18 C 14/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 12 739,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 301,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 13.12.2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení poplatku 250 Kč, kapitalizovaného úroku 1 584,60 Kč, nákladů na uplatnění 256 Kč, smluvní pokuty 188 Kč a úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12 551,04 Kč od 1.11.2022 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 12 301,04 Kč od 13.12.2022 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 1 576,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 12 739,04 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr, poplatky a smluvní pokutu. Tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] (dále předchůdce) a žalovaným byla dne 26.2.2022 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]. Na jejím základě předchůdce žalovanému vydal platební kartu s možností čerpání finančních prostředků až do výše 50 000 Kč, žalovaný se jí pak zavázal předchůdci poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 22,68% ročně při RPSN 28,74% formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5% z čerpaného úvěru, resp. min. ve výši 500 Kč Celkem bylo takto žalovanému ze strany předchůdce poskytnuto 12 551,04 Kč. Před uzavřením dané smlouvy přitom předchůdce s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházel z tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů, v interních i externích databázích třetích subjektů a v registru [příjmení]. Žalovaný však nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, když neuhradil ani první splátku splatnou dne 17.5.2022, ke dni 31.10.2022 tak byl úvěr ze strany předchůdce zesplatněn, čímž předchůdci vzniklo právo rovněž na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.11.2022 pak předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným s účinností ke dni 14.11.2022 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem. Žalobkyně se tak po žalovaném nyní domáhá zaplacení jistiny 12 551,04 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 984,60 Kč za dobu od 27.6.2022 do, smluvní pokuty 188 Kč za dobu od 17.10.2022 do 1.11.2022, poplatků za odeslání písemných upomínek 600 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání 256 Kč (zaslání dopisu 39 Kč a cesta pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného 217 Kč) s příslušným úrokem z prodlení plynoucím z jistiny.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

5. Podle rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb byla mezi žalovaným a předchůdcem dne 26.2.2022 uzavřena smlouva, jíž se předchůdce zavázal poskytovat žalovanému bankovní produkty.

6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, interního záznamu předchůdce o podpisu žádosti a žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] soud zjistil, že dne 26.2.2022 žalovaný předchůdce požádal o poskytnutí bankovního produktu v rámci shora specifikované rámcové smlouvy, a to o revolvingový úvěr s parametry specifikovanými v Přehledu podmínek revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 50 000 Kč s měsíčními splátkami ve výši min. 5% z dlužné částky, resp. min. ve výši 500 Kč při úroku 22,68% ročně a RPSN 28,74 s tím, že poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů je 50 Kč měsíčně. V žádosti přitom uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u příbuzných, je invalidním důchodcem, jeho čistý měsíční příjem dosahuje 20 500 Kč, náklady domácnosti 1 500 Kč a splácí jiné závazky 1 000 Kč měsíčně. V listině je pak rovněž uvedeno, že pro případ prodlení s úhradou splatné splátky má předchůdce právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a má i právo na náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč. Žalovaný přitom souhlasil s poskytnutím informací ze systému [příjmení] předchůdci za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti. Podle Specifických podmínek- potvrzení o specifickém čerpání revolvingového úvěru dal žalovaný pokyn, aby předchůdce poskytl částku 11 947 Kč z tohoto revolvingového úvěru na zprostředkovatelem, resp. obchodníkem určený bankovní účet za účelem úhrady prodejní ceny zboží/služby s tím, že celkem bude uhrazeno 24 měsíčních splátek po 597 Kč při úroku 18,1% ročně a RPSN 20,39%.

7. Dle přípisu ze dne 1.3.2022 předchůdce sestavil oznámení na jméno žalovaného o schválení jeho žádosti na poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, přičemž rovnou zaplatil jeho nákup na splátky u obchodníka.

8. Z výpisu ze shora specifikovaného úvěru vyplývá, že dne 29.4.2022 došlo k převodu hellopay nákupu [číslo] ve výši 12 301,04 Kč. Žalovaný na danou částku ničeho neuhradil, předchůdce přitom žalovanému naúčtoval pětkrát poplatek za rezervaci peněžních prostředků po 50 Kč. Ke dni 20.9.2022 tak předchůdce evidoval dlužnou částku 14 323,64 Kč, z toho 250 Kč na poplatku za rezervaci, 984,60 Kč na úroku, 600 Kč na poplatku na vymáhání a 188 Kč na smluvní pokutu.

9. Podle listiny označené jako„ Věc: Odstoupení od úvěrové smlouvy vyhotovil předchůdce dne 26.9.2022 přípis na jméno žalovaného, v němž je uvedeno, že s ohledem na prodlení žalovaného se splácením shora specifikovaného úvěru odstupuje od předmětné smlouvy s tím, že byl úvěr zesplatněn ke dni 31.10.2022.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy [číslo] této smlouvy a potvrzení o připsání úplaty soud zjistil, že 7.11.2022 byla mezi předchůdcem a žalobkyní uzavřena smlouva, na jejímž základě došlo k postoupení shora specifikované pohledávky předchůdce za žalovaným na žalobkyni.

