306 C 3/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní Mgr. Stanislavou Kubištovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 205 891 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 46 782 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1.12.2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9 560,20 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci 80 107 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1.12.2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 14 198,21 Kč, pohledávku ve výši 79 002 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 32,88 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 20.2.2019 do zaplacení, tj. úrok ve výši 32,88 % ročně z částky 124 914,08 Kč od 20.2.2019 do 30.11.2020 ve výši 72 182,50 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 32,88 % ročně z částky 124 291,47 Kč od 1.12.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 347 443 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. JUDr. jméno příjmení se přiznává odměna za zastoupení žalované ve výši 20 068 Kč.

V. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí náklady řízení ve výši 20 068 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení pohledávky z titulu nesplaceného úvěru, který jí byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru číslo ze dne 22.5.2017. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 160 000 Kč. K jeho vyplacení došlo 23.5.2017. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru, sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 38,32 % ročně, splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 032 Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem červen 2017, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované následně zasláno na dodejku.

2. Žalobce dále uvedl, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení úvěru jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích příjmení a anonymizováno (nebankovní registr klientských informací).

3. Po uzavření smlouvy požádala žalovaná v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti. Žádosti bylo vyhověno a došlo k bezúplatnému odkladu splatnosti původní splátky č.

11. Po dobu odkladu této splátky, tedy od 15.4.2018 do 14.5.2018, neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Provedení odkladu těchto splátek žalobce žalované oznámil písemným oznámením, jehož přílohou byl i upravený splátkový kalendář vztahující se ke smlouvě.

4. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny splátky v celkové výši 102 544 Kč.

5. Za prodlení s jednotlivými splátkami v době před zesplatněním úvěru vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut podle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, tj. právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení v délce 30 dnů. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty u splátky č. 15 a 19, tedy 2 x 499 Kč.

6. Žalobce dále uplatnil právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 1 600 Kč, neboť podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná jako dlužník ocitla v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci tak vzniklo právo na zaplacení nákladů u splátek č. 12, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, tj. 8 x 200 Kč.

7. Žalobce dále uvedl, že v důsledku prodlení žalované se splácením úvěru došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru podle bodu 6.3 smlouvy, neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 19 splatné 15.12.2018. K datu 18.2.2019 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy se tak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí tzv. nové jistiny úvěru, která činila ke dni zesplatnění 134 965,47 Kč.

8. Podle bodu 6.5 smlouvy žalobce dále uplatnil po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě od 20.2.2019 až do zaplacení.

9. Žalobce specifikoval svůj žalobní nárok tak, že uplatnil po žalované k zaplacení tzv. novou jistinu ve výši 134 965,47 Kč, tj. původní jistina úvěru ve výši 124 291,47 Kč a úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 10 051,39 Kč, dále smluvní pokutu podle bodu 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých s prodlením žalované ve výši 1 600 Kč, smluvní pokutu podle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to v celkové výši 79 002 Kč, dále úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 20.2.2019 do zaplacení, tj. úrok z částky 124 914,08 Kč od 20.2.2019 do 30.11.2020 ve výši 72 182,50 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky 124 291,47 Kč od 1.12.2020 do zaplacení. Žalobce žalobou uplatnil úrok v nominální roční úrokové sazbě 32,88 %.

10. S ohledem na prodlení žalované s úhradou dluhu požadoval přiznat také zákonný úrok z prodlení u všech dlužných částek s výjimkou pohledávky z titulu nezaplacené smluvní pokuty. Pokud jde o uplatněný úrok za poskytnutí úvěru, limitoval žalobce tento svůj požadavek dosažením částky 347 443 Kč, tj. 120 % částky, kterou měla žalovaná zaplatit podle části A smlouvy.

11. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Nesporovala tvrzení žalobce o tom, že mezi účastníky sporu došlo v uvedený den k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které obdržela částku 160 000 Kč. Stalo se tak ve dvou platbách, a to 23.5.2017 ve výši 76 979 Kč a platbou ve výši 83 021 Kč dne 23.5.2017. První z uvedených plateb byla poskytnuta na konsolidaci předchozího úvěru poskytnutého od žalobce a druhá platba jí byla zaslána ve prospěch osobního účtu. Ve svém vyjádření se však dovolávala neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť žalobce jako věřitel nevěnoval dostatečnou péči při prověřování a hodnocení klienta, tedy zjišťování úvěruschopnosti žalované. Žalovaná jako žadatelka o úvěr v době uzavírání smlouvy splácela předchozí úvěr poskytnutý jí žalobcem, jehož nedoplatek činil před uzavřením další smlouvy 76 000 Kč a žalovaná na tento úvěr měsíčně splácela 1 700 Kč. Měsíční splátky poskytované žalovanou žalobce v analýze úvěruschopnosti neuvedl. Dále v hodnocení klienta (žalované) je uvedeno, že v domácnosti s ní žije jedno dítě. Životní minimum v roce 2017 pro rodinu sestávající se z jedné dospělé osoby a jednoho dítěte ve věku od 6 do 15 let činilo 5 280 Kč, nikoli částku 3 140 Kč, jak bylo uvedeno v analýze bonity žalované. Do ostatních příjmů žalované byla uvedena částka 610 Kč. Jednalo se o státem poskytovaný přídavek na dítě. V analýze bonity žalované u položky ostatní (doprava…) byla uvedena nula, přičemž žalovaná jako svého zaměstnavatele uvádí anonymizováno obec s místem výkonu práce obec. Bydlištěm žalované jsou obec ve vzdálenosti přibližně 10 km od obec. Je nepochybné, že na dopravu do zaměstnání vynakládá určité finanční prostředky. Z uvedeného je zjevné, že žalobce nevěnoval posouzení úvěruschopnosti žalované náležitou péči, neboť při zohlednění všech relevantních skutečností by nemohl dojít k závěru, že žalovaná měla k datu 22.5.2017 měsíčně volné zdroje ve výši 6 200 Kč. Už jenom ta skutečnost, že u něho měla žalovaná nesplacený úvěr ve výši 76 976 Kč a její čistý měsíční příjem činil 13 400 Kč, byl důvodem pro neposkytnutí dalšího úvěru ve výši 83 021 Kč. Pro případ, že by soud shledal takto uzavřenou smlouvu o úvěru platnou, namítla, že ujednání o sjednaných úrocích z úvěru je nepřiměřené, sjednané v rozporu s dobrými mravy. Požadovaná výše úroku z úvěrů přesahuje obvyklou výši úroků požadovaných bankami v případě spotřebitelských úvěrů ve stejné době. V měsíci uzavření smlouvy, tj. v květnu 2017, činila obvyklá výše úroku 9,38 % Smluvní úrok poskytnutý žalobcem však činil více než čtyřnásobek.

12. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že do zesplatnění úvěru žalovaná zaplatila ve prospěch žalobce 102 544 Kč. Po zesplatnění úvěru, tj. po datu 18.2.2019, žalovaná zaplatila ve prospěch žalobce celkem 10 674 Kč. Učinila tak ve splátkách, když 27.2.2020 zaplatila 2 000 Kč a 15.4.2020 1 500 Kč, 29.5.2020 1 000 Kč, 30.6.2020 1 000 Kč, 31.7.2020 zaplatila 1 000 Kč, 31.8.2020 zaplatila 1 000 Kč, 8.9.2020 zaplatila 174 Kč, 30.9, 30.10 a 30.11.2020 zaplatila vždy 1 000 Kč.

13. Předloženými listinnými důkazy (předsmluvním formulářem a návrhem na uzavření smlouvy, hodnocením klienta, oznámením o schválení úvěru a splátkovým kalendářem) žalobce prokázal svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, že mezi účastníky sporu byla dne 22.5.2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo. Z předložené smlouvy o úvěru, dokladem o vyplacení úvěru a shodných tvrzení účastníků vzal soud za zjištěné, že žalovaná obdržela od žalobce úvěr ve výši 160 000 Kč. Část poskytnutého úvěru ve výši 76 979 Kč byla započtena na úhradu úvěru od žalobce podle smlouvy číslo část úvěru ve výši 83 021 Kč byla vyplacena ve prospěch účtu žalované. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud rovněž za zjištěné, že úvěr byl splácen, tak jak bylo v žalobě tvrzeno, a žalovaná celkem zaplatila ve prospěch žalobce částku 113 218 Kč (tj. do zesplatnění zaplatila 102 544 Kč a po zesplatnění úvěru zaplatila 10 674 Kč. Tato skutečnost byla rovněž prokázána předloženou kartou klienta. Výzvou k zaplacení ze dne 17.9.2018 a 15.1.2019 bylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že žalovaná řádně nehradila splátky úvěru a ocitla se v prodlení se splátkou č. 15, 16, 19 a 20. Žalovaná byla upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru. K datu 18.2.2019 došlo k zesplatnění úvěru.

