18 C 142/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 23 047 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 9 096,60 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 544,94 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 8 343,40 Kč od 18.3.2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,7 % z částky 8 343,40 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 13 950,40 Kč s úrokem ve výši 11,75% ročně z částky 9 256,48 Kč od 18.3.2022 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrok ve výši 8,7 % ročně z částky 8 343,40 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 11,75% z částky 9 256,48 Kč od 18.3.2022 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 343,40 Kč od 18.3.2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 827,90 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 23 047 Kč s příslušenstvím v podobě běžného úroku a úroku z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazenou zápůjčku a smluvní pokutu. Tvrdila, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, spol. , právnická osoba, (dále předchůdce), po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce uzavřeli dne 30.12.2019 smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy, přičemž žalovaný souhlas s těmito podmínkami stvrdil svým podpisem. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl 10 000 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit formou 52 týdenních splátek po 374 Kč, resp. 297 Kč u splátky poslední spolu s poplatkem v celkové výši 7 994 Kč odpovídající součtu kapitalizovaného úroku ve výši 56 % ročně za dobu řádného splácení zápůjčky, odměny za zpracování, doručení a flexibilní splácení a odměny za administrativní činnost a komfortní splácení. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, když uhradil toliko 1 847 Kč (dne 13.1.2020 částku 347 Kč a dne 20.3.2020 částku 1500 Kč), předchůdci proto vzniklo právo i na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky, s níž se žalovaný dostal do prodlení, kapitalizovaného úroku z prodlení 544,94 Kč z důvodu prodlení s jednotlivými splátkami a sankčních poplatků v celkové výši 1 900 Kč za zaslání 3 upomínek po 300 Kč a za zahájení vymáhání dluhu Centrálním vymáháním pohledávek 1 000 Kč (dvanáctinásobek první splátky žalovaný dlužil ke dni 12.6.2020 a ačkoli byl následně opakovaně upomínán, ničeho neuhradil, k vymáhání tedy muselo přistoupit oddělení Centrálního vymáhání). Ke dni 1.2.2022 poté předchůdce postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 1.2.2022. Zároveň žalobkyně danou pohledávku ke dni 17.3.2022 zesplatnila a žalovaného vyzvala k její úhradě. Vzhledem k tomu, že žalovaný na daný dluh ničeho neuhradil, požaduje žalobkyně po žalovaném zaplacení jistiny 9 256,48 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru 6 890,52 Kč, smluvní pokuty 5 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení 544,94 Kč, sankčních poplatků 1 900 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 9 256,48 Kč od 18.3.2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 9 256,48 Kč od 18.3.2022 do zaplacení.

2. Žalovaný uvedl, že s žalovanou částkou souhlasí, není však schopen ji splatit naráz z důvodu své nezaměstnanosti. Navrhl tedy úhradu formou splátek ve výši 2 000 Kč měsíčně.

3. K jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jeho přítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Dříve, než pak soud přistoupil k dokazování, posuzoval, zda nejsou ve věci splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání v souladu s § 153a o.s.ř., jelikož lze vyjádření žalovaného ve věci posoudit jako uznání daného dluhu vůči žalobkyni, dospěl však k závěru, že nikoli. Daný rozsudek lze totiž vydat pouze ve věci, v níž lze uzavřít a schválit smír (§ 153a odst. 2 o.s.ř.), přičemž v tomto případě povaha věci připouští smír uzavřít, s ohledem na žalobkyní požadovaná plnění, jež jsou dle názoru soudu v rozporu se zákonem (viz dále), by ve věci ale nebylo možné takový smír schválit (§99 odst. 2 o.s.ř.). nadto pak má soud za tok, že byl návrh žalobkyně na vydání tohoto rozsudku podmíněn, takže k němu bez dalšího v souladu s § 41a odst. 2 o.s.ř. nepřihlížel.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

5. Dle zákaznické karty žalovaný požádal dne 30.12.2019 předchůdce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč, přičemž v žádosti uvedl, že bydlí v rámci spolubydlení, je vyučen, svobodný a bez závazků, pracuje na plný úvazek, jeho příjem je 14 328 Kč čistého měsíčně, příjem dalších členů domácnosti je 10 000 Kč, měsíčně vynaloží 3 000 Kč a nemá žádnou zápůjčku u jiné společnosti. Uvedené údaje přitom předchůdci doložil výplatními páskami.

