18 C 414/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 19 461 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 30.7.2024 do zaplacení s tím, že je oprávněna tuto povinnost splnit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení poplatku 3 251 Kč, smluvní pokuty 3 710 Kč, nákladů na uplatnění pohledávky 2 500 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 251 Kč od 9.8.2023 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 30.7.2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 19 461 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený úvěr a smluvní pokutu. Tvrdila, že dne 9.7.2023 byla po posouzení úvěruschopnosti žalované (žalobkyně si vyžádala informace o jejích poměrech a ty ověřila na základě žalovanou předložených dokumentů, příp. nahlédnutím do relevantních databází, což bylo zaznamenáno do klientské karty) mezi stranami prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na webových stránkách žalobkyně www., Anonymizováno, .cz uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně žalované téhož dne poskytla 6 000 Kč, dne 14.7.2023 pak došlo k navýšení o 1500 kč a dne 17.7.2023 pak o 2 500 Kč s tím, že se žalovaná zavázala vrátit tuto celkovou částku žalobkyni do 8.8.2023 spolu s poplatkem 3 251 Kč. Žalovaná však žalobkyni sjednanou částku nezaplatila, žalobkyně se tak po ní domáhá zaplacení jistiny 10 000 Kč, poplatku 3 251 Kč nákladů na uplatnění pohledávky 2 500 Kč (5 x 500 kč za zaslání 5 upomínek, a to dne 15.8.2023, dne 22.8.2023, dne 29.8.2023, dne 7.9.2023 a dne 22.9.2023), smluvní pokuty 3 710 kč (0,1% denně z dlužné jistiny od 9.8.2023 do 14.8.2024) a příslušného úroku z prodlení z částky 13 251 Kč od 9.8.2023 do zaplacení.

2. Žalovaná s žalobou souhlasila, potvrdila, že spolu strany dne 9.7.2023 uzavřely prostřednictvím prostředků komunikace na dálku shora uvedenou smlouvu i následné dodatky, přičemž jí žalobkyně poskytla na jejich základě 10 000 Kč. V době uzavření smlouvy měla příjem ze zaměstnání ve výši cca 22 000 - 23 000 Kč a na běžné výdaje měsíčně vynaložila cca 12 000 – 13 000 Kč. V té době již měla úvěr u , právnická osoba, , který splácela po 600 Kč měsíčně a měla stanoven splátkový kalendář soudem na úhradu dluhu, kdy hradila 2 000 Kč měsíčně. Půjčku si brala kvůli své špatné finanční situaci. Bylo to kvůli tomu, že jednak finančně vypomáhala svým rodičům a jednak jí bývalý partner řádně nehradil výživné na jejich nezletilého syna. Zároveň si v té době brala i další půjčky, cca 3-4. V dané době měla uzavřenu pracovní smlouvu na dobu určitou, měla jednu vyživovací povinnost a hradila bydlení. Žalobkyně po ní chtěla vědět, jaké má příjmy, zda je zaměstnána, počet vyživovacích povinností a formu bydlení. Zároveň žalobkyni předložila kopii OP a pravděpodobně výplatní pásky za poslední 3 měsíce. Chce předmětný dluh uhradit, aktuálně je však vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a pečuje o nezletilého syna, není tak v jejích silách uhradit celou žalovanou částku najednou, požádala tedy o splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně.

3. Žalobkyně se k nařízenému jednání, ke kterému byla řádně a včas předvolána, bez omluvy nedostavila, o odročení nepožádala. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez její přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

5. Dle výpisu z bankovního účtu žalobkyně zaslala žalovaná na její bankovní účet dne 8.7.2023 částku 1 Kč, žalobkyně pak naopak žalované zaslala dne 9.7.2023 částku 6 000 Kč, dne 14.7.2023 částku 1 500 Kč a dne 17.7.2023 částku 2 500 Kč.

6. Z listiny označené jako „tato smlouva o zápůjčce“ a Všeobecných obchodních podmínek má soud za prokázané, že byla mezi žalobkyní a žalovanou dne 9.7.2023 uzavřena smlouva, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 6 000 Kč a žalovaná se jí zavázala tuto částku vrátit do 8.8.2023 spolu s poplatkem 1 950 Kč, úroková sazba dosahovala 0 % a ročně a RPSN činilo 2969 %. Pro případ prodlení žalované s plněním si přitom strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a právo žalobkyně na zaplacení poplatku ve výši 500 Kč za zaslání písemné (listinné) upomínky.

7. Z výpisu z ARAD co do Roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami v ČR byla průměrná výše RPSN v červenci r. 2023 u úvěrů na spotřebu 40,16 %.

8. Podle dodatků ze dne 14.7.2023 a ze dne 16.7.2023 se strany dohodly na navýšení poskytnuté jistiny na základě shora uvedené smlouvy, a to nejprve o 1 500 kč a následně o 2 500 Kč s tím, že se žalovaná zavázala žalobkyni celkovou poskytnutou jistinu 10 000 kč žalobkyni vrátit do 8.8.2023 spolu s poplatkem v celkové výši 3 251 Kč při RPSN 8 621 %.

9. Dle upomínek vystavila žalobkyně na jméno žalované dne 15.8.2023, dne 22.8.2023, dne 29.8.2023, dne 7.9.2023 a dne 22.9.2023 upomínku k úhradě v rámci shora specifikované smlouvy.