14. S ohledem na shora uvedené a zejména s přihlédnutím k námitkám vzneseným ze strany žalované se soud zabýval platností smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 22.5.2017, a to v souladu s ustanovením § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti tohoto právního předpisu. V projednávané věci je zjevné, že žalovaná uzavírala předmětnou smlouvu v pozici spotřebitele a je proto nutné zkoumat, aby při sjednávání takové smlouvy nedošlo ke zhoršení jejího postavení.

15. Podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytoval před uzavřením smlouvy o úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná.

16. Žalovaná namítla neplatnost smlouvy o úvěru podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. K neplatnosti smlouvy o úvěru podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s ustanovením § 588 věta první občanského zákoníku je soud povinen přihlédnout i bez návrhu, jak vyplývá z judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu ČR Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet a zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předložení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, atd. V neposlední řadě chrání pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob, potažmo společnosti jako celku, způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18.

17. Ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb. jsou transformací ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách a o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozhodnutí ve věci C -679/18 ze dne 5.3.2012 uvedl, že články 8 a 20 směrnice 2008/48/ES musí být vykládáno v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankcí splní požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnout jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v přijatelné promlčecí době.

18. Posouzení úvěruschopnosti musí proběhnout před uzavřením každé smlouvy o spotřebitelském úvěru.

19. V projednávané věci bylo z předložených listinných důkazů zjištěno, že před poskytnutím úvěru byl žalobce srozuměn s tím, že žalovaná je zaměstnancem u společnosti právnická osoba a její čistý měsíční příjem je představován částkou 13 898 Kč. Žalovaná byla zaměstnána ve funkci pracovník úklidu na pracovišti v obec. Adresou jejího trvalého bydliště byly obec a číslo Tyto skutečnosti byly zjištěny z pracovní smlouvy a předložené výplatní pásky žalované za měsíc únor a březen 2017. Žalobci bylo rovněž známo, že žalovaná pečuje o dosud nezletilé dítě, na které pobírá příspěvek od státu ve výši 610 Kč měsíčně. Vyhodnotil tak, že příjmem žalované je částka 14 010 Kč měsíčně. Tato skutečnost byla prokázána listinou nazvanou hodnocení klienta. Žalobce dále zohlednil, že žalovaná vynakládá na bydlení měsíční částku 1 400 Kč. Žalobce při hodnocení klienta vycházel z toho, že životní minimum členů domácnosti je přestavováno částkou 5 410 Kč. Celkové výdaje domácnosti jsou tak představovány částkou 6 810 Kč, a pokud žalovaná zaplatí splátku ve výši 6 200 Kč měsíčně, zbyde jí rezerva ve výši 1 000 Kč. Na základě takto provedeného hodnocení žalobce uzavřel, že skóre žalované v nebankovním registru klientských informací odpovídá hodnotě 261 bodů (viz výpis z nebankovního registru klientských informací). Podle tohoto hodnocení byla žalovaná zařazena do kategorie představující vyšší riziko, kdy úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Z předložené listiny je zjevné, že čím vyšší je skóre při hodnocení klienta, tím je platební morálka v registru NRKI lepší. Respektive vyšší hodnota skóre ukazuje na vyšší pravděpodobnost splácení. Žalovaná byla zařazena do nejnižší kategorie. Tato kategorie je představována rozpětím 166–320 bodů.