6. Z listin označených jako standardní informace, výpisu z živnostenského rejstříku a smlouvy o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že spolu předchůdce a žalovaný v pozici zákazníka dne 30.12.2019 uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu této smlouvy částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se mu ji zavázala vrátit ve formě 52 týdenních splátek po 347 Kč, resp. 297 Kč u splátky poslední, splatnými ke konci splátkového období, které počalo dnem uzavření smlouvy, spolu s dohodnutým poplatkem v celkové výši 7 994 Kč. Daný poplatek přitom sestával z úroku 3 103 Kč při úrokové sazbě 56 %, poplatku za zpracování, garanci celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny a garanci neuplatnění pohledávky v případě úmrtí 4 891 Kč. Celková dlužná částka tedy dosahovala 17 994 Kč a RPSN činilo 263,12 %. Žalovaný si přitom vybral hotovostní formu poskytnutí a splácení úvěru, kdy dostal peníze ihned v hotovosti, při bezhotovostním způsobu by mu byly peníze poskytnuty do 3 pracovních dnů. Za nedílnou součást této smlouvy poté byly označeny Smluvní podmínky uvedené ve formuláři smlouvy. Listina je přitom opatřena podpisem žalovaného a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou. Na zadní straně této listiny jsou poté vytištěny smluvní podmínky, které nejsou opatřeny podpisem žádného z účastníků smlouvy. V bodu 3 těchto podmínek je upraven postup pro hotovostní splácení a postup při započtení plateb, kdy se platby nejprve započtou na splatné náklady spojené s vymáháním, splatný poplatek, splatnou jistinu, splatné sankční poplatky a nesplatnou část poplatku. Dle bodu 4 podmínek má zákazník právo požádat o odklad splatnosti budoucích splátek o jedno splátkové období. V bodu 6 je poté upraven postup při prodlení zákazníka s plněním, kde je stanoveno, že pro případ, že zákazník neuhradí řádně a včas splátku Celkové dlužné částky, má předchůdce právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální celkové výše smluvních pokut uplatněných podle smlouvy. Rovněž je zde stanoveno, že má předchůdce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu v důsledku prodlení zákazníka vzniknou, a to ve formě poplatku za zaslání upomínky ve výši 300 Kč za vyhotovení a odeslání upomínky s max. počtem 8 upomínek, a ve formě poplatku za zahájení vymáhání dluhu oddělením centrálního vymáhání pohledávek předchůdce ve výši 1 000 Kč - na tento poplatek přitom předchůdci vznikne právo, pakliže celková výše dlužné částky překročí dvanáctinásobek první splátky a zákazník ani do 4 týdnů po písemné upomínce nezaplatí ani část dluhu ve výši odpovídající minimálně hodnotě první splátky, splatnost přitom nastává v okamžiku předání pohledávky k vymáhání do daného oddělení. V bodu 9 podmínek je poté stanoveno, že je smlouva uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne podpisu do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, zároveň je zde uvedeno poučení o možnosti odstoupení od smlouvy. Smluvní podmínky jsou přitom sepsány menším písmem než samotný text smlouvy, veškerá ustanovení jsou na sebe podstatně „nahuštěna“ a jednotlivá ustanovení jsou složitě formulována.

7. Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR dostupných na internetových stránkách ČNB má soud za prokázané, že v prosinci r. 2019 dosahovala obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu s fixací sazby do 1 roku včetně 8,7 % ročně.

8. Podle interních dokladů žalobkyně, a to výpočtu smluvní pokuty a výpočtu úroku z prodlení, byla první splátka v tomto případě splatná dne 6.1.2020 a poslední dne 28.12.2020, přičemž žalovaný uhradil dne 13.1.2020 částku 347 Kč a dne 20.3.2020 částku 1 500 Kč. Za dobu od 30.12.2019 do 28.12.2020 přitom žalobkyně eviduje smluvní pokutu ve výši 9 134 Kč a úrok z prodlení ve výši 2 161 Kč.

9. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek, a přílohy č. 1 této smlouvy má soud za prokázané, že předchůdce uzavřel se žalobkyní dne 28.1.2022 smlouvu, jíž se předchůdce zavázal postoupit své pohledávky za svými klienty, včetně pohledávky za žalovaným z titulu shora specifikované smlouvy, na žalobkyni a žalobkyně se za to zavázala uhradit sjednanou úplatu. Z úřední činnosti je přitom soudu známo, že úplata za toto postoupení byla řádně uhrazena.