10. Z předžalobní upomínky a příslušného podacího lístku soud zjistil, že dne 22.7.2024 zaslala žalobkyně v této věci žalované předžalobní upomínku, v níž ji vyzvala k úhradě předmětného dluhu do 3 dnů..

11. Z nesporných tvrzení a provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

12. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 9.7.2023 uzavřena smlouva, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 6 000 Kč a žalovaná se jí zavázala tuto částku vrátit do 8.8.2023 spolu s poplatkem 1 950 Kč, úroková sazba dosahovala 0 % a ročně a RPSN činilo 2969 %. Pro případ prodlení žalované s plněním si přitom strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a právo žalobkyně na zaplacení poplatku ve výši 500 Kč za zaslání písemné (listinné) upomínky. Žalobkyně zaslala žalované dne 9.7.2023 částku 6 000 Kč, dne 14.7.2023 částku 1 500 Kč a dne 17.7.2023 částku 2 500 Kč. Průměrná výše RPSN v červenci r. 2023 u úvěrů na spotřebu přitom v ČR dosahovala 40,16 %.

13. Dne 15.8.2023, dne 22.8.2023, dne 29.8.2023, dne 7.9.2023 a dne 22.9.2023vystavila žalobkyně na jméno žalované upomínku k úhradě v rámci shora specifikované smlouvy a dne 22.7.2024 jí zaslala upomínku předžalobní, v níž ji vyzvala k úhradě předmětného dluhu do 3 dnů.

14. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).

15. Ust. § 547 o.z. stanoví, že právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Ust. § 570 odst. 1 o.z. uvádí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

17. Dle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

18. Ust. § 580 odst. 1 stanoví, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

19. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

21. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

22. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

23. Dle § 84 odst. 1 – 3 ZSÚ § 84 poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne.

24. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

26. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

27. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. Ust. § 1958 odst. 2 o. z. stanoví, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

30. Ust. § 1970 o.z. poté uvádí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

31. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

32. Žalobkyně se domáhala daného plnění po žalované z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, která byla mezi ní a žalovanou uzavřena dne 9.7.2023, ve znění dodatků ze dne 14.7.2023 a 16.7.2023. V řízení přitom bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované v pozici spotřebitele na základě dané smlouvy 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že však žalobkyně poskytovala žalované tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měla zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Žalobkyně přitom tvrdila, že tuto svou povinnost splnila, když si od žalované vyžádala základní údaje o jejích poměrech a tyto informace pak ověřila na základě žalované předložených dokladů, příp. nahlédnutím do relevantních databází. Žalobkyně však již řádně netvrdila, o jaké přesně údaje se jedná (jaké údaje požadovala a co jí bylo žalovanou sděleno), jaké doklady k ověření těchto daných údajů od žalobkyně požadovala, které doklady jí žalovaná předložila a co z nich vyplývalo a konečně do jakých databází nahlédla a s jakým výsledkem. Navíc pak žalobkyně soudu nenavrhla, resp. nepředložila ani žádný důkaz k prokázání onoho posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením dané smlouvy (např. doklady o příjmech a výdajích žalované, výpisy z daných registrů, výsledek posouzení apod.). Žalobkyně tak podle názoru soudu v tomto bodu neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, přičemž se k jednání soudu nedostavila, takže se svou neúčastí dobrovolně zbavila možnosti poučení ze strany soudu dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

33. Soud tak nemá za řádně tvrzené, ani za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí řádně posoudila úvěruschopnost žalované - uvedené je přitom o to markantnější, když žalovaná tvrdila, že si brala půjčku kvůli své špatné finanční situaci, přičemž si v dané době vzal i několik dalších spotřebitelských úvěrů a splácela několik spotřebitelských úvěrů dřívějších. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je přitom především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry (před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet). Primárním chráněným zájmem je tak zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (srovnej: Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele pak rovněž představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Dalším smyslem zakotvení této povinnosti je pak řešení problému rostoucí zadluženosti domácností, kdy tato úprava v konečném důsledku chrání společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je pak i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek NS ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Následkem absence tohoto posouzení je poté absolutní neplatnost dané smlouvy o úvěru.

34. S ohledem na výše uvedené tak nejsou strany povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ničeho plnit. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, jak je uvedeno výše, že žalobkyně poskytla na základě této neplatné smlouvy žalované plnění ve výši 10 000 Kč, čímž se na její úkor žalovaná bezdůvodně obohatila (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a je tak povinna toto obohacení žalobkyni vydat.

35. Dluh v rámci bezdůvodného obohacení je dluhem, který je splatný na výzvu, a obohacený je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání v rámci předžalobní upomínky, u níž bylo řádně tvrzeno i doloženo, že byla žalované odeslána 22.7.2024, má se tedy za to, že jí byla doručena dne 25.7.2024. V samotné předžalobní upomínce je pak stanovena lhůta k plnění v délce 3 dnů, den následující (30.7.2024) se tak žalovaná dostala s plněním do prodlení a žalobkyně má od daného dne právo na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. ve výši 12,75% ročně).

36. S ohledem na výše uvedené tedy soud žalované uložil ve výroku I tohoto rozhodnutí povinnost zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 30.7.2024 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II).

37. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měla žalovaná převažující úspěch ve věci, práva na náhradu nákladů se však výslovně vzdala (výrok III).

38. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud žalované umožnil daný dluh uhradit formou pravidelných měsíčních splátek s ohledem na výši dluhu, postoj žalované i jejím finančním možnostem, kdy má za to, že se jedná o spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran.