18 C 23/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o 61 389,76 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 61 389,76 Kč, kapitalizovaný úrok 9 846,52 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 1 639,67 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 59 789,76 Kč od 19.11. 2024 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 61 389,76 Kč ve výši 12,75 % ročně od 19.11.2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do nároku žalobkyně na zaplacení úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 59 789,76 Kč od 19.11. 2024 do zaplacení v rozsahu převyšujícím 12,75 % ročně z částky 59 789,76 Kč od 19.11. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 16 540,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 61 389,76 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr a smluvní pokutu. Tvrdila, že spolu dne 29.11.2019 po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně (lustrace v registrech a zjištění kreditního skóre) uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr s úvěrovým rámcem 60 000 Kč a žalovaný se jej zavázal hradit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z aktuální výše dlužné částky. V proběhu trvání úvěrového vztahu přitom žalovaný takto načerpal celkem 114 246 Kč a uhradil celkem 66 962 Kč. Jelikož pak žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 19.8.2024 zesplatnila a žalovaného vyzvala k jeho úhradě. Žalovaný však žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně se tak po něm nyní domáhá zaplacení jistiny 59 789,76 Kč, nákladů na vymáhání 600 Kč (300 Kč za měsíc vymáhání), smluvní pokuty 1 000 Kč (2 x 500 Kč za prodlení s úhradou), úroku ve výši 14,75 % ročně z jistiny od 19.11.2024 do zaplacení, a příslušného úroku z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil.

3. Soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas, resp. se na výzvu soudu nevyjádřili, přičemž byli upozorněni, že v takovém případě bude mít soud za to, že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).

4. Z předložených listin soud zjistil následující:

5. Z metodiky a úvěrové zprávy soud zjistil, že v rámci výpisu z NRKI žalovaný v rozhodné době figuroval toliko u dvou operací, a to nesplátkového úvěru ve výši 20 000 Kč a kreditní karty.

6. Z potvrzení o provedení ověření bonity plyne, že ke dni 29.11.2019 žalovaný neprocházel registry JAP-PŮJČKA, SOLUS, NRKI, CEE, ISIR ani MVČR. Při posouzení úvěruschopnosti pak žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného ohledně jeho poměrů, a to z toho, že je žalovaný svobodný, bydlí v podnájmu, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnán s příjmem 25 000 Kč a na domácnost vynaloží 6 000 Kč měsíčně.

7. Podle listiny z čl. 23 a úvěrových podmínek byla dne 29.11.2019 uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným smlouva „Kreditní karta , Anonymizováno, “, v níž je uvedeno, že je žalovaný svobodný, bydlí v podnájmu, má střední vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije sám a jeho příjem dosahuje 25 000 Kč měsíčně. Touto smlouvou se přitom žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 40 000 Kč a žalovaný se jí zavázal tuto částku žalobkyni vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4% z dlužné částky spolu s úrokem 26,28% ročně při RPSN 33,72%. Pro případ prodlení žalovaného s plněním si přitom strany sjednaly právo žalobkyně daný úvěr zesplatnit v případě prodlení žalovaného se dvěma a více splátkami, nebo s jednou splátkou po dobu delší než tři měsíce dále její právo na smluvní pokutu ve výši 500 Kč a na náhradu nákladů spojených s vymáháním ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání. Za nedílnou součást této smlouvy byly označeny úvěrové podmínky.

8. Dle výpisu z ARAD dosahoval průměrný roční úrok u kontokorentů a revolvingových úvěrů v listopadu r. 2019 výše 12,44 %.

9. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že byla v rámci shora uvedené smlouvy čerpáno celkem 114 246 Kč a uhrazeno celkem 66 962 Kč. Prvních 24 splátek přitom bylo uhrazeno řádně, splátky č. 25., 26., 27 a 28. však již nebyly uhrazeny vůbec, došlo proto k vyúčtování nákladů na vymáhání 2 x 300 Kč a smluvních pokut 2 x 500 Kč. Ke dni 19.8.2024 pak byl úvěr zesplatněn. Po zesplatnění dosahovala dlužná jistina 59 789,76 Kč, úrok 379,65 Kč, úrok za hotovostní transakce 5 631,12 Kč, náklady na vymáhání 900 Kč, smluvní pokuta 1 000 Kč, obchodní úrok 3835,67 Kč a úrok z prodlení 1 639,67 Kč.

