18 C 63/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 939 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 27.8.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení 4 939 Kč úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 939 Kč od 10.11.2019 do zaplacení v rozsahu převyšujícím úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 000 Kč od 27.8.2023 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 15 939 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o neuhrazený spotřebitelský úvěr. Tvrdila, že byla mezi její právní předchůdkyní společností , právnická osoba, . (dále předchůdkyně) a žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na webových stránkách předchůdkyně www.creditgo.cz uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný podepsal verifikačním SMS kódem , Anonymizováno, , a na jejímž základě předchůdkyně žalovanému poskytla dne 10.10.2019 částku 11 000 Kč a žalovaný se jí ji zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 4 613,52 Kč a úrokem 325,48 Kč do 9.11.2019. Před uzavřením předmětné smlouvy přitom předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, když provedla jeho lustraci ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, NRKI a BRKI. Žalovaný předchůdkyni ničeho neuhradil. Předchůdkyně následně postoupila tuto svou pohledávku za žalovaným na společnost , Anonymizováno, a ta ji poté postoupila na žalobkyni, která se tak po něm domáhá zaplacení jistiny 11 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 4 613,52 Kč, úroku 325,48 Kč a úroku z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci po celou dobu řízení nevyjádřil.

3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, o odročení nepožádala. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, o odročení nepožádala. Předvolání k jednání mu bylo doručeno v souladu s § 49 o. s. ř. na adresu zjištěnou z centrální evidence obyvatel. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jejich přítomnosti. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující:

5. Dle potvrzení o platbě a zprávy banky byla dne 10.10.2019 na účet předchůdkyně pod VS , hodnota, připsána z účtu žalovaného částka 1 Kč.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, vyplývá, že dne 10.10.2019 předchůdkyně sestavila smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž jsou jako strany označeni předchůdkyně v pozici úvěrujícího a žalovaný v pozici úvěrovaného. Ve smlouvě je uvedeno, že se touto smlouvou předchůdkyně zavazuje poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 11 000 Kč a žalovaný se jí naopak zavázal jí tuto částku vrátit do 30 dnů od odeslání finančních prostředků, tj. spolu s úrokem ve výši 36 % ročně, tj. celkem s úrokem ve výši 325,48 Kč, při RPSN 1260,27 %, resp. 9 013,08 % při překročení doby splatnosti, a s poplatkem za poskytnutí úvěru 2 306,76 Kč, resp. 4 613,52 Kč při překročení doby splatnosti. Smlouva měla být ze strany žalovaného podepsána elektronickým kódem , hodnota, dne 10.10.2019.

7. Z výpisu z ARAD má soud za prokázané, že v říjnu r. 2019 dosahoval průměrný úrok u úvěrů s fixací do 1 roku 11,25 % ročně.

8. Podle potvrzení o provedené platbě a zprávy banky zaslala žalobkyně na bankovní účet žalovaného dne 10.10.2019 částku 11 000 Kč9. Ze smlouvy o postoupení ze dne 2.8.2023 a příslušného seznamu postoupených pohledávek k předmětné smlouvě plyne, že spolu dne 2.8.2023 předchůdkyně a společnost , Anonymizováno, uzavřely smlouvu, jíž předchůdkyně postoupila na danou společnost mimo jiné svou pohledávku za žalovaným plynoucí ze shora specifikované smlouvy.

10. Ze smlouvy o postoupení ze dne 4.8.2023 a příslušného seznamu postoupených pohledávek k předmětné smlouvě soud zjistil, že spolu dne 4.8.2023 společnost , Anonymizováno, a žalobkyně uzavřely smlouvu, jíž tato společnost postoupila na žalobkyni mimo jiné svou pohledávku za žalovaným plynoucí ze shora specifikované smlouvy.

11. Dle oznámení, předžalobní výzvy a podacího lístku žalobkyně dne 19.8.2023 zaslala žalovanému oznámení o shora specifikovaném postoupení a předžalobní výzvu, v níž žalovaného vyzvala k úhradě daného dluhu do 3 dnů.

12. Z provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

13. Dne 10.10.2019 byla na účet předchůdkyně pod VS , hodnota, připsána z účtu žalovaného částka 1 Kč.

14. Dne 10.10.2019 předchůdkyně sestavila smlouvu o spotřebitelském úvěru, v níž jsou jako strany označeni předchůdkyně v pozici úvěrujícího a žalovaný v pozici úvěrovaného. Ve smlouvě je uvedeno, že se touto smlouvou předchůdkyně zavazuje poskytnout žalovanému spotřebitelský bezúčelový úvěr ve výši 11 000 Kč a žalovaný se jí naopak zavázal jí tuto částku vrátit do 30 dnů od odeslání finančních prostředků, tj. spolu s úrokem ve výši 36 % ročně, tj. celkem s úrokem ve výši 325,48 Kč, při RPSN 1260,27 %, resp. 9 013,08 % při překročení doby splatnosti, a s poplatkem za poskytnutí úvěru 2 306,76 Kč, resp. 4 613,52 Kč při překročení doby splatnosti. Smlouva přitom měla být ze strany žalovaného podepsána elektronickým kódem 94580 dne 10.10.2019. V dané době přitom dosahoval průměrný úrok u úvěrů s fixací do 1 roku 11,25 % ročně.

