214 C 9/2020

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Pavlou Kučerovou, Ph.D. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalované , obec zastoupený: anonymizováno jméno příjmení , ulice a číslo , PSČ , obec zaplacení 3 154 110 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci 3 154 110 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23.7.2020 do zaplacení a náklady na uplatnění pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 157 793,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení 3 154 110 Kč s tím, že účastníci dne 12.12.2018 uzavřeli dohodu o uznání dluhu včetně splátkového kalendáře z důvodu dlužného nájemného jídelny v objektu velkoobchodního střediska [anonymizováno]. Na splátkový kalendář žalovaný zaplatil pouze několik splátek, a žalobce proto prohlásil za splatnou celkovou dosud nesplacenou částku.

2. Žalovaný v odporu proti platebnímu rozkazu uvedl, že prostory jídelny užíval v objektu [anonymizováno] bezplatně a nemůže tedy dlužit nic na nájemném. Jídelnu provozoval pouze pro zaměstnance žalobce, později i pro externí výdej jídel, za to byl sjednán poplatek za použití jídelny v ceně 19 Kč za jedno jídlo.

3. Žalobce reagoval, že je pravda, že žalovaný užíval jídelnu v objektu [anonymizováno] [obec] a v této souvislosti odebíral od žalobce zboží, potřebné pro provoz jídelny, což bylo průběžně evidováno dílčími fakturami a vyúčtováno měsíčné fakturou. Dne 12.12.2018 žalovaný svůj dluh písemně uznal a dále uznal dluh dílčími platbami, písemným potvrzením vzájemných zápočtů pohledávek a v korespondenci.

4. Při jednání dne 23.9.2021 žalobce upřesnil, že změnil svou žalobu tak, že požadoval stejné plnění ve výši 3 154 110 Kč, avšak z titulu neuhrazených plateb za dodání zboží. Soud tedy dle ust. § 95 odst.1 o.s.ř. usnesením připustil změnu žaloby, když došlo ke změně vylíčení důvodů, pro které byla žaloba podána. Následně byl žalobce dle ust. § 118a o.s.ř. soudem poučen, že pro úspěch ve věci je povinen tvrdit a prokazovat existenci žalovaného závazku, když soud má uznání závazku za nejasné, musí tvrdit a prokazovat, jaké zboží a kdy bylo dodáno, kolik a s jakou splatností za něj bylo fakturováno, kolik bylo uhrazeno a také jak měly proběhnout zápočty – jaké pohledávky byly proti sobě započítávány, kdy se setkaly, v jaké výši zanikají a v jaké trvají dál.

5. Po poučení soudu žalobce uvedl, že existence pohledávek je potvrzena obranou žalovaného, který proti žalovaným pohledávkám započítává své vlastní pohledávky. Dohoda o uznání a úhradě dluhu jednoznačně potvrzuje existenci dluhu ke dni 12.12.2018, pouze písařským pochybením došlo k tomu, že jako důvod dluhu je uvedeno nájemné.

6. Na závěr žalobce uvedl, že se jedná o spor mezi podnikateli, kteří měli jednat s péčí řádného hospodáře, na žalovaného nelze pohlížet jako na spotřebitele, oba účastníci by měli mít přehled o svých závazcích a pohledávkách. Dohoda o uznání dluhu je dokladem o existenci pohledávky, a jestliže žalovaný následně částečně plnil, svědčí to o jeho vůli dluh uhradit. Do doby soudního řízení uznávací prohlášení nerozporoval, stejně jako nerozporoval zápočty.

7. Žalovaný ve své obraně uvedl, že předmětem, řízení jsou pohledávky žalobce z faktur [číslo] 2018, [číslo] 2018, [číslo] 2018, [číslo] 2018, proti nimž žalovaný započítává své pohledávky po splatnosti vůči žalobci, a to paušální poplatky dle smlouvy o zabezpečení stravování, platby za odebrané obědy a bezdůvodné obohacení, kterého se žalobci dostalo, když žalovaný částečně hradil dle dohody o uznání dluhu, celkem 1 241 267 Kč. Na závěr pak uvedl, že dluh nevznikl tak, jak je uvedeno v žalobě, žalobce řádně netvrdí, jaký dluh má být uhrazen. V dohodě o uznání dluhu není dluh řádně specifikován do důvodu a výše, pokud někdo něco uznal, tak [jméno] [příjmení] jako soukromá osoba. Výše a důvod musí být patrny přímo z listiny (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 32 Odo 6072/2017), uznání částečnými platbami rovněž neproběhlo (21 Cdo 4606/2018, 21 Cdo 6073/2017). Také namítl promlčení a jako poslední námitku pak započtení, které bylo v řízení provedeno. Uznání dluhu má následek přenesení důkazního břemene, není důkazem existence závazku a není možné jím obejít nedostatek tvrzení v žalobě (26 Cdo 2425/2002, 32 Odo 1173/2004).