11. Z oznámení o postoupení a příslušného poštovního podacího archu plyne, že žalobkyně dne 29.11.2022 zaslala žalovanému oznámení o tom, že se stala majitelem pohledávky, která předchůdci vznikla za jeho osobou ze shora specifikované smlouvy a vyzvala jej k jeho úhradě do 12.12.2022 s tím, že jej rovněž poučila o tom, že jinak může dojít k účtování nákladů mimosoudního vymáhání, a to mimo jiné 39 Kč za odchozí dopis, 217 Kč za osobní návštěvu.

12. Dle přípisu ze dne 3.1.2023 žalobkyně sepsala daného na jméno žalovaného výzvu k úhradě předmětného dluhu.

13. Dle výpisu úkonů eviduje žalobkyně ve svých interních záznamech dva úkony mimosoudního vymáhání předmětné pohledávky, a to zaslání dopisu dne 3.1.2023 a cestu pověřeného pracovníka na kontaktní adresu žalovaného dne 30.1.2023.

14. Z výzvy ze dne 16.3.2023 a příslušného podacího archu má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému daného dne předžalobní upomínku k úhradě žalovaného dluhu.

15. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

16. Dne 26.2.2022 spolu předchůdce a žalovaný uzavřeli rámcovou smlouvu na poskytování bankovních produktů a služeb. Na jejím základě spolu poté strany téhož dne na základě žádosti předchůdce, v níž uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u příbuzných, je invalidním důchodcem, jeho čistý měsíční příjem dosahuje 20 500 Kč, náklady domácnosti jsou 1 500 Kč a splácí jiné závazky 1 000 Kč měsíčně, uzavřely smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč a žalovaný se jí zavázal poskytnuté částky hradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši min. 5% z dlužné částky, resp. min. ve výši 500 Kč při úroku 22,68% ročně a RPSN 28,74 s tím, že poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů byl stanoven na 50 Kč měsíčně. Zároveň se strany dohodly na právu předchůdce na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek i na náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč. Na základě dané smlouvy předchůdce žalovanému poskytl 12 301,04 Kč, žalovaný však předchůdci ničeho neuhradil. Předchůdce přitom ke dni 20.9.2022 evidoval dlužnou částku 14 323,64 Kč, z toho 250 Kč na poplatku za rezervaci (5 x 50 Kč), 984,60 Kč na úroku, 600 Kč na poplatku na vymáhání a 188 Kč na smluvní pokutu.

17. Dne 26.9.2022 předchůdce sestavil přípis, v němž uvedl, že od předmětné smlouvy s ohledem na prodlení žalované s úhradou splátek odstupuje s tím, že je daný úvěr ke dni 31.10.2022 zesplatněn.

18. Dne 7.11.2022 spolu předchůdce a žalobkyně uzavřeli smlouvu, na jejímž základě došlo k postoupení shora specifikované pohledávky předchůdce za žalovaným na žalobkyni.

19. Dne 29.11.2022 zaslala žalobkyně žalovanému oznámení o shora uvedeném postoupení pohledávky, vyzvala jej k úhradě daného dluhu do 12.12.2022 a zároveň ho poučila o tom, že jinak může dojít k účtování nákladů mimosoudního vymáhání, a to mimo jiné 39 Kč za odchozí dopis, 217 Kč za osobní návštěvu. Žalobkyně přitom ve svých interních záznamech eviduje provedení těchto úkonů, a to to zaslání dopisu dne 3.1.2023 a cestu pověřeného pracovníka na kontaktní adresu žalovaného dne 30.1.2023.

20. Dne 16.3.2023 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.

21. Po právní stránce soud věc posoudil dle o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).

22. Ust. § 547 o.z. stanoví, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

23. Ust. § 570 odst. 1 o.z. uvádí, že Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo 24. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