20. S ohledem na výše uvedené soud uzavřel, že žalobce nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy náležitě neposoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Příjmy žalované a uváděné životní náklady včetně skóre žalované v nebankovním registru klientských informací, které bylo rizikové, poukazovaly na to, že žalovaná není v příznivé finanční situaci, aby mohla řádně úvěr splácet splátkami ve výši 6 200 Kč měsíčně. Žalovaná se zavázala při příjmu v průměru okolo 13 500 Kč měsíčně vynaložit na splácení úvěru 6 200 Kč, tj. 45 % svých velmi nízkých příjmů. Tato skutečnost již vyžaduje zvýšenou pozornost věřitele při posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Co se týká výdajů žalované, je nutné připomenout, že nelze u žadatele o úvěr zohlednit pouze jím tvrzení výdaje na bydlení v částce 1 400 Kč měsíčně, která je nevěrohodně nízká i pro bydlení ve vlastním bytě, neboť samotné náklady na opravu a údržbu společných částí domu, spotřebu energií a správu domu obvykle tuto částku převyšují. Nehledě na to, že žalovaná měla platit i náklady na vodné, stočné a spotřebu energií. Pokud tedy žalobkyně chtěla z této částky vycházet, měla trvat na jejím řádném doložení. Ze žádného listinného důkazu předloženého žalobkyní však nevyplývá, že by takové skutečnosti u žalované zjišťovala a ověřovala.

21. Obezřetný věřitel postupující s odbornou péčí by pak, a to zejména při absenci jasně doložených nákladů na bydlení, nemohl poskytnout úvěr s takovými splátkami, které by ani nebylo možné žadateli srážet při exekuci či výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy. Je naopak na místě počítat s tím, že dlužníku je nutné ponechat ještě větší díl příjmů.

22. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že prověření úvěruschopnosti klienta ze strany žalobkyně neodpovídá kritériím ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Pouhé převzetí životního minima nemůže být považováno za přiměřené zohlednění životních nákladů spotřebitele, neboť by vyžadovalo takové omezení výdajů, že by již bylo možné hovořit o nepřiměřeném strádání. Z uvedených částek lze vycházet. Je však třeba je přiměřeným způsobem navýšit. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně poskytla žalované úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona č. 257/2016 Sb., neboť z dostupných podkladů jednoznačně vyplývaly důvodné pochybnosti o tom, že žalovaná bude schopna pravidelně a bez výraznějších potíží hradit splátky úvěru sjednané ve smlouvě. S ohledem na uvedené je předmětná smlouva o úvěru podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb. neplatná.

23. Žalovaná je povinna podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. vrátit jistinu úvěru. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 160 000 Kč. Na tento úvěr zaplatila 113 218 Kč a zbývá jí tak doplatit dluh ve výši 46 782 Kč. Tuto částku je povinna zaplatit spolu se zákonným úrokem z prodlení od 20.2.2019 do zaplacení při zohlednění splátek, které poskytla od tohoto data. Z nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že do zesplatnění úvěru žalovaná zaplatila částku 102 544 Kč. Od 20.2.2019 je proto povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení z částky 57 456 Kč (tj. 160 000 Kč – 102 544 Kč) v zákonem stanovené výši, tj. 9,75 % ročně do 27.2.2020, neboť v tento den poskytla od žalobce další splátku, tak jak je uvedeno shora, ve výši 2 000 Kč. Za toto období je povinna zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 5 724,70 Kč. Za období od 28.2.2020 do 15.4.2020 je povinna zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 711 Kč, tj. úrok ve výši 9,75 % ročně z částky 55 456 Kč, když 15.4.2020 zaplatila částku 1 500 Kč. Dále je povinna zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 634,10 Kč za období od 16.4.2020 do 29.5.2020 z dlužné částky 53 956 Kč. Při zohlednění další platby ze strany žalované je povinna zaplatit kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 452,60 Kč za období od 30.5.2020 do 30.6.2020 z částky 52 956 Kč. Dále je povinna zaplatit úrok z prodlení z částky 51 956 Kč za období od 1.7.2020 do 31.7.2020 ve výši 430,20 Kč. Další kapitalizovaný úrok ve výši 421,90 Kč je povinna zaplatit za období od 1.8.2020 do 31.8.2020 z částky 50 956 Kč. Při zohlednění další platby je povinna zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 106,70 Kč z částky 49 956 Kč za období od 1.9.2020 do 8.9.2020, dále je povinna zaplatit úrok z prodlení z částky 49 782 Kč od 9.9.2020 do 30.9.2020 ve výši 292,50 Kč, když dne 8.9.2020 zaplatila splátku ve výši 174 Kč. Soud dále přiznal ve prospěch žalobce právo na zaplacení úroku z prodlení v kapitalizované výši 390,90 Kč z částky 48 782 Kč od 1.10.2020 do 30.10.2020, neboť ze strany žalované byla dne 30.9.2020 zaplacena částka 1 000 Kč. Za další období od 31.10.2020 do 30.11.2020 náleží žalobci úrok z prodlení z částky 47 782 Kč ve výši 395,60 Kč, neboť žalovaná zaplatila splátku ve výši 1 000 Kč dne 30.10.2020 Poslední splátka ze dne 30.11.2020 byla zohledněna při výpočtu úroku z prodlení za období od 1.12.2020 do zaplacení, tak žalovaná dluží žalobci 46 782 Kč s úrokem z prodlení v zákonem stanovené výši. Úrok z prodlení byl ve prospěch žalobce přiznán podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. § 2. Žalovaná je povinna zaplatit ve prospěch žalobce dlužnou jistinu ve výši 46 782 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 1.12.2020 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9 560,20 Kč, tj. za období od 20.2.2019 do 30.11.2020, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