10. Z jednotlivých upomínek z čl. 60- 62 a poslední výzvy k úhradě vyplývá, že předchůdce vystavil dne 6.10.2020, dne 6.11.2020 a dne 26.1.2021 na jméno žalovaného upomínky k úhradě dluhu vyplývajícího ze shora specifikované smlouvy a dne 23.2.2021 na jeho jméno vystavil i poslední výzvu k úhradě.

11. Dle výzvy ze dne 10.2.2020, oznámení o postoupení a příslušného potvrzení o odeslání žalobkyně zaslala dne 10.2.2022 žalovanému jednak oznámení o postoupení této pohledávky na základě shora specifikované smlouvy o postoupení a výzvu k úhradě dluhu plynoucího ze shora specifikované smlouvy do 17.3.2022 s tím, že jinak se stane daný dluh tímto datem splatný v úplném rozsahu.

12. Podle výzvy ze dne 25.7.2023 a příslušného potvrzení o podání byla žalovanému žalobkyní zaslána dne 25.7.2023 v této věci předžalobní upomínka.

13. Soud ve věci zamítl návrh na provedení důkazu výpisem z centrální evidence exekucí, rozhodnutím NS ze dne 18.1.2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021 a rozhodnutím VS v Praze ze dne 2.11.2020, sp. zn. 104 VSPH 506/2020, a to pro jejich nadbytečnost. Co se týče výpisu z Centrální evidence exekucí navržené k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce, bylo podle soudu možné učinit adekvátní závěr o skutkovém stavu co do posouzení úvěruschopnosti z již provedených důkazů, nadto byl předmětný navržený a žalobkyní předložený výpis z centrální evidenci exekucí pořízen až 25.7.2023, tedy cca necelé 4 roky po době, kdy mělo k posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce dojít. Jednotlivými rozhodnutími vyšších soudů se pak důkazy (nemají-li přímou souvislost s projednávanou věcí) neprovádí, když se plně uplatní zásada iura novit curia.

14. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

15. Dne 30.12.2019 žalovaný požádala předchůdce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč, přičemž v žádosti uvedl, že bydlí v rámci spolubydlení, je vyučen, svobodný a bez závazků, pracuje na plný úvazek, jeho příjem je 14 328 Kč čistého měsíčně, příjem dalších členů domácnosti je 10 000 Kč, měsíčně vynaloží 3 000 Kč a nemá žádnou zápůjčku u jiné společnosti. Uvedené údaje přitom předchůdci doložil výplatními páskami.

16. Téhož dne spolu předchůdce a žalovaný uzavřeli v písemné formě smlouvu, kdy předchůdce poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu dané smlouvy částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se mu ji zavázal vrátit ve formě 52 týdenních splátek po 347 Kč, resp. 297 Kč u splátky poslední, splatnými ke konci splátkového období, které počalo dne uzavření smlouvy, spolu s dohodnutým poplatkem v celkové výši 7 994 Kč. Daný poplatek přitom sestával z úroku 3 103 Kč při úrokové sazbě 56 %, poplatku za zpracování, garanci celkové ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny a garanci neuplatnění pohledávky v případě úmrtí 4 891 Kč. Celková dlužná částka tedy dosahovala 17 994 Kč a RPSN činilo 263,12 %. Žalovaný si přitom vybral hotovostní formu poskytnutí a splácení úvěru, kdy dostal peníze ihned v hotovosti, při bezhotovostním způsobu by mu byly peníze poskytnuty do 3 pracovních dnů. Za nedílnou součást této smlouvy poté byly označeny Smluvní podmínky uvedené ve formuláři smlouvy. Listina je přitom opatřena podpisem žalovaného a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou.

17. Na zadní straně shora specifikované smlouvy jsou vytištěny smluvní podmínky, které nejsou opatřeny podpisem žádného z účastníků smlouvy a které mimo jiné upravují právo předchůdce na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, s níž je zákazník v prodlení pro případ, kdy se zákazník ocitne v prodlení s úhradou splátek, a postup započtení úhrad, kdy se úhrady nejprve započtou na splatné náklady spojené s vymáháním, splatný poplatek, splatnou jistinu, splatné sankční poplatky a nesplatnou část poplatku. Rovněž je zde stanoveno, že má předchůdce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu v důsledku prodlení zákazníka vzniknou, a to ve formě poplatku za zaslání upomínky ve výši 300 Kč za vyhotovení a odeslání upomínky s max. počtem 8 upomínek, a ve formě poplatku za zahájení vymáhání dluhu oddělením centrálního vymáhání pohledávek předchůdce ve výši 1 000 Kč - na tento poplatek přitom předchůdci vznikne právo, pakliže celková výše dlužné částky překročí trojnásobek první splátky a zákazník ani do 4 týdnů po písemné upomínce nezaplatí ani část dluhu ve výši odpovídající minimálně hodnotě první splátky, splatnost přitom nastává v okamžiku předání pohledávky k vymáhání do daného oddělení. Smluvní podmínky jsou přitom sepsány menším písmem než samotný text smlouvy a veškerá ustanovení jsou na sebe podstatně „nahuštěna“ a jednotlivá ustanovení jsou složitě formulována.

