214 C 13/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Kučerovou, Ph.D. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa , obec zastoupený: Mgr. jméno příjmení , příjmení nám. číslo , PSČ , obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované , obec zastoupený: Mgr. jméno příjmení , ulice a číslo , PSČ , obec zaplacení 3 114 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3 114 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně od 24.11.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 17 206,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

III. Žalovaný je povinen nahradit České republice náklady řízení ve výši 192,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 3 114 Kč s tím, že se jedná o škodu, kterou mu v období 1.7.2020 – 30.6.2021 způsobila na lesním porostu na pozemku [číslo] v k.ú. [anonymizována tři slova] zvěř. Povinnost k náhradě této škody má žalovaný jako uživatel honitby, výše škody byla zjištěna odborným vyjádřením. Žalobce svůj nárok u žalovaného řádně uplatnil přípisem ze dne 14.7.2021. Žalobce své povinnosti vlastníka lesa plní a neporušil je.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a uvedl, že je skutečně uživatelem honitby, která zahrnuje i pozemky žalobce a nesporoval ani výši a vznik škody na porostech. Uvedl však, že jeho odpovědnost za způsobenou škodu je objektivní s možností liberace. Také vlastník pozemku má povinnosti k zabraňování škody, která je stanovením prevenční povinnosti a pokud vlastník pozemku tuto svou povinnost zanedbá, pak je za vznik škody spoluzodpovědný. Žalovaný se snaží provádět opatření k zabránění škodám, žalobce jej však nepouští na své pozemky, vykazuje členy žalovaného ze svého lesa. Žalovaný tedy svou prevenční povinnost vykonávat nemohl. Žalovaný nabízel žalobci, že budou na jeho pozemcích realizovat opatření k zabránění škod, žalobce to však odmítl.

3. Soud ve věci vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: žalobce je vlastníkem lesních pozemků [číslo] v k.ú. [obec] (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí). Lesní zvěř na těchto pozemcích způsobila škodu ve výši 3 114 Kč (zjištěno z posudku Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D.). Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody dne 14.7.2021 u žalovaného (zjištěno z přípisu a podacího lístku). Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka (zjištěno z upomínky). Účastníci se pokusili již před soudním řízením o řešení vznikající škody, avšak neúspěšně (zjištěno z mailové komunikace a přípisů). [právnická osoba] nemá problém ve spolupráci se žalovaným (zjištěno z vyjádření společnosti). [územní celek] má se žalovaným velmi dobrou spolupráci (zjištěno z vyjádření obce). Žalovaný neplní zcela plány na lov vysoké zvěře, jejíž počet zůstává od roku 2016 do roku 2021 zhruba stejný (zjištěno ze zprávy Městského úřadu v Žamberku).

4. Účastníci se mimosoudně sešli na dotčených pozemcích a pokusili se věc vyřešit, což se však nepodařilo, když žalobce nesouhlasil s tím, že bude použito lesnické pletivo na individuální ochranu, nesouhlasil s ovazem klestem ani s nátěrem repelentem (z důvodu neekologičnosti). Souhlasil s oplocením a se zrazováním zvěře. Nesouhlasil s tím, že by se na těchto opatřeních podílel (zjištěno z vyjádření účastníků).

5. Na lesních pozemcích dochází i nadále ke škodám (zjištěno z vyjádření Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D.).

6. Ind. [jméno] [příjmení] ve své svědecké výpovědi uvedl, že pro žalobce vykonává funkci odborného lesního hospodáře, o věci má aktuální přehled. Stromy jsou poškozené okusem a také loupáním kůry, což dělají mufloni a jeleni. Pokud je kůra oloupaná, do dřeva vniká houba, strom se nakonec zlomí a dřevo je nepoužitelné. Žalobce provádí opatření proti škodám, má 20ha lesa, oploceno je 24 arů, tedy více než požadované jedno procento. Dělá i jiná opatření, oplocení jednotlivých stromů, nátěr repelentem. On sám by pletivo, které nabízí žalovaný k oplocení stromů, nepoužil, je třeba menší oka. Jako vhodné nevidí ani ovazování klestem, protože ten je již zetlelý, musí se každý rok obnovovat a povolovat drátek. Podle jeho názoru by žalovaný měl zredukovat stav zvěře, je třeba vyvážit zájmy vlastníka lesa a myslivců. Zvěř je možné lovit i bez vstupu do lesa žalobce. Vlastník může požádat státní orgán myslivosti o vyjmutí svého lesa z honebních pozemků.

7. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že je čelenem žalovaného, škody v lese žalobce jsou způsobeny vysokou zvěří. Dalo by se jim zabránit provedením opatření, které žalovaný navrhuje, avšak žalobce jim neumožňuje vstup na své pozemky. V této lokalitě je prováděn intenzivní lov. V době sčítání tam zvěř je, v době lovu tam už být nemusí. Společný lov je obtížný, neboť žalobce myslivce z lesa vykazuje. Nabízeli provedení standardních opatření, žalobce to však nepřijal.

8. Žalovaný dále uvedl, že nesporuje výši škody, žalobce uvedl, že nesporuje, že myslivce z lesa vykazuje.

9. Podle ust. § 52 odst.1 písm. b) zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti je uživatel honitby povinen hradit škodu, kterou v honitbě na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě, ovocných kulturách nebo na lesních porostech způsobila zvěř.

10. Podle ust. § 53 zákona o myslivosti vlastník, popřípadě nájemce honebního pozemku činí přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří, přičemž však nesmí být zvěř zraňována. Stejná opatření může učinit se souhlasem vlastníka honebního pozemku uživatel honitby. Ustanovení zvláštních právních předpisů ukládající vlastníkům, popřípadě nájemcům honebních pozemků provádět opatření k ochraně před škodami působenými zvěří nejsou dotčena.

11. Podle ust. § 55 odst.1 písm. b) zákona o myslivosti musí poškozený uplatnit nárok na náhradu škody u škod na lesních pozemcích a na lesních porostech vzniklých v období od 1. července předcházejícího roku do 30. června běžného roku do 20 dnů od uplynutí uvedeného období.

12. Žalovaný dále poukazoval na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14.12.2005, č.j. 5 Co 2265/2005 dle kterého ustanovení § 53 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, upravuje prevenční povinnost, jejíž nesplnění je důvodem k závěru o spoluzavinění poškozeného za vznik škody. Pokud není porušena, nelze spoluzavinění poškozeného shledat.

13. Mezi účastníky bylo nesporné, že byla způsobena škoda a nebyla sporná ani její výše. Spornou je otázka, zda žalobce plní svou prevenční povinnost k zabránění vzniku dalších škod. Žalovaný tvrdí, že žalobce tuto povinnost neplní, neboť nedovoluje žalovanému provádět v lese např. nátěr repelentem, popř. oplocení. Žalobce tvrdí, že svou povinnost plní. Svědek [příjmení] – odborný lesní hospodář uvedl, že žalobce splnil svou povinnost, oplotil více než jedno procento svých porostů. Žalovaný tuto skutečnost nesporoval, neplnění prevenční povinnosti spatřuje v tom, že žalobce neumožňuje žalovanému vstup do lesa a provádění dalších opatření.

14. V rozhodnutí, na nějž žalovaný poukazuje, je jednoznačně uvedeno, že pokud vlastník lesa neporušil své povinností dle ust. § 53 zákona o myslivosti, nelze o spoluzavinění uvažovat. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 15.6.2022, č.j. 25 Cdo 3171/2021 uvádí: Posouzení přiměřenosti opatření se vždy bude odvíjet od konkrétních okolností případu, a to jak na straně dotčeného vlastníka (např. významu dané plodiny, dosažitelných adekvátních technických opatření, jejich faktické proveditelnosti, efektivity a nákladnosti, respektive ekonomické únosnosti), tak i geograficky a biologicky daných podmínek (zejména povaha lokality, její význam pro zvěř a s tím spjatá očekávatelná rizika), aniž by však současně měla být přiměřenost opatření koncipována natolik extenzivně, že by modifikovala či dokonce potlačovala přísnou objektivní odpovědnost uživatele honitby za škody způsobené zvěří, jež je pojímána jako odpovědnost absolutní, bez liberačních důvodů (k povaze daného odpovědnostního vztahu viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2234/2019). Zákonné pojetí objektivní odpovědnosti uživatele honitby za škodu způsobenou zvěří (včetně zákonem daného uzavřeného výčtu škod, které se takto nehradí – viz § 54 zákona č. 449/2001 Sb.) si naopak v obecné rovině nepochybně žádá restriktivní pojetí přiměřenosti opatření.

15. Z výše citovaných rozhodnutí vyplývá, že odpovědnost žalovaného za škodu způsobenou zvěří je objektivní, přísná a bez liberačních důvodů. Pokud není tvrzeno a zjištěno zjevné porušení povinností vlastníka lesa (což v tomto případě není), pak nelze aplikovat obecná ustanovení o spoluzavinění poškozeného. Žalobce nesouhlasí s provedením některých nabízených opatření, tím však neporušuje své povinnosti, takový výklad by byl absurdní, protože by naznačoval povinnost vlastníka lesa souhlasit s jakýmkoli opatřením nájemce honitby, které by zasahovalo do jeho vlastnického práva. Jistě by bylo vhodnější, aby se účastníci dohodli na způsobu řešení, nelze však po vlastníkovi lesa požadovat, aby bez dalšího přijal řešení, se kterým nesouhlasí, nebo aby se na něm finančně podílel, pokud si jinak své povinnosti plní. Takto stanovený přístup je pro nájemce honitby bezpochyby velmi přísný, při nespolupráci vlastníka lesa má nájemce jen velmi omezené možnosti, jak škodě zabránit. Určité možnosti však má (vyšší odlov zvěře apod.), postoj žalobce je sice značně vyhraněný, některá opatření však je ochoten akceptovat. Pouze pokud by odmítal paušálně jakékoli snahy o snížení škody a žalovaný by prokázal, že jinak činí naprosto vše, co je možné pro zabránění škod, pouze pak by bylo možné uvažovat o určitém spoluzavinění na vzniku škody ze strany žalobce. Takové skutečnosti však nebyly ani tvrzeny, ani prokázány. Soud proto žalobě vyhověl.

16. Žalobce požadoval také úrok z prodlení, na který má nárok dle ust. § 1970 OZ a vyhlášky č. 351/2013 Sb. ve výši o 8 procentních bodů vyšší, než je repo sazba vyhlašována Českou národní bankou, a to od data podání žaloby.

17. Žalobce byl ve věci plně úspěšný a soud mu přiznal dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč a dále náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 1 000 Kč za jeden úkon právní služby celkem tedy 7 500 Kč za 7 úkonů (převzetí věci a žaloba, účast u dvou jednání a jednoho místního šetření, sepis vyjádření a závěrečného návrhu) dle ust. § 6 a 7 a 11 odst.1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 500 Kč za jeden úkon právní pomoci dle ust. § 11 odst.2 vyhlášky (výzva k plnění) a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 8 úkonů ve věci po 300 Kč, celkem 2 400 Kč (§ 13 odst.3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Zástupci dále náleží náhrada cestovného za cestu k jednání soudu osobním automobilem Volkswagen Caddy se spotřebou 4,9 l nafty na 100 km za 360 km při základní sazbě 4,70 Kč za jeden kilometr a ceně paliva 47,10 Kč za jeden litr dle vyhl. č. 511/2021 Sb.), celkem 2 520 Kč a 18 půlhodin ztráty času po 100 Kč (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 2 986,20 Kč. Soud přiznal náklady v celkové výši 17 206,20 Kč.

18. Žalovaný je dále povinen nahradit státu náklady řízení – proplacené svědečné ve výši 192,80 Kč, a to dle ust. § 148 odst.1 o.s.ř.