25. Ust. § 580 odst. 1 stanoví, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

27. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

28. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

29. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

30. Dle § 84 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

31. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

32. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

34. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

35. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

36. Ust. § 1958 odst. 2 o. z. stanoví, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

37. Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

38. Ust. § 1970 o.z. poté uvádí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

39. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

40. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

41. Žalobkyně se domáhala daného plnění po žalovaném z titulu smlouvy u revolvingovém úvěru, která byla mezi předchůdcem a žalovaným uzavřena dne 26.2.2022, přičemž je v této věci aktivně legitimována, protože na ni byla předchůdcem platně a účinně postoupena tato jeho pohledávka za žalovaným z titulu předmětné smlouvy. V řízení přitom bylo prokázáno, že předchůdce poskytl žalovanému v pozici spotřebitele na základě dané smlouvy 12 301,04 Kč. Vzhledem k tomu, že však předchůdce poskytoval žalovanému tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měl předchůdce zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně přitom tvrdila, že v rámci posouzení úvěruschopnosti předchůdce vycházel z interních i externích databází (zcela zde však absentuje tvrzení o tom, z jakých databází, s jakým výsledkem a posouzení tohoto výsledku) z výpisu [příjmení] a z údajů sdělených žalovaným, přičemž jsou v žádosti/smlouvě o úvěru u žalovaného uvedeny základní údaje o jeho příjmech a výdajích, zcela však absentuje uvedení jeho závazků a majetkových poměrů a v konečném důsledku i celkové vyhodnocení jeho úvěruschopnosti. Nadto pak žalobkyně soudu nenavrhla, resp. nepředložila žádný důkaz (vyjma předmětné žádosti/smlouvy) k prokázání onomu posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdcem před uzavřením dané smlouvy (např. doklady o příjmech a výdajích žalovaného, výpis z registru [příjmení], výpisy z oněch interních a externích databází apod.). Žalobkyně tak podle názoru soudu v tomto bodu neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, přičemž se z jednání soud omluvila, takže se svou neúčastí dobrovolně zbavila možnosti poučení ze strany soudu dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Soud tak nemá za řádně tvrzené, ani za prokázané, že by předchůdce před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je přitom především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry (před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet). Primárním chráněným zájmem je tak zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (srovnej: Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele pak rovněž představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Dalším smyslem zakotvení této povinnosti je pak řešení problému rostouc zadluženosti domácností, kdy tato úprava v konečném důsledku chrání společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek NS ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Následkem absence tohoto posouzení je pak dle názoru zdejšího soudu neplatnost dané smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 26.2.2022, a to neplatnost absolutní, protože porušení této povinnosti odporuje zákonu (ZSÚ) a zároveň tím narušuje i veřejný pořádek, když by v opačném případě docházelo ke shora popsaným negativním důsledkům ve společnosti (rozsudek NS ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Uvedený závěr přitom podporuje rovněž rozhodnutí ÚS ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde je uvedeno, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zároveň k tomu soud odkazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18 - OPR-FINANCE S.R.O. V. GK v rámci řešení předběžné otázky, kterou soudu předložil Okresní soud v Ostravě, kdy Soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.

42. Soud tedy dospěl k závěru, že je daná smlouva absolutně neplatná, jak je uvedeno shora, strany tedy nejsou povinné si na základě tohoto právního titulu ničeho plnit. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, že předchůdce poskytl na základě této neplatné smlouvy žalovanému plnění ve výši 12 301,04 Kč, čímž se na jeho úkor bezdůvodně obohatil (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a je tak povinen toto obohacení předchůdci, resp. žalobkyni, na níž byla tato pohledávka platně a účinně postoupena, vydat. Žalovaný se pak dostal s úhradou daného dluhu do prodlení. Dluh v rámci bezdůvodného obohacení je dluhem, který je splatný na výzvu, a obohacený je pak povinen plnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně přitom tvrdila, že předchůdce od předmětné smlouvy odstoupil a žalovaného vyzval k příslušné úhradě, k prokázání tohoto tvrzení však soudu navrhl toliko přípis označený jako„ Věc: Odstoupení od úvěrové smlouvy“ z této listiny lze však dovodit pouze to, že byla předchůdcem sepsána dne 26.9.2022. Zcela však absentuje tvrzení o tom, že byla tato listina odeslána žalovanému, resp. že se dostala do sféry jeho vlivu, rovněž k tomuto tvrzení pak absentuje předložení důkazu. V tomto případě se však jedná o jednostranné právní jednání (výzvu k plnění zakládající právo na vydání bezdůvodného obohacení)), které je však účinné až od okamžiku, kdy dojde druhé straně předmětného závazku. Ropvněž i v tomto bodu se pak žalobkyně svou neúčastí dobrovolně zbavila možnosti poučení ze strany soudu dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007), soud tak nemá za řádně tvrzené a prokázané, že by tato výzva byla žalovanému odeslána, resp. že by se dostala do sféry jeho vlivu. Soud tedy vycházel z toho, že řádnou výzvou k vydání předmětného bezdůvodného obohacení je až výzva žalobkyně v rámci oznámení o postoupení, které bylo žalovanému řádně odesláno. V dané výzvě přitom byl žalovaný vyzván k úhradě předmětného dluhu do 12.12.2022, splatnost tedy byla na výzvu stanovena k tomuto dni, jelikož však žalovaný do tohoto data žalobkyně ničeho neuhradil dostal se následující den (13.12.2022) do prodlení s plněním, takže má žalobkyně od tohoto data právo na úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

43. S ohledem na výše uvedené tedy soud žalovanému uložil ve výroku I tohoto rozhodnutí povinnost zaplatit žalobkyni 12 301,04 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 13.12.2022 a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II).

44. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci přibližně 85 % úspěch a žalovaný přibližně 18 % úspěch. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši702 % z částky, na kterou by měla nárok v případě plného úspěchu ve věci. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle § 14b této vyhlášky. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč za 3 úkony (převzetí věci, návrh, předžalobní upomínka) dle §11 písm. a/, d/ a §14b odst. 1 bod 2/ vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21% tedy o 252 Kč, když zástupce žalobkyně řádně doložil, že je plátcem DPH. Celkově tak žalobkyni vznikly náklady ve výši 2 252 Kč a soud jí přiznal jejich náhradu ve výši 1 576,40 Kč (70 %) odpovídající poměru jejího úspěchu ve věci. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně (výrok III).

45. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.