18 C 72/2024

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Volákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zvýšení výživného

I. Žalovaný je povinen počínaje 1.1.2024 přispívat na výživu žalobkyně částkou 4 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem.

II. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 31.5.2022, č.j. , spisová značka, , pokud jím bylo rozhodováno o výživném pro žalobkyni.

III. Žaloba, jíž se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zvýšení výživného od 1.1.2024 o dalších 500 Kč měsíčně splatných vždy do každého 15. dne v měsíci předem, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 31.5.2022, č.j. , spisová značka, , byla mimo jiné žalovanému, otci žalobkyně, uložena povinnost přispívat na výživu žalobkyně počínaje dnem 1.8.2021 částkou ve výši 3 700 Kč měsíčně a na výživu jejích dvou nezletilých sester částkami 2700 Kč a 2 000 Kč měsíčně. Při svém rozhodování vycházel soud mimo jiné z toho, že byla žalobkyně studentkou 3. ročníku učiliště, bydlela na internátu, kde za stravu a ubytování hradila cca 2100 Kč měsíčně, na cestovné do školy vynakládala cca 200 Kč měsíčně, a měla zvýšené výdaje se svým zdravotním stavem (oční vada - užívání očních kapek v ceně 150 Kč měsíčně a pořízení dioptrických brýlí za 4 000 Kč). Matka žalobkyně byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a byla odkázána na sociální dávky. S žalovaným nebyla žalobkyně v žádném kontaktu. Žalovaný nebyl v dané době dlouhodobě zaměstnán, ani nebyl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a žalobkyni nad rámec soudem stanoveného výživného na její výživu ničím nepřispíval, soud tak vycházel při stanovení výživného z jeho potenciálních příjmů ve výši 30 000 Kč hrubého měsíčně a ze skutečnosti, že měl v dané době celkem 3 vyživovací povinnosti. Pověřením ze dne 9.11.2022, č.j. , spisová značka, , poté zdejší soud pověřil , jméno FO, , soudního exekutora, Exekutorský úřad , adresa, , provedením exekuce podle vykonatelného exekučního titulu v podobě rozhodnutí specifikovaného shora k uspokojení pohledávky žalobkyně za žalovaným spočívající v dlužném výživném za dobu od 1.8.2021 do 30.9.2022 ve výši 7 260 Kč a v běžném výživném od 1.10.2022, nákladů exekuce a nákladů žalobkyně. Z úřední činnosti je pak soudu známo, že aktuálně tato exekuce stále probíhá, kdy jsou mimo jiné nařízeny i srážky ze mzdy žalovaného.

2. Žalobkyně se nyní domáhá zvýšení takto stanoveného výživného od 1.1.2024 na částku 4 500 Kč měsíčně s tím, že u ní došlo k podstatné změně jejích potřeb. Aktuálně je studentkou 4. ročníku Střední školy grafické v Brně, bydlí na internátu, kde hradí 2 500 Kč měsíčně, a za dojíždění do školy vynaloží cca 1 000 Kč měsíčně, na MHD pak vydá 600 Kč za čtvrtletí. Od března r. 2023 u ní navíc probíhá biologická léčba (jezdí každé 3 měsíce na kapačky a užívá léky, za které hradí 100 Kč měsíčně) a došlo u ní i ke zhoršení oční vady, bylo tak nutné pořízení nových dioptrických brýlí. Žalovaný se s ní nestýká, nad rámec stanoveného výživného jí ničím nepřispívá, a to i přes její žádosti o příspěvky (naposledy příspěvek na brýle). Žije ve společné domácnosti se dvěma nezletilými sestrami a s matkou, která byla do konce ledna r. 2024 odkázána na sociální dávky, od února r. 2024 je pak zaměstnána v , právnická osoba, s měsíčním příjmem kolem 18 000 Kč, měsíčně přitom matka hradí nájemné 10 000 Kč a energie 3 700 Kč, čtvrtletně pak platí zálohy na vodu 2 000 Kč.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Tvrdil, že vše řádně platí a posílá žalobkyni výživné, a to i ve vyšších částkách, naposledy jí pak poslal i příspěvek 3 000 Kč na lyžařský kurz (díky tomuto příspěvku neměl peníze na brýle pro žalobkyni) a peníze na Vánoce. S žalobkyní se chtěl vídat, matka mu to však neumožnila, nemá ani zprávy o jejím zdravotním stavu, jelikož mu je matka nepodává. Pracuje ve firmě , právnická osoba, . a jeho měsíční příjem činí 24 430 Kč, z čehož měsíčně hradí nájemné 7 500 Kč, výživné 9 000 Kč a MHD 580 Kč.