8. Soud při svém rozhodování vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Dne 12.12.2018 byl podepsán dokument nazvaný Dohoda o uznání dluhu včetně splátkového kalendáře. V dohodě je uveden jako dlužník [anonymizováno] od [právnická osoba], jméno: [jméno] [příjmení], datum narození [datum], bydliště [obec a číslo], druhou smluvní stranou je žalobce, není uvedeno, kým žalobce jedná. V listině je dále uvedeno, že dlužník uznává co do důvodu a výše svůj dluh ve výši 4 125 626,12 Kč vzniklý z důvodu uvedeného níže a prohlašuje, že dluh uhradí formou dále uvedených splátek ve výši 90 000 Kč měsíčně od 31.12.2018 do 30.9.2022. Dluh pak představuje závazek dlužníka zaplatit [právnická osoba] nájemné za provozovnu jídelny v objektu [anonymizováno] dle smlouvy [příjmení] [číslo] za období listopad 2014 až listopad 2018. V případě prodlení byla sjednána ztráta možnosti splátek a při neuhrazení do 30.9.2022 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,05% denně z dlužné částky. Dohoda je podepsána, u dlužníka není otisk razítka (zjištěno z dohody o uznání dluhu). Dne 8.7.2020 žalobce žalovaného vyzval k zaplacení 738 483,88 Kč a dne 23.7.2020 zaslal žalobce žalovanému předžalobní upomínku (zjištěno z výzvy a upomínky). Dne 28.2.2013 uzavřeli účastníci (žalovaný pod jménem [právnická osoba]) smlouvu o zabezpečení stravování, podle které se žalovaný zavázal zajisti pro žalobce služby v oblasti závodního stravování – výroba a distribuce jídel, doplňkových výrobků, nabídka a prodej doplňkového sortimentu, rozpékání pečiva pro žalobce a dále měl žalovaný zajistit nadstandardní gastronomické akce, vše v prostorách střediska [anonymizováno] [obec]. Žalovaný byl oprávněn s předchozím souhlasem žalobce zajistit stravování třetích subjektů s tím, že uhradí žalobci 19 Kč bez DPH za každé prodané hlavní jídlo třetím osobám. Cena byla sjednána za jednotlivé druhy jídel a byl stanoven měsíční paušální poplatek, cenu měl žalovaný fakturovat měsíčně zpětně. Žalovaný se zavázal na zajištění stravovacích služeb odebírat suroviny od žalobce, nájemné sjednáno nebylo (zjištěno ze smlouvy ze dne 28.2.2013). Žalovaný užíval vybavení prostor jídelny dle smlouvy o výpůjčce ze dne 1.3.2013, poplatek za výpůjčku sjednán nebyl (zjištěno ze smlouvy ze dne 1.3.2013). V korespondenci mezi účastníky během soudního řízení uvedl žalobce, že dluh nevznikl z nájemného, ale z neuhrazeného zboží, ke smíru mezi účastníky nedošlo (zjištěno z korespondence). Žalobce zaslal žalovanému přípis, v němž uvádí, že potvrzuje zápočet částky 66 988 Kč, což je pohledávka žalovaného za žalobcem, na splátku ve výši 90 000 Kč, splatnou dne 31.1.2019 (zjištěno z přípisu ze dne 8.1.2020). Účastníci podepsali dohodu, podle které proti sobě započítávají pohledávky z jednotlivě určených faktur žalovaného proti souhrnné, neoznačené pohledávce žalobce proti žalovanému v celkové výši 1 058 233 Kč (zjištěno z dohody ze dne 12.12.2018). Žalobce sdělil žalovanému, že od něj přijal splátku ve výši 70 000 Kč dne 1.11.2018, kterou zaúčtuje na první splátku (zjištěno ze sdělení ze dne 17.12.2018). [jméno] [příjmení] zaslal dne 25.6.2020 žalobci mail, v němž uvedl, že bude posílat peníze dle dohody a existuje i možnost, že doplatí celou částku 3,1 mil. Kč, což byla reakce na mail zaslaný žalobcem, v němž žalobce píše, že dlužná částka by měla být 2 505 626,12 Kč, pokud by byly uhrazeny všechny splátky (zjištěno z mailu ze dne 4.6.2020 a 25.6.2020).

9. Podle ust. § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

10. Podle ust. § 553 odst.1 o.z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem.

11. Uznání dluhu má účinek v tom, že se má za to, že v době uznání dluh trval, důkazní břemeno o případné neexistenci dluhu přechází na dlužníka. Věřitele však tato skutečnost nezbavuje povinnosti tvrzení (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.5.2005, sp.zn. 32 Odo 1173/2004 - Pouhé uznání závazku nemůže nahradit chybějící skutková tvrzení ve smyslu § 79 odst. 1 OSŘ O skutkovém vymezení věci by se mohlo uvažovat, pokud by v uznání závazku, na něž by bylo v žalobě poukazováno, byl závazek uznán co do konkrétních v něm uvedených důvodů.). Pokud by existovalo platné uznání dluhu, nelze učinit závěr, že věřitel své důkazní břemeno neunesl, je třeba vycházet z toho, že buď je existence dluhu prokázána tímto uznáním, nebo je v řízení prokázán opak (viz Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 1297 - 1303: J. Lasák)

