17 C 253/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Netkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o výživné

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce počínaje 1. 12. 2022 částkou 5 000 Kč měsíčně předem vždy do 15. dne v měsíci. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 4. 2. 2014, č. j. právnická osoba

II. Nedoplatek za období od 1. 12. 2022 do 28. 2. 2026 ve výši 124 800 Kč vzniklý zvýšením výživného je žalovaný povinen zaplatit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč spolu s běžným výživným počínaje dubnem 2026, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 44 673 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal, aby bylo žalovanému uloženo platit žalobci výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně počínaje 1. 12. 2022. Uvedl, že po ukončení základní školní docházky nastoupil na Střední školu adresa, denně musel dojíždět. Ve školním roce 2025/2026 začal studovat na právnická osoba. Vedle nákladů na dojíždění hradí náklady studia. S žalovaným se snažil dohodnout, žalovaný nereagoval. Žalovaný s žalobou souhlasil. Při jednání účastníci učinili nesporným, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobci trvá i nadále, přičemž schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného odpovídá částka 5 000 Kč měsíčně, a to již od 1. 12. 2022. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle ust. § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle ust. § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalovaný jako otec žalobce je osobou povinnou k výživě žalobce, vyživovací povinnost žalovaného k žalobci trvá. Částka žalobcem v žalobě uplatněná pak odpovídá schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalovaného. Soud proto žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému platit žalobci výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně, a to již od 1. 12. 2022, když výživné pro dítě lze dle ust. § 922 odst. 1 o. z. přiznat i zpětně. Protože se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši výživného (už jen plynutím času), soud přistoupil ke změně původního rozsudku ve smyslu ust. § 163 o.s.ř. Co se týká dlužného výživného, bylo žalovanému uloženo k úhradě výživné odpovídající rozdílu mezi původně přiznanou výší výživného (1 800 Kč) a novou výší výživného (5 000 Kč) ve výši 3 200 Kč za celkem 39 měsíců (od prosince 2022 do února 2026 včetně), tedy v celkové výši 124 800 Kč. Soud z původního rozsudku vycházel, když případné promlčení práva přiznaného původním rozsudkem nemá samo o sobě vliv na založení překážky věci pravomocně rozsouzené (nad to nelze bez dalšího zjišťování rozhodných skutečností konstatovat promlčení práva přiznaného původním rozsudkem, a to pro odlišný režim promlčení u výživného, které dospělo do právní moci původního rozhodnutí, a výživného, které dospělo po právní moci původního rozhodnutí, a také s ohledem na ust. § 646 o.z., dle kterého promlčecí lhůta nepočne běžet mezi zastoupeným a zákonným zástupcem, tedy mezi rodičem a dítětem). Uložil-li by soud žalovanému k zaplacení dávky výživného, o kterých již bylo rozhodnuto, postupoval by v rozporu s ust. § 159a odst. 4 o.s.ř., dle kterého nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu, jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto. Lhůta k plnění dlužného výživného byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. určena v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč spolu s běžným výživným, když má soud za to, že žalovaný dlužné výživné v těchto splátkách splní a žalobci takto vysoké splátky nebudou na újmu. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci plný úspěch, soud mu proto přiznal náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Tarifní hodnotu ve výši 192 000 Kč pro výpočet odměny soud určil dle ust. § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2022, sp. zn.

IV. ÚS 2108/21, a to pětinásobkem ročního plnění (z částky, o kterou bylo zvýšení výživného požadováno, tedy z částky 3 200 Kč × 5 × 12), proto odměna zástupce činí 8 780 Kč za jeden úkon právní služby. Náhrada nákladů proto sestává z částky 35 120 Kč za 4 úkony právní služby po 8 780 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, žaloba a účast na jednání) dle ust. § 7 a ust. § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 1 800 Kč jako 4 paušálních náhrad nákladů po 450 Kč dle ust. § 13 vyhlášky 177/1996 Sb. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 7 753 Kč. Celková náhrada nákladů činí 44 673 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích. Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.