18 C 246/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 18 348 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 22.4.2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 6 348 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 800 Kč od 5.12.2023 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 22.4.2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů 613 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 18 348 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený spotřebitelský úvěr a smluvní pokutu. Tvrdila, že dne 1.8.2023 byla mezi stranami prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na webových stránkách žalobkyně , Anonymizováno, , kdy žalobkyně ověřila totožnost žalovaného verifikační platbou ve výši 1 Kč a kopií OP, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný podepsal verifikačním SMS kódem , Anonymizováno, , a na jejímž základě žalobkyně žalovanému téhož dne poskytla na dobu neurčitou úvěr a žalovaný se jí ho zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně formou pravidelných měsíčních splátek. Před uzavřením předmětné smlouvy přitom žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když ověřila jeho příjem výpisy z účtu, resp. výplatními páskami a provedla jeho lustraci ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Žalovaný nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, proto žalobkyně úvěr ke dni 4.12.2023 zesplatnila. Žalovaný však ani poté žalobkyni ničeho neuhradil, žalobkyně se tak po něm domáhá zaplacení jistiny 12 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 4 800 Kč za první měsíc čerpání úvěru splatného nejpozději 4.12.2023, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny za dobu od 5.12.2023 do 12.4.2024 (celkem 1 548 Kč) a příslušného úroku z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

5. Žalobkyně disponuje kopiemi občanského průkazu a řidičského průkazu žalovaného žalovaného (kopie OP a ŘO).

6. Z kopií výplatních pásek žalovaného vyplývá, že v době od května do června r. 2023 byl jeho průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání 36 501 Kč.

7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za dobu od dubna do června r. 2023 soud zjistil, že byl žalovaný opakovaně v debetu. V dubnu r. 2023 mu na účet přišlo 21 plateb v celkové výši cca 15 000 Kč s douškou, že se jedná o dodatečnou půjčku od , Anonymizováno, . Zároveň odešly dvě platby s douškou, že se jedná o splátku úvěru v celkové výši cca 10 000 Kč. V květnu r. 2023 mu na účet přišlo cca 60 plateb v celkové výši přesahující 20 000 Kč s douškou, že se jedná o (dodatečnou) půjčku od , Anonymizováno, . Rovněž je zde vedena platba ve výši 3 000 Kč s douškou, že se jedná o půjčku od , Anonymizováno, a 6 plateb od společnosti , Anonymizováno, ve výši 5 500 Kč s tím, že se jedná o půjčku. V červnu r. 2024 jsou zde dvě platby od společnosti , Anonymizováno, ve výši 3 000 Kč s tím, že se jedná o půjčku, dále 4 platby od společnosti , Anonymizováno, ve výši 10 500 Kč s tím, že se jedná o půjčku, dále 11 plateb od společnosti , právnická osoba, . v rámci půjčky ve výši cca 18 000 Kč, dále 2 platby od , Anonymizováno, ve výši 20 000 Kč s douškou, že se jedná o půjčku, platba ve výši 80 000 Kč od , Anonymizováno, s tím, že se jedná o půjčku, dále 18 plateb ve výši cca 25 000 Kč s douškou, že se jedná o dodatečnou půjčku od , Anonymizováno, a 8 plateb od společnosti , Anonymizováno, ve výši 20 200 Kč s tím, že se jedná o půjčku. Naopak jsou zde evidovány dvě odchozí platby označené jako splátka půjčky v celkové výši cca 10 000 Kč.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vyplývá, že dne 1.8.2023 žalobkyně sestavila smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž jsou jako strany označeni žalobkyně v pozici úvěrujícího a žalovaný v pozici úvěrovaného. Ve smlouvě je uvedeno, že se touto smlouvou žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému na dobu neurčitou nezajištěný, bezhotovostní úvěr s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, tedy revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, přičemž se zavázala žalovanému částku rovnající se úvěrovému rámci žalovanému poskytnout 1.8.2023. Žalovaný se jí naopak měl zavázat splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období ve výši 40 % měsíčně s tím, že jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. RPSN bylo sjednáno na 5 511,69 %. Pro případ prodlení zde přitom bylo obsaženo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení, a automatické zesplatnění úvěru pro případ prodlení žalovaného s plněním po dobu dvou kalendářních měsíců. Smlouva přitom byla podepsána toliko ze strany žalobkyně, není opatřena ani žádným kódem.

