18 C 268/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 31 801 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení 31 801 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí doplatek soudního poplatku ve výši 318 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 31 801 Kč s příslušenstvím v podobě běžného úroku a úroku z prodlení s tím, že se jedná o neuhrazenou zápůjčku. Tvrdila, že spolu žalovaný a právní předchůdce žalobkyně, spol. , právnická osoba, (dále předchůdce), po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce (předchůdce přitom vycházel z informací od žalovaného a předložených dokladů), uzavřeli dne 29.3.2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru/zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly Smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Na jejím základě předchůdce žalovanému poskytl v hotovosti 40 000 Kč a žalovaný se je zavázal předchůdci vrátit do 29.12.2022 formou 21 měsíčních splátek po 4 339 Kč spolu s poplatkem v celkové výši 51 101 Kč odpovídajícím součtu 38 564 Kč jako kapitalizovaného úroku ve výši 18,69 % ročně za dobu řádného splácení zápůjčky, 1 500 Kč jako odměny za zpracování a 8 328 Kč jako odměny za službu komfortní a flexibilní splácení. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, když uhradil toliko 59 300 Kč. Ke dni 29.1.2024 poté předchůdce postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek tuto svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která tak po žalovaném požaduje zaplacení dlužné jistiny 20 477,11 Kč, poplatku 11 323,89 Kč, kapitalizovaného úroku 4 220,52 Kč (úrok ve výši 18,69 % z jistiny od 30.12.2022 do 29.1.2024), úroku ve výši 18,69 % ročně z dlužné jistiny od 30.1.2024 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení 3 131,29 Kč (úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 29.1.2023 do 29.1.2024) a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 30.1.2024 do zaplacení.

2. Žalovaný uvedl, že chce žalovanou částku uhradit. Souhlasí s tím, že mezi ním a právním předchůdcem došlo daného dne k uzavření předmětné smlouvy. V této době byl ženatý, měl 2 vyživovací povinnosti, pracoval u společnosti Iveco s příjmem cca 23 000 Kč měsíčně a měl další závazky, v tuto chvíli si již však blíže nevzpomíná, ví jen, že hradil půjčku na byt u společnosti , Anonymizováno, , a to 3 000 Kč měsíčně. Tuto půjčku si bral, protože se mu rozbilo vozidlo.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala, soud proto postupoval v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez její přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Dříve, než pak soud přistoupil k dokazování, posuzoval, zda nejsou ve věci splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání v souladu s § 153a o.s.ř., jelikož lze vyjádření žalovaného ve věci posoudit jako uznání daného dluhu vůči žalobkyni, dospěl však k závěru, že nikoli. Daný rozsudek lze totiž vydat pouze ve věci, v níž lze uzavřít a schválit smír (§ 153a odst. 2 o.s.ř.), přičemž v tomto případě povaha věci podle názoru soudu nepřipouští smír uzavřít, resp. schválit, s ohledem na žalobkyní požadovaná plnění, jež jsou dle názoru soudu v rozporu se zákonem (viz dále, §99 odst. 2 o.s.ř.).

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

5. Dle zákaznické karty žalovaný požádal dne 29.3.2021 předchůdce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč, přičemž v žádosti uvedl, že je ženatý, žije ve své nemovitosti, má učňovské vzdělání, pracuje na plný úvazek s průměrným čistým měsíčním příjmem 21 634 Kč, má kreditní kartu, má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a jeho odhadované měsíční výdaje činí 6 000 Kč. Uvedené údaje však nebyly ověřeny žádnými dokumenty, resp. v zákaznické kartě není uvedené žádným způsobem zaznamenáno.

6. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že spolu předchůdce a žalovaný v pozici klienta dne 29.3.2021 uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu této smlouvy částku ve výši 40 000 Kč a žalovaný se mu ji zavázal vrátit ve formě 21 měsíčních splátek po 4 339 Kč, resp. 4 321 Kč u splátky poslední s dohodnutým poplatkem v celkové výši 48 392 Kč. Daný poplatek přitom sestával z úroku 38 564 Kč při úrokové sazbě 86% ročně, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, doplňkovou službu komfortního splácení 3 428 Kč (poskytnutí zápůjčky v hotovosti s využitím služeb obchodního zástupce) a poplatku za doplňkovou službu flexibilní splácení 4 900 Kč (garance celkové ceny, garance neuplatnění pohledávky pro případ smrti, splátkové prázdniny), kdy byl žalovaný ze strany předchůdce poučen, že se v rámci doplňkových služeb jedná o služby, které nejsou povinné pro získání spotřebitelského úvěru s tím, že pokud si tyto služby žalobce zvolí, bude mu zápůjčka poskytnuta v hotovosti, v opačném případě se použije bezhotovostní režim. Zároveň si žalovaný ve smlouvě zvolil přistoupení k volitelné službě doplňkové pojištění, kdy pojistné za sjednanou dobu pojištění dosahovalo 2 709 Kč. Celková dlužná částka tedy dosahovala 91 101 Kč a RPSN činilo 135,71 %. Za nedílnou součást této smlouvy poté byly označeny Smluvní podmínky uvedené ve formuláři smlouvy. Listina je přitom opatřena podpisem žalovaného a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou. Na dalších stranách tohoto smluvního formuláře jsou poté vytištěny smluvní podmínky, které nejsou opatřeny podpisem žádného z účastníků smlouvy. V bodu 3 těchto podmínek je upraven postup pro hotovostní splácení a postup při započtení plateb, kdy se platby nejprve započtou na splatné náklady spojené s vymáháním, na splatné splátky pojistného, na splatný poplatek za spotřebitelský úvěr, na splatnou jistinu, na splatné sankční poplatky, na nesplatnou část jistiny a na nesplatnou část poplatku. V bodu 9 smlouvy je poté stanoveno, že je smlouva uzavřena na dobu určitou a její účinnost trvá ode dne podpisu do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky, zároveň je zde uvedeno poučení o možnosti odstoupení od smlouvy.

7. Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR dostupných na internetových stránkách ČNB má soud za prokázané, že v březnu r. 2021 dosahovala obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně 6,23 % ročně.

8. Dle tabulky umoření uhradil žalovaný žalobkyně v rámci shora specifikované smlouvy za dobu od 29.3.2021 do 21.6.2023 celkem 59 300 Kč.

9. Z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávek a přílohy č. 1 této smlouvy má soud za prokázané, že předchůdce uzavřel se žalobkyní dne 29.1.2024 smlouvu, jíž se předchůdce zavázal postoupit své pohledávky za svými klienty, včetně pohledávky za žalovaným z titulu shora specifikované smlouvy, na žalobkyni. Přípisem ze dne 29.1.2024 odeslaným 20.2.2024 byla poté tato skutečnost žalovanému ze strany žalobkyně oznámena, přičemž žalobkyně žalovaného zároveň vyzvala k úhradě daného dluhu do 10 dnů (oznámení o postoupení pohledávky, příslušný podací lístek).

10. Podle výzvy ze dne 22.5.2024 a příslušného podacího lístku byla žalovanému žalobkyní zaslána dne 22.5.2024 předžalobní upomínka.

11. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

12. Dne 29.3.2021 žalovaný požádal předchůdce o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč, přičemž v žádosti uvedl, že je ženatý, žije ve své nemovitosti, má učňovské vzdělání, pracuje na plný úvazek s průměrným čistým měsíčním příjmem 21 634 Kč, má kreditní kartu, má spotřebitelský úvěr u jiné společnosti a jeho odhadované měsíční výdaje činí 6 000 Kč. Uvedené údaje však nebyly ověřeny žádnými dokumenty, resp. v zákaznické kartě není uvedené žádným způsobem zaznamenáno.

