18 C 24/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 42 849 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 27 509 Kč s kapitalizovaným úrokem 180,80 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 27 509 Kč od 14.6.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 15 340 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 100,94 Kč a úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 42 849 Kč od 14.6.2023 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 27 509 Kč od 14.6.2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 105,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 42 849 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr, poplatky a smluvní pokutu. Tvrdila, že spolu dne 9.9.2022 po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně (lustrace v NRKI, BRKI, SOLUS, CEE a IR vždy s pozitivním vyhodnocením a provedení credit scoringu, kdy vycházela z příjmu žalovaného 29 000 Kč, z příjmu ostatních členů domácnosti 30 000 Kč, minimálních výdajů na domácnost 15 606 Kč, životního minima členů domácnosti 13 890 Kč, měsíčních výdajů na domácnost uvedených žalovaným 7 000 Kč a z toho, že žalovaný nemá žádné jiné splátky) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, internetových stránek , Anonymizováno, , kdy byla totožnost žalovaného ověřena z jeho dokladů a zasláním ověřovací platby z jeho bankovního účtu ve výši 1 Kč, uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla 30 000 Kč a žalovaný se jí zavázal tuto částku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 990 Kč a sjednaným úrokem formou pravidelných 24 měsíčních splátek. Žalovaný přitom dvakrát užil i možnost odložení splátky tzv. korunovým odkladem, a to platbou ze dne 9.11.2022 ve výši 1 Kč a platbou ze dne 8.12.2022 ve výši 250 Kč, za každý odklad byl přitom sjednán poplatek ve výši 2 970 Kč. Celkově žalovaný na daný dluh uhradil pouze tyto dvě platby a platbu ze dne 9.10.2022 ve výši 2 240 Kč, poté se dostal do prodlení s plněním. Žalobkyně tak žalovanému účtovala třikrát smluvní pokutu po 500 Kč za prodlení, a to dne 24.1.2023, dne 10.2.2023 a dne 13.3.2023. Ve dnech 16.1.2023, 13.2.2023, 13.3.2023 pak žalobkyně žalovanému vyúčtovala náhradu účelně vynaložených nákladů po 300 Kč (segmenting a reporting 40 Kč, operátoři 220 Kč, systémová podpora 40 Kč). Dne 13.2.2023 poté žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dluhu s poučením o možnosti zesplatnění, za což žalovanému žalobkyně vyúčtovala poplatek 130 Kč. Jelikož však žalovaný ani poté na dluh ničeho neuhradil, byl úvěr ze strany žalobkyně ke dni 31.3.2023 zesplatněn. Žalovaný daný dluh však ani pak neuhradil, žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení jistiny 28 499 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti 5 940 Kč, úroku 5 880 Kč, účelně vynaložených nákladů 1 030 Kč a smluvních pokut 1 500 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 281,74 Kč za dobu od 29.5.2023 do 13.6.2023 a úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 14.6.2023 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

5. Žalobkyně má k dispozici kopii OP žalovaného (kopie OP).

6. Z metodiky posouzení úvěruschopnosti, úvěrové zprávy a potvrzení o provedení ověření bonity klienta vyplývá, že vedoucí sekce – oddělení řízení rizik žalobkyně ke dni 13.6.2023 potvrdil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 9.9.2022 provedla ověření bonity klienta dle metodiky, kdy vycházela z toho, že je žalovaný OSVČ, má dvě děti, jeho příjem činí 29 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti dosahuje 30 000 Kč, přičemž eviduje údaj o tom, že ke dni 9.9.2022 nebylo rodné číslo žalovaného evidováno v IR a byl zjištěn jeden existující úvěr ve výši 3000 Kč, který byl sjednán 25.10.2021 a měl být uhrazen do 24.11.2021 formou 1 splátky, ta však nebyla uhrazena.

7. Podle výpisu z účtu žalobkyně, opisu výpisu proplacení smlouvy, potvrzení o přijaté platbě a úhradě a zprávy , Anonymizováno, byla na účet žalobkyně dne 9.9.2022 zaslána 1 Kč z bankovního účtu žalovaného, téhož dne pak byla zaslána částka 30 000 Kč z účtu žalobkyně na účet žalovaného.

