310 C 5/2025

Plný text

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Bartůňkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou: Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 29 453 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci pohledávku ve výši 17 881,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 881,00 Kč ve výši 15% ročně od 24.10.2023 do 08.01.2024 ve výši 913,99 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 27 881,00 Kč ve výši 15% ročně od 09.01.2024 do 27.03.2024 ve výši 905,34 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 26 881,00 Kč ve výši 15% ročně od 28.03.2024 do 26.04.2024 ve výši 331,50 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 25 881,00 Kč ve výši 15% ročně od 27.04.2024 do 31.05.2024 ve výši 372,40 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 24 881,00 Kč ve výši 15% ročně od 01.06.2024 do 12.07.2024 ve výši 429,66 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 23 881,00 Kč ve výši 15% ročně od 13.07.2024 do 13.08.2024 ve výši 313,92 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 22 881,00 Kč ve výši 15% ročně od 14.08.2024 do 13.09.2024 ve výši 291,40 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 21 881,00 Kč ve výši 15% ročně od 14.09.2024 do 13.11.2024 ve výši 548,39 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 19 881,00 Kč ve výši 15% ročně od 14.11.2024 do 13.12.2024 ve výši 245,10 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 18 881,00 Kč ve výši 15% ročně od 14.12.2024 do 20.01.2025 ve výši 294,88 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 17 881,00 Kč ve výši 15% ročně od 21.01.2025 do zaplacení, pohledávku ve výši 11 572,84 Kč,a úrok ve výši 59,19 % p.a z částky 23 162,75 Kč od 24.10.2023 do 15.11.2023 ve výši 843,87 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 23 162,75 Kč od 16.11.2023 do 31.05.2024 ve výši 1 56,26 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 22 584,50 Kč od 01.06.2024 do 12.07.2024 ve výši 363,30 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 21 584,50 Kč od 13.07.2024 do 13.08.2024 ve výši 264,64 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 20 584,50 Kč od 14.08.2024 do 13.09.2024 ve výši 244,28 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 19 584,50 Kč od 14.09.2024 do 13.11.2024 ve výši 457,50 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 17 584,50 Kč od 14.11.2024 do 13.12.2024 ve výši 201,90 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 16 584,50 Kč od 14.12.2024 do 20.01.2025 ve výši 241,30 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 15 584,50 Kč od 21.01.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24.10.2023 dosáhne částky 77 198,00 Kč,se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Mezi žalobcem, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále též jen „smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 2.8.2022. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 42 000 Kč (dále též jen „úvěr“). K vyplacení úvěru žalovanému došlo dne 2.8.2022. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 59,19% p.a. splácet ve 18 měsíčních splátkách ve výši 3 694 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2022, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, jednající s žalovaným, doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze následující částky:- Částka ve výši 3 694 Kč ze dne 20.9.2022- Částka ve výši 3 694 Kč ze dne 7.11.2022- Částka ve výši 3 694 Kč ze dne 22.11.2022- Částka ve výši 3 694 Kč ze dne 14.12.2022- Částka ve výši 3 694 Kč ze dne 19.1.2023- Částka ve výši 3 694 Kč ze dne 20.2.2023- Částka ve výši 3 694 Kč ze dne 22.3.2023- Částka ve výši 7 388 Kč ze dne 25.5.2023- Částka ve výši 3 694 Kč ze dne 19.6.2023.Před níže popsaným zesplatněním celého úvěru v důsledku tohoto prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1.smlouvy v celkové výši 1 497 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek č. 8, 12 a 13 u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši 3 x 499 Kč). Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. V důsledku tohoto prodlení žalovaného žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 800 Kč (Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek č. 2, 8, 12 a 13, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tedy náhrady nákladů v celkové výši 4 x 200 Kč). Tato náhrada nákladů je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Povinnost hradit náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného byla ve smlouvě sjednána na základě § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého platí, že věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat mimo jiné právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele. Shora uvedená částka 200 Kč přitom odpovídá skutečným nákladům žalobce vzniklých v důsledku popsaného prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů.Z důvodu prodlení žalovaného se zaplacením dlužné původní jistiny a smluvní pokuty do zesplatnění uplatnil právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení.Dále žalobce doplnil, že žalovaný po zesplatnění úvěru uhradil následující částky:- Částka ve výši 1 000 Kč ze dne 8.1.2024- Částka ve výši 1 000 Kč ze dne 27.3.2024- Částka ve výši 1 000 Kč ze dne 26.4.2024- Částka ve výši 1 000 Kč ze dne 31.5.2024- Částka ve výši 1 000 Kč ze dne 12.7.2024- Částka ve výši 1 000 Kč ze dne 13.8.2024- Částka ve výši 1 000 Kč ze dne 13.9.2024- Částka ve výši 2 000 Kč ze dne 13.11.2024- Částka ve výši 1 000 Kč ze dne 13.12.2024- Částka ve výši 1 000 Kč ze dne 20.1.2025.Žalovaný svou neúčast u jednání omluvil, o odročení jednání nepožádal, soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného a rozhodl věc na základě předložených listinných důkazů.Předloženými listinnými důkazy (předsmluvním formulářem a návrhem na uzavření smlouvy, hodnocením klienta, oznámením o schválení úvěru a splátkovým kalendářem) žalobce prokázal svá tvrzení obsažená v žalobě o tom, že mezi účastníky sporu byla dne 2.8.2022 uzavřena smlouva o úvěru, podle které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 42 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 59,19% p.a. splácet ve 18 měsíčních splátkách ve výši 3 694 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem září 2022. Předloženými listinami (dokladem o vyplacení) žalobce dále prokázal, že ve prospěch žalovaného vyplatil úvěr ve výši 42 000 Kč. Předloženou kartou klienta vzal soud za zjištěné v souladu s žalobními tvrzeními, že žalovaný zaplatil celkem ve prospěch žalobce do učiněného zesplatnění 36 940 Kč – poté ještě 11 000 Kč, tj. celkem 47 940 Kč. Výpisem z registru Solus, NRKI, hodnocením klienta a informacemi pro klienty žalobce prokázal svá tvrzení, že před sjednáním úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného a že mu před poskytnutím úvěru poskytl informace o spotřebitelském úvěru. Výzvami ze dne 18.5.2023, 18.9.2023, 18.10.2023 upozorňoval žalovaného na prodlení se splátkami s upozorněním na možnost zesplatnění dluhu – oznámením ze dne 20.10.2023 žalobce informoval žalovaného o zesplatnění dluhu a vyzval ho k okamžité úhradě částky 28 881 Kč. Předžalobní výzvou z 4.4.2025 včetně podacího archu žalobce prokázal, že ještě před podáním žaloby žalovaného vyzval k dobrovolnému splnění povinnosti zaplatit dlužnou částku.S ohledem na shora uvedené se soud zabýval platností jednotlivých ujednání smlouvy o úvěru ze dne 25.2.2019 pod č. , hodnota, , a to v souladu s ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když smlouva o úvěru byla uzavřena za účinnosti tohoto právního předpisu a dle příslušných ustanovení občanského zákoníku a předpisů EU. V projednávané věci je zjevné, že žalovaný uzavíral předmětnou smlouvu v pozici spotřebitele a je proto nutné zkoumat, zda při sjednávání takové smlouvy nedošlo ke zhoršení jeho postavení. V projednávané věci má soud za to, že bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Bylo rovněž prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 42 000 Kč. Při hodnocení ujednání účastníků smlouvy ohledně sjednané výše úroků a smluvní pokuty dospěl soud k závěru, že sazba úroků dohodnutých ve smlouvě je v daném případě nepřiměřená, zakládající významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. V případě požadavku žalobce na zaplacení smluvní pokuty z tzv. „nové jistiny“ soud uzavřel, že takový nárok nemůže být přiznán v požadované výši. Smluvní pokuta byla dle bodu 6.5 smlouvy sjednána v souladu s ustanovením § 122 odst. 1 písmeno a) zákona č. 257/2016 Sb. Nelze však přisvědčit požadavku žalobce, aby smluvní pokuta v této výši byla placena i z nezaplaceného dohodnutého úroku. Pro hodnocení jednotlivých ujednání smlouvy je nutné vycházet z ustanovení § 1813 a § 1815 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V souzené věci je ujednání o výši úroků sjednáno ve smlouvě, která byla připravena jako formulář ze strany žalobce. Takové ujednání není shledáno jako individuální, když žalovaný (spotřebitel) neměl reálnou možnost ovlivnit obsah tohoto ujednání (v ustanovení § 1813 a následujících je provedena směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 15.