9. Dle výpisu z ARAD byl v srpnu r. 2023 průměrná úroková sazba u kontokorentů 17,55% ročně.

10. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně plyne, že na bankovní účet č. , č. účtu, žalobkyně ze svého bankovního účtu odeslala dne 1.8. 2023 částku 7 000 Kč, dne 3.8.2023 částku 2 000 Kč a dne 4.8.2023 částku 3 000 Kč. Podle zprávy banky se přitom jedná v rámci bankovního účtu č. , č. účtu, o bankovní účet vedený ve prospěch žalovaného, na který v uvedené dny byly připsány shora specifikované částky.

11. Podle listiny označené jako Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, vyhotovila žalobkyně dne 1.12.2023 na jméno žalovaného oznámení o zesplatnění předmětného spotřebitelského úvěru ke dni 1.12.2023.

12. Z předžalobní upomínky a příslušného podacího lístku vyplývá, že žalobkyně zaslala dne 12.4.2024 v této věci žalovanému předžalobní upomínku.

13. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

14. Žalobkyně má k dispozici kopii občanského průkazu a řidičského průkazu a výplatnice žalovaného za květen a červen r. 2023, z nichž vyplývá, že jeho průměrný čistý měsíční příjem za toto období dosahoval cca 36 501 Kč. Zároveň má žalobkyně k dispozici výpis z bankovního účtu žalovaného za duben - červen r. 2023, z něhož plyne, že v tomto období byl žalovaný v rámci tohoto účtu opakovaně v debetu, přičemž jsou zde evidovány příchozí platby od 6 různých, u nichž je soudu z úřední činnosti známo, že se jedná o poskytovatele úvěrů a zápůjček, ve výši cca 240 000 Kč, u nichž je uvedeno, že se jedná o poskytnutí různých úvěrů a zápůjček.

15. Dne 1.8.2023 žalobkyně sestavila smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , v níž jsou jako strany označeni žalobkyně v pozici úvěrujícího a žalovaný v pozici úvěrovaného. Ve smlouvě je uvedeno, že se touto smlouvou žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému na dobu neurčitou nezajištěný, bezhotovostní úvěr s pravidelným splácením úroků a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, tedy revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, přičemž se zavázala žalovanému částku rovnající se úvěrovému rámci žalovanému poskytnout 1.8.2023. Žalovaný se jí naopak měl zavázat splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období ve výši 40 % měsíčně s tím, že jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. RPSN bylo sjednáno na 5 511,69 %. Pro případ prodlení zde přitom bylo obsaženo ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení, a automatické zesplatnění úvěru pro případ prodlení žalovaného s plněním po dobu dvou kalendářních měsíců. Smlouva přitom byla podepsána toliko ze strany žalobkyně, není opatřena ani žádným kódem. V této době byla průměrná úroková sazba u kontokorentů 17,55 % ročně.

16. Žalobkyně zaslala na účet vedený ve prospěch žalovaného dne 1.8. 2023 částku 7 000 Kč, dne 3.8.2023 částku 2 000 Kč a dne 4.8.2023 částku 3 000 Kč.

17. Dne 1.12.2023 žalobkyně vyhotovila na jméno žalovaného oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ke dni 1.12.2023.

18. Dne 12.4.2024 zaslala žalobkyně žalovanému v této věci předžalobní upomínku, v níž žalovaného vyzvala k úhradě do 3 dnů.

19. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).