10. Z výzvy ke splacení a příslušného poštovního podacího archu vyplývá, že dne 20.8.2024 žalobkyně zaslala výzvu k úhradě shora uvedeného úvěru po jeho zesplatnění.

11. Podle předžalobní výzvy a příslušného poštovního podacího archu zaslala žalobkyně dne 6.9.2024 v této věci předžalobní upomínku.

12. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav:

13. V rámci NRKI žalovaný v rozhodné době figuroval toliko u dvou operací, a to nesplátkového úvěru ve výši 20 000 Kč a kreditní karty. Ke dni 29.11.2019 pak žalovaný neprocházel registry JAP-PŮJČKA, SOLUS, NRKI, CEE, ISIR ani MVČR.

14. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z informací získaných od žalovaného ohledně jeho poměrů, a to z toho, že je svobodný, bydlí v podnájmu, nemá vyživovací povinnost, je zaměstnán s příjmem 25 000 Kč a na domácnost vynaloží 6 000 Kč měsíčně.

15. Dne 29.11.2019 spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu „Kreditní karta , Anonymizováno, “, v níž je uvedeno, že je žalovaný svobodný, bydlí v podnájmu, má střední vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost, žije sám a jeho příjem dosahuje 25 000 Kč měsíčně. Touto smlouvou se přitom žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 40 000 Kč a žalovaný se jí zavázal tuto částku žalobkyni vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4% z dlužné částky spolu s úrokem 26,28% ročně při RPSN 33,72%. Pro případ prodlení žalovaného s plněním si přitom strany sjednaly právo žalobkyně daný úvěr zesplatnit v případě prodlení žalovaného se dvěma a více splátkami, nebo s jednou splátkou po dobu delší než tři měsíce dále její právo na smluvní pokutu ve výši 500 Kč a na náhradu nákladů spojených s vymáháním ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání, následně navýšené na 300 Kč za měsíc. Za nedílnou součást této smlouvy byly označeny úvěrové podmínky. Průměrný roční úrok u kontokorentů a revolvingových úvěrů v listopadu r. 2019 přitom dosahoval výše 12,44 %.

16. V rámci shora uvedené smlouvy bylo čerpáno celkem 114 246 Kč a uhrazeno celkem 66 962 Kč. Prvních 24 splátek bylo uhrazeno řádně, splátky č. 25., 26., 27 a 28. však již nebyly uhrazeny vůbec, došlo proto k vyúčtování nákladů na vymáhání 2 x 300 Kč a smluvních pokut 2 x 500 Kč. Ke dni 19.8.2024 pak byl úvěr zesplatněn. Po zesplatnění dosahovala dlužná jistina 59 789,76 Kč, úrok 379,65 Kč, úrok za hotovostní transakce 5 631,12 Kč, náklady na vymáhání 900 Kč, smluvní pokuta 1 000 Kč, obchodní úrok 3835,67 Kč a úrok z prodlení 1 639,67 Kč.

17. Dne 20.8.2024 žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě shora uvedeného úvěru po jeho zesplatnění.

18. Dne 6.9.2024 zaslala žalobkyně v této věci žalovanému předžalobní upomínku.

19. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).

20. Ust. § 547 o.z. stanoví, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

21. Ust. § 570 odst. 1 o.z. uvádí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

22. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

23. Ust. § 580 odst. 1 stanoví, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

26. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

27. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

28. Dle § 84 odst. 1 – 3 ZSÚ § 84 poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne.

29. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

30. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

31. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

32. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

34. Ust. § 1958 odst. 2 o. z. stanoví, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

35. Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

36. Ust. § 1970 o.z. poté uvádí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

37. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná.