18. V prosinci r. 2019 dosahovala obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu s fixací sazby do 1 roku včetně 8,7 % ročně.

19. Žalovaný na daný dluh plynoucí ze shora specifikované smlouvy předchůdci uhradil dne 13.1.2020 částku 347 Kč a dne 20.3.2020 částku 1 500 Kč. Za dobu od 30.12.2019 do 28.12.2020 přitom žalobkyně eviduje smluvní pokutu ve výši 9 134 Kč a úrok z prodlení ve výši 2 161 Kč.

20. Předchůdce vystavil na jméno žalovaného dne 6.10.2020, dne 6.11.2020, dne 26.1.2021 a dne 23.2.2021 upomínku k úhradě dluhu plynoucího ze shora specifikované smlouvy.

21. Dne 28.1.2022 předchůdce uzavřel se žalobkyní smlouvu, jíž se předchůdce zavázal postoupit své pohledávky za svými klienty, včetně pohledávky za žalovaným z titulu shora specifikované smlouvy, na žalobkyni a žalobkyně se za to zavázala uhradit sjednanou úplatu, což učinil.

22. Dne 25.7.2023 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku.

23. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. ve znění do 30.6.2021 s ohledem na čl. II zákona č. 192/2021 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 23.4.2020 (dále ZSÚ) ve spojení s čl. II zákona č. 186/2020 Sb., který stanoví, že dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona, použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 nebo 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

24. Ust. § 419 o.z. stanoví, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

25. Podle § 2390 o. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

26. Dle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

27. Ust. § 1813 o. z. stanoví, že se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ust. § 1815 o. z. uvádí, že se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. V § 1813an. o.z. je provedena směrnice rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Ujednání spotřebitelských smluv musejí být posuzována i z hlediska jejich přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli především v případě jednostranně formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti. Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytovatel, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/EHS je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám. Nemělo by být zneužíváno.

28. Z § 1813 o.z. tedy vyplývá, že při zkoumání významné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 o.z.) a zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, která za ně podnikatel poskytuje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tedy taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.

29. Podle § 1814 písm. f/ o.z. se poté zvláště zakazují ujednání, která zavazují spotřebitele neodvolatelně k plnění za podmínek, s nimiž neměl možnost seznámit se před uzavřením smlouvy.

