214 C 1/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní titul Pavlou Kučerovou, titul za jménem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa, obec a číslo, část obce zastoupený: titul. jméno příjmení, ulice a číslo, PSČ, obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa, obec zaplacení 88 653 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 66 622,20 Kč s úrokem z prodlení z částky 54 683 Kč ve výši 10 % ročně od 22.1.2020 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 88 653 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že s žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit s úroky ve výši 162,4 % ročně. Žalovaný nehradil sjednané splátky, žalobce dluh zesplatnil, žalovaný na dluh uhradil pouze 5 317 Kč. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení částky 76 714 Kč jako původní dlužné jistiny, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč před zesplatněním, smluvní pokuty ve výši 11 939 Kč (0,1% denně z jistiny 74 617,63 Kč) a úroku ve výši 100,45% p.a. z částky 59 705,72 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 229 694 Kč 2. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 36 měsíčních splátkách v celkové částce 191 412 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 162,4 % ročně s tím, že maximální souhrnná výše úroku je 229 694,40 Kč (120% celkové částky). Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou delší 30 dnů, účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč u každé splátky a pro případ zesplatnění úvěru se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Žalobce poskytl žalovanému informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru dne datum a předsmluvní informace dne datum. Dopisem ze dne datum oznámil žalobce žalovanému schválení úvěru se splácením dle přiloženého splátkového kalendáře.

3. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce úvěr vyplatil na účet žalovaného dne datum. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný na dluh uhradil 5 317 Kč, a to dne datum. Ve výpisu záznamů z registru příjmení nebyly k osobě žalovaného nalezeny žádné informace. Žalobce dále předložil výplatní pásku žalovaného, z níž je patrné, že byl žalovaný zaměstnán a dosahoval mzdy 18 795 Kč Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobce je držitelem povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

4. Výzvami ze dne datum, datum a datum vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost zesplatnění dluhu. Z oznámení ze dne datum soud zjistil, že žalobce pro prodlení s úhradou splátek dluh zesplatnil. Předžalobní výzvou ze dne datum vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu.

5. Žalobce dále soudu předložil vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, ze kterého soud nezjistil žádné skutečnosti důležité pro skutkové či právní posouzení věci.

6. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. V souvislosti s uzavíráním smlouvy o úvěru žalobce vystupoval jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla smlouvou spotřebitelskou (ust. § 1810 a násl. o. z.). Jednalo se též o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, viz ust. § 1798 a násl. o. z., žalovaný neměl skutečnou příležitost ovlivnit obsah základních podmínek smlouvy. Žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Žalobce požadoval zaplacení úroku, a to jak částečně kapitalizovaného a započteného do jistiny, tak ve výši 100,45 % ročně. Průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu byla v době uzavření smlouvy (červen 2018) ve výši 8,48 % p.a. (viz statistika ČNB úrokových sazeb u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice – nové obchody). V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce \“ spokojí\“ - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá \“ zhodnotit\“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce \“ lichvářské\“ úroky. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dle citovaného rozsudku jsou nepřiměřené takové úroky, jejichž výše přesahuje (alespoň) trojnásobek obvyklé úrokové míry. Ujednání o úrocích, jejichž výše více jak devatenáckrát (sjednaná výše 162,4 % oproti 8,48 %) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry, je ujednáním v rozporu s dobrými mravy, a proto dle ust. § 580 odst. 1 o. z. ujednáním absolutně neplatným. Žalobci pak nelze přiznat ani úroky v žalobcem požadované nižší výši, neboť celé ujednání je ujednáním absolutně neplatným. Soud proto žalobu co do zaplacení smluvních úroků (a příslušné části zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty z nepřiznaného kapitalizovaného smluvního úroku) zamítl.

8. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil 5 317 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu ve výši 54 683 Kč, smluvní pokutu za prodlení s úhradou dluhu a úhradou splátek ve výši 1 497 Kč a 8 749 Kč (jak uvedeno shora, výše smluvní pokuty byla žalobci přiznána pouze z dlužné jistiny, nikoliv ze zamítnuté části smluvního úroku) a náhradu nákladů s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, to vše dle ust. § 2048 a násl. o. z. a v rozsahu dle ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o. z., neboť je žalovaný v prodlení s plněním dluhu.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobce byl ve výsledku méně úspěšný než žalovaný, neboť byly zamítnuty vysoké úroky, které žalobce požadoval (jen ke dni rozhodování soudu se jednalo o 85 560 Kč, které již narostly a byly požadovány), nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému pak žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce v Pardubicích. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem stanovená plněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci návrhem na soudní výkon rozhodnutí.