18 C 363/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 29 929,93 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, jíž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení 29478,93 Kč, úroku z prodlení z částky 29478,93 Kč od 17.7.2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1892,09 Kč od 1.11.2022 do 16.7.2023, kapitalizovaného úroku ve výši 639,20 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč a smluvní pokuty 451 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 29 929,93 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr, poplatky a smluvní pokutu. Tvrdila, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, (dále předchůdce) a žalovaným byla dne 23.10.2018 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Na jejím základě předchůdce žalovanému vydal platební kartu s možností čerpání finančních prostředků až do výše 30 000 Kč při rámci 500 000 Kč, žalovaný se jí pak zavázal předchůdci poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 22,68 % ročně při RPSN 31,14 % formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % z čerpaného úvěru, resp. min. ve výši 500 Kč. Celkem bylo takto žalovanému ze strany předchůdce poskytnuto 109 761,17 Kč. Před uzavřením dané smlouvy přitom předchůdce s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházel z tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů, v interních i externích databázích třetích subjektů a v registru SOLUS. Žalovaný však nehradil dohodnuté splátky řádně a včas, když uhradil toliko 106 159 Kč, ke dni 31.10.2022 tak byl úvěr ze strany předchůdce zesplatněn po jeho odstoupení od smlouvy, čímž předchůdci vzniklo právo rovněž na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.11.2022 pak předchůdce postoupil tuto svou pohledávku za žalovaným s účinností ke dni 14.11.2022 na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem. Žalovaný následně uhradil 5 000 Kč. Žalobkyně se tak po žalovaném nyní domáhá zaplacení jistiny 29 478,93 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 3766,52 Kč za dobu od 9.4.2022 do 1.11.2022, poplatku za pojištění schopnosti splácet 639,20 Kč, smluvní pokuty 451 Kč za dobu od 16.10.2022 do 1.11.2022, poplatku za odeslání písemné upomínky 600 Kč, poplatku za odeslání odstoupení od smlouvy 100 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání 690 Kč (zaslání dopisu 39 Kč a 3 cesty pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného po 217 Kč) s příslušným úrokem z prodlení plynoucím z jistiny.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, o odročení jednání nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádal. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

5. Podle rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb byla mezi žalovaným a předchůdcem dne 23.10.2018 uzavřena smlouva, jíž se předchůdce zavázal poskytovat žalovanému bankovní produkty.

6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, interního záznamu předchůdce o podpisu žádosti a žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že dne 23.10.2018 žalovaný předchůdce požádal o poskytnutí bankovního produktu v rámci shora specifikované rámcové smlouvy, a to o revolvingový úvěr s parametry specifikovanými v Přehledu podmínek revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 30 000 Kč s měsíčními splátkami ve výši min. 5 % z dlužné částky, resp. min. ve výši 500 Kč při úroku 22,68% ročně a RPSN 31,14 %, s poplatkem za rezervaci úvěrových zdrojů 69 Kč měsíčně a poplatkem za sjednané pojištění schopnosti splácet 4,99% z měsíční splátky úvěru. V žádosti přitom uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u příbuzných, pracuje jako dělník v soukromém sektoru, jeho čistý měsíční příjem dosahuje 13 500 Kč a náklady domácnosti 1 500 Kč. Pro případ prodlení s úhradou splatné splátky je zde pak upraveno právo předchůdce na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky i právo na náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a úhradu poplatku za odeslání upomínky 100 Kč. Žalovaný přitom souhlasil s poskytnutím informací ze systému SOLUS předchůdci za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti.

7. Podle ARAD dosahovala průměrná sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami v říjnu r. 2018 výše 12,41 %.

8. Dle přípisu z čl. 27 a 28 předchůdce sestavil oznámení na jméno žalovaného co do postupu při schvalování úvěru a nakládání s kartou.

9. Z výpisu ze shora specifikovaného úvěru vyplývá, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 109 761,17 Kč a uhradil na něj 106 159 Kč. Ke dni 20.9.2022 tedy dosahoval dluh 34 335,65 Kč, z toho úrok činil 3 766,52 Kč, pojištění bylo 639,20Kč a pokuta dosahovala 451 Kč.