20. Ust. § 547 o.z. stanoví, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

21. Ust. § 570 odst. 1 o.z. uvádí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

22. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

23. Dle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. se ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

24. Ust. § 561 odst. 1 o. z. uvádí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

25. Dle § 562 odst. 1 a 2 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

26. Ust. § 580 odst. 1 stanoví, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

27. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

28. Ust. § 1724 a § 1725 o.z. uvádí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy, přičemž je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

29. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

30. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

31. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

32. Dle § 84 odst. 1 – 3 ZSÚ § 84 poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne.

33. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

34. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

35. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

36. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

37. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

38. Ust. § 1958 odst. 2 o. z. stanoví, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

39. Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

40. Ust. § 1970 o.z. poté uvádí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

41. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

42. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, přičemž se nejedná o smlouvu, jež by musela být uzavřena v písemné formě, musí však obsahovat esenciální náležitosti (označení stran, závazku poskytnout a vrátit, příp. doba vrácení a úroky) a splňovat zákonem stanovené požadavky na právní jednání (osoba, vůle, projev vůle). Žalobkyně v řízení tvrdila, že byla tato smlouva mezi ní a žalovaným uzavřena v písemné formě dne 1.8.2023 prostředky komunikace na dálku, na jejích webových stránkách. Písemná forma je však u právních jednání učiněných elektronicky bez užití autorizovaného elektronického podpisu, o což se v tomto případě jedná, zachována pouze v tom případě, kdy dané použité prostředky komunikace na dálku umožňují zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby. Totožnost žalovaného v pozici dlužníka byla dle názoru soudu v tomto případě žalobkyní řádně ověřena kopiemi osobních dokladů, v řízení však již nebylo podle názoru soudu řádně tvrzeno, ani prokázáno, že by byla daná smlouva ze strany žalovaného řádně podepsána verifikačním SMS kódem , Anonymizováno, (tj. že by se mělo jednat o verifikační kód přidělený žalovanému za účelem podepsání dané smlouvy, že byl tento kód žalovanému zaslán na jím uvedené telefonní číslo a že jej žalovaný užil pro podpis dané smlouvy, čímž mělo dojít k její akceptaci ze strany žalovaného). Dle názoru zdejšího soudu tak nebyly splněny zákonem stanovené podmínky zachování písemnosti daného právního jednání, přičemž nebylo ani prokázáno, že by v tomto případě žalovaný právně jednal, tj. že by projevil svou vůli s žalobkyní tuto smlouvu za daných podmínek, danou formou a s daným obsahem uzavřít. Žalobkyně tak v těchto otázkách neunesla břemeno tvrzení, resp. břemeno důkazní, přičemž se svou neúčastí na jednání dobrovolně vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Vzhledem k uvedenému tedy soud uzavřel, že se jedná o právní jednání nicotné, které nezpůsobuje právní následky, a strany tudíž nejsou povinny se jím řídit, resp. žalovaný nemá povinnost žalobkyni z titulu dané smlouvy cokoli hradit.

43. I kdyby pak byla daná smlouva mezi stranami žalobkyní tvrzeným způsobem uzavřena, má soud za to, že by se jednalo o smlouvu absolutně neplatnou pro absenci řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před uzavřením dané smlouvy žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytovala žalovanému tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měla zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně přitom tvrdila, že v rámci posouzení jeho úvěruschopnosti vycházela z výpisu z bankovního účtu žalovaného, či z jeho výplatních pásek a z lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI (zcela zde však absentuje tvrzení o tom, s jakým výsledkem dané lustrace byly), k tomuto svému tvrzení však soudu nepředložila vyjma výplatních pásek žalovaného a výpisu z jeho bankovního účtu žádné důkazy. Z uvedených tvrzení nadto lze podle soudu dovodit, že žalobkyně měla k dispozici základní údaje poskytnuté žalovaným co do jeho osobních a majetkových poměrů (výdaje, závazky, počet vyživovacích povinností apod.), resp. toto nebylo v řízení nikterak tvrzeno, ani prokázáno, které by následně podrobila ověření, přičemž řádně netvrdila ani konečné vyhodnocení tohoto ověření. Navíc pak žalobkyně soudu nenavrhla, resp. nepředložila ani žádný důkaz k prokázání onoho posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyni před uzavřením dané smlouvy (např. doklady o výdajích žalovaného, výpisy z daných registrů, výsledek posouzení pod.). Uvedené je nadto markantnější s ohledem na shora specifikovaná skutková zjištění soudu učiněná z výpisu z bankovního účtu žalovaného, z něhož je patrné, že byl žalovaný na tomto účtu v debetu a jen za dobu od dubna do června r. 2023 mu mělo být na tento bankovní účet poskytnuto několik úvěrů/zápůjček v celkové hodnotě převyšující 200 000 Kč, již na tomto základě by tak bylo namístě dle názoru soudu učinit další kroky v rámci řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, když se podle něj jedná o rizikovější úvěr. Žalobkyně tak podle názoru soudu v tomto bodu neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, přičemž se z jednání soudu omluvila, takže se svou neúčastí dobrovolně zbavila možnosti poučení ze strany soudu dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