13. Dne 29.3.2021 spolu předchůdce a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě předchůdce poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu této smlouvy částku ve výši 40 000 Kč a žalovaný se mu ji zavázal vrátit ve formě 21 měsíčních splátek po 4 339 Kč, resp. 4 321 Kč u splátky poslední s dohodnutým poplatkem v celkové výši 48 392 Kč. Daný poplatek přitom sestával z úroku 38 564 Kč při úrokové sazbě 86% ročně, poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, doplňkovou službu komfortního splácení 3 428 Kč (poskytnutí zápůjčky v hotovosti s využitím služeb obchodního zástupce) a poplatku za doplňkovou službu flexibilní splácení 4 900 Kč (garance celkové ceny, garance neuplatnění pohledávky pro případ smrti, splátkové prázdniny), kdy byl žalovaný ze strany předchůdce poučen, že se v rámci doplňkových služeb jedná o služby, které nejsou povinné pro získání spotřebitelského úvěru s tím, že pokud si tyto služby žalobce zvolí, bude mu zápůjčka poskytnuta v hotovosti, v opačném případě se použije bezhotovostní režim. Zároveň si žalovaný ve smlouvě zvolil přistoupení k volitelné službě doplňkové pojištění, kdy pojistné za sjednanou dobu pojištění dosahovalo 2 709 Kč. Celková dlužná částka tedy dosahovala 91 101 Kč a RPSN činilo 135,71 %. Za nedílnou součást této smlouvy poté byly označeny Smluvní podmínky uvedené ve formuláři smlouvy. Listina je přitom opatřena podpisem žalovaného a rozhodné údaje jsou do ní vepsány rukou. Na dalších stranách tohoto formuláře jsou pak uvedeny smluvní podmínky, které byly ve smlouvě označeny za její nedílnou součást. Tyto strany daného formuláře však již nejsou podepsány žádnou ze stran.

14. V březnu r. 2021 dosahovala obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně 6,23 % ročně.

15. V rámci shora specifikované smlouvy žalovaný předchůdci za dobu od 29.3.2021 do 21.6.2023 uhradil celkem 59 300 Kč16. Dne 29.1.2024 předchůdce uzavřel se žalobkyní smlouvu, jíž se předchůdce zavázal postoupit své pohledávky za svými klienty, včetně pohledávky za žalovaným z titulu shora specifikované smlouvy, na žalobkyni. Žalobkyně přitom oznámila toto postoupení žalovaného přípisem odeslaným dne 20.2.2024, v němž žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě předmětného dluhu ve lhůtě 10 dnů.

17. Dne 22.5.2024 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku.

18. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. ve znění do 30.6.2021 a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 30.9.2021 (dále ZSÚ) s ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy.

19. Ust. § 419 o.z. stanoví, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

20. Podle § 2390 o. z. přenechává smlouvou o zápůjčce zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

21. Dle § 2392 odst. 1 o.z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

22. Ust. § 547 o.z. stanoví, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

23. Ust. § 570 odst. 1 o.z. uvádí, že Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo24. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

25. Ust. § 580 odst. 1 stanoví, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

27. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

28. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

29. Dle § 84 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

30. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

33. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

34. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

35. Ust. § 1958 odst. 2 o. z. stanoví, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

36. Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

37. Ust. § 1970 o.z. poté uvádí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

38. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

39. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba nedůvodná.

40. Žalobkyně se domáhala daného plnění po žalovaném z titulu smlouvy u zápůjčce, která byla mezi předchůdcem a žalovaným uzavřena dne 29.3.2021, přičemž je v této věci aktivně legitimována, protože na ni byla tato pohledávka předchůdce za žalovaným platně a účinně postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.1.2024. V řízení přitom bylo prokázáno, že předchůdce poskytl žalovanému v pozici spotřebitele na základě dané smlouvy 40 000 Kč. Vzhledem k tomu, že však předchůdce poskytoval žalovanému tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měl zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (rozsudek NSS ze dne 1.4.2015, č. j. 1 As 30/2015-39) a prověřením jeho osoby i v rámci veřejných rejstříků jakými jsou evidence dlužníků (rozhodnutí NS ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3180/2018) či IR, CEE, SOLUS, BRKI a NRKI (rozhodnutí NS ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1522/2020). Z uvedeného tedy plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při tomto posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě po obsahové stránce prověřit, a teprve na základě takového náležitého prověření učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná, či nikoli.