10. Podle listiny označené jako „Věc: Odstoupení od úvěrové smlouvy vyhotovil předchůdce dne 26.9.2022 přípis na jméno žalovaného, v němž je uvedeno, že s ohledem na prodlení žalovaného se splácením shora specifikovaného úvěru odstupuje od předmětné smlouvy s tím, že byl úvěr zesplatněn ke dni 31.10.2022.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy č. 1 této smlouvy a potvrzení o připsání úplaty soud zjistil, že 7.11.2022 byla mezi předchůdcem a žalobkyní uzavřena smlouva, na jejímž základě došlo k postoupení shora specifikované pohledávky předchůdce za žalovaným na žalobkyni.

12. Z oznámení o postoupení a příslušného poštovního podacího archu plyne, že žalobkyně dne 29.11.2022 zaslala žalovanému oznámení o tom, že se stala majitelem pohledávky, která předchůdci vznikla za jeho osobou ze shora specifikované smlouvy a vyzvala jej k jeho úhradě do 12.12.2022 s tím, že jej rovněž poučila o tom, že jinak může dojít k účtování nákladů mimosoudního vymáhání, a to mimo jiné 39 Kč za odchozí dopis, 217 Kč za osobní návštěvu.

13. Dle přípisu ze dne 3.1.2023 žalobkyně sepsala daného na jméno žalovaného výzvu k úhradě předmětného dluhu.

14. Dle výpisu úkonů eviduje žalobkyně ve svých interních záznamech čtyři úkony mimosoudního vymáhání předmětné pohledávky, a to zaslání dopisu dne 3.1.2023 a cestu pověřeného pracovníka na kontaktní adresu žalovaného dne 17.1.2023, dne 10.1.2024 a dne 15.1.2024.

15. Z výzvy ze dne 11.3.2024 a příslušného podacího archu má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému daného dne předžalobní upomínku k úhradě žalovaného dluhu.

16. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

17. Dne 23.10.2018 spolu předchůdce a žalovaný uzavřeli rámcovou smlouvu na poskytování bankovních produktů a služeb. Na jejím základě spolu poté strany téhož dne na základě žádosti předchůdce, v níž uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí u příbuzných, je dělníkem, jeho čistý měsíční příjem dosahuje 13 500 Kč a náklady domácnosti jsou 1 500 Kč měsíčně, uzavřeli smlouvu, jíž se předchůdce zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč a žalovaný se jí zavázal poskytnuté částky hradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši min. 5% z dlužné částky, resp. min. ve výši 500 Kč při úroku 22,68% ročně a RPSN 31,14ˇ% s tím, že poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů byl stanoven na 69 Kč měsíčně a poplatek za pojištění je 5,99% ze splátky. Zároveň se strany dohodly na právu předchůdce na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek i na náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč a za zaslání upomínky 100 Kč. Na základě dané smlouvy předchůdce žalovanému poskytl 109 761,17 Kč, žalovaný pak předchůdci uhradil 1056 159 Kč do zesplatnění a 5 000 Kč po zesplatnění. Předchůdce přitom ke dni 20.9.2022 evidoval dlužnou částku 34 335,65 Kč, z toho úrok činil 3 766,52 Kč, pojištění bylo 639,20Kč a pokuta dosahovala 451 Kč.

18. Dne 26.9.2022 předchůdce sestavil přípis, v němž uvedl, že od předmětné smlouvy s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou splátek odstupuje s tím, že je daný úvěr ke dni 31.10.2022 zesplatněn.

19. Dne 7.11.2022 spolu předchůdce a žalobkyně uzavřeli smlouvu, na jejímž základě došlo k postoupení shora specifikované pohledávky předchůdce za žalovaným na žalobkyni.