44. Soud tak nemá za řádně tvrzené, ani za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je přitom především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry (před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet). Primárním chráněným zájmem je tak zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (srovnej: Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele pak rovněž představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Dalším smyslem zakotvení této povinnosti je pak řešení problému rostoucí zadluženosti domácností, kdy tato úprava v konečném důsledku chrání společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je pak i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek NS ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Následkem absence tohoto posouzení je poté absolutní neplatnost dané smlouvy o revolvingovém úvěru, jak je uvedeno výše.

45. S ohledem na vše výše uvedené tak nejsou strany povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě nicotné, resp. absolutně neplatné smlouvy o úvěru ničeho plnit. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, jak je uvedeno výše, že žalobkyně poskytla na základě této smlouvy žalovanému plnění ve výši 12 000 Kč, čímž se na její úkor žalovaný bezdůvodně obohatil (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a je tak povinen toto obohacení žalobkyni vydat.

46. Dluh v rámci bezdůvodného obohacení je dluhem, který je splatný na výzvu, a obohacený je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Soud tedy vycházel z toho, že řádnou výzvou k vydání předmětného bezdůvodného obohacení je výzva žalobkyně v rámci předžalobní upomínky, u níž bylo řádně tvrzeno i doloženo, že byla žalovanému odeslána 12.4.2024, má se tedy za to, že mu byla doručena dne 17.4.2024. V samotné předžalobní upomínce je pak stanovena lhůta k plnění v délce 3 dnů, den následující (22.4.2024) se tak žalovaný dostal s plněním do prodlení a žalobkyně má od daného dne právo na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

47. S ohledem na výše uvedené tedy soud žalovanému uložil ve výroku I tohoto rozhodnutí povinnost zaplatit žalobkyni 12 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 22.4.2024 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II).

48. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci přibližně 62,5 % úspěch a žalovaný přibližně 37,5 % úspěch. Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 25 % z částky, na kterou by měla nárok v případě plného úspěchu ve věci. V daném případě se jedná o zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (viz dále) a náklady za zastoupení advokátem. Náklady na toto zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, byla náhrada nákladů omezena dle § 14b této vyhlášky. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, celkem tedy 900 Kč za 3 úkony (převzetí věci, návrh, předžalobní upomínka) dle §11 písm. a/, d/ a §14b odst. 1 bod 2/ vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 3 úkony ve věci po 100 Kč, celkem 300 Kč (§14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o náhradu DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., při sazbě 21% tedy o 252 Kč, když zástupce žalobkyně řádně doložil, že je plátcem DPH. Celkově tak žalobkyni vznikly náklady ve výši 2 452 Kč a soud jí přiznal jejich náhradu ve výši 613 Kč (25 %) odpovídající poměru jejího úspěchu ve věci. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu těchto nákladů k rukám zástupce žalobkyně.

49. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalovanému stanovena podle §160 odst. 1 o. s. ř. v základní pariční lhůtě 3 dnů, když má soud za to, že se jedná o lhůtu přiměřenou možnostem žalovaného a zároveň o spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran.

50. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala ve věci návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, kdy zaplatila soudní poplatek dle položky 2 Sazebníku poplatků, ale elektronický platební rozkaz nebyl ve věci vydán a soud pokračoval v řízení, doměřil soud žalobkyni ve výroku IV soudní poplatek dle položky 1 Sazebníku poplatků (soudní poplatek dle položky 1 v tomto případě činí 1 000 Kč, přičemž bylo uhrazeno 800 Kč, zbývá tak doplatit 200 Kč).