8. Z formuláře pro standardní informace, informačního memoranda a úvěrové smlouvy má soud za prokázané, že žalobkyně dne 9.9.2022 vyhotovila předmětné listiny, kdy jsou za strany v těchto listinách označeny žalobkyně v pozici věřitele a žalovaný v pozici dlužníka s uvedením jména, příjmení, RČ, adresy, čísla OP, emailové adresy a telefonního čísla , hodnota, , s tím, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit formou 24 měsíčních splátek spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 990 Kč, sjednaným úrokem (v první splátce bez úroku, ve splátce 2-8 ve výši 49 Kč za každých poskytnutých 1 000 Kč při RPSN 0-83,01 % a od 9. splátky ve výši 0%) při celkovém RPSN 49,1%, ověřovacím poplatkem 1 Kč a příp. poplatkem za prodloužení doby splatnosti o 30 dnů ve výši 2 970 Kč (k tomuto prodloužení dojde v případě, kdy žalovaný zaplatí nejpozději 15 dnů po splatnosti splátky 1 Kč, příp. jakoukoli nižší částku, než je splátka a je možné ji využít pouze dvakrát), celková částka, kterou tak měl žalovaný uhradit činila 41 280 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splátkou je zde poté uvedeno ujednání o tom, že žalovanému mohou být účtovány náklady spojené s upomínáním na základě skutečně provedených úkonů ve výši 300 Kč na měsíc vymáhání a dále ujednání o smluvní pokutě ve výši 500 Kč. Konečně je zde obsaženo ujednání o možnosti zesplatnění úvěru pro případ, kdy nezaplatí 2 a více splátek, nebo nezaplatí splátku déle než 3 měsíce. Smlouva přitom měla být uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy měla být ze strany žalovaného podepsána zvoleným heslem a jedinečným kódem zaslaným na jeho telefonní číslo , tel. číslo, ve smlouvě. Za nedílnou součást smlouvy byl poté označen splátkový kalendář a sazebník. Na konci těchto listin, které tvoří jeden celek, je poté uvedeno, že byly za žalovaného podepsány kódem , Anonymizováno, dne 9.9.2022.

9. Z printscreenu aplikace žalobkyně plyne, že dne 9.9.2022 zaslala žalobkyně na telefonní číslo , tel. číslo, SMS, v níž bylo uvedeno, že kód , Anonymizováno, je PINem pro podpis smlouvy a stačí jej zadat do pole SMS PIN.

10. Podle splátkového kalendáře činil úrok v této věci celkem 10 290 Kč a poplatek za poskytnutí 990 Kč. Poplatek přitom tvořil součást 1. splátky ve výši 2 240 Kč, úrok byl poté součástí 2.-8. splátky ve výši 2 720 Kč, zbývající splátky pak činily 1 250 Kč. Dle sazebníku činil ověřovací poplatek 1 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 33 Kč za každých půjčených 1 000 Kč, poplatek za korunový odklad 99 Kč za každých půjčených 1 000 Kč a smluvní pokuta pro případ prodlení se splátkou 500 Kč.

11. Podle výpisu z ARAD dosahoval průměrný úrok v září r. 2022 u úvěrů na spotřebu s fixací nad 1 rok do 5 let 9,97% ročně.

12. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že dne 9.10.2022 žalovaný v rámci shora uvedené smlouvy uhradil 2 240 Kč, dne 9.11.2022 uhradil 1 Kč a dne 9.12.2022 uhradil 250 Kč, dále již neuhradil ničeho. Žalobkyně tak eviduje do 13.6.2023 dlužnou jistinu 28 499 Kč, dlužný úrok z prodlení 281,74 Kč, dlužný poplatek za minimální splátku 5 940 Kč (2 x 2 970 Kč za posunutí splátky č. 2 a č. 3), dlužnou smluvní pokutu 1 500 Kč (500 Kč u splátky č. 4,5 a 6), dlužný úrok 5 880 Kč (4 x 1 470 Kč) a dlužné účelné náklady 1 30 Kč (300 Kč za splátku č.4, č.5 a č.6 a 130 Kč u zesplatnění dne 31.3.2023).