41. Žalobkyně v této věci tvrdila, že v rámci posouzení úvěruschopnosti předchůdce vycházel z informací získaných od žalovaného a ověřených z jím předložených dokladů, zcela však absentuje tvrzení, o jaké doklady se jednalo, jaká zjištění z nich byla učiněna, resp. jak byla ona tvrzení ověřena, zda bylo učiněno prověření jeho osoby i v rámci veřejných rejstříků a jaký závěr v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl na základě uvedeného ze strany předchůdce přijat. K doložení posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce pak žalobkyně soudu předložila toliko zákaznickou kartu, v této kartě jsou však zaznamenány toliko informace poskytnuté ze strany žalovaného, není zde však žádný záznam o jejich ověření doklady (není zde uvedeno ani jaké doklady žalovaný předchůdci poskytl, ani jaká zjištění z nich byla učiněna co do osobních, a majetkových poměrů žalovaného, včetně příjmů a výdajů žalovaného, když žalovaný sám uvedl, že má kreditní kartu a další spotřebitelský úvěr u jiného poskytovatele). Žalobkyně tak podle názoru soudu v tomto bodu neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, přičemž se z jednání soud omluvila, takže se svou neúčastí dobrovolně zbavila možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

42. Soud tak nemá za řádně tvrzené, ani za prokázané, že by předchůdce před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, přičemž na uvedeném závěru ničeho nemění skutečnost, že žalovaný na základě předmětné smlouvy plnil, jelikož je smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry (před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet), kdy je primárním chráněným zájmem ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (srovnej: Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele tedy představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Dalším smyslem zakotvení této povinnosti je pak řešení problému rostoucí zadluženosti domácností, kdy tato úprava v konečném důsledku chrání společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod.

43. Následkem absence tohoto posouzení je pak neplatnost dané smlouvy ze dne 29.3.2021, a to neplatnost absolutní, protože porušení této povinnosti odporuje zákonu (ZSÚ) a zároveň tím narušuje i veřejný pořádek, když by v opačném případě docházelo ke shora popsaným negativním důsledkům ve společnosti (rozsudek NS ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Uvedený závěr přitom podporuje rovněž rozhodnutí ÚS ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde je uvedeno, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zároveň k tomu soud odkazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18 - OPR-FINANCE S.R.O. V. GK v rámci řešení předběžné otázky, kterou soudu předložil Okresní soud v Ostravě, kdy Soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Konečně je uvedený závěr podpořen i tím, že bylo předmětné ustanovení v r. 2022 novelizováno právě co do stanovení absolutní neplatnosti smlouvy pro řádné neposouzení úvěruschopnosti. Soud tedy dospěl k závěru, že je daná smlouva absolutně neplatná, strany, resp. žalobkyně a žalovaný s ohledem na předmětné postoupení pohledávky, tedy nejsou povinné si na základě tohoto právního titulu ničeho plnit.

44. Soud tedy dospěl k závěru, jak je uvedeno výše, že se jedná o absolutně neplatnou smlouvu. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, že předchůdce poskytl na základě této neplatné smlouvy žalovanému plnění ve výši 40 000 Kč, čímž se žalovaný na jeho úkor bezdůvodně obohatil (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu). Žalovaný tak byl povinen toto obohacení předchůdci vydat, zároveň ovšem bylo v řízení prokázáno, že žalovaný na základě této smlouvy předchůdci uhradil již 59 300 Kč. Dle názoru zdejšího soudu tak již bylo předmětné bezdůvodné obohacení v plném rozsahu vydáno (nemohlo pak dojít ani ke vzniku prána na úhradu úroku z prodlení, jelikož první doložená výzva k úhradě byla odeslána až v lednu r. 2024, vše však bylo uhrazeno nejpozději do 21.6.2023, tj. ještě dříve, než došlo k oné výzvě a tedy nastolení splatnosti bezdůvodného obohacení, v konečném důsledku tak nemohlo dojít ani k platnému a účinnému postoupení dané pohledávky, když ta již ke dni postoupení neexistovala).

45. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I).

46. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný, vzniklo mu tak dle § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení, žalovaný se však tohoto svého práva výslovně vzdal, soud proto o náhradě nákladů rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.

47. Žalobkyně ve věci podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž uhradila soudní poplatek 1 591 Kč v souladu s položkou 2 bod 1 písm. c/ Sazebníku poplatků, soud však ve věci nevydal elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení. S ohledem na uvedené je tak nutné doměřit soudní poplatek v souladu s položkou 2 bod 2 Sazebníku poplatků do výše dle položky 1 Sazebníku, tj. do 1 273 Kč. Soud proto ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozhodnutí. Lhůta k úhradě doplatku byla žalobkyni stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.