30. Ust. § 1931 o.z. stanoví, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

31. Dle § 104 ZSÚ a přílohy č. 3 k tomuto zákonu vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

32. Ust. § 106 odst. 1 ZSÚ uvádí, že smlouva o spotřebitelském úvěru musí vždy obsahovat tyto informace: a) druh spotřebitelského úvěru, b) kontaktní údaje smluvních stran, a je-li spotřebitelský úvěr zprostředkován, též kontaktní údaje zprostředkovatele, zejména poštovní adresu pro doručování, telefonní číslo, popřípadě adresu pro doručování elektronické pošty, c) celkovou výši spotřebitelského úvěru a podmínky jeho čerpání, d) dobu trvání spotřebitelského úvěru, není-li to možné, způsob jejího určení, e) určení zboží nebo služby a jejich cenu, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru, jde-li o spotřebitelský úvěr ve formě odložené platby za zboží nebo službu nebo vázaný spotřebitelský úvěr, f) zápůjční úrokovou sazbu, podmínky upravující použití této sazby a popřípadě údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční zápůjční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu zápůjční úrokové sazby; uplatňují-li se za různých okolností různé zápůjční úrokové sazby, uvádějí se tyto informace o všech zápůjčních úrokových sazbách, g) roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr, veškeré předpoklady použité pro výpočet této sazby a celkovou částku, kterou má spotřebitel zaplatit, vyjádřenou číselným údajem a vypočtenou k okamžiku předpokládaného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, h) výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, a popřípadě způsob přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými úrokovými sazbami pro účely splácení; pokud u spotřebitelského úvěru na bydlení není možné k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení určit výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, uvede poskytovatel podmínky, na nichž výše, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, závisí, i) vyplývá-li ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s pevně stanovenou dobou jeho trvání umoření jistiny spotřebitelského úvěru, informaci o právu obdržet bezplatně výpis z účtu v podobě tabulky umoření uvedené v příloze č. 5 k tomuto zákonu kdykoliv během trvání závazku z takové smlouvy, j) soupis uvádějící doby a podmínky pro splacení úroku a veškeré související opakující se či jednorázové platby, mají-li být tyto platby a úroky splaceny bez umoření jistiny, k) případnou povinnost spotřebitele hradit platby za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební transakce a čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a podmínky, za nichž lze tyto platby změnit, ledaže je otevření účtu nepovinné, povinnost spotřebitele hradit platby za používání platebních prostředků pro platební transakce i čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a veškeré další platby vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, l) úrokovou sazbu použitelnou v případě opožděných plateb platnou v okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a podmínky pro její úpravu a další důsledky vyplývající z prodlení spotřebitele, m) informaci o případných nákladech na služby notáře či jiných obdobných nákladech a jejich výši, je-li poskytovateli známa, n) požadavek na případné zajištění nebo pojištění, o) informaci o právu na odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení a lhůtě, během níž může být toto právo vykonáno, a dalších podmínkách pro výkon tohoto práva, včetně informace o povinnosti spotřebitele zaplatit čerpanou jistinu a příslušný úrok podle § 118 odst. 4, jakož i o částce úroku splatné za den, p) informaci o právech vyplývajících z § 119 odst. 1 a 3 a podmínkách jejich uplatnění, q) informaci o právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, o případném právu poskytovatele na náhradu vzniklých nákladů a u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení informaci o způsobu jejich stanovení, r) informaci o způsobu ukončení smluvního vztahu, s) informaci o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů prostřednictvím finančního arbitra, t) označení příslušného orgánu dohledu a u) informaci o tom, zda případné použití kapitálu vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru.

33. Ust. § 110 odst. 5 a 6 ZSÚ stanoví, že neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru v rozporu se zákonem písemnou informaci o a) některém právu věřitele vůči spotřebiteli nebo o podmínkách, za kterých může věřitel toto právo uplatnit, platí, že věřitel toto právo nemá, b) některé povinnosti spotřebitele vůči věřiteli nebo o podmínkách, za kterých je spotřebitel povinen tuto povinnost splnit, platí, že spotřebitel tuto povinnost nemá, c) podmínkách, za kterých může spotřebitel uplatnit některé právo vůči věřiteli, platí, že spotřebitel může toto právo vykonat, i když tyto podmínky nejsou splněny. Odstavec 5 se použije obdobně, jestliže smlouva o spotřebitelském úvěru v rozporu se zákonem obsahuje informaci o právu nebo povinnosti nebo o podmínkách jejich uplatnění nebo splnění, která neodpovídá donucujícímu ustanovení zákona.

34. S ohledem na výše uvedená ustanovení lze tedy podle soudu uzavřít, že se jedná o takové informace, které jsou podstatné pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, proto musí být obsahem smlouvy samotné, nikoli až v dalších souvisejících dokumentech, například ve všeobecných obchodních podmínkách, jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 11. listopadu 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud uzavřel, že obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich často v nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Informace ve smlouvě je tedy třeba uvést jasným, výstižným a zřetelným způsobem, přičemž se jedná o požadavek, který je třeba vnímat jako kvalitativní doplněk obecných požadavků na srozumitelnost a určitost právního jednání. Nadto má tento požadavek zajistit dostatečnou čitelnost, přehlednost a logické uspořádání textu tak, aby se v něm průměrný spotřebitel bez potíží orientoval. Ne každé právní jednání, které je srozumitelné a určité, je totiž zároveň učiněné jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

35. Dle § 122 odst. 1-4 ZSÚ věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.

36. Ust. § 588 o. z. uvádí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

37. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

38. Ust. § 1932 odst. 1 a 2 o. z. stanoví, že má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. Určí-li dlužník, že plní nejprve na jistinu, úročí se náklady i úroky.

39. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

40. Dle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění (§ 1880 o.z.).

41. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

42. Ust. § 1970 o.z. poté stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

43. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že spolu žalovaný v pozici vydlužitele a předchůdce v pozici zapůjčitele platně uzavřeli smlouvu o zápůjčce, když předchůdce žalovanému poskytl 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal předchůdci vrátit formou splátek spolu s poplatkem ve výši 7 994 Kč. Žalovaný však na tuto zápůjčku uhradil toliko 1 847Kč, žalobkyně, na níž daná pohledávka přešla, a je tedy ve věci aktivně legitimována, když spolu předchůdce se žalobkyní uzavřeli platnou smlouvu o postoupení této pohledávky za žalovaným, má tedy právo na úhradu zbývající části jistiny ve výši 8 343,40 Kč (jednotlivé splátky ze strany žalovaného soud započetl v souladu se smluvním ujednáním stran nejprve na úhradu poplatku – viz dále, a následně na jistinu).

44. K jinému závěru však soud dospěl v rámci sjednaného poplatku. Strany se dohodly, že se skládá z úroku 3 103 Kč při úrokové sazbě 59% ročně a poplatku za zpracování, garanci celkové ceny a péči o zákazníka, splátkové prázdniny a garanci neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka. Takováto výše úroků je však dle názoru soudu zjevně proti dobrým mravům, když představuje úrok, který podstatně převyšuje sazbu úroků ze spotřebitelských úvěrů, která v době uzavření smlouvy v prosinci r. 2019 činila podle ARAD, statistiky České národní banky, 8,7 % ročně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Soud proto dospěl k závěru, že je toto ujednání o výši úroku obsažené v předmětné smlouvě absolutně neplatné podle § 588 o. z. Protože však důvod neplatnosti tkví jen v nezákonném určení výše úroku, tedy v ujednání, které je oddělitelné od smlouvy, přičemž strany projevily ve smlouvě vůli sjednat si smlouvu o zápůjčce včetně úroku a z dokazování nevyšlo najevo ničeho o tom, že by danou smlouvu strany neuzavřely, rozpoznaly-li by neplatnost včas, změnil soud podle § 577 o. z. výši úroku tak, aby odpovídala spravedlivému uspořádání vztahu mezi účastníky, kdy má soud za to, že je s ohledem na výše uvedené na místě vycházet z úroku odpovídajícímu svou výší sazbě České národní banky v době uzavření smlouvy. Žalobkyně má tedy právo na úhradu úroku ve výši 8,7 % ročně od data poskytnutí 30.12.2019 do zaplacení, jelikož není podle soudu možné na uvedené vztáhnout právní úpravu § 122 ZSÚ v platném znění, když se žalovaná ocitla v prodlení před nabytím účinnosti zákona č. 186/2020 Sb., kdy soud tento úrok v souladu se smluvním ujednáním kapitalizoval co do doby od 30.12.2019 do 28.12.2020, kdy se jedná o částku 753,20 Kč (doba účinnosti smlouvy od 30.12.2019 do 28.12.2020 se zohledněním jednotlivých úhrad ze strany žalovaného, když úrok z jistiny 10 000 Kč do 1. úhrady 13.1.2020 Kč dosahoval 35,70 Kč, do 2. úhrady 1 500 Kč z jistiny 9 688,70 Kč při započtení této úhrady nejprve na úrok a následně na jistinu a do splatnosti celého dluhu 562,80 Kč při z jistiny 8 343,40 Kč). Dále pak žalobkyně požadovala úrok až od 18.3.2022 do zaplacení.