4. Z jednání soudu se žalovaný omluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. ve věci jednal a rozhodoval bez jeho přítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

6. Z výpisu z CEO a z protokolu ze dne 15.4.2024 ze spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že má žalovaný celkem 3 vyživovací povinnosti. Matka aktuálně pracuje u společnosti , právnická osoba, . s příjmem mezi 24-26 000 Kč čistého měsíčně, přičemž se vůči žalovanému domáhala zvýšení výživného pro dvě nezletilé sestry žalobkyně, následně však vzala tento svůj návrh zpět, takže bylo řízení ve věci nepravomocně zastaveno.

7. Ze zprávy Střední školy , Anonymizováno, , adresa, , zprávy , Anonymizováno, domova mládeže a výpisu plateb vyplývá, že je žalobkyně studentkou této školy od 1.9.2022, aktuálně je ve 4. ročníku a přes školní rok bydlí na internátu. Za internát a stravu žalobkyně v tomto školním roce uhradí 25 000 Kč, za kurzy, exkurze a třídní výlet 10 600 Kč, za učebnice 1 000 Kč a za dopravu (jízda do školy a MHD) 12 740 Kč, celkem tedy v rámci nákladů v souvislosti se studiem na této škole vynaloží v tomto školním roce 49 340 Kč.

8. Dle daňového dokladu z čl. 11 si žalobkyně dne 7.9.2023 zakoupila dioptrické brýle v ceně 7 270 Kč. Z potvrzení o provedení transakce vyplývá, že dne 5.3.2024 žalobkyně uhradila 685 Kč na MHD. Z detailu jízdenek poté soud zjistil, že za jednu cestu mezi stanicemi , adresa, a , adresa, žalobkyně hradí 14 Kč a z , adresa, Kč.

9. ÚSSZ soudu sdělila, že žalovaný není v jejich evidenci od 1.1.2023 veden jako zaměstnanec, OSVČ či příjemce dávek z důchodového a nemocenského pojištění. Matce žalobkyně pak byly vypláceny v dané době dávky nemocenského pojištění od 19.10.2023 do 31.12.2023 v denní výši 239, resp. 263 Kč, resp. 287 Kč.

10. Ze zpráv ÚP soud zjistil, že je matka žalobkyně příjemkyní příspěvku na dítě pro dvě mladší sestry žalobkyně a příspěvku na bydlení, žalovaný pak nepobírá žádné sociální dávky vyplácené ÚP. Aktuálně eviduje příslušný ÚP 3 nabídky práce na plný úvazek vhodné pro žalovaného s ohledem na jeho věk, vzdělání a zdravotní stav s průměrným nabízeným minimálním příjmem 25 000 Kč měsíčně. Žalovaný byl naposledy evidován v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 5.5.2023 do 31.7.2023, kdy si nepožádal o dávku podpory v nezaměstnanosti, poté nastoupil do společnosti , právnická osoba, .

11. Společnost , právnická osoba, . soudu sdělila, že zde žalovaný pracoval na dohodu o provedení práce od srpna r. 2023 do ledna r. 2024, kdy dosahoval jeho průměrný čistý měsíční příjem v r. 2023 částky 2 179,80 Kč a v lednu r. 2024 mu bylo na odměně vyplaceno 2 250 Kč.

12. Z dohody o provedení práce ze dne 30.12.2023 plyne, že je žalovaný od 1.2.2024 do 31.12.2024 zaměstnán na dohodu u společnosti , právnická osoba, . s místem výkonu práce v , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , kdy je sjednána odměna ve výši 115 Kč/hod. a odměny. Podle zprávy této společnosti přitom dosahoval příjem žalovaného z této dohody v únoru r. 2024 částky 8 500 Kč.

