310 C 2/2021

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr Věrou Bartůňkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 16 581,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.312,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.381,81 Kč od 4.2.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 6.269,32 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 5.133 Kč od 4.2.2021 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.520 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se domáhal zaplacení částky 16.581,92 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřel dne 30. 9. 2019, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč. Žalovaný se dlužnou částku zavázal uhradit v 72 měsíčních splátkách po 129 Kč, úroky činily celkem 4.260 Kč Smluvní strany sjednaly doplňkové služby – inkasní službu a službu podpora, na které žalovaný platil 20 Kč a 67 Kč měsíčně. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 4.521,21 Kč, úroků ve výši 3.067,11 Kč, inkasní služby ve výši 1.180 Kč, služby podpora ve výši 885 Kč (odklad), 1.534 Kč (nemoc), 1.534 Kč (práce), nákladů na upomínkování ve výši 1.600 Kč a smluvní pokuty ve výši 2.260,60 Kč, zákonného úroku z prodlení a smluvních úroků z prodlení ze služby podpora. Ústní jednání se konalo dne 27. 4. 2021. Žalobce se z účasti u jednání omluvil, žalovaný, ač řádně a včas předvolán, se k jednání nedostavil ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání, proto soud rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z otisku e-mailů žalobce ze dne 30. 9. 2019 bylo zjištěno, že zaměstnanec žalobce zaslal žalovanému přístupové údaje ke klientskému účtu žalovaného a základní podmínky požadovaného úvěru. E-mailem ze dne 1. 10. 2019 sdělil žalobce žalovanému rozšíření klientského účtu. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 30. 9. 2019 soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč, částka ve výši 4.000 Kč byla vyplacena ve prospěch žalovaného, částka 1.000 Kč byla započtena na náklady žalobce (částka 360 Kč jako náklady za zaslání smlouvy, částka 60 Kč jako náklady na lustrum v centrální evidenci exekucí a částka 300 Kč jako odměna zprostředkovateli, částka 30 Kč za náklady na lustrum v insolvenčním rejstříku, částka 70 Kč za lustrum v registru odcizených dokladů, částka 50 Kč za lustrum v registrech spojených s AML, částka 80 Kč za lustrum v nebankovním registru a částka 50 Kč za ostatní administrativní náklady poskytovatele). Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 4.260 Kč v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 129 Kč. Jako příloha 4 smlouvy byla sjednána inkasní služba, za kterou se žalovaný zavázal uhradit žalobci za dobu trvání úvěru celkem 1.440 Kč, v případě prodlení pak úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně, na základě smlouvy o inkasní službě se žalobce zavázal vykonávat inkasování plateb od žalovaného. Pro případ řádné a včasné úhrady všech splátek úvěru a inkasní služby se žalobce zavázal žalovanému vrátit polovinu nákladů inkasní služby. Jako příloha 6 smlouvy byla sjednána doplňková služba podpora, za kterou se žalovaný zavázal za dobu trvání úvěru zaplatit celkem 4.824 Kč, na základě které se žalobce zavázal poskytovat žalovanému služby (1) odkladu tří splátek ročně o jeden měsíc, (2) možnost přerušení splácení po dobu až devíti měsíců v případě úrazu či onemocnění a (3) přerušení splácení po dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Pro případ řádné a včasné úhrady všech splátek úvěru a doplňkové služby podpora se žalobce zavázal žalovanému vrátit polovinu nákladů této služby. Z detailu budoucí platby bylo zjištěno, že z účtu žalovaného byla na účet žalobce (čísla účtu byly zjištěny ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru) poukázána částka 10 Kč, stav platby je veden jako pozastavený – čeká na prostředky na účtu. Z otisku karty nazvané inkaso soud zjistil, že z účtu žalovaného ve prospěch účtu žalobce bylo zřízeno inkaso s limitem 1.296 Kč měsíčně. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného, jak bylo zjištěno z metodiky k vyhodnocení úvěruschopnosti, sdělení České národní banky, výstupu z insolvenčního rejstříku, lustrace z [webová adresa], lustrace v nebankovním registru, otisků řidičského a občanského průkazu žalovaného, otisku ze systému neplatných dokladů, výplatní pásky žalovaného za období července 2019, pracovní smlouvy, dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 25. 