSN bylo vyčísleno na 22,17 %, splátky byly sjednány na 500 Kč měsíčně (smlouva o úvěru). Částku 15 000 Kč poskytl žalobce žalovanému dne 17. 3. 2023 převodem na účet žalovaného (výpis z úvěrového účtu). Žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného, jak bylo zjištěno z posouzení úvěruschopnosti klienta, přičemž vycházel z toho, že žalovaný má další tři existující kontrakty se splátkami ve výši 6 684 Kč měsíčně (z toho dva na základě kreditních karet), žalovaný dosahuje příjmu ve výši 35 000 Kč měsíčně, nebyl v aktivním insolvenčním řízení, výdaje byly stanoveny s využitím statistických modelů. Z výpisů z účtu žalovaného za období od 1. 8. 2022 do 31. 1. 2023 pak bylo zjištěno, že žalovaný měl pravidelný příjem za zaměstnání (položka „Anonymizováno“) ve výši asi 33 000 Kč měsíčně, čerpal menší množství dalších úvěrů („právnická osoba.“ a „právnická osoba“), vykazoval lehce rizikové chování (Anonymizováno.cz), jeho pravidelná měsíční bilance však byla vyrovnaná. Výše poplatků byla zjištěna z ceníku žalobce pro bankovní obchody účinného od 27. 7. 2020. Smluvní podmínky byly zjištěny z všeobecných obchodních podmínek datum splátky žalovaného na dluh, účtované poplatky za pojištění a náklady spojené s prodlením, a dále bylo zjištěno, že dlužná jistina činí 10 191,10 Kč a poplatky činí 2 368 Kč, a že kapitalizovaný úrok byl vyčíslen na 651 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení byl vyčíslen na 641,98 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 20. 8. 2025 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu (výzva ze dne 20. 8. 2025 a potvrzení podání). Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Přestože žalovaný vykazoval lehce rizikové chování v oblasti financí (sázky, menší množství dalších úvěrů), má soud za to, že v konečném důsledku nebyly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr, a to zejména s ohledem na to, že bilance na účtu žalovaného byla ještě relativně vyrovnaná a žalovaný dosahoval poměrně vysokého pravidelného měsíčního příjmu, který k hrazení dalších zjištěných splátek a nákladů živobytí postačil. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobci dlužnou jistinu spolu s poplatky, celkem tak částku 12 559,10 Kč, se smluvním úrokem a zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou v prodlení. Dlužná částka byla žalovanému uložena k úhradě ve standardní třídenní lhůtě k plnění dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z částky 1 200 Kč za 3 úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, žaloba) dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. a částky 1 620 Kč za 1 úkon právní služby (účast na jednání) dle ust. § 7 a ust. § 14b odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč a částky 450 Kč jako paušální náhrady nákladů dle ust. § 14b odst. 6 písm. b) vyhlášky 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako náhrady za promeškaný čas 2 půlhodin dle ust. § 14 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a z částky 565 Kč jako náhrady cestovného dle ust. § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (při průměrné spotřebě 11,7 l BA 98 na 100 km a celkem 54 ujetých km). Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 749,70 Kč (účtovaných z odměny a náhrady hotových výdajů). Celková náhrada nákladů po zaokrouhlení činí 5 985 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích. Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.