20. Dne 29.11.2022 zaslala žalobkyně žalovanému oznámení o shora uvedeném postoupení pohledávky, vyzvala jej k úhradě daného dluhu do 12.12.2022 a zároveň ho poučila o tom, že jinak může dojít k účtování nákladů mimosoudního vymáhání, a to mimo jiné 39 Kč za odchozí dopis, 217 Kč za osobní návštěvu. Žalobkyně přitom ve svých interních záznamech eviduje provedení těchto úkonů, a to to zaslání dopisu dne 3.1.2023 a cestu pověřeného pracovníka na kontaktní adresu žalovaného dne 30.1.2023.

21. Dne 11.3.2023 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.

22. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).

23. Ust. § 547 o.z. stanoví, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

24. Ust. § 570 odst. 1 o.z. uvádí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

25. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

26. Ust. § 580 odst. 1 stanoví, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

27. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

28. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

29. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

30. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

31. Dle § 84 odst. 1 – 3 ZSÚ § 84 poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne.

32. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

33. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

34. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

35. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

36. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

37. Ust. § 1958 odst. 2 o. z. stanoví, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

38. Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

39. Ust. § 1970 o.z. poté uvádí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

40. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

41. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba nedůvodná.

42. Žalobkyně se domáhala daného plnění po žalovaném z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla mezi předchůdcem a žalovaným uzavřena dne 23.10.2018, přičemž je v této věci aktivně legitimována, protože na ni byla předchůdcem platně a účinně tato jeho pohledávka za žalovaným z titulu předmětné smlouvy platně a účinně postoupena. V řízení přitom bylo prokázáno, že předchůdce poskytl žalovanému v pozici spotřebitele na základě dané smlouvy 109 761,17 Kč. Vzhledem k tomu, že však předchůdce poskytoval žalovanému tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měl zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně tvrdila, že v rámci posouzení jeho úvěruschopnosti předchůdce ověřoval tvrzení žalovaného ohledně jeho poměrů v interních i externích databázích a v registru SOLUS, zcela však absentuje tvrzení o tom, v jakých přesně databázích měla být ona tvrzení žalovaného ověřována, kdy a s jakým výsledkem. V žádosti o úvěr žalovaný přitom uvedl pouze základní údaje o svých příjmech a výdajích, není zde však žádné tvrzení ohledně jeho celkových majetkových poměrech. V konečném důsledku pak ve věci absentuje i tvrzení žalobkyně o celkovém zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Navíc pak žalobkyně soudu nenavrhla, resp. nepředložila ani žádný důkaz (vyjma předmětné žádosti) k prokázání onoho posouzení úvěruschopnosti žalovaného předchůdcem před uzavřením dané smlouvy (např. doklady o příjmech a výdajích žalovaného, výpisy z daných registrů, výsledek posouzení apod.). Žalobkyně tak podle názoru soudu v tomto bodu neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, přičemž se z jednání soudu omluvila, takže se svou neúčastí dobrovolně zbavila možnosti poučení ze strany soudu dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

43. Soud tak nemá za řádně tvrzené, ani za prokázané, že by předchůdce před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je přitom především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry (před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet). Primárním chráněným zájmem je tak zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (srovnej: Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele pak rovněž představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Dalším smyslem zakotvení této povinnosti je pak řešení problému rostoucí zadluženosti domácností, kdy tato úprava v konečném důsledku chrání společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je pak i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek NS ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Následkem absence tohoto posouzení je poté absolutní neplatnost dané smlouvy o spotřebitelském úvěru.

44. S ohledem na výše uvedené tak nejsou strany, resp. žalobkyně a žalovaný s ohledem na ono postoupení povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ničeho plnit. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, že předchůdce poskytl na základě této neplatné smlouvy žalovanému plnění ve výši 109 7161,17 Kč, čímž se na jeho úkor žalovaný bezdůvodně obohatil (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a byl tak povinen toto obohacení žalobkyni vydat, uhradil jí však již 106 159 Kč do zesplatnění a 5 000 Kč po zesplatnění, celkem jí tak zaplatil 111 159 Kč. S ohledem na uvedené proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I).

45. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl žalovaný plný úspěch ve věci, a vzniklo mu tedy právo na náhradu nákladů tohoto soudního řízení, žádné náklady mu však nevznikly (výrok III).