24. Vzhledem k tomu, že soud neshledal smlouvu o úvěru platně uzavřenou, byl nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnut.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky byl učiněn podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a žádnému z nich soud nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť převážný úspěch ve věci měla žalovaná, které náklady nevznikly.

26. Vzhledem k tomu, že žalované bylo pro toto řízení přiznáno zcela osvobození od placení soudních poplatků a soud jí ustanovil pro toto řízení zástupce z řad advokátů, vzniklo ustanovenému zástupci právo požadovat zaplacení odměny a nákladů za zastupování žalované. Zástupce žalované vyčíslil odměnu a náklady celkovou částkou 20 068 Kč. Jedná se o odměnu za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení dne 13.9.2021 ve výši 5 000 Kč, dále písemné podání ve věci samé ze dne 17.9.2021 ve výši 5 000 Kč, účast na jednání soudu ve výši 5 000 Kč a účast při jednání soudu, kde došlo k vyhlášení rozhodnutí, ve výši 2 500 Kč (§ 7, § 11 a § 12a) advokátního tarifu). Ke každému úkonu právní služby náleží advokátovi paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč. V daném případě celkem 1 200 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Soud dále přiznal ve prospěch ustanoveného zástupce cestovné za cestu k jednání soudu dne 21.9.2021, 19.10.2021 a 26.10.2021 vždy ve výši 256 Kč při vzdálenosti 40 km z obec do obec a zpět a při průměrné spotřebě pohonných hmot použitého vozidla, tj. 7,3 l /100 km. Při sazbě základní náhrady za jeden kilometr 4,40 Kč a ceně za jeden litr benzínu 95 Oktanu, tj. 27,84 Kč, činí náhrada za použití vozidla anonymizována dvě slova, registrační značka, částku 256 Kč. V této výši bylo cestovné přiznáno podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud dále ustanovenému zástupci přiznal náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, a to za čas strávený cestou z obec do obec a zpět v rozsahu jedné hodiny dne 21.9.2021, 19.10.2021 a 26.10.2021 za každý den částkou 200 Kč. Celkové náklady jsou představovány částkou 20 068 Kč a v této výši bude odměna za zastoupení žalované vyplacena ustanovenému zástupci z rozpočtových prostředků České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Orlicí po právní moci tohoto rozsudku.

27. Vzhledem k tomu, že žalobce ve věci úspěch neměl, resp. jeho úspěch byl nepatrný, rozhodl soud o jeho povinnosti nahradit náklady řízení, které státu vznikly za přiznanou odměnu a náklady ustanoveného zástupce, tj. ve výši 20 068 Kč, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 148 odst. 1 o.s.ř. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně dvojmo, prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím povinným splněna řádně a včas, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.