13. Z výzvy před zahájením vymáhání a příslušného poštovního podacího archu plyne, že dne 14.2.2023 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě 12 980 Kč do 30 dnů v rámci shora specifikované smlouvy s tím, že jinak dojde k zesplatnění daného úvěru.

14. Z výzvy ke splacení celé půjčky a příslušného poštovního podacího archu má soud za prokázané, že dne 3.4.2023 zaslala žalobkyně žalovanému oznámení o zesplatnění předmětného úvěru ze dne 31.3.2023 a vyzvala jej k jeho úhradě do 14 dnů od sepsání dané výzvy.

15. Podle předžalobní výzvy a příslušného poštovního podacího archu zaslala žalobkyně dne 2.5.2023 žalovanému v této věci předžalobní výzvu ze dne 28.4.2023 k úhradě žalované částky do 30 dnů od sepsání této výzvy.

16. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

17. Vedoucí sekce – oddělení řízení rizik žalobkyně ke dni 13.6.2023 potvrdil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ze dne 9.9.2022 provedla ověření bonity žalovaného dle své metodiky, kdy vycházela z toho, že je žalovaný OSVČ, má dvě děti, jeho příjem činí 29 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti dosahuje 30 000 Kč, přičemž eviduje údaj o tom, že ke dni 9.9.2022 nebylo rodné číslo žalovaného evidováno v ISIRu a byla zjištěn jeden existující úvěr ve výši 3000 Kč, který byl sjednán 25.10.2021 a měl být uhrazen do 24.11.2021 formou 1 splátky, ta však nebyla uhrazena.

18. Dne 9.9.2022 žalobkyně v pozici věřitele a žalovaný v pozici dlužníka uzavřeli smlouvu, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 30 000 Kč a žalovaný se jí zavázal žalobkyni tuto částku vrátit formou 24 měsíčních splátek spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 990 Kč (k jeho uhrazení mělo dojít v rámci první splátky), sjednaným úrokem (obsažený ve splátce č. 2- č.8 ve výši 49 Kč za každých poskytnutých 1 000 Kč při RPSN 0-83,01, celková výše úroku činila 10 290 Kč) při celkovém RPSN 49,1%, ověřovacím poplatkem 1 Kč a příp. poplatkem za prodloužení doby splatnosti o 30 dnů ve výši 2 970 Kč (k tomuto prodloužení dojde v případě, kdy žalovaný zaplatí nejpozději 15 dnů po splatnosti splátky 1 Kč, příp. jakoukoli nižší částku, než je splátka a je možné ji využít pouze dvakrát), celková částka, kterou tak měl žalovaný uhradit činila 41 280 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s hrazením splátek se přitom strany dohodly, že žalovanému mohou být žalobkyní účtovány náklady spojené s upomínáním na základě skutečně provedených úkonů ve výši 300 Kč na měsíc vymáhání a smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Zároveň se strany dohodly na možnosti zesplatnění úvěru pro případ, kdy žalovaný nezaplatí 2 a více splátek, nebo nezaplatí splátku déle než 3 měsíce. V této době dosahoval průměrný úrok v září r. 2022 u úvěrů na spotřebu s fixací nad 1 rok do 5 let 9,97% ročně.

19. Žalovaný žalobkyni uhradil dne 9.10.2022 částku 2 240 Kč, dne 9.11.2022 částku 1 Kč a dne 9.12.2022 částku 250 Kč, dále již neuhradil ničeho. Žalobkyně tak eviduje do 13.6.2023 dlužnou jistinu 28 499 Kč, dlužný úrok z prodlení 281,74 Kč, dlužný poplatek za minimální splátku 5 940 Kč (2 x 2 970 Kč za posunutí splátky č. 2 a č. 3), dlužnou smluvní pokutu 1 500 Kč (500 Kč u splátky č. 4,5 a 6), dlužný úrok 5 880 Kč (4 x 1 470 Kč) a dlužné účelné náklady 1 30 Kč (300 Kč za splátku č.4, č.5 a č.6 a 130 Kč u zesplatnění dne 31.3.2023).

