17 C 41/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Netkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované doručovací adresa Anonymizováno o 18 860 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 000 Kč, kterou je oprávněna zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do posledního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Ve zbývající části, co do částky 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 000 Kč od 22. 3. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a částky 4 860 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 200 Kč k rukám právního zástupce žalobce, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení částky 18 860 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovanou uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba., dne 20. 11. 2023, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 10 000 Kč. Právní předchůdce žalobce ověřil úvěruschopnost žalované. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvního úroku ve výši 4 000 Kč, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 4 860 Kč. Žalovaná při jednání požádala o umožnění plnění dluhu ve splátkách. Dále uvedla, že úvěrovou smlouvu s právním předchůdcem žalobce uzavřela a právní předchůdce žalobce věděl, že je po insolvenci, a že má další úvěry. Chtěli po ní i výpisy z účtu, kde byly splátky zachyceny. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou dne 20. 11. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky do částky 30 000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně, RPSN bylo vyčísleno na 5 521,54 % (smlouva o spotřebitelském úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecné obchodní podmínky). Právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalované (žádost o spotřebitelský úvěr č. hodnota). Na účet žalované byla dne 20. 11. 2023 připsána částka 10 000 Kč z účtu právního předchůdce žalobce (zpráva právnická osoba. ze dne 25. 2. 2026 a výpis z účtu právního předchůdce žalobce). Ke dni 21. 3. 2024 došlo k zesplatnění úvěru pro opakované porušování smluvních podmínek (zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota ze dne 21. 3. 2024). Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 2. 6. 2025 a smlouva o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2025). Postoupení bylo žalované oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025). Žalobce žalovanou k úhradě upomínal (výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 7. 2025, podací lístek). Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud (i s ohledem na vyjádření žalované, která uvedla, že úvěrovou smlouvu s právním předchůdcem žalobce skutečně uzavřela) vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky do částky 30 000 Kč. Protože právní předchůdce žalobce jednal jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, byl právní předchůdce žalobce povinen splnit povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a mimo jiné posoudit úvěruschopnost žalované a poskytnout úvěr jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobce tvrdil, že právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované náležitě posoudil. Toto tvrzení však neprokázal, neboť předložení tabulky s údaji zachycenými poskytovatelem úvěru k řádnému prokázání prověřování úvěruschopnosti nepostačí (jak vychází například z rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého je třeba vycházet také například z potvrzení třetích stran). Z účasti u jednání se žalobce omluvil, znemožnil proto soudu, aby mu poskytl potřebná poučení za účelem unesení důkazního břemene. (k tomu viz například Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). To vše tím spíše, tvrdila-li žalovaná, že právní předchůdce žalobce věděl, že má další úvěry, a přesto jí úvěr poskytl. Nad to je soudu z úřední činnosti známo (věc vedená před zdejším soudem mezi totožnými účastníky pod sp. zn. 17 C 35/2026), že žalovaná v druhé polovině roku 2023 úvěruschopná nebyla, neboť čerpala velké množství dalších úvěrů a vykazovala rizikové chování (sázky). Ze všech těchto důvodů proto soudu nezbylo, než smlouvu o úvěru ze dne 20. 11. 2023 uzavřenou mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce hodnotit v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou. Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobci pouze poskytnutou jistinu. Žalobce prokázal, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované na jistině částku 10 000 Kč, soud proto uložil žalované k úhradě částku 10 000 Kč. Ve zbývající části, co do smluvního úroku s poměrnou částí zákonného úroku a smluvní pokuty byla žaloba zamítnuta právě pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Dle ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu porušení povinností při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Toto ustanovení stanoví zvláštní úpravu vypořádání poskytnutých plnění, ze které mimo jiné vyplývá závěr, že pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, dosud nenastala splatnost dluhu a spotřebitel se nemůže dostat do prodlení. Protože tedy dosud splatnost dluhu nenastala a žalovaná není v prodlení, není povinna žalobci hradit ani zákonný úrok z prodlení (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), a proto byla žaloba také v části zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny zcela zamítnuta. Dle ust. § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru pak bylo rozhodováno o splatnosti zbývající části dluhu. Žalovaná požádala o splátky ve výši 500 Kč. Soud této žádosti žalované vyhověl, když je soudu známo z úřední činnosti, že žalovaná dosahuje nízkých příjmů (které vyčíslila částkou asi 22 000 Kč) a má další dluhy (některé i exekuované). Dále pak žalovaná uvedla, že hradí za bydlení 12 000 Kč a další výdaje 3 000 Kč. S ohledem na splatnost dluhu stanovenou v úvěrové smlouvě (splácí se úrok a jistina kdykoliv za trvání smlouvy) a nízkou částku uloženou žalované k úhradě, soud žádosti žalované vyhověl a umožnil žalované dluh hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč s tím, že neuhradí-li i jen jednu splátku, stane se splatnou zbývající část dluhu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 54 %, žalovaná z 46 %, žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 8 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze soudního poplatku v částce 1 000 Kč, z částky 1 200 Kč za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušálních náhrad nákladů po 100 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2 500 Kč, část náležející žalobci ve výši 8 % proto činí 200 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaná povinna ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce. Lhůta k plnění byla v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. prodloužena na 15 dnů, když má soud za to, že žalovaná v této prodloužené lhůtě k plnění náklady řízení (s ohledem na jejich nízkou částku) uhradí a žalobci stanovení patnáctidenní lhůty nebude nijak na újmu. Výrok IV je pak odůvodněn bodem 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce elektronický platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto žalobci doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích. Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.