18 C 51/2023

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného o zaplacení 22 896 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 5 804 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 3.5.2023 do zaplacení s tím, že je oprávněn tuto povinnost splnit v měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 17 092 Kč a úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky 22 896 Kč od 14.11.2021 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 804 Kč od 3.5.2023 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 22 896 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazenou zápůjčku. Tvrdila, že spolu dne 14.10.2021 po posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní (vyžádala si od žalovaného informace ohledně jeho poměrů a potřebné doklady, resp. případně nahlédla do relevantních databází, přičemž bylo vše zaevidováno do zákaznické karty žalovaného) uzavřeli prostřednictvím jejích webových stránek , Anonymizováno, písemně smlouvu, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky (dále VOP) - totožnost žalovaného přitom byla ověřena kopií OP a ověřovací bezhotovostní platbou ve výši 1 Kč. Žalovaný tuto smlouvu podepsal PIN kódem, který mu byl zaslán na jeho telefonní číslo. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně téhož dne žalovanému 19 200 Kč a žalovaný se jí je zavázal vrátit do 13.11.2021 spolu s poplatkem 4 992 Kč. Žalovaný však žalobkyni uhradil toliko 13 396 Kč, žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení jistiny a smluveného poplatku v celkové výši 22 896 Kč, smluvní pokuty 9 600 Kč a příslušného úroku z prodlení.

2. Žalovaný s žalobou souhlasil, uvedl, že s žalobkyní uzavřel předmětnou smlouvu, chtěl vše zaplatit, ale dostal se do pasti – opustila jej manželka a nechala mu v péči tři děti ve věku 2-8 let. V té době byl již rozvedený, manželka nehradila alimenty, byl zaměstnán s příjmem ve výši cca 25-26 000 Kč čistého měsíčně a bydleli v podnájmu, kde se hradilo 15-16 000 Kč měsíčně, neví již, jaké měl závazky, zápůjčku si ale bral, protože mu nevycházelo na nájemné a na živobytí.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala, proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez její přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Dříve, než pak soud přistoupil k dokazování, posuzoval, zda nejsou ve věci splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání v souladu s § 153a o.s.ř., jelikož lze vyjádření žalovaného ve věci posoudit jako uznání daného dluhu vůči žalobkyni, dospěl však k závěru, že nikoli. Daný rozsudek lze totiž vydat pouze ve věci, v níž lze uzavřít a schválit smír (§ 153a odst. 2 o.s.ř.), přičemž v tomto případě povaha věci podle názoru soudu nepřipouští smír uzavřít, resp. schválit, s ohledem na žalobkyní požadovaná plnění, jež jsou dle názoru soudu v rozporu se zákonem (viz dále, §99 odst. 2 o.s.ř.).

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

5. Z „Této smlouvy o zápůjčce“ soud zjistil, že byla předmětná listina dne 14.10.2021 opatřena elektronickým podpisem žalobkyně a PIN kódem , Anonymizováno, s uvedením jména žalovaného s tím, že se jedná o jeho podpis. V listině je uvedeno, že žalobkyně poskytne žalovanému bezúčelovou bezhotovostní zápůjčku 19 200 Kč bankovním převodem na účet č. , č. účtu, do dvou dnů od uzavření smlouvy a žalovaný jí ji vrátí spolu s poplatkem 4 992 Kč do 13.11.2021, pro případ, kdy však vrátí zápůjčku řádně a včas a zápůjčka byla poskytnuta v rámci marketingové akce byl uveden poplatek 0 Kč. RPSN bylo stanoveno na 2969 % a celková částka splatná žalovaným na 24 192 Kč. Pro případ prodlení přitom byla stanovena smluvní pokuta 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, rovněž bylo stanoveno, že za každou písemnou upomínku je žalovaný povinen uhradit 500 Kč. Za nedílnou součást této listiny poté byly označeny VOP a Sazebník.