45. Sjednání poplatku za zpracování, garanci celkové ceny a péči o zákazníka, splátkové prázdniny a garanci neuplatnění pohledávky v případě úmrtí zákazníka považuje soud rovněž za rozporné s dobrými mravy, jelikož v sobě zahrnují tzv. doplňkové služby, u nichž má být v souladu se zákonem zákazníkovi v pozici spotřebitele „dáno na výběr“, zda si tyto služby zvolí, či nikoli, což se v tomto případě nestalo, když byly tyto služky a s tím spojené poplatky zahrnuty bez dalšího ve smlouvě, resp. byly předtištěny v rámci formulářové části smlouvy bez možnosti si dané služby zvolit. Nadto byly tyto služby, resp. poplatek za ně zahrnuty v rámci poplatků dalších bez toho, aniž by bylo uvedeno, jaká přesně část poplatku připadá na konkrétní služby, nelze je tak bez dalšího oddělit. Soud má tedy za to, že se fakticky jedná o neoddělitelnou součást předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jíž předchůdce fakticky obchází úpravu ZSÚ týkající se přiměřenosti sjednaných plnění za poskytnutí úvěru, a neúměrně tak násobí platby související s prodlením žalovaného, kdy se svůj čistý zisk snaží znásobit tím, že služby „doplňkové,“ nepovinné, zahrnuje ke službám „povinným“ a žádá za ně jeden celkový poplatek, přičemž tento svůj záměr fakticky „maskuje“ za „komfort“ v podobě vyplacení spotřebitelského úvěru v hotovosti a za pomoc žalovanému pro případ různých nenadálých životních a finančních situací. Soud má přitom za to, že předchůdce tímto svým postupem, kdy se jedná o formulářovou smlouvu, do níž jsou rozhodné údaje vepsány rukou, a žalovaný tak neměl skutečnou příležitost ovlivnit obsah základních podmínek, zneužívá své postavení věřitele/podnikatele. Samotná garantována celková cena pak nemá podle soudu žádné opodstatnění, když je „celková cena“ bez dalšího obsažena ve smluvních ujednáních stran. Co se týče garance splátkových prázdnin a garance neuplatnění pro případ smrti, předchůdce těmito garancemi fakticky poskytuje žalovanému určitou „záruku“, že nebude uplatňovat danou pohledávku pro případ nenadálých okolností, kdy žalovaný nebude sto splátky hradit, fakticky se tak jedná o určité „pojištění,“ které však předchůdce není oprávněn poskytovat. Nadto je pak toto ujednání dle názoru soudu neplatné pro neurčitost, když je ve smlouvě pouze uvedeno, o jaký poplatek se jedná, ve smlouvě i ve VOP však absentuje jejich konkrétní vysvětlení (vyjma splátkových prázdnin), ujednání podmínek jejich uplatnění apod., rovněž pak absentuje ujednání ohledně hotovostní úhrady a s tím spojeného poplatku v tom smyslu, jak bude pokračováno pro případ neuskutečnění s ohledem na zavinění apod. Podle soudu tak lze uzavřít, že předchůdce při uzavírání smlouvy jednal v tomto bodu nepoctivě, zneužil svého silnějšího postavení a jednal v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavky na ochranu spotřebitele. Dané ujednání proto soud považuje za absolutně neplatné.

46. Žalobkyně ve věci dále požadovala i úhradu smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Jak je uvedeno výše, v řízení bylo prokázáno, že za nedílnou součást předmětné smlouvy o zápůjčce byly označeny Smluvní podmínky. Tyto podmínky však nebyly ze strany účastníků smlouvy žádným způsobem podepsány. Nadto se dle názoru soudu jedná o obchodní podmínky málo přehledné, kdy je jejich text napsán menším písmem než samotný text smlouvy a jednotlivá ustanovení jsou na sebe „nahuštěna“ a jsou složitě formulována. Navíc se co se týče ujednání ohledně smluvní pokuty, jedná se dle názoru soudu o natolik „závažné a rozhodné“ ujednání, že není namístě, aby bylo dané ujednání obsaženo toliko v obchodních podmínkách, které mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, a neslouží k tomu, aby zde byla zakotvena smluvní ujednání, která jsou pro spotřebitele (v tomto případě žalovanou) nevýhodná (srovnej rozhodnutí ÚS ze dne 11.11.2013, sp. zn. I ÚS 3512/11). S ohledem na uvedené tak soud dospěl k závěru, že si předchůdce v tomto počínal nepoctivě, takže není možné tomuto jednání poskytnout právní ochranu. Dle názoru soudu tak žalobkyni nevzniklo na úhradu dané smluvní pokuty právo.

47. Konečně má soud za to, že žalobkyně nemá právo ani na úhradu sankčních poplatků, když má jednak soud za to, že jsou daná ujednání neplatná, když se stejně jako u smluvní pokuty jedná o ujednání, které je obsaženo toliko v obchodních podmínkách, je to ovšem natolik „závažné a rozhodné“ ujednání, že není namístě, aby bylo dané ujednání obsaženo právě toliko v obchodních podmínkách, které mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru, a neslouží k tomu, aby zde byla zakotvena smluvní ujednání, která jsou pro spotřebitele. Nadto z daného ujednání vyplývá, že předchůdci mělo právo na úhradu těchto poplatků vzniknout až v souvislosti s vyhotovením a zasláním upomínky (žalobkyně požadovala poplatek 900 Kč za zaslání 3 upomínek po 300 Kč/ks a poplatek 1 000 Kč za vymáhání dluhu oddělením centrálního vymáhání poté, co i přes zaslanou upomínku žalovaný ničeho neuhradil). Žalobkyně však ani po poučení ze strany soudu v souladu s § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. řádně netvrdila, ani neprokázala zaslání upomínek ani splnění podmínek pro vznik práva na poplatek za vymáhání dluhu. Žalobkyně totiž soudu toliko sdělila, že není sto z důvodu na straně předchůdce doložit odeslání daných upomínek, přičemž ani nikterak netvrdila, že k jejich odeslání (kdy a jakým způsobem) došlo. Co se poté týče poplatku za upomínání, žalobkyně řádně netvrdila ani neprokázala zaslání písemné upomínky k úhradě po překročení dvanáctinásobku první splátky (kdy, jakým způsobem apod.) ani uvedené nedoložila, nebylo tak řádně tvrzeno, ani prokázáno splnění oné podmínky pro vznik práva na tento poplatek. Žalobkyně tak v tomto bodu neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

