17 C 64/2026

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Netkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 44 461,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 156,71 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí doplatek soudního poplatku ve výši 445 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení částky 44 461,53 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou s žalovaným uzavřel dne 24. 3. 2025. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 20 156,71 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 375,34 Kč, smluvního úroku ve výši 23 621,36 Kč a smluvní pokuty ve výši 308,12 Kč. Soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Žalovaný se nijak nevyjádřil, soud proto dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládal, že nemá proti rozhodnutí bez jednání námitek. Vzhledem k tomu, že bylo možno rozhodnout jen na základě předložených důkazů a žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud bez nařízení jednání. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 24. 3. 2025 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do částky 20 200 Kč, a to za úrok ve výši 0,983 % denně a poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky, RPSN bylo vyčísleno na 1 618,57 %, pro případ prodlení sjednaly smluvní strany smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, náhradu účelně vynaložených nákladů či zaplacení smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení. Dlužnou částku se žalovaný zavázal hradit v pravidelných denních splátkách ve výši 200,31 Kč počínaje 30. dnem od poskytnutí úvěru, eventuálně v měsíčních úhradách (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, příloha: předpis denních splátek, všeobecné obchodní podmínky platné ode dne 27. 5. 2024, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, souhlas se zpracováním osobních údajů, informace pro spotřebitele). Žalobce poukázal dne 24. 3. 2025 na účet žalovaného částku 20 200 Kč [Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaný výpis z interního systému), sdělení právnická osoba. ze dne 25. 3. 2026]. Žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného, přičemž (mimo jiné) vycházel z ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 11 681 Kč a pravidelných měsíčních výdajů na půjčky ve výši 2 200 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti, seznam identifikovaných příjmů, popis prověřování úvěruschopnosti). Žalobce také ověřoval totožnost žalovaného (autorizace ověření totožnosti, BankID výpis). Žalobce žalovaného k úhradě upomínal prostřednictvím e-mailu (upomínka ze dne 1. 9. 2025). Žalobce vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu (předžalobní výzva ze dne 14. 12. 2025, podací lístek ze dne 16. 12. 2025). Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Poskytovatel úvěru je před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru náležitě posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce uzavřel s žalovaným úvěrovou smlouvu, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do částky 20 200 Kč, které se žalovaný zavázal hradit (primárně) v pravidelných denních splátkách po 200,31 Kč, tj. ve splátkách asi 6 000 Kč měsíčně. Při prověřování úvěruschopnosti bral žalobce v úvahu, že skutečné příjmy žalovaného činí asi 11 681 Kč, přičemž žalovaný hradí na další své závazky 2 200 Kč. Již z toho je zřejmé, že žalobce neprověřil úvěruschopnost žalovaného řádně, respektive, že z provedeného prověření vyvodil nesprávné důsledky. Jestliže žalovaný dosahoval minimálních příjmů, již hradil jiné závazky, a přesto mu žalobce poskytl úvěr, na který měl žalovaný hradit více než polovinu těchto minimálních příjmů, vyvstaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud proto smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne 23. 4. 2025 hodnotí v souladu s ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, a proto je žalovaný povinen vrátit pouze poskytnou jistinu. Žalobce poskytl žalovanému částku 20 200 Kč, na tento svůj dluh žalovaný uhradil 43,29 Kč. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 20 156,71 Kč. Ve zbývající části, ve které se žalobce domáhal zaplacení dlužného smluvního úroku, poplatku za vyplacení tranší úvěru, smluvní pokuty a poměrné části zákonného úroku z prodlení, soud žalobu zamítl právě pro absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Dle ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu porušení povinností při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Toto ustanovení stanoví zvláštní úpravu vypořádání poskytnutých plnění, ze které mimo jiné vyplývá závěr, že pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, dosud nenastala splatnost dluhu a spotřebitel se nemůže dostat do prodlení. Protože tedy dosud splatnost dluhu nenastala a žalovaný není v prodlení, není povinen žalobci hradit ani zákonný úrok z prodlení (srov. také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), a proto byla žaloba také v části zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny zcela zamítnuta. Dle ust. § 87 odst. 1, odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru pak bylo rozhodováno o splatnosti zbývající části dluhu. Protože byl žalovaný v řízení nekontaktní a nebylo možné zjistit, jaká je doba splatnosti přiměřená jeho možnostem, stanovil soud splatnost dluhu ve standardní třídenní lhůtě k plnění. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 45 %, žalovaný z 55 %, žalobce je proto povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 10 % nákladů řízení žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. O povinnosti doplatit soudní poplatek rozhodl soud dle bodu 2 položky 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud v řízení na návrh žalobce platební rozkaz nevydal a pokračoval v řízení, proto bylo žalobci uloženo doplatit soudní poplatek do výše dle položky 1 Sazebníku poplatků. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích. Nebude-li povinnost tímto rozhodnutím uložená splněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.