38. Dle názoru soudu bylo v řízení prokázáno, že spolu žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 29.11.2019 platně a účinně smlouvu o revolvingovém úvěru, když žalobkyně před jejím uzavřením řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když si od něj vyžádala základní údaje a tyto údaje poté prověřila. Co se pak týče samotné „porovnání“ mezi příjmy a výdaji žalovaného, má soud za to, že i toto samotné posouzení bylo ze strany žalobkyně učiněno řádně. Nadto soud poukazuje na to, že žalovaný byl sto daný závazek hradit více cca 3 roky, což podle něj svědčí o tom, že v době uzavření dané smlouvy žalovaný byla sto jej hradit (dále srovnej i rozhodnutí NS ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023), ovšem následně došlo v jeho poměrech ke změnám, to však bez dalšího nezakládá důvod pro učinění závěru o nesprávném posouzení úvěruschopnosti v době, kdy docházelo ke kontraktací. Stejně tak má pak soud za to, že byla mezi stranami platně v souladu se zákonem sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč, kterou soud považuje za přiměřenou, i náhrada účelně vynaložených nákladů 100 Kč měsíčně a úrok ve výši 26,28 %, který je podle soudu přiměřeným, když nikterak výrazně nepřevyšuje v době uzavření smlouvy průměrné sazby úroků u tohoto typu úvěru.

39. Žalobkyně svou smluvně stanovenou povinnost splnila, když žalovanému poskytla sjednaný úvěrový rámec, přičemž žalovaný takto vyčerpala celkem 114 246 Kč, uhradil však toliko 66 962 Kč, když řádně a včas uhradil toliko 24 splátek a další splátky již nehradil. Žalobkyně tedy využila své smluvně stanovené právo, úvěr ke dni 19.8.2024 zesplatnila a žalovaného vyzvala k jeho úhradě. Žalovaný však žalobkyni doposud ničeho neuhradil. Žalobkyně má tak právo na úhradu dlužné jistiny 59 789,76 Kč, nákladů na uplatnění (2 x 300 Kč za prodlení žalovaného s plněním 3 splátek po měsíci), smluvní pokuty 1 000 Kč ( 2 x 500 Kč za prodlení se dvěma splátkami), úroku ve výši 26,28 % ročně od poskytnutí úvěru, resp. daných částek do zesplatnění a od zesplatnění do 90. dne prodlení (v rámci zesplatnění došlo „ke vzniku nové celkové pohledávky“, s níž byl žalovaný od zesplatnění v prodlení, do té doby byl v prodlení toliko s několika dílčími splátkami), a dále úroku ve výši 12,75 % ročně od 91. dne (tj. ode dne 19.11.2024) do zaplacení s ohledem na § 122 ZSÚ. Vzhledem k tomu, že se pak žalovaný dostal do prodlení s plněním, má žalobkyně rovněž nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od prvního dne prodlení do zaplacení. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I) a ve zbytku (tj. co do přesahujícího úroku od 91. dne prodlení s plněním zesplatněné jistiny) žalobu zamítl (výrok II).

40. Žalobkyně byla ve věci v převážné míře úspěšná, když byl její neúspěch toliko v nepatrné části, soud jí proto přiznal dle § 142 odst. 3 ve spojení s § 142a o.s.ř. plnou náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem 2 456 Kč a dále náklady na zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do 31.12.2024. Odměna zástupci žalobkyně tedy byla stanovena ve výši 3 580 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 10 740 Kč za 3 úkony (převzetí věci, žaloba, předžalobní upomínka,) dle §6, §7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., a paušální náhradou hotových výdajů po 300 Kč za úkon, celkem tedy 900 Kč za 3 úkony ve věci (§ 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21 % tedy o 2 444,40 Kč, když zástupce žalobkyně řádně doložil, že je plátcem DPH. Soud tak žalobkyni přiznal náklady v celkové výši 16 540,40 Kč. Vzhledem k tomu, že byla žalobkyně zastoupena ve věci advokátem, je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení žalobkyně k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

41. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek poté byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v základní pariční lhůtě 3 dnů.