48. Vzhledem k tomu, že se poté žalovaný ocitl v prodlení s plněním, má žalobkyně právo na úrok z prodlení od prvního dne, kdy se žalovaný ocitl v prodlení s plněním jednotlivých splátek ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž za dobu od prvního prodlení s jednotlivou splátkou do 1.2.2022 žalobkyně tyto jednotlivé úroky z prodlení kapitalizovala (žalobkyně má přitom nárok za danou dobu na vyšší částku, požadovala však toliko 544,94 Kč). Za dobu od 1.2.2022 do 17.3.2022 poté žalobkyně úrok z prodlení nepožadovala a požadovala jej znovu od 18.3.2022 do zaplacení, soud přitom výši úroku z prodlení od tohoto data stanovil sazbou ve výši 8,25% ročně (jedná se o sazbu, která odpovídá sazbě stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ke dni prodlení poslední splátky, když od tohoto dne je žalovaný v prodlení se všemi splátkami, tj. mimo jiné celou jistinou). Nadto soud uvádí, že žalobkyně ve věci tvrdila, že daný dluh byl z její strany zesplatněn ke dni 17.3.2022, z provedeného dokazování však vyplynulo, že nejpozději se celý dluh bez jakéhokoli právního jednání ze strany předchůdce, či žalobkyně stal v plném rozsahu splatným ke dni stanovené splatnosti poslední sjednané splátky (28.12.2020), ke dni 17.3.2022 tak již nebylo možné dluh zesplatnit (již byl cca rok splatný v plném rozsahu).

49. S ohledem na vše výše uvedené soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni jistinu 8 343,40 Kč (jednotlivé úhrady ze strany žalovaného byly v souladu se smluvním ujednáním stran započteny ze strany soudu nejprve na úhradu sjednaného poplatku a následně na jistinu, jak je uvedeno výše), kapitalizovaný úrok v rámci sjednaného poplatku 753,20 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 544,94 Kč, úrok ve výši 8,7 % ročně z jistiny od 18.3.2022 do zaplacení a úrok z prodlení z jistiny ve výši 8,25% ročně od 18.3.2022 do zaplacení (výrok I) a ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II). Lhůta k úhradě byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

50. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci přibližně 55,12 % úspěch a žalovaný přibližně 44,88 % úspěch. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 10,24 % z částky, na kterou by měla nárok v případě plného úspěchu ve věci. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 922 Kč a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle § 14b této vyhlášky. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč za 3 úkony (převzetí věci, žaloba, předžalobní upomínka) dle § 6, § 7, § 11 odst. 1 a §14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále ve výši 4 120 Kč za dva úkony právní služby po 2 060 Kč (účast na jednání dne 13.5.2024 a doplnění žaloby na výzvu soudu dle § 118a o.s.ř.) dle § 6, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. d/ a g/ téže vyhlášky a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a vyhl. č. 177/1996 Sb.) a za dva úkony ppo 300 Kč, celkem 900 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21 % tedy o 1 243,20 Kč, když zástupce žalobkyně řádně doložil, že je plátcem DPH. Celkově tak žalobkyni vznikly náklady ve výši 8 085,20Kč a soud jí přiznal jejich náhradu ve výši 827,90 Kč (10,24 %) odpovídající poměru jejího úspěchu ve věci. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně (výrok III).

51. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za další dvě podání ze dne 2.5.2024 a 10.5.2024, jelikož se jednalo o nadbytečné úkony bez výzvy soudu (toliko o doplnění, resp. rozvinutí žalobních tvrzení).

52. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.