12. Soud však má za to, že listina předložená žalobcem není platným uznáním dluhu. Takové písemné prohlášení musí být určité a musí z něho být patrno, jaký dluh (nezaměnitelný s jiným) se uznává, tedy z jakého titulu dluh vznikl a jaká je jeho výše. Již z listin předložených žalovaným k odporu proti platebnímu rozkazu bylo zřejmé, že dluh, který je v uznání uveden, neexistuje. Nemůže existovat dluh na nájemném, neboť žádné nájemné sjednáno nebylo. Listina je navíc nejasná v tom, kdo vlastně dluh uznává, zda žalovaný jako právnická osoba nebo její jednatel [jméno] [příjmení] jako osoba fyzická – není uvedeno IČ, ale datum narození [jméno] [příjmení], není uvedeno sídlo, ale bydliště [jméno] [příjmení]. Takové právní jednání je ovšem nesrozumitelné a nejasné a ve smyslu ust. § 533 odst.1 o.z. zdánlivé a sám žalobce na to reagoval tím, že změnil žalobu co do vylíčení skutkových okolností, z nichž plnění od žalovaného požaduje. Soud změnu připustil a žalobce byl tedy povinen nadále tvrdit a prokazovat, z jakého titulu se plnění domáhá, pokud z nezaplacených dodávek zboží, je třeba uvést, o jaké zboží se jednalo, kdy bylo dodáno, jak bylo vyúčtováno, kdy nastala splatnost. Nic z toho však žalobce netvrdil, a to ani po poučení dle ust. § 118a, odst.. 1 o.s.ř. - ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. S ohledem na nesplnění povinnosti tvrzení ze strany žalobce tak soudu nezbylo, než žalobu zamítnout.

13. Soud se neztotožnil ani s názorem žalobce, že částečné plnění má účinky uznání dluhu dle ust. § 2054 odst.2 o.z. - Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Pokud mělo být plněno na mnoho dílčích nároků mnoha splátkami a jednotlivými platbami, nelze dovozovat, že plnění, byť někdy ve výši dohodnuté splátky, má účinky uznání celého dluhu. Stejně tak dohoda o započtení nebo jednostranné zápočty nelze bez dalšího považovat za uznání dluhu. Nelze vycházet z toho, že úkon započtení implicitně obsahuje také úkon uznání dluhu (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.7.2009, sp.zn. 23 Cdo 3549/2007). Kromě toho i započtení, které bylo dvoustranně či jednostranně prováděno, je neurčité, neboť započítávají-li se proti sobě dvě skupiny pohledávek, musí být z tohoto úkonu zřejmé, které pohledávky zanikají a v jakém rozsahu trvají dále, což z předložených zápočtových úkonů nevyplývá (např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.7.2011, sp. zn. 32 Cdo 4363/2009).

14. I kdyby bylo jasné stranám, jaký dluh má být plněn, není to vůbec zřejmé ze žaloby a jejích doplnění, soud nemůže rozhodovat o plnění z dodání zboží, když není zřejmé, jaké zboží bylo dodáno, kdy, za jakou cenu apod. Předmět řízení před soudem je třeba určit zcela přesně, už důvodu následků vyhovění žalobě, aby bylo možné určit, v jakém rozsahu je věc skončená a rozsouzená.

15. Žalovaný byl ve věci plně úspěšný a soud mu přiznal dle ust. § 142 odst.1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny náklady na právní zastoupení. Náklady na právní zastoupení soud přiznal ve výši dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna zástupci tedy byla stanovena ve výši 20 940 Kč za jeden úkon právní služby celkem tedy 125 640 Kč za 6 úkonů (převzetí věci, smírné jednání, účast u dvou jednání, dvě vyjádření ve věci, soud nepřiznal odměnu za jednání s klientem, neboť k tomu zástupce nepředložil důkazy, doložil pouze doklad o odeslání zápočtu protistraně) dle ust. § 6 a 7 a 11 odst.1 vyhl. č. 177/1996 Sb. a paušální náhradou hotových výdajů zástupce za 6 úkonů ve věci po 300 Kč, celkem 1 800 Kč (§ 13 odst.3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Zástupci dále náleží náhrada cestovného za cestu k jednání soudu osobním automobilem Škoda Octavia se spotřebou 7,5 l benzínu na 100 km za 116 km v roce 2021 při základní sazbě 4,40 Kč za jeden kilometr a ceně paliva 33,80 Kč za jeden litr dle vyhl. č. 589/2020 Sb.), celkem 900,16 a za 116 km v roce 2022 při základní sazbě 4,70 Kč za jeden kilometr a ceně paliva 37,10 Kč za jeden litr dle vyhl. č. 589/2020 Sb.), celkem 868 Kč a 12 půlhodin ztráty času po 100 Kč (§ 14 odst. 1,3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Odměna zástupci byla dále zvýšena o DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. při sazbě 21%, tedy o 27 385,70 Kč. Soud přiznal náklady v celkové výši 157 793,90 Kč.