17 C 97/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Netkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného doručovací adresa Ostrovní 1267, 565 01 Choceň o zaplacení 81 180,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 976,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 5 976,61 Kč od 24. 1. 2022 do zaplacení, a částku 963,39 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 963,39 Kč od 24. 1. 2022 do 15. 3. 2023, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 463,39 Kč od 16. 3. 2023 do 18. 5. 2023 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 963,39 Kč od 19. 5. 2023 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč vždy do posledního dne v měsíci počínaje měsícem prosincem 2024, pod ztrátou výhody splátek.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalobce se domáhal zaplacení celkem 81 180,81 Kč s příslušenstvím, a to částky 49 715,06 Kč jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 9. 2020, na základě které právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč za úplatu ve výši 45 241 Kč, a dále částky 31 465,75 Kč jako dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 6. 2020, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč za úplatu ve výši 30 809 Kč. Žalované částky sestávají z dlužných jistin ve výši 28 273,38 Kč a 19 283,73 Kč a dlužných poplatků ve výši 21 441,68 Kč a 12 182,02 Kč a dále úroků a zákonných úroků z prodlení. Žalovaný na dluh hradil částku 29 023,39 Kč a částku 23 036,61 Kč a 1 000 Kč.Žalovaný uvedl, že s žalobou souhlasí a požádal o umožnění plnění dluhu ve splátkách po 3 000 Kč.Soud ve věci nevydal rozsudek pro uznání na základě uznání nároku žalovaným, neboť nárok žalobce, jak byl uplatněn, je v rozporu s kogentními zákonnými ustanoveními (ust. § 153a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 99 odst. 2 o.s.ř.).Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 10. 9. 2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 35 000 Kč, za což se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 42 532 Kč, který sestává z úroku ve výši 33 744 Kč, poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 7 288 Kč, a to vše v 21 pravidelných měsíčních splátkách. Úroková sazba byla vyčíslena na 86 %, RPSN na 136,56 %. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že žije s rodiči, je svobodný, pracuje na plný úvazek s příjmem ve výši 24 739 Kč, jeho výdaje činí 9 000 Kč měsíčně a hradí splátky ve výši 2 658 Kč (interní splátky PF). Dle tabulky umoření žalovaný na dluh uhradil 29 023,39 Kč.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 11. 6. 2020 soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, jejím předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků ve výši 25 000 Kč, za což se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 30 809 Kč, který sestává z úroku ve výši 24 103 Kč, poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 206 Kč, a to vše v 21 pravidelných měsíčních splátkách. Úroková sazba byla vyčíslena na 86 %, RPSN na 139,47 %. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že bydlí jako nájemník, je svobodný, pracuje na plný úvazek s příjmem ve výši 22 918 Kč, jeho výdaje činí 10 000 Kč a hradí splátky ve výši 4 000 Kč (externí splátky). Dle tabulky umoření žalovaný na dluh uhradil 23 036,61 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 a seznamů postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným žalobci. Postoupení pohledávek žalobci bylo žalovanému právním předchůdcem žalobce oznámeno, jak bylo zjištěno z oznámení o postoupení ze dne 16. 12. 2022. Předžalobní výzvou ze dne 26. 10. 2023 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu.Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když spotřebitelským úvěrem je v souladu s ust. § 2 odst. 1 úvěr poskytovaný spotřebiteli. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dvě smlouvy o úvěru, na základě kterých poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a 35 000 Kč, vždy na dobu 21 měsíců, za což byl žalovaný povinen zaplatit poplatky v celkové výši 42 532 Kč a 30 809 Kč. Tedy poplatky za poskytnutí peněžních prostředků na dobu necelých dvou let činily v obou případech více jak 100 % jistiny, RPSN v obou případech přesahovala 130 %. Dle ust. § 1813 věty první o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Právní předchůdce žalobce vystupoval v souvislosti s uzavíráním smluv jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouvy byly smlouvami spotřebitelskými. Právní předchůdce žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Smlouvy o úvěru byly uzavřeny jako smlouvy adhezní, ujednání byla jednostranně určena právním předchůdcem žalobce. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Už jen výše úroku 86 % ročně, když v době uzavření smluv (červen a září 2020) byla průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu ve výši 8,01 % a 7,97 % ročně (viz statistika úrokových sazeb ČNB – nové obchody, úvěry na spotřebu) je výši naprosto nepřiměřenou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Odkázat je třeba i na setrvalou judikaturu Ústavního soudu, který považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, a to právě takovými jednostrannými vnucenými ujednáními (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn.