6. VOP stanoví, že k uzavření smlouvy o zápůjčce s žalobkyní na jejích webových stránkách dojde až po zřízení uživatelského profilu, registraci klienta a ověření jeho totožnosti, kdy klient vyplní na stránkách žalobkyně formulář návrhu na uzavření smlouvy, opatří jej prostým elektronickým podpisem a odešle jej žalobkyni. Následně dojde k ověření totožnosti klienta provedením autorizační platby 1 Kč přes platební kartu na účet žalobkyně. K uzavření samotné smlouvy má poté dojít doručením akceptace smlouvy klientovi ze strany žalobkyně.

7. Dle výpisu z ARAD byla v říjnu r. 2021 průměrná úroková sazba v ČR u úvěrů splatných do 1 roku 9,16 % ročně.

8. Žalobkyně disponuje kopií OP žalovaného (kopie OP).

9. Podle potvrzení plateb byla z bankovního účtu , č. účtu, na bankovní účet žalobkyně zaslána dne 16.3.2021 částka ve výši 1 Kč, dne 14.10.2021 poté zaslala žalobkyně ze svého bankovního účtu na tento bankovní účet částku 19 200 Kč. Z potvrzení , banka, přitom vyplývá, že tento bankovní účet je veden na jméno žalovaného.

10. Z jednotlivých upomínek vyplývá, že dne 20.11.2021, 27.11.2021, 4.12.2021, 13.12.2021 a 28.12.2021 vystavila žalobkyně na jméno žalovaného upomínku k úhradě dluhu vyplývajícího ze shora uvedené smlouvy.

11. Z předžalobní výzvy a příslušného podacího lístku má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala žalovanému v této věci dne 24.4.2023 předžalobní upomínku, kdy jej vyzvala k úhradě do 3 dnů.

12. Z provedeného dokazování a z nesporných tvrzení stran má soud za prokázaný následující skutkový stav:

13. Dne 14.10.2021 byla mezi stranami uzavřena smlouva, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou bezhotovostní zápůjčku 19 200 Kč do dvou dnů od uzavření smlouvy a žalovaný se jí zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatkem 4 992 Kč do 13.11.2021, pro případ, kdy však by však vrátil zápůjčku řádně a včas a zápůjčka by byla poskytnuta v rámci marketingové akce, byl uveden poplatek 0 Kč. RPSN pro první případ bylo stanoveno na 2969 % a celková částka splatná žalovaným na 24 192 Kč. Pro případ prodlení přitom byla sjednána smluvní pokuta 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, rovněž bylo sjednáno, že za každou písemnou upomínku je žalovaný povinen uhradit 500 Kč. Za nedílnou součást této listiny poté byly označeny VOP a Sazebník.

14. V této době byla průměrná úroková sazba v ČR u úvěrů splatných do 1 roku 9,16 % ročně.

15. Žalobkyně na bankovní účet č. , č. účtu, vedený na jméno žalovaného zaslala dne 14.10.2021 částku 19 200 Kč.

16. Dne 20.11.2021, 27.11.2021, 4.12.2021, 13.12.2021 a 28.12.2021 vystavila žalobkyně na jméno žalovaného upomínku k úhradě dluhu vyplývajícího ze shora uvedené smlouvy a dne 24.4.2023 mu zaslala v této věci předžalobní upomínku, kdy jej vyzvala k úhradě do 3 dnů.

17. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).

18. Dle § 562 odst. 1 a 2 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

19. Ust. § 1724 a § 1725 o.z. uvádí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy, přičemž je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

20. Dle § 551 o.z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o.z. se ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

21. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

22. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

23. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

24. Dle § 84 odst. 1 – 3 ZSÚ § 84 poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne.

25. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

27. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

28. Ust. § 2390 o.z. uvádí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

29. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

30. Ust. § 1958 odst. 2 o. z. stanoví, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

31. Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

32. Ust. § 1970 o.z. poté uvádí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

33. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

34. Smlouva o zápůjčce je smlouvou reálnou, jež je platně a účinně uzavřena až předáním peněz, přičemž se nejedná o smlouvu, jež by musela být uzavřena v písemné formě, musí však obsahovat esenciální náležitosti (označení stran, závazku poskytnout a vrátit, příp. doba vrácení a úroky) a splňovat zákonem stanovené požadavky na právní jednání (osoba, vůle, projev vůle). Dle názoru soudu byla mezi stranami uzavřena smlouva o půjčce dne 14.10.2021. Soud má však za to, že se jedná o smlouvu absolutně neplatnou pro absenci řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před uzavřením dané smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měla zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně přitom tvrdila, že v rámci posouzení jeho úvěruschopnosti vycházela z informací a dokumentů získaných od žalovaného, resp. případně z nahlédnutí do relevantních databází, zcela zde však absentuje tvrzení jaké přesně informace (co do jeho osobních a majetkových poměrů, např. závazky, osobní stav, bydlení, počet vyživovacích povinností apod.) a doklady si od žalovaného vyžádala, jaké jí poskytl, jaké lustrace byly z její strany provedeny, jaká zjištění byla učiněna a s jakým výsledkem a jak byla z její strany vyhodnocena, a k těmto tvrzením ani soudu nepředložila žádné důkazy. Žalobkyně tak podle názoru soudu v tomto bodu neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, přičemž se z jednání soudu omluvila, takže se svou neúčastí dobrovolně zbavila možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

35. Soud tak nemá za řádně tvrzené, ani za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného – uvedené je pak o to markantnější, kdy žalovaný uvedl, že danou smlouvu uzavřel, protože neměl peníze na základní chod rodiny. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je přitom především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry (před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet). Primárním chráněným zájmem je tak zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (srovnej: Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele pak rovněž představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Dalším smyslem zakotvení této povinnosti je pak řešení problému rostoucí zadluženosti domácností, kdy tato úprava v konečném důsledku chrání společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je pak i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek NS ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Následkem absence tohoto posouzení je poté absolutní neplatnost dané smlouvy o zápůjčce, jak je uvedeno výše.

36. V řízení tak podle soudu bylo prokázáno pouze to, že žalobkyně na účet žalovaného dne 14.10.2021 zaslala 19 200 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, jelikož mu byla tato částka poskytnuta bez právního důvodu. Žalovaný má tudíž povinnost žalobkyni tuto částku vrátit, přičemž jí doposud uhradil toliko 13 396 Kč, zbývá tedy zaplatit částku 5 804 Kč. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu, kdy je obohacený povinen plnit bez zbytečného odkladu. V řízení přitom bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předmětného dluhu předžalobní výzvou odeslanou dne 24.4.2023 s lhůtou k úhradě do tří dnů (co se týče dřívějších tvrzených výzev, nebylo doloženo, že byly odeslány, resp. že se dostaly do sféry vlivu žalovaného viz výše) – v souladu s § 573 o.z. se má tedy za to, že se do sféry vlivu žalovaného tato výzva dostala 3. pracovní den, tj. 27.4.2023, stanovená lhůta k plnění tedy uplynula 2.5.2023 s ode dne následujícího je žalovaný v prodlení s tímto plněním, a žalobkyni tak tímto dnem vzniklo právo na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., žalobkyně však tento úrok z prodlení požaduje toliko ve výši 8,5% ročně. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 5 804 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 3.5.2023 do zaplacení (výrok I) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II). Soud přitom vyhověl návrhu žalovaného na umožnění uhradit tento dluh formou splátek ve výši 2 - 4000 Kč měsíčně v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když přihlédl k výši dluhu, právu žalobkyně na jeho úhradu, postoji žalovaného k věci i jeho finančním možnostem. Soud dospěl k závěru, že je třeba mu poskytnou možnost dobrovolného splnění povinnosti, tj. plnění v měsíčních platbách, které snáze bude moci splnit, než úhradu celého dluhu naráz. Tím bude dána možnost žalovanému vyhnout se případnému exekučnímu řízení a dalšímu nárůstu svého dluhu. Na druhou stranu je však zároveň nutno zajistit i právo žalobkyně na co nejrychlejší uspokojení její pohledávky, proto byla výše jednotlivých splátek stanovena na 3 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek. Soud má nadto za to, že se jedná o lhůtu, resp. plnění přiměřené možnostem žalovaného a zároveň o spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran.

37. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl žalovaný převažující úspěch ve věci, a má tedy vůči žalobkyni právo na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů, tohoto svého práva se však výslovně vzdal (výrok III).