13. Podle poštovních poukázek a příkazů k úhradě poslal žalovaný žalobkyni dne 22.9.2023 částku 4 350 Kč, dne 20.11.2023 částku 4 350 Kč, dne 21.11.2023 částku 6 000 Kč s účelem platby výživné + Mikuláš, dne 19.12.2023 částku 4 300 Kč s účelem platby alimenty a Vánoce, dne 14.2.2024 částku 4 000 Kč s účelem platby alimenty, dne 18.3.2024 částku 4 000 Kč s účelem platby alimenty a dne 21.8.2023 matce žalobkyně částku 3 000 Kč.

14. Po právní stránce soud věc posoudil dle o.z.

15. Ust. § 910 odst. 1 o.z. uvádí, že předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost, výživné lze přitom přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit (§ 911 o.z.).

16. Dle § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost (odst. 2 téhož ustanovení). Je-li pak více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních (§ 914 o.z.).

17. Ust. § 915 odst. 1 o.z. stanoví, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

18. Na základě těchto ustanovení a výše uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná, když došlo ke změně poměrů na straně žalobkyně.

19. Oba rodiče jsou vůči svému dítěti, které není schopno se samo živit, povinni výživou, tak, aby mělo zásadně stejnou životní úroveň, přičemž odpovídá rozsah této vyživovací povinnosti každého z nich poměru jeho majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem druhého rodiče. Vyživovací povinnost lze plnit peněžitým i nepeněžitým plněním. Matka žalobkyně plní svou vyživovací povinnost vůči žalobkyni oběma formami - částečně jí hradí její potřeby, zajišťuje jí bydlení a zároveň o ni pečuje (nadále se stará zejména o chod domácnosti, kterou s ní žalobkyně sdílí apod.). Žalovaný se s žalobkyní nevídá, svou vyživovací povinnost vůči žalobkyni tak plní primárně peněžní formou, přičemž jí nad rámec stanoveného výživného ničím nepřispívá (co se týče částek, které žalovaný zasílal na jméno žalobkyně, má soud za to, že je namístě tyto částky zohlednit v rámci hrazení běžného a dlužného výživného, nadto v řízení nebylo nikterak prokázáno, že se jednalo o částky, které byly určeny na jiný účel, konečně částka ve výši 3 000 Kč byla ze strany žalovaného zaslána dne 21.8.2023 k rukám matky, nikoli k rukám žalobkyně).

20. O výši výživného bylo soudem naposledy rozhodováno cca před dvěma lety, kdy byla žalovaná studentkou učiliště, už samotným plynutím času tak došlo k navýšení potřeb žalobkyně. V současné době je totiž studentkou již 4. ročníku SŠ, náklady s tím spojené dosahují cca 11 600 Kč ročně. Do školy přitom žalobkyně dojíždí, za což vynaloží cca 12 740 Kč ročně, a přes pracovní týden bydlí na internátě, kde hradí za ubytování a stravu cca 25 000 Kč ročně. Průměrné měsíční výdaje v souvislosti se studiem žalobkyně tak dosahují cca 5 000 Kč. Zároveň jsou její potřeby mírně navyšovány i jejím zdravotním stavem, oční vadou (koupě dioptrických brýlí) a biologickou léčbou (dojíždění na kapačky, nákup léků), jinak její potřeby odpovídají jejímu věku. Nadto soud uvádí, že v tuto chvíli nepřihlédl k možnému potenciálnímu navýšení potřeb žalobkyně s ohledem na přijetí na VŠ v tomto roce, jelikož je jednak vázán skutkovým stavem, který je zde ke dni rozhodnutí, a jednak se jedná o zvýšení toliko potenciální, závislé na dalších v tuto chvíli nejistých skutečnostech (např. úspěšné zvládnutí maturitní zkoušky a přijetí na VŠ).

21. Matka byla v době, kdy bylo o výživném rozhodováno naposledy, vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a byla odkázána na sociální dávky, aktuálně je matka zaměstnaná a její příjem se pohybuje kolem 24-26 000 Kč čistého měsíčně. Stále má přitom celkem 3 vyživovací povinnosti.