9. 2019 a e-mailu žalovaného ze dne 30. 9. 2019. Z detailu pohybu bylo zjištěno, že žalobce poukázal na účet žalovaného částku 4.000 Kč. Vyplacení úvěru ve výši 4.000 Kč bylo žalovanému potvrzeno sdělením ze dne 1. 10. 2019. Z otisku internetových stránek České národní banky bylo zjištěno, že žalobce byl ke dni 17. 5. 2018 veden jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru. Z otisku internetových stránek Člověk v tísni bylo zjištěno, že ve srovnání odpovědného úvěrování se žalobce umístil průměrně, stejně tak v tabulce nákladů při prodlení a ceny úvěru. Dle auditní zprávy Institutu aplikovaného práva se v případě doplňkové služby podpora nejedná o pojistnou smlouvu. Upomínkami ze dne 20. 10. 2020, 5. 11. 2020, 20. 11. 2020, 5. 12. 2020 upomenul žalobce žalovaného k úhradě dluhu. Ze sdělení ze dne 21. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalovanému, že ke dni 21. 12. 2020 došlo k zesplatnění úvěru, a upomenul jej k úhradě dluhu. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 12. 2020 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu a upozornil jej na možnost soudního vymáhání dluhu. Závěrem znaleckého posudku č. 24/01 – 2018 předloženého žalobcem je, že úroková sazba i sazba RPSN, jak ji nabízí a používá žalobce u spotřebitelských úvěrů, odpovídá situaci na trhu dalších nebankovních společností a v některých případech i bankovních domů. Dobrovolné doplňkové služby nabízené žalobcem jsou pro klienty spíše pozitivní a co do ceny i podmínek použití na trhu obvyklé, sankční ujednání jsou na tuzemském trhu obvyklá a zároveň i přiměřená ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, žalobce posuzuje úvěruschopnost klienta řádně a obezřetně, v určitém ohledu mírně na rámec zákona. Žalobce soudu předložil znalecký posudek znalce z oboru ekonomika, peněžnictví a pojišťovnictví k prokázání oprávněnosti svých nároků. Soud se však se závěry znaleckého posudku neztotožnil a ze znaleckého posudku nevycházel. Zhodnocení přiměřenosti cen a z toho vycházející ochrany spotřebitele a posouzení dobrých mravů je právním hodnocením, které může závazně deklarovat toliko soud. Také nelze vzít za dané, že odpovídají-li ceny služeb žalobce cenám služeb jiných subjektů, jsou automaticky přípustné. Po právní stránce soud věc posoudil dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce s žalovaným vedle smlouvy o úvěru sjednali smlouvu o inkasní službě, na základě které se žalobce zavázal provádět inkaso splátek a žalovaný se zavázal hradit náklady inkasa ve výši 20 Kč měsíčně. Žalobce s žalovaným vedle těchto smluv sjednal též smlouvu o doplňkové službě podpora, na základě které žalobce předem umožnil žalovanému odklad až tří splátek ročně o jeden měsíc či možnost přerušení splácení po dobu až devíti měsíců v případě úrazu či onemocnění nebo nezaviněné ztráty zaměstnání. Smlouva o úvěru i smlouvy o inkasní službě a doplňkové službě podpora byly uzavřeny jako smlouvy spotřebitelské dle ust. § 1810 a násl. o.z., žalobce v souvislosti s uzavíráním smluv vystupoval jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Jednalo se též o smlouvy uzavřené adhezním způsobem, viz ust. § 1798 a násl. o.z., žalovaný neměl skutečnou příležitost ovlivnit obsah základních podmínek, tyto byly jednostranně určeny žalobcem, pro uzavření smlouvy byl žalovaný povinen odškrtnout políčko„ Seznámil/a jsem se s obsahem smluvních podmínek a bez výhrad s nimi souhlasím“ a„ Podepsat autorizačním SMS kódem“ a opsat SMS kód do podpisového pole. Dle ust. § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle ust. § 588 věty první o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle ust. § 6 o.z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Žalobce vystupoval v právním vztahu jako podnikatel, silnější strana právního jednání, žalovaný neměl skutečnou příležitost ovlivnit obsah základních podmínek smlouvy. Žalobce nejednal v právním vztahu s žalovaným poctivě, jednal v rozporu s dobrými mravy, zneužil své silnější postavení. Smlouva o inkasní smlouvě i smlouva o doplňkové službě podpora sice byly sjednány jako doplňkové, jedná se však o neoddělitelnou součást smlouvy o úvěru. Přestože se jedná o smlouvy dobrovolné, uzavřené na žádost žalovaného, žalovaný neměl skutečnou příležitost ovlivnit jednotlivé smluvní prvky, ať již samotné úvěrové smlouvy či doplňkových smluv. Měsíční splátka úvěru a úroku činila 