214 C 1/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní titul Pavlou Kučerovou, titul za jménem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo , část obce zastoupený: titul . jméno příjmení , ulice a číslo , PSČ , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa , obec zaplacení 88 653 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 66 622,20 Kč s úrokem z prodlení z částky 54 683 Kč ve výši 10 % ročně od 22.1.2020 do zaplacení, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 88 653 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit s úroky ve výši 162,4 % ročně. Žalovaný nehradil sjednané splátky, žalobce dluh zesplatnil, žalovaný na dluh uhradil pouze 5 317 Kč. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení částky 76 714 Kč jako původní dlužné jistiny, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč před zesplatněním, smluvní pokuty ve výši 11 939 Kč (0,1% denně z jistiny 74 617,63 Kč) a úroku ve výši 100,45% p.a. z částky 59 705,72 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 229 694 Kč 2. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v 36 měsíčních splátkách v celkové částce 191 412 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 162,4 % ročně s tím, že maximální souhrnná výše úroku je 229 694,40 Kč (120% celkové částky). Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou delší 30 dnů, účelně vynaložené náklady ve výši 200 Kč u každé splátky a pro případ zesplatnění úvěru se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Žalobce poskytl žalovanému informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru dne [datum] a předsmluvní informace dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] oznámil žalobce žalovanému schválení úvěru se splácením dle přiloženého splátkového kalendáře.

3. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce úvěr vyplatil na účet žalovaného dne [datum]. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný na dluh uhradil 5 317 Kč, a to dne [datum]. Ve výpisu záznamů z registru [příjmení] nebyly k osobě žalovaného nalezeny žádné informace. Žalobce dále předložil výplatní pásku žalovaného, z níž je patrné, že byl žalovaný zaměstnán a dosahoval mzdy 18 795 Kč Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobce je držitelem povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

4. Výzvami ze dne [datum], [datum] a [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost zesplatnění dluhu. Z oznámení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce pro prodlení s úhradou splátek dluh zesplatnil. Předžalobní výzvou ze dne [datum] vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu.

5. Žalobce dále soudu předložil vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek, ze kterého soud nezjistil žádné skutečnosti důležité pro skutkové či právní posouzení věci.

6. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. V souvislosti s uzavíráním smlouvy o úvěru žalobce vystupoval jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel, smlouva o úvěru byla smlouvou spotřebitelskou (ust. § 1810 a násl. o. z.). Jednalo se též o smlouvu uzavřenou adhezním způsobem, viz ust. § 1798 a násl. o. z., žalovaný neměl skutečnou příležitost ovlivnit obsah základních podmínek smlouvy. Žalobce byl silnější stranou právního vztahu. Žalobce požadoval zaplacení úroku, a to jak částečně kapitalizovaného a započteného do jistiny, tak ve výši 100,45 % ročně. Průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu byla v době uzavření smlouvy (červen 2018) ve výši 8,48 % p.a. (viz statistika ČNB úrokových sazeb u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice – nové obchody). V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce \“ spokojí\“ - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá \“ zhodnotit\“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce \“ lichvářské\“ úroky. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dle citovaného rozsudku jsou nepřiměřené takové úroky, jejichž výše přesahuje (alespoň) trojnásobek obvyklé úrokové míry. Ujednání o úrocích, jejichž výše více jak devatenáckrát (sjednaná výše 162,4 % oproti 8,48 %) přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry, je ujednáním v rozporu s dobrými mravy, a proto dle ust. § 580 odst. 1 o. z. ujednáním absolutně neplatným. Žalobci pak nelze přiznat ani úroky v žalobcem požadované nižší výši, neboť celé ujednání je ujednáním absolutně neplatným. Soud proto žalobu co do zaplacení smluvních úroků (a příslušné části zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty z nepřiznaného kapitalizovaného smluvního úroku) zamítl.

8. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný na úvěr uhradil 5 317 Kč. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu ve výši 54 683 Kč, smluvní pokutu za prodlení s úhradou dluhu a úhradou splátek ve výši 1 497 Kč a 8 749 Kč (jak uvedeno shora, výše smluvní pokuty byla žalobci přiznána pouze z dlužné jistiny, nikoliv ze zamítnuté části smluvního úroku) a náhradu nákladů s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, to vše dle ust. § 2048 a násl. o. z. a v rozsahu dle ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o. z., neboť je žalovaný v prodlení s plněním dluhu.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., žalobce byl ve výsledku méně úspěšný než žalovaný, neboť byly zamítnuty vysoké úroky, které žalobce požadoval (jen ke dni rozhodování soudu se jednalo o 85 560 Kč, které již narostly a byly požadovány), nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému pak žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.