I. ÚS 199/11). A jako nepřiměřená a rozporná s dobrými mravy pak byla posouzena již roční procentní sazba nákladů ve výši 94,96 % (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2617/2020) či 115,32 % (nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn.

III. ÚS 4084/12).A proto, s ohledem na veškeré podmínky úvěrových smluv, dle kterých byl žalovaný povinen za poskytnutí peněžních prostředků na relativně krátkou dobu zaplatit vysoký úrok a navíc několik různých poplatků, to vše v souhrnu v naprosto nepřiměřené výši, lze uzavřít, že celé smlouvy o úvěru jsou v souladu s ust. § 588 o.z. absolutně neplatným právním jednáním, když celé toto právní jednání se zcela zjevně příčí dobrým mravům a jednotlivá ujednání o úrocích a poplatcích nelze pro svoji komplexnost oddělit od zbytku smluv (ust. § 576 o.z. a contrario).Protože byly smlouvy shledány absolutně neplatným právním jednáním, neboť se zcela zjevně příčí dobrým mravům, nebylo třeba se zabývat tím, zda právní předchůdce žalobce náležitě prověřoval úvěruschopnost žalovaného (tabulka prohlášení spotřebitele o jeho osobních poměrech pro náležité prověření úvěruschopnosti nepostačí, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a jen z toho důvodu doplňovat dokazování, když by tato skutečnost na výsledném posouzení celé věci nemohla ničeho změnit.S ohledem na to, že úvěrové smlouvy byly shledány absolutně neplatným právním jednáním jako celek, byl žalovaný v souladu s ust. § 2991 o.z. povinen hradit pouze to, oč se na úkor žalobce, respektive jeho právního předchůdce, bezdůvodně obohatil. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a 35 000 Kč, na tento svůj dluh žalovaný uhradil částku 29 023,39 Kč a částku 23 036,61 Kč a 1 000 Kč. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným žalobci. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 5 976,61 Kč a částku 963,39 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z., neboť je žalovaný s úhradou těchto částek v prodlení, přičemž při určení zákonného úroku z prodlení pak byly zohledněny i částečné úhrady žalovaného. Ve zbývající části byla žaloba pro absolutní neplatnost smluv o úvěru zamítnuta.O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný požádal o umožnění plnění dluhu ve splátkách s tím, že byl nemocný a v současné době se bude stěhovat a od nového roku zatím nemá práci. Důvody, jak jsou tvrzeny žalovaným, by sice při úvaze o splátkách neobstály z toho důvodu, že není ani osvědčeno, že žalovaný dluh v pravidelných měsíčních splátkách splní, avšak s ohledem na nízkou částku, která byla uložena žalovanému k úhradě, má soud za to, že umožnění plnění dluhu ve splátkách nebude žalobci na újmu (tím spíše, budou-li určeny poměrně vysoké splátky ve výši 3 000 Kč), a proto umožnil žalovanému plnit dluh v pravidelných měsíčních splátkách s tím, že nezaplatí-li i jen jedinou splátku v termínu splatnosti, stane se celý zbývající dluh splatným.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný z 8,5 %, žalovaný z 91,5 %, žalovanému proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 83 % nákladů řízení žalovaného. Vzhledem k tomu, že se žalovaný práva na náhradu nákladů řízení vzdal, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.