22. Jak je uvedeno výše, vycházel zdejší soud v době, kdy bylo o výživném rozhodováno naposledy z potenciálních příjmů žalovaného ve výši 30 000 Kč hrubého měsíčně, tj. cca 24 770 Kč čistého měsíčně. Aktuálně žalovaný dle svých tvrzení dosahuje příjmu ve výši 24 430 Kč, čemuž odpovídá i výše jeho příp. potenciálního příjmu dle zprávy ÚP, jeho příjmy v době, kdy bylo o výživném rozhodováno naposledy a nyní, jsou tak přibližně srovnatelné. Zároveň má žalovaný stále celkem 3 vyživovací povinnosti.

23. Vzhledem k výše uvedenému, a to potřebám žalobkyně, které nejsou nikterak přemrštěné, jsou odůvodněné a plně odpovídají jejímu věku a zdravotnímu stavu, poměrům matky a žalovaného i skutečnosti, že mají oba rodiče další 2 vyživovací povinnosti a žalovaný se s žalobkyní nestýká a nad rámec stanoveného výživného jí ničím nepřispívá, dospěl soud k závěru, že je přiměřeným výživným ve věci částka ve výši 4 000 Kč měsíčně, kdy je podle soudu ve schopnostech a možnostech žalovaného tuto částku na výživné žalobkyně hradit, a to i s přihlédnutím k jeho tvrzeným měsíčním výdajům (ubytování 7500 Kč, doprava 580 Kč a výživné pro další dvě děti v celkové výši 4 700 Kč). Soud proto ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a III tohoto rozsudku, kdy ke zvýšení výživného na částku 4 000 Kč přistoupil od 1.1.2024 v souladu s návrhem žalobkyně, kterým je soud vázán, když k navýšení jejích potřeb došlo již ke dni 1.9.2023 s ohledem na její nástup do vyššího ročníku SŠ, a ve zbývajícím rozsahu co do částky 500 Kč měsíčně žalobu zamítl.

24. Tímto rozhodnutím došlo ke změně rozsudku zdejšího soudu ze dne 31.5.2022, č.j. , spisová značka, , jímž bylo rozhodováno o výživném pro žalobkyni naposledy (výrok II).

25. Nadto soud uvádí, že ve věci nerozhodoval o nedoplatku výživného za dobu od 1.1.2024 do 30.4.2024, tedy za dobu ode dne zvýšení výživného do konce měsíce, v němž bylo rozhodnutí ve věci samé zdejším soudem vyhlášeno, když v případě, kdy je výživné již sráženo žalovanému v pozici povinného ze mzdy, důchodu apod., o což se v tomto případě jedná, již nemůže nalézací soud v řízení o zvýšení výživného stanovit výši nedoplatku vzniklého zpětným zvýšením výživného, ani povolit povinnému, aby splácel tento nedoplatek ve splátkách, jelikož by tak překročil předmět řízení, když §284 odst. 3 o.s.ř. stanoví, že dojde-li během výkonu rozhodnutí k takové změně rozsudku podle § 163 o.s.ř., která záleží ve zvýšení výživného, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí i na všechny částky zvýšeného výživného, přičemž má zvýšené výživné stejné pořadí jako zbytek pohledávky (srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4.10.2011, sp. zn. 24 Co 158/2011).

26. Konečně soud uvádí, že nepřisvědčil argumentům žalovaného ohledně neumožnění styku a nepředávání informací ze strany matky žalobkyně, když je žalobkyně již zletilou plně svéprávnou osobou, je tak plně na jejím uvážení a dohodě s žalovaným, zda spolu chtějí být v kontaktu a zda si sdělí určité informace, či nikoli. Uvedené však nemá vliv na trvání vyživovací povinnosti.

27. Rozhodnutí o nákladech řízení soud učinil dle § 142 odst. 2 o.s.ř. kdy dospěl k závěru, že je s ohledem na postoj žalovaného k hrazení vyššího výživného i samotné povaze tohoto sporu namístě, aby si účastníci řízení nesli náklady řízení každý ze svého, nadto když je jejich úspěch ve věci přibližně stejný.