129 Kč, na další služby byl žalovaný povinen žalobci platit 87 Kč, což v přepočtu činí 40 % každé měsíční splátky. Dle tabulky umoření by při řádném splácení dluhu bylo žalobcem z každé jednotlivé splátky na dluh žalovaného započteno 33 – 126 Kč, pokud by docházelo k postupnému umořování jistiny v každé splátce stejně, činila by měsíční platba na jistinu (i s náklady žalobce již určenými) necelých 70 Kč (5.000 Kč rozděleno do 72 splátek), tedy by splátka jistiny činila pouze necelou třetinu každé splátky. Žalobce sice za uzavření smluv nabízí žalovanému tvrzené benefity, jako výkon inkasa či možnost odložení splátek, avšak požaduje za ně zcela nepřiměřené plnění. V případě služby podpora je u nabízených benefitů nejasné, zda budou žalovanému vůbec poskytnuty, jsou sjednány pro případ nepředvídatelných událostí. Tím, že žalobce tyto smlouvy uzavírá jako„ samostatné“, obchází zákon a maximální přípustné a spravedlivé ceny úvěru a poskytované služby nezapočítává do samotné ceny úvěru. K uzavření služeb pak spotřebitele motivuje tím, že bude-li úvěr řádně zaplacen, bude spotřebiteli část ceny vrácena. Naopak při zesplatnění úvěru požaduje zaplacení celé sjednané částky, přestože je zřejmé, že dané služby již žalovanému nadále nebude poskytovat, úvěr nebude odložen, inkaso nebude ze strany žalobce prováděno, čímž vlastně navyšuje platební povinnosti žalovaného a dalo by se uvažovat i o tom, že tímto obchází zákonné limitace smluvních pokut dle ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru (přičemž tyto nároky nelze srovnávat s úroky, které jsou cenou za to, že žalobce nedisponuje finančními prostředky poskytnutými žalovanému, tedy cenou za skutečnou a, ač možná po zesplatnění nedobrovolnou, avšak i nadále vykonávanou službu). Také nelze přehlédnout, že při poskytnutí úvěru bylo žalovanému vyplaceno pouze 4.000 Kč a částku 1.000 Kč žalobce započetl na (další) náklady úvěru. Též je třeba zmínit, že smlouva o úvěru je uzavírána při relativně nízké částce peněžních prostředků (5.000 Kč) na celkem 72 měsíců při nízkých měsíčních splátkách úvěru ve výši 129 Kč. Tedy cena poskytnutých peněz roste v čase rozložením úvěru na dlouhé období a relativně nízkými splátkami žalobce dosáhne vyšší ceny za poskytnuté peníze, a to vše při zachování přiměřené úrokové sazby. Po zhodnocení všech zmíněných rozhodných okolností má soud za to, že žalobce při uzavírání smlouvy o inkasní službě a smlouvy o doplňkové službě podpora jednal nepoctivě, zneužil svého silnějšího postavení a jednal v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavky na ochranu spotřebitele. Smlouvu o inkasní službě a smlouvu o doplňkové službě podpora proto soud jako oddělitelnou část právního jednání ve smyslu ust. § 576 o.z. posoudil jako absolutně neplatné právní jednání dle ust. § 588 o.z. Žaloba tak byla v části požadovaného plnění na inkasní službu a doplňkovou službu podpora a příslušenství těchto nároků, smluvního úroku z prodlení, zamítnuta. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč za úrok ve výši 4.260 Kč. Žalobce v řízení řádně prokázal, že s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, když ze všech důkazů, jimiž žalobce disponuje (například pracovní smlouvy či výplatní pásky žalovaného), je zřejmé, že žalovaný s žalobcem právně jednal, přestože smlouva není vlastnoručně podepsána. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nesplácel. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobci dlužnou jistinu, smluvní úrok dle ust. § 1802 a násl. o.z., náklady upomínání žalovaného a smluvní pokutu dle ust. 2048 a násl. o.z. ve spojení s ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy celkem 10.312,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení dle ust. § 1970 o.z. Výrok o náhradě nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce měl ve věci částečný úspěch, náleží mu proto náhrada nákladů řízení ve výši 62 % nákladů řízení žalobce. Náhrada nákladů se skládá ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč, z částky 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., z částky 300 Kč jako 3 paušální náhrady nákladů po 100 Kč. Náhrada nákladů je pak dle ust. § 137 o.s.ř. zvýšena o 21 % DPH, tedy o částku 252 Kč. Celková náhrada nákladů činí 2.452 Kč, část náležející žalobci ve výši 62 % nákladů řízení žalobce činí 1.520 Kč a dle ust. § 149 o.s.ř. je žalovaný povinen ji zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.