20. Dne 14.2.2023 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k úhradě 12 980 Kč do 30 dnů v rámci shora specifikované smlouvy s tím, že jinak dojde k zesplatnění daného úvěru.

21. Dne 3.4.2023 zaslala žalobkyně žalovanému oznámení o zesplatnění předmětného úvěru ze dne 31.3.2023 a vyzvala jej k jeho úhradě do 14.4.2023.

22. Dne 2.5.2023 zaslala žalobkyně žalovanému v této věci předžalobní výzvu.

23. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).

24. Ust. § 547 o.z. stanoví, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

25. Ust. § 570 odst. 1 o.z. uvádí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

26. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

27. Ust. § 580 odst. 1 stanoví, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

28. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

29. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

30. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

31. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

32. Dle § 84 odst. 1 – 3 ZSÚ § 84 poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne.

33. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

34. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

35. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

36. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

37. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

38. Ust. § 1958 odst. 2 o. z. stanoví, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

39. Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

40. Ust. § 1970 o.z. poté uvádí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

41. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

42. Žalobkyně se domáhala daného plnění po žalovaného z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla mezi ní a žalovaným uzavřena dne 9.9.2022 prostředky komunikace na dálku. V řízení přitom bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému v pozici spotřebitele na základě dané smlouvy 30 000 Kč. Vzhledem k tomu, že však žalobkyně poskytovala žalovanému tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měla zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (rozsudek NSS ze dne 1.4.2015, č. j. 1 As 30/2015-39) a prověřením jeho osoby i v rámci veřejných rejstříků jakými jsou evidence dlužníků (rozhodnutí NS ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018) či IR, CEE, SOLUS, BRKI a NRKI (rozhodnutí NS ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020). Z uvedeného tedy plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při tomto posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě po obsahové stránce prověřit, a teprve na základě takového náležitého prověření učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná, či nikoli.

43. Žalobkyně v řízení tvrdila, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z lustrace v NRKI, BRKI, SOLUS, CEE a IR a prováděla credit scoring, přičemž tvrdila, že vycházela z příjmu žalovaného 29 000 Kč, z příjmu ostatních členů domácnosti 30 000 Kč, minimálních výdajů na domácnost 15 606 Kč, životního minima členů domácnosti 13 890 Kč, měsíčních výdajů na domácnost uvedených žalovaným 7 000 Kč a z toho, že žalovaný nemá žádné jiné splátky, což dokládala kartou klienta a metodikou posouzení úvěruschopnosti a potvrzením o provedení ověření bonity klienta. Z těchto důkazů však nelze učinit závěr, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného a že se jednalo o řádné posouzení. Co se týče dané metodiky, i samotný název uvádí, že se jedná o určitý „návod“ vypracovaný žalobkyní, jak má být z její strany úvěruschopnost posuzována, z uvedeného však nelze dovodit, že se tak v tomto případě skutečně stalo. Co se poté týče karty klienta, v ní je pouze uvedeno, že je vůči žalovanému evidován jeden nesplacený závazek (úvěr ve výši 3 000 Kč, který je aktivní a po splatnosti). Ono potvrzení je pak toliko interní potvrzení žalobkyně, které sepsal její zaměstnanec, nejedná se tedy o žádné potvrzení od třetí osoby, které měly žalobkyni předmětné informace poskytnout. Nadto nelze z uvedeného nikterak dovodit, že údaje, ze kterých žalobkyně měla vycházet, byly údaji poskytnutými ze strany žalovaného, resp. že by byly tyto údaje doloženy, resp. následně ze strany žalobkyně ověřeny (např. doložením daňového přiznání, doklady o výdajích, doklady o příjmu dalších členů domácnosti apod.). Zároveň lze z uvedeného dovodit, a to opět toliko z interního záznamu žalobkyně, lustraci pouze v IR, ostatní tvrzené lustrace však již nikoli. Konečně ani samotné údaje, z nichž měla žalobkyně při posuzování vycházet, nejsou dle názoru soudu odpovídající, když zde nejsou řádně uvedeny osobní poměry žalovaného, ani popsány jeho celkové majetkové poměry, včetně závazků (jsou řešeny toliko splátky, ovšem nikoli závazky jako takové). Ani výdajovou stránku finanční situace žalovaného pak žalobkyně podle soudu nezkoumala s odbornou péčí, ač tvrdí, že užívá credit scoring. I při užití tohoto modelu je totiž nutné ověřit, zda závěr o úvěruschopnosti získaný užitím tohoto scoringu není zcela v rozporu s realitou finanční situace posuzované osoby plynoucí z jiných poskytovateli úvěru objektivně dostupných zdrojů, příp. na základě vlastního šetření, to však žalobkyně nikterak netvrdila, ani neprokázala, jak je uvedeno výše.