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách). Ujednání spotřebitelských smluv musí být posuzována i z hlediska její přiměřenosti tak, jak je uvedeno shora. Smyslem těchto ustanovení je ochrana spotřebitelů proti zneužívání moci podnikateli, především v případě jednostranných formulovaných typových smluv a proti nepřiměřenému omezení práv spotřebitelů. Důraz je kladen na transparentnost jednání spotřebitele jako předpokladu svobodného rozhodnutí spotřebitele. Cílem není dosažení rovného postavení stran v právech a povinnostech, předpokladem je pouze výrazná nerovnost v právech a povinnostech, navíc pouze ve spojení s porušením požadavku přiměřenosti.Z § 1813 občanského zákoníku vyplývá, že při zkoumání výrazné nerovnováhy jde o zkoumání ekvivalence plnění, zda zde neexistuje druhý (zde významný) nepoměr vzájemného plnění (§ 1796 a § 1793 občanského zákoníku), zda plnění, které spotřebitel získává od podnikatele, odpovídá z hlediska své hodnoty plnění, které za ně podnikatel požaduje. Relevantní při zkoumání přiměřenosti ujednání je pouze výrazná nerovnováha, tzv. taková, která zhoršuje právní postavení spotřebitele.Soudní dvůr EU dovozuje, že při zkoumání, zda je způsobena nerovnováha (v rozporu s požadavkem dobré víry), je třeba ověřit, zda prodávající nebo poskytoval, který jedná se spotřebitelem poctivě a přiměřeně, mohl rozumně očekávat, že by spotřebitel s předmětnou klauzulí souhlasil v rámci individuálního vyjednávání o obsahu smlouvy. Při hodnocení přiměřenosti podle směrnice Rady 93/13/EHS (bod 16) je nutné vzít v úvahu sílu vyjednávajících pozic stran. Silnější postavení podnikatele by nemělo vést k neodůvodněným výhodám, nemělo by být zneužíváno. Podle § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolává. Soud zkoumá, zda se k ujednání nepřihlíží z úřední moci (občanský zákoník), resp. nezbytnost zajistit ochranu spotřebitele nezávisle na jeho námitce, když se nepřiměřenost zkoumá z úřední moci. Opačný přístup potírá význam ochrany spotřebitele. V této souvislosti je nutné poukázat také na rozhodnutí Finančního arbitra sp. zn. FA/SU/334/2014, případně FA/SU/707/2016, v níž Finanční arbitr dospěl ke stejným závěrům, když zkoumal otázku platnosti smluvních ujednání smlouvy o spotřebitelském úvěru, zejména souladu smluvních ujednání, která zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost náležitě seznámit před uzavřením smlouvy a souladu sjednané výše úroku s dobrými mravy. V dané věci lze dovodit, že ujednání o úrocích nebylo individuálně sjednáno, když žalovaný neměl reálnou možnost ovlivnit jeho obsah. Toto ujednání bylo připraveno stranou žalobce v citované smlouvě o úvěru. To však ještě neznamená, že takové ujednání musí být vždy v rozporu s požadavkem přiměřenosti. V dané věci však výše úroků 59,19 % p.a. (efektivní úroková sazba) znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele, neboť je nepřiměřené, značně převyšuje obvyklou hranici výše úrokové sazby poskytované jinými ústavy. Již samotné rozlišování efektivní a nominální výše úrokové sazby je značně zavádějící a pro spotřebitele matoucí, nejasné a neurčité. Žalobce požadoval po žalovaném úrok 59,19 % p.a.. Průměrná výše úrokových sazeb u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu byla v době uzavření smlouvy (srpen 2022) ve výši 9,72 % p.a. (viz. statistika úrokových sazeb u korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice, dostupné na www.kurzy.cz/cnb/ekonomie). V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce \“spokojí\“ - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá \“zhodnotit\“ běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce \“lichvářské\“ úroky. (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Dle citovaného rozsudku jsou nepřiměřené takové úroky, jejichž výše přesahuje (alespoň) trojnásobek obvyklé úrokové míry. Ujednání o úrocích, jejichž výše fakticky sedminásobně přesahuje horní hranici obvyklé úrokové míry, je ujednáním v rozporu s dobrými mravy, a proto dle ust. § 580 odst. 1 o. z. ujednáním absolutně neplatným. S ohledem na nezbytnost zajistit ochranu spotřebitele soud nepřiměřenost ujednání zkoumá z úřední moci, tedy bez toho, že by spotřebitel takovou námitku uplatnil. S ohledem na shora uvedené, kdy soud shledal za neplatné ujednání o sjednané výši úroku z úvěru a s přihlédnutím k tomu, že žalovaný ve prospěch žalobce plnil jak před učiněným zesplatněním, tak po zesplatnění, bylo třeba tuto skutečnost dále hodnotit ve vztahu k rozhodnutí ve věci. Žalovaný celkem na dluh zaplatil 47 940 Kč, přičemž úvěr činil pouze částku 42 000 Kč. S ohledem na shora uvedené, tedy na neplatné ujednání mezi účastníky, soud podanou žalobu zamítl, když žalovaný před podáním žaloby dlužnou jistinu zcela uhradil.Výrok o náhradě nákladů řízení soud učinil podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve věci byl z procesního hlediska plně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.