15. Dne 10.10.2019 předchůdkyně na bankovní účet žalovaného odeslala částku 11 000 Kč.

16. Dne 2.8.2023 spolu předchůdkyně a společnost , Anonymizováno, uzavřely smlouvu, jíž předchůdkyně postoupila na danou společnost mimo jiné svou pohledávku za žalovaným plynoucí ze shora specifikované smlouvy.

17. Dne 4.8.2023 spolu společnost DeVries Group, a.s. a žalobkyně uzavřely smlouvu, jíž tato společnost postoupila na žalobkyni mimo jiné svou pohledávku za žalovaným plynoucí ze shora specifikované smlouvy.

18. Dne 19.8.2023 zaslala žalobkyně žalovanému oznámení o shora specifikovaném postoupení a předžalobní výzvu, v níž jej vyzvala k úhradě daného dluhu do 3 dnů.

19. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ).

20. Ust. § 570 odst. 1 o.z. uvádí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

21. Dle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 o. z. se ke zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

22. Ust. § 561 odst. 1 o. z. uvádí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

23. Dle § 562 odst. 1 a 2 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Má se za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

24. Ust. § 2395 o. z. uvádí, že se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Ust. § 1724 a § 1725 o.z. uvádí, že smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy, přičemž je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah.

26. Dle § 2 odst. 1 ZSÚ spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až § 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 ZSÚ).

27. Podle § 3 odst. 1 písm. c/ ZSÚ se pro účely tohoto zákona se rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

28. Ust. § 419 o. z. uvádí, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

29. Dle § 84 odst. 1 – 3 ZSÚ § 84 poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. Sdělené nebo zveřejněné informace podle odstavce 1 obsahují upozornění, že pokud spotřebitel nesplní povinnost podle odstavce 2 a poskytovatel proto nebude schopen posoudit jeho úvěruschopnost, poskytovatel spotřebitelský úvěr neposkytne.

30. Podle § 86 odst. 1 a 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

31. Ust. § 87 ZSÚ stanoví, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

32. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

33. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

34. Ust. § 1958 odst. 2 o. z. stanoví, že neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

35. Dle § 573 o.z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

36. Ust. § 1970 o.z. poté uvádí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

37. Na základě těchto ustanovení a shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná pouze částečně.

38. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, přičemž se nejedná o smlouvu, jež by musela být uzavřena v písemné formě, musí však obsahovat esenciální náležitosti (označení stran, závazku poskytnout a vrátit, příp. doba vrácení a úroky) a splňovat zákonem stanovené požadavky na právní jednání (osoba, vůle, projev vůle). Žalobkyně v řízení tvrdila, že byla tato smlouva mezi předchůdkyní a žalovaným uzavřena v písemné formě dne 10.10.2019 prostředky komunikace na dálku, na jejích webových stránkách. Písemná forma je však u právních jednání učiněných elektronicky bez užití autorizovaného elektronického podpisu, o což se v tomto případě jedná, zachována pouze v tom případě, kdy dané použité prostředky komunikace na dálku umožňují zachycení obsahu jednání a určení jednající osoby. Totožnost žalovaného v pozici dlužníka přitom nebyla dle názoru soudu v tomto případě řádně ověřena, když žalobkyně nikterak tuto skutečnost netvrdila, ani neprokázala, resp. pouze doložila úhradu platby ve výši 0,1 Kč z bankovního účtu vedeného ve prospěch žalovaného, z této platby však nelze dovodit žádnou spojitost s danou smlouvou. Nadto pak podle názoru soudu nebylo ani řádně tvrzeno a prokázáno, že by byla daná smlouva ze strany žalovaného řádně podepsána verifikačním kódem , hodnota, (tj. že by se mělo jednat o verifikační kód přidělený žalovanému za účelem podepsání dané smlouvy, že byl tento kód žalovanému zaslán a že jej žalovaný užil pro podpis dané smlouvy). Dle názoru zdejšího soudu tak nebyly splněny zákonem stanovené podmínky zachování písemnosti daného právního jednání, přičemž nebylo ani prokázáno, že by v tomto případě žalovaný právně jednal, tj. že by projevil svou vůli s předchůdkyní tuto smlouvu za daných podmínek, danou formou a s daným obsahem uzavřít. Žalobkyně tak v těchto otázkách neunesla břemeno tvrzení, resp. břemeno důkazní, přičemž se svou neúčastí na jednání dobrovolně vzdala možnosti poučení ze strany soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007). Vzhledem k uvedenému tedy soud uzavřel, že se jedná o právní jednání nicotné, které nezpůsobuje právní následky, a strany tudíž nejsou povinny se jím řídit, resp. žalovaný nemá povinnost žalobkyni, na níž byla tato pohledávka předchůdkyně za žalovaným z titulu předmětné smlouvy postoupena, a je tak ve věci aktivně legitimována, z titulu dané smlouvy cokoli hradit.

39. I kdyby pak byla daná smlouva mezi stranami žalobkyní tvrzeným způsobem uzavřena, má soud za to, že by se jednalo o smlouvu absolutně neplatnou pro absenci řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně před uzavřením dané smlouvy žalobkyně. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně poskytovala žalovanému tuto částku právě v pozici spotřebitele v rámci poskytnutí spotřebitelského úvěru, měla zákonnou povinnost před vlastním uzavřením dané smlouvy zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně přitom tvrdila, že v rámci posouzení jeho úvěruschopnosti vycházela z lustrací v databázích ISIR, CEE, CRKI, NRKI a BRKI (zcela zde však absentuje tvrzení o tom, s jakým výsledkem dané lustrace byly), k tomuto svému tvrzení však soudu nepředložila žádné důkazy. Z uvedených tvrzení nadto nelze podle soudu ani dovodit, že žalobkyně měla k dispozici základní údaje poskytnuté žalovaným co do jeho osobních a majetkových poměrů (výdaje, závazky, počet vyživovacích povinností apod.), resp. toto nebylo v řízení nikterak tvrzeno, ani prokázáno, které by následně podrobila ověření, přičemž řádně netvrdila ani konečné vyhodnocení tohoto ověření. Žalobkyně tak podle názoru soudu v tomto bodu neunesla břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní, přičemž se z jednání soudu omluvila, takže se svou neúčastí dobrovolně zbavila možnosti poučení ze strany soudu dle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř. (srovnej: rozsudek NS ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).

40. Soud tak nemá za řádně tvrzené, ani za prokázané, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy s odbornou péčí řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je přitom především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry (před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet). Primárním chráněným zájmem je tak zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (srovnej: Komentář k zákonu o spotřebitelském úvěru. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele pak rovněž představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Dalším smyslem zakotvení této povinnosti je pak řešení problému rostoucí zadluženosti domácností, kdy tato úprava v konečném důsledku chrání společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je pak i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozsudek NS ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Následkem absence tohoto posouzení je poté absolutní neplatnost dané smlouvy o revolvingovém úvěru, jak je uvedeno výše.

41. S ohledem na vše výše uvedené tak nejsou strany povinné si na základě tohoto právního titulu v podobě nicotné, resp. absolutně neplatné smlouvy o úvěru ničeho plnit. Na druhou stranu však bylo v řízení prokázáno, jak je uvedeno výše, že předchůdkyně poskytla na základě této smlouvy žalovanému plnění ve výši 11 000 Kč, čímž se na její úkor žalovaný bezdůvodně obohatil (došlo k poskytnutí plnění bez právního důvodu), a je tak povinen toto obohacení žalobkyni vydat.

42. Dluh v rámci bezdůvodného obohacení je dluhem, který je splatný na výzvu, a obohacený je povinen plnit bez zbytečného odkladu. Soud tedy vycházel z toho, že řádnou výzvou k vydání předmětného bezdůvodného obohacení je výzva žalobkyně v rámci předžalobní upomínky, u níž bylo řádně tvrzeno i doloženo, že byla žalovanému odeslána 19.8.2023, má se tedy za to, že mu byla doručena dne 22.8.2023. V samotné předžalobní upomínce je pak stanovena lhůta k plnění v délce 3 dnů, den následující (27.8.2023) se tak žalovaný dostal s plněním do prodlení a žalobkyně má od daného dne právo na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (15%), žalobkyně však požaduje úrok z prodlení toliko ve výši 10 % ročně.

43. S ohledem na výše uvedené tedy soud žalovanému uložil ve výroku I tohoto rozhodnutí povinnost zaplatit žalobkyni 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 27.8.2023 do zaplacení a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II).

44. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., když měly strany přibližně shodný úspěch ve věci (žalobkyně má úspěch cca 51 %, žalovaný cca 49 %), soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

45. Lhůta k úhradě tímto rozhodnutím přisouzených částek byla žalovanému stanovena podle §160 odst. 1 o. s. ř. v základní pariční lhůtě 3 dnů.