44. Soud tak dospěl na základě shora uvedeného k závěru, že žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je přitom především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry (před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet), kdy je primárním chráněným zájmem ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (srovnej: Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele tak rovněž představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Dalším smyslem zakotvení této povinnosti je pak i řešení problému rostoucí zadluženosti domácností, kdy tato úprava v konečném důsledku chrání společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod.

45. Následkem absence tohoto posouzení je absolutní neplatnost dané smlouvy o spotřebitelském úvěru, strany tak nejsou povinné si na základě tohoto právního titulu ničeho plnit. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně poskytla na základě této neplatné smlouvy žalovanému plnění ve výši 30 000 Kč, jak je uvedeno výše, čímž se na její úkor žalovaný bezdůvodně obohatil (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a je tak povinen toto obohacení žalobkyni vydat, doposud jí však vydal toliko 2 491 Kč, zbývá tedy zaplatit 27 509 Kč.

46. Soud si je vědom znění § 87 ZSÚ o vydání jistiny, má však za to, že se jedná svou povahou o dluh v rámci bezdůvodného obohacení, který je dluhem splatným na výzvu, kdy je obohacený povinen plnit bez zbytečného odkladu. V řízení přitom bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předmětného dluhu výzvou odeslanou dne 3.4.2023 s lhůtou k úhradě do 14.4.2023, ke dni 15.4.2023 se tak žalovaný dostal s plněním do prodlení a žalobkyni vzniklo právo na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., žalobkyně však úrok z prodlení požaduje až od 29.5.2023. Soud proto žalobkyni přiznal úrok z prodlení ve výši 15% ročně z dané částky až od 29.5.2023, kdy je za dobu od 29.5.2023 do 16.3.2023 kapitalizoval (shodně jako žalobkyně tak, aby byl zcela a řádně vyčerpán celý předmět řízení). S ohledem na výše uvedené tedy soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 27 509 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 29.5.2023 do zaplacení, kdy jej za dobu od 29.5.2023 do 13.6.2023 kapitalizoval(výrok I) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II).

47. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci přibližně 64,2 % úspěch a žalovaný přibližně 35,8 % úspěch. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 28,4 % z částky, na kterou by měla nárok v případě plného úspěchu ve věci. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 1 714 Kč a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle § 14b této vyhlášky. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 500 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 1 500 Kč za 3 úkony (převzetí věci, žaloba, předžalobní upomínka) dle § 6, § 7, § 11 odst. 1 a §14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21 % tedy o 378 Kč, když zástupce žalobkyně řádně doložil, že je plátcem DPH. Celkově tak žalobkyni vznikly náklady ve výši3 892 Kč a soud jí přiznal jejich náhradu ve výši 1 105,30 Kč (28,4 %) odpovídající poměru jejího úspěchu ve věci. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně (výrok III).

48. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalovanému stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v základní pariční lhůtě 3 dnů, když má soud za to, že se jedná o lhůtu přiměřenou možnostem žalovaného a zároveň o spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran, jelikož měl žalovaný danou částku v rámci předmětné neplatné smlouvy žalobkyni uhradit již dubnu r. 